Projev Petra Nečase o Jednotném energetickém trhu

Vážený pane komisaři, vážení účastníci, dámy a pánové,

Úvod

dovolte mi Vás přivítat na konferenci k Jednotnému evropskému energetickému trhu. Už její podtitul „blízká vize nebo vzdálená budoucnost?" naznačuje, že nás dnes nečeká jen a jen příjemné poplácávání se po zádech a konstatování všeobecného uspokojení nad dosažnými úspěchy. Mnohem více bychom se měli zaměřit na otevřené otázky a výzvy, jimž evropská energetika musí v současném kontextu finanční a hospodářské krize čelit.

Rok 2011 je plný energetických témat a událostí, které mají přelomový vliv, jak na českou, tak i na evropskou scénu. To předznamenala již únorová Evropská rada, jejíž významná část byla zaměřena právě na energetiku. Výsledkem jejího jednání jsou závěry, které poskytují jasný politický stimul k další práci při naplňování energetické politiky Unie a které podtrhují zcela zásadní význam integrovaného a dobře fungujícího vnitřního trhu pro její uskutečnění. Efektivní vnitřní trh je současně výchozím předpokladem pro zajištění energetické bezpečnosti Evropy.

Dobudování vnitřního trhu: investice do infrastruktury a regulatorní rámec

Skutečně integrovaný a propojený trh je výslednicí jednak správného zavedení všech stávajících předpisů do praxe, jednak dostatečné a moderní infrastruktury. Proces jeho vytváření má dodnes řadu rezerv. A není divu, Evropská unie si v oblasti energetiky vytýčila řadu cílů, které naráží na hranice možného.

Předsevzali jsme si, že do roku 2014 má být vnitřní trh s energií dobudován. Do roku 2015 chceme propojit doposud izolované energetické ostrovy. Abychom cílů dosáhli, potřebujeme investice do infrastruktury. Jejich výši Komise vyčíslila na 200 mld. EUR.

Že jde o velmi citlivou otázku, není potřeba s přihlédnutím k dnešní hospodářské situaci a podmínkám, které výstavbu znesnadňují, nikterak rozsáhle vysvětlovat. Je nutné hledat upřímné odpovědi na otázky, kolik jsme dnes reálně schopni  investovat a jakou důležitost mají vybrané projekty pro Unii jako celek. Nutné je zamyslet se také nad otázkou, zda je evropský energetický sektor atraktivní pro investice mezinárodního kapitálu.

Jak jsem naznačil, zajištění financování představuje pouze polovinu úspěchu. Aby došlo k výstavbě projektů klíčových pro zajištění energetické bezpečnosti a fungování vnitřního trhu, je zapotřebí kvalitní legislativy a efektivního regulatorního rámce, v němž se investice odehrávají. Konkrétním příkladem, kde je nutné dále pokročit, je oblast povolovacích řízení. Ta trvají neúměrně dlouho, projekty prodražují či dokonce likvidují.

Jednoznačně proto podporuji iniciativy Komise, které navrhují zjednodušené schvalovací postupy pro projekty společného zájmu. Lze si jen přát, aby navrhovaný „Nástroj pro propojení Evropy" v sobě zahrnul jak procesní efektivitu a transparentnost, tak zaměření na projekty zásadního významu pro celou EU.

Cíle energetické politiky musí být realistické

Na hranici možného naráží za současné hospodářské situace také některé cíle stanovené v Klimaticko-energetickém balíčku. Jde o starou známou triádu, tzv. cíle 20-20-20, tedy o odpovídající snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu a zvýšení energetické účinnosti. I zde nás čekají další investice v oblasti infrastruktur a nových výrobních technologií: úpravy zařízení emitujících oxid uhličitý, řešení otázek spojených se skladováním energie apod.

Při tom všem nelze zapomínat na udržitelnost cen energie. Rapidní zdražení energií by mělo za současné situace drastické dopady na celou škálu odvětví evropského průmyslu.

Energetická účinnost

Rád bych se dotkl specificky problematiky energetické účinnosti. Její zvyšování je zásadním prostředkem k dosažení ambiciózních cílů Unie. Jistě má také potenciál přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti našich ekonomik. Ovšem i zde je nutné hledat zdravou rovnováhu mezi ambicí a schopností ji naplnit.

