Marie Bydžovská, Euroskop, 15. dubna 2009
Nedávné pražské konference „Vyhlídky prohlubování a rozšiřování EU v rámci českého předsednictví a dále“ se účastnil vedle jiných hostů také profesor a poradce Komise Loukas Tsoukalis – při této příležitosti poskytl Euroskopu následující rozhovor.
Na konferenci jste řekl, že EU by měla identifikovat své společné hodnoty a zájmy a hájit je v multipolárním světě. Co jste měl přesně na mysli?
Svět se mění, a proto potřebujeme identifikovat a bránit společné zájmy a hodnoty. Jsou dvě charakteristiky tohoto měnícího se světa. První je rozptýlení moci do více center a druhou fakt, že relativní váha jednotlivých evropských zemí upadá. V mnoha případech proto jednotlivé evropské státy budou mít velmi málo moci a vlivu. Vypozorovala to již i Velká Británie a britský premiér nyní znovu objevuje důležitost Evropské unie. Spolupracovat je však možné pouze v některých politikách. Musíme si proto odpovědět na to, v kterých politikách máme společný zájem. Zajisté v energetické a klimatické politice. Podobně obchodní politika je již po několik desetiletí úspěšnou ukázkou evropské spolupráce. V tradiční zahraniční politice se obávám, že pokrok bude z více důvodů mnohem pomalejší.
Je ale vůbec možné identifikovat další společné zájmy? Dokonce i v obchodní politice, kterou jste uvedl jako úspěšný příklad evropské spolupráce trvají neustálé spory…
Samozřejmě, že je to možné, spory budou existovat vždycky. Obchodní politika se však od jiných oblastí liší v tom, že v ní existuje mechanismus rozhodování kvalifikovanou většinou. Pokud dojde ke sporu, účastníci hlasují a dosáhnou rozhodnutí. A Komise reprezentuje v mezinárodních obchodních jednáních celou Evropskou unii. Znamená to však, že v některých otázkách budou mít jednotlivé členské státy pocit, že ztratily, ale v jiných naopak, že získaly. Ale celkově v dlouhodobém pohledu, jsou všichni vítězové. Ve společné energetické politice, v které kdykoliv hrozí veto od kteréhokoliv z 27 členů, navíc bez společného reprezentanta, pouze s rotujícím předsednictvím každých šest měsíců, nemůžeme očekávat nový průlom.
Řekl jste, že svět směřuje od unipolarity k multipolaritě. Které země budou nejdůležitějšími velmocemi v příštích letech?
Existuje jasný ekonomický, ale stále více také politický posun směrem k Asii. Nastupujícími velmocemi jsou Čína a v menším rozsahu Indie. Nevíme, jaký dopad bude mít ekonomická krize, ale myslím si, že posun moci ještě posílí. To je jeden z hlavních rozdílů mezi dneškem a situací v sedmdesátých letech minulého století. Krize v té době jednak nebyla tak hluboká jako ta dnešní, ale v té době se neobjevovaly nové velmoci. Nyní musí Američané o všech ekonomických otázkách diskutovat s Čínou. Problémy není možné vyřešit bez její účasti.
Znamená to, že EU by se měla více zaměřit na budování vztahů s novými velmocemi jako například s Čínou?
Pokud Evropa chce být na mezinárodní scéně důvěryhodným hráčem, musí jednat společně, není možné, aby jednaly jen jednotlivé evropské státy. Ostatní by je nebrali vážně a neměly by žádný vliv na mezinárodní jednání. Musíme pokračovat v rozhovorech se spřátelenými Američany, ale musíme také vytvořit společnou politiku vůči Číně a také vůči Rusku.
Říkal jste, že rozšiřování EU bude v příštích letech pravděpodobně velmi pomalé a musí proto být vytvořena nějaká alternativa plného členství. Jaká by měla být tato alternativa?
V příštích pěti až sedmi letech jsou vyhlídky na další rozšíření s výjimkou Chorvatska mizivé. Evropské veřejné mínění na něj není připraveno a prakticky u všech kandidátů je velice nepravděpodobné, že by splnili kritéria členství v příštích pěti letech. Přesto bychom neměli kandidátům pro členství zavírat dveře. Ale také nemůžeme pokračovat v jednáních o přistoupení, která nikam nevedou. Měli bychom vytvořit mezistupně, aniž by byl vyloučen konečný cíl, kterým je přijetí. Musíme nabídnout jak Turecku, tak západnímu Balkánu, konkrétní věci v ekonomické i politické oblasti a nevyloučit členství v budoucnosti.
