Aktuality
Lisabonská smlouva posílila pravomoci národních parlamentů
Tématem konference "Spolupráce parlamentu a vlády v evropské agendě po přijetí Lisabonské smlouvy", která v úterý proběhla v Senátu ČR a kterou spoluorganizoval Útvar ministra pro evropské záležitosti a senátní Výbor pro záležitosti EU, byly především novinky, které zavádí Lisabonská smlouva a její praktické dopady na činnost vlády a Parlamentu a vztahy mezi nimi.
Jednou z nejdůležitějších institucionálních změn, které Lisabonská smlouva přináší, je posílení role národních parlamentů ve vztahu k Evropské unii, řekl na konferenci ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel.
Ministr uvedl, že schopnost České republiky i nadále přesvědčivě hájit a prosazovat v Unii své národní zájmy se bude ve velké míře odvíjet od toho, zda a jak efektivně se naučíme zacházet s nástroji, které Lisabonská smlouva dává do rukou členským státům.
„Velice vítám skutečnost, že diskuse na toto téma na úrovni Parlament - vláda započala v České republice s dostatečným předstihem ještě před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Rád bych připomněl, že jejím prvním výsledkem bylo přijetí tzv. lisabonské novely jednacích řádů Poslanecké sněmovny a Senátu. Tato právní úprava, kterou vláda od počátku plně podporovala, je důležitá především ze dvou ohledů. Jednak umožňuje Parlamentu vykonávat nová oprávnění daná jim Lisabonskou smlouvou a také nastavuje některá pravidla oné zmíněné spolupráce Parlamentu s vládou, jež je nyní, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, tolik aktuální.," řekl Juraj Chmiel.
Národní parlamenty mají nově na základě Lisabonské smlouvy možnost podávat tzv. „žluté" a „oranžové" karty v otázce kontroly dodržování zásady subsidiarity nebo žalovat již platný předpis kvůli porušení zásady subsidiarity před Evropským soudním dvorem. Nově také platí upravené mechanismy předběžného souhlasu obou komor Parlamentu ve vztahu k vládě v případě aplikace některé z tzv. evolutivních klauzulí obsažených v Lisabonské smlouvě.
Při podávání „žlutých" a „oranžových" karet jedná parlament zcela autonomně, přesto bude podle Chmiela třeba nalézt vhodné spojit pozice parlamentu a vlády pro prosazení národních zájmů. Pro podání žaloby do Lucemburku bude spolupráce zcela nezbytná. Po jejím schválení v Parlamentu ji zákonodárci postoupí vládě, přičemž před Evropským soudním dvorem bude zemi zastupovat vládní zmocněnec.
Akci konanou v Senátu ČR zahájil Luděk Sefzig, předseda senátního Výboru pro záležitosti EU, a na úvod vystoupila Kateřina Jacques, předsedkyně Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR.
Na konferenci dále vystoupila celá řada odborníků z ČR i ze zahraničí. O otázce demokratického deficitu a role národních parlamentů mluvil Vojtěch Belling z Útvaru ministra pro evropské záležitosti, o postavení národních parlamentů ve světle rozhodnutí Ústavního soudu ČR k Lisabonské smlouvě referoval tajemník Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Jan Kysela a o postavení národních parlamentů ve světle rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu k Lisabonské smlouvě poradce senátního Výboru pro evropské záležitosti EU Jiří Georgiev.
Zahraniční pohled a reflexi rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu k Lisabonské smlouvě představil Thomas Silberhorn, člen Výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu. O praktických aspektech spolupráce vlády a parlamentu v evropské agendě pohovořila Lenka Pítrová z Útvaru ministra pro evropské záležitosti.
