Aktuality

V Bangladéši neopadá hněv dělníků textilního průmyslu, přestože byla o 80 procent, z 19 na 32 eur (z necelých 500 na 800 Kč) zvýšena minimální měsíční mzda. Demonstrace tvrdě potlačila vláda, která chce už 20 let vybudovat ze země ráj pro zahraniční textilní výrobce.

V Číně na jaře dosáhli dělníci Foxconnu a Hondy po velmi tvrdých stávkách zvýšení mzdy o 30 až 60 procent. Tato sociální hnutí znamenají konec velké iluze rozšířené mezi západními ekonomy a řediteli podniků.

Podle jejich názoru byla Asie nevyčerpatelnou studnicí levné pracovní síly. Nebyly téměř žádné důvody obávat se mzdových tlaků. Nelze však zapomínat, že se silným růstem a rychlým šířením bohatství v těchto zemích bude chtít obyvatelstvo z této hmotné prosperity těžit. Sociální konflikty v  Číně a Bangladéši nepředstavují vzpouru proti systému, ale spíš touhu konečně těžit z jistého blahobytu, o nějž byli lidé tak dlouho připravováni.

Tyto sociální konflikty a prudký vzrůst mezd, který z  nich v Asii vyplynul, jsou vynikající zprávou. Nejen z hlediska morálního, kdy lidé dostanou možnost vybřednout z hluboké bídy. Globalizace může být trvalá jedině tehdy, jestliže je rovná, tedy přispívá-li ke sbližování životní úrovně v různých částech světa.

Z egoistického hlediska je zvyšování mezd v Asii pro západní ekonomiky výhra. Jistě, spotřebitelé budou muset platit za ošacení o  trošku více. Ale přesun výroby do Asie bude stále méně atraktivní, protože tu bude stoupat cena práce. Kromě toho se ze všech lépe placených zaměstnanců budou pozvolna stávat noví zákazníci, jimž bude možno prodávat kabelky či automobily, či se z nich stanou noví turisté, které budeme moci uvítat.

Čínští či bangladéšští dělníci svým bojem za zvýšení mezd hájí rovněž naše pracovní místa, uzavírá Le Monde.