České předsednictví EU 2009

Podle požadavků obsažených ve Slavnostní deklaraci o Evropské unii z roku 1983 musí každá nastupující předsednická země formulovat nejen program, ale i cíle, které chce během šesti měsíců naplňovat.

Priority českého předsednictví

Oblasti, kterým chtěla České republika v době předsednictví věnovat zvýšenou pozornost, se začaly formulovat už v roce 2007. Ve spolupráci Úřadu vlády a stálého zastoupení při ČR v Bruselu vznikly dva dokumenty, které nastínily směřování české evropské politiky.

Okruhy a cíle, na které se české předsednictví soustředilo, byly shrnuty v druhém dokumentu z října 2007 s názvem „Prioritní oblasti předsednictví ČR v Radě EU 2009". Patřily mezi ně energetika, orientace na východní Evropu nebo volba nových evropských úřadů.

Začátkem roku 2009 představila Česká republika Evropskému parlamentu program předsednictví, ve kterém byly obsaženy i programové priority vyjádřené třemi "E". Ty vznikly ve spolupráci s Francií a Švédskem v rámci tzv. tria, které mělo za úkol vytyčit program EU na osmnáct měsíců.

Premiér Mirek Topolánek a vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra v Evropském parlamentu, kde v lednu 2009 představili priority českého předsednictví EU. (foto: Evropský parlament)

Mottem českého předsednictví se stala „Evropa bez bariér".

Priority:

V oblasti ekonomiky si Česká republika dala za cíl úspěšně stabilizovat hospodářskou situaci po finanční krizi. Zárukou úspěšného společného postupu proti rekordnímu hospodářskému poklesu se stalo především odmítnutí protekcionismu a podíl všech členských států na stabilizaci ekonomiky.

Do priority energetiky spadá kromě bezpečnosti i ochrana klimatu, české předsednictví v této oblasti navázalo na to francouzské. Předmětem jednání se stal vývoj efektivnějších technologií a úspora energie. Začátkem roku české předsednictví hledalo východisko z plynové krize, která byla po sérii diplomatických jednáních vyřešena.

V rámci energetické oblasti byla vyvinuta značná aktivita v rámci projektu tzv. Jižního koridoru, který má umožnit diverzifikaci dodávek energií a zároveň předejít další možné krizi na poli evropské energetiky. 

Mezinárodní politika EU se v čele s Českou republikou podílela na uklidnění situace při ozbrojeném konfliktu v Gaze. Na mezinárodní úrovni se Česká republika ujala Východního partnerství, které má rozvíjet vztahy unie s východními sousedy. K významným událostem patří i sbližování Evropské unie s USA a setkání lídrů sedmadvacítky s novým prezidentem Barackem Obamou.

Důležitou kapitolou v zahraniční politice bylo v první polovině roku 2009 i rozšiřování o další členské země. Česká republika se angažovala především v oblasti Balkánu. Přes počáteční pozastavení přístupových rozhovorů s Chorvatskem, se uskutečnily v tomto regionu důležité kroky vstříc hlubší evropské integraci. České předsednictví postoupilo přihlášku Černé Hory k dalšímu jednání a registrovalo také nového zájemce, Albánii. Dále se pak vyvíjela jednání s Tureckem.