Nebezpečné chemikálie i přes REACH ve výrobcích zůstanou

12.02.2007
„Nejpozitivnější na novém nařízení je to, že vůbec spatřilo světlo světa,“ říká Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.

Mezi českými ekology vzbuzuje nové nařízení REACH rozpaky. Na jedné straně oceňují, že Evropská unie byla schopna kompromisu a přijetí jednotné legislativy, na té druhé však vidí na nařízení mnoho nedostatků, které mohou ohrozit životní prostředí a zdraví obyvatel. Nelibě nesou aktivisté také značnou vstřícnost legislativy vůči chemickému průmyslu.


„Negativní je fakt, že v mnoha případech zůstanou na trhu i látky, které mohou vážně poškozovat zdraví a životní prostředí. REACH v tomto ohledu nenaplní očekávání, že by měl důsledně chránit zdraví lidí a životní prostředí před používáním nebezpečných chemických látek,“ vysvětluje Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika. Konkrétně ekologům vadí, že se většina chemických látek vyhne přísnější kontrole. „K cca 60% všech registrovaných látek v systému REACH nemusí výrobci a zpracovatelé dodat tzv. protokol o chemické bezpečnosti, tedy výsledky testů vlivu těchto látek na zdraví a životní prostředí,“ říká Martin Koubek, asistent kampaní Greenpeace. Přesněji výrobci a dovozci budou moci dále používat látky, jejichž účinky nejsou známé, a mohou být potencionálně nebezpečné.


„Nejvážnější je vyjmutí celé řady skupin velmi nebezpečných chemikálií z principu povinné náhrady. To v praxi znamená, že REACH umožní nadále vyrábět a ve spotřebním zboží používat i chemické látky, které způsobují rakovinu, vrozené vývojové vady nebo které jsou toxické pro reprodukci,“ kritizuje nedostatek nařízení Martin Kloubek. Princip náhrady funguje tak, že pokud je k dispozici bezpečnější alternativa rizikové chemické látce, je nutné používání rizikové látky zakázat a dát prostor její alternativě.


Jenže REACH vyžaduje náhradu pouze perzistentních a bioakumulativních látek, pro které existují bezpečnější náhrady. Tyto látky se hromadí v živých organismech a jsou schopny „cestovat“ tisíce kilometrů daleko od místa původního znečištění. Ostatní nebezpečné látky, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, ale ošetřeny nejsou, naopak zde má průmysl benevolenci. „Pokud výrobce/dovozce rizikové chemické látky prokáže, že je látka dostatečně kontrolována, může ji používat i tehdy, existuje-li její bezpečnější alternativa,“ uvádí sdružení Arnika na svých webových stránkách.


Vzhledem k tomu, že u látek vyrobených nebo dovezených na území EU v množství do 10 tun, nebude nutné uvádět výsledky testů vlivu těchto látek na zdraví a životní prostředí, mohou se spotřebitelé hůře orientovat. Systém nejen může propustit nebezpečnou látky, ale rovněž podle Greenpeace „ztíží identifikaci bezpečnějších alternativ.“ „Spotřebitel bude mít sice daleko více informací o látkách obsažených ve výrobcích, než měl doposud, nicméně i podle stávající úpravy může výrobce některé informace o látce označit za obchodní tajemství, a spotřebitel se k nim nebude mít šanci dostat,“ upřesňuje Martin Kloubek.


Ekologové hodnotí nařízení také pozitivně, byť se značnou opatrností. „Pozitivní je skutečnost, že výroba chemických látek a nakládání s nimi má konečně jednotný legislativní rámec. Situace je tak daleko přehlednější, je to nový přístup k regulaci chemických látek,“ doplňuje Martin Kloubek. “REACH přinese omezení množství nebezpečných chemikálií vstupujících do životního prostředí. V některých případech to bude znamenat naprosté upuštění od výroby některých látek. Bude ale hodně záležet na Evropské chemické agentuře v Helsinkách a na důslednosti evropských úředníků,” říká Jindřich Petrlík.


V letošním roce začíná fungovat nově zřízená Evropská chemická agentura, která bude zpracovávat informace poskytnuté výrobci a vyřazovat nejnebezpečnější látky z trhu. Podle ekologů bude efektivita REACH záviset právě na efektivitě této agentury. „Greenpeace bude v každém případě pečlivě sledovat její činnost a tvrdě se ohrazovat proti jakémukoliv povolení velmi nebezpečné látky, pokud k ní již v konkrétním použití existuje bezpečnější náhrada,“ popisuje další aktivity své organizace Martin Kloubek, asistent kampaní.


Greenpeace chce dále tlačit na vedoucí firmy v jednotlivých průmyslových oblastech, aby nad rámec stávající legislativy nahradili v maximální míře nebezpečné látky ve svých výrobcích. „Lze vyvíjet tlak na průmysl i kampaněmi zaměřenými na ty nejproblematičtější látky. Občas je to rychlejší cesta nežli prosazování povinné náhrady do zákonů. Problém tkví však v tom, že nelze touto cestou dosáhnout změny u nějaké široké škály látek. To měl naplnit REACH, ale v tomto ohledu selhal,“ uzavírá Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.

Autor: Ludmila Hamplová

Sdílet tento příspěvek