Myslíte si, že je možné, že Turecko se stane členem EU? A kdy?
Nemohu dělat takové předpovědi. Pokud se svět neobrátí vzhůru nohama, je velmi nepravděpodobné, že Turecko se stane plným členem Unie před rokem 2020. Ale v tak dlouhém období se může stát cokoliv. Nechci tuto možnost vyloučit. Jsem jedním z těch, kdo případné členství Turecka při správných podmínkách podporují. Nemyslím pouze podmínky ve vztahu k Turecku, ale také podmínky pro EU. Unie se musí na takové rozšíření připravit, pokud jej myslí vážně. Poslední věc, kterou bych chtěl vidět je řada rozšíření, která promění EU v pouhou zónu volného obchodu.
Na konferenci jste mluvil o novém vztahu mezi státem a trhem. Jaký bude tento nový vztah a jakou roli v nové regulaci trhu budou mít evropské instituce?
Krize vedla ke kolapsu staré ideologie, víry ve svobodné a efektivní trhy (především se to týká finančních trhů. To však neznamená, že přejdeme v sovětský systém. Pravděpodobně přejdeme k systému, který bude klást větší důraz na regulaci a v příštích několika letech budou významné státní intervence. To proto, aby se státy vyhnuly hospodářskému kolapsu. Ve Spojených státech a v Británii stát neintervenuje a neutrácí ohromné sumy peněz z ideologických důvodů. Je to proto, aby se vyhnul vážným hospodářským potížím, které by měly dramatické společenské a politické důsledky. Američané se nestali náhle socialisty, kteří utrácejí peníze – snaží se prostě vyhnout katastrofě. A ta katastrofa je podle mého názoru důsledkem extrémní Greenspanovy filosofie, která věří, že volný neregulovaný finanční trh se reguluje sám.
Kam evropská integrace směřuje? Jak bude podle Vás vypadat Evropská unie v roce 2050?
EU je zvláštní zvíře. Není nic, s čím bychom ji mohli srovnávat. Neodvažuji se dělat předpovědi. Vím, co bych rád viděl, ale neodvážím se předpovídat, jak bude EU vypadat v roce 2020, natož v roce 2050.
Jakou byste ji tedy rád viděl?
Vždycky jsem věřil, že evropská integrace je způsob vytváření systému míru, demokracie a prosperity. Toto nelze udělat s pouhým sekretariátem, mezivládní spoluprací a volným trhem. Potřebujete k tomu víc. Musíte se dohodnout na společných pravidlech a na institucích, které je budou spravovat. Ale nyní přibyl ještě další aspekt – rostoucí bezvýznamnost Evropy v novém světě, pokud nebude jednat společně…
Dovedete si představit, že EU se stane federací podobnou například Spojeným státům americkým?
Ne. Jedna z dobrých věcí Evropy je její diverzita. A navíc za všechno musíte zaplatit. Jednou věcí je efektivnější Evropská unie, která dosáhne úspěchu na mezinárodním poli. Ale to neznamená, že bych chtěl z EU udělat jednotný terén, kde Česko bude vypadat jako Španělsko nebo Řecko. Diverzitu bychom měli chránit jako poklad. Ale je možné jít prostřední cestou. Chtěl bych vidět efektivnější Unii, která má pravidla a instituce, které jí dovolují fungovat. V mnoha otázkách je hlasování kvalifikovanou většinou a silnější instituce způsob, jak toho dosáhnout.
Myslíte si, že by se mělo kvalifikovanou většinou rozhodovat i o otázkách jakými jsou například daně?
Rozhodně. Daně budou čím dál tím důležitější součástí agendy. Je to viditelné na příkladu daňových rájů. Nemůžete předstírat, že máte jednotný trh s volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu a přitom tvrdit, že daně jsou výlučně otázkou národních vlád. To je nesmyslné.
Autor: Marie Bydžovská