Aktuálně projednávaný návrh směrnice zahrnuje možnost přijatá opatření v roce 2014  revidovat. V případě, že výsledky členských států nebudou vyhodnoceny jako dostatečné, může dojít k přehodnocení dosavadní politiky, tzn. ke stanovení závazných cílů.

Jakkoli tedy snaha o snižování energetické náročnosti jednoznačně zasluhuje podporu, nesmí vést k vytváření neúměrných nákladů spojených s splněním dílčích cílů. Stanovení příliš ambiciózních cílů bez realistického základu může vést ke zcela opačným důsledkům, než bylo zamýšleno, a posledku ohrozit konkurenceschopnost českého a evropského hospodářství.

Jádro

Rok 2011 zvýraznil také další silné téma, kterým je jaderná energetika. Po havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima jsme byli svědky poněkud překotné výsostně politické diskuse o budoucnosti jádra. V jejím důsledku došlo k upuštění od jaderné energie v mixu některých evropských zemí. Odstavenou kapacitu bude přirozeně nutné nahradit a při současném pokrytí nárůstu spotřeby.

Je otázkou, v jakém rozsahu dojde k opětovnému rozvoji těžby uhlí, nakolik se zvýší cena emisních povolenek, vyloučit pravděpodobně nebude možné ani potíže se zásobováním. Státy, které se rozhodly pro odklon od jádra, své strategie staví na dovozu energií. Hlavní a nezodpovězenou otázkou pro energetickou bezpečnost ale zůstává, odkud a za jakých podmínek budou dovozy možné.

Smyslem evropských strategií - ať je to Energie 2020 nebo cestovní mapa do roku 2050 - je uvést priority v energetické oblasti do souladu s klimatickými a energetickými cíli EU. Snížení emisí se těžko obejde bez snížení spotřeby elektrické energie, což bude mít určité účinky na výrobní odvětví.

V současné době panuje v evropském energetickém sektoru velká nejistota ohledně dalšího vývoje, a pro energetické společnosti je velmi složité investovat do jakéhokoliv zdroje, ať už se jedná o jaderný, plynový, či obnovitelný. To vše v době, kdy se v evropských zemích přibližuje ke konci své životnosti mnoho až doposud páteřních zdrojů pro výrobu elektrické energie, což je i případ České republiky.

Právě proto, abychom byli i nadále schopni zajistit své potřeby elektrické energie a zároveň pokračovat v úsilí za snižování emisí skleníkových plynů, a to vše na ekonomicky udržitelném základě, rozhodli jsme se pro další rozvoj jaderné energetiky v České republice.

V této souvislosti se také vyslovujeme pro zachování otevřenosti evropského trhu i pro neevropské jaderné technologie. Není to kvůli tomu, že máme v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín dva neevropské uchazeče. Je to proto, že jsme přesvědčeni, že izolace Evropě škodí, obzvlášť v dnešní době hospodářské krize.

Jak patrno, otázek je mnoho a odpovědi se nehledají jednoduše. Jsem rád, že dnes otevírám další fórum, které má za cíl diskusi o budoucnosti energetiky posunout o krok dál. Nelze přešlapovat na místě - energetika a energetická politika je jedním z klíčových aspektů pro konkurenceschopnost celé evropské ekonomiky.

Proto jde o prioritní téma mé vlády a mou snahou je otvírat jej také na regionálních fórech, ať je to Visegrádská čtyřka nebo Skupina pro severojižní propojení. Naposledy jsem před dvěma týdny s kolegy z Polska a Maďarska diskutoval rozvoj vzájemného propojování energetických sítí ve středoevropském regionu a také národní energetické mixy, včetně nezastupitelnosti jádra.

Konkrétním příkladem „zhmotnění" spolupráce v regionu je např. vybudování plynovodu STORK. V září jsme jej otevřeli společně s premiérem Tuskem. STORK jako historicky první plynovod propojuje plynárenskou soustavu České a Polské republiky a představuje první fungující část budoucího Severo-jižního plynového koridoru. Je tak významným příspěvkem k lepšímu fungování vnitřního trhu.

Věřím, že dnešní konference napomůže v hledání odpovědí na otázky, které právě s touto prioritou souvisejí. Přeji Vám podnětnou debatu a těším se, že její výsledky přispějí ke konkrétním řešením a posunou téma o další potřebný krok dál.

Děkuji Vám za pozornost.