Politiky EU

Vznik politiky a její vývoj

Konkrétní datum, ke kterému by bylo možné identifikovat vznik „finanční a daňové politiky" na úrovni EU, neexistuje. Je tomu tak proto, že jak v někdejším Společenství, tak v dnešní EU ne vždy docházelo k naplňování (primárněprávních) smluvních předpokladů pro konkrétní kroky - nebo naopak docházelo k jejich „překračování". Jinak řečeno, svébytná politika, lze-li o ní hovořit, nevznikla jako výsledek konkrétního „velkého plánu", ale spíše jako výsledek postupně realizovaných ad hoc kroků. Ty lze v naprosté většině spojovat s akcelerací integračního procesu ve druhé polovině 80. let 20. století, resp. s tendencemi dokončit po období tzv. eurosklerózy - skrze Jednotný evropský akt (1986) a maastrichtskou Smlouvu o EU (1992) - projekt jednotného vnitřního trhu garantujícího volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Právě argument společného evropského trhu byl pro přijímání konkrétních pravidel rozhodující. Později jej doplnil i argument společné evropské měny a nejnověji argument „poučení" s finanční krize a následné hospodářské recese.

K významnému "skoku" v oblasti financí a daní na evropské úrovni došlo v letech 1985-1995, kdy byl předsedou Evropské komise Jacques Delors. (foto: Audiovisual Service EU)

Základní fakta

EU v oblasti financí a daní realizuje primárně politiku regulace nebo reregulace, tj. vytváří zcela nová pravidla nebo existující regulaci na úrovni jednotlivých členských států „přenáší" na úroveň Unie. Redistribuci EU ovlivňuje rovněž, ale primárně nepřímo (právě skrze regulaci nebo reregulaci). Na druhou stranu (minimálně v případě daní) platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států. I z tohoto důvodu se EU, pokud jde o daně, věnuje zejména (nikoliv ale výlučně!) úpravě výběru daní nepřímých (spotřební daně, DPH), a to zvláště těm aspektům, které jsou obhajitelné z hlediska projektu vnitřního trhu (např. zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům ap.).

V případě financí je normotvorba obhajitelná odkazem na volný pohyb služeb a kapitálu a týká se např. obchodování na burze, právní úpravy investičních společností a fondů, ale i pojišťovnictví, bankovnictví ap.

Vzhledem k obecně (re)regulačnímu charakteru politiky v oblasti financí a daní, tedy přenášení „břemene" na příjemce regulace, je obtížné kvantifikovat jak její sumární dopady, tak prostředky, jež jsou na ni vyčleněny; striktně řečeno, žádný „rozpočet" na tuto oblast činnosti neexistuje, nejsou-li počítány relativně nízké náklady na provoz příslušných unijních institucí, které se podílejí na přijímání a dohledu nad dodržováním relevantní legislativy.

Nástroje politiky

EU v dané oblasti využívá standardních (legislativních) nástrojů, jež jí poskytuje primární právo (článek 288 Smlouvy o fungování EU), tedy nařízení, směrnic, rozhodnutí, doporučení a stanovisek (zejména pak prvních dvou typů norem).

Meritorně je otázka financí a daní upravena právě v primárním právu, v článcích 110-115 Smlouvy o fungování EU (daně) a v hlavě IV Smlouvy o fungování EU (finance, resp. finanční služby).

Obdobně jako v jiných oblastech může EU i v rámci politiky týkající financí a daní uveřejňovat nezávazné strategie, akční plány, bílé a zelené knihy ap.

Instituce EU a politika

• Evropská komise

Problematika financí a daní spadá do působnosti Generálního ředitelství pro daně a celní unii (v čele Němec Walter Deffaa) a Generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby (v čele Brit Jonathan Faull). Politicky obě ředitelství spadají pod francouzského komisaře pro vnitřní trh a služby Michela Barniera a litevského komisaře pro daně, celní unii, audit a boj proti podvodům Algirdase Šemety.

• Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN)

Schází se každý měsíc a jezdí na ni ministři financí a hospodářství. Rozhoduje převážně kvalifikovanou většinou, s výjimkou fiskálních záležitostí, kde je nutná jednomyslnost. ECOFIN projednává a schvaluje rozpočet EU.

• Rada pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum)

Podle probírané agendy se skládá z ministrů, kteří odpovídají za průmysl, výzkum atd. Schází se 5-6krát ročně. Rozhoduje obvykle kvalifikovanou většinou.

• Evropský parlament

Jednací sál na Radě pro hosdpodářské a finanční věci (ECOFIN) v Praze, během českého předsednictví (foto: eu2009.cz)

Mechanismus hlasování

V závislosti na konkrétní problematice (resp. příslušné právní bázi) se na úrovni EU o přijetí příslušné normy rozhoduje buď zvláštním legislativním postupem jednomyslně (v Radě) po konzultaci s Evropským parlamentem (popř. i Hospodářským a sociálním výborem), nebo řádným legislativním postupem (tzv. spolurozhodováním Rady a Evropského parlamentu) podle článku 294 Smlouvy o fungování EU.

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nenastaly  žádné zásadní změny, které by měly vliv na dosavadní způsob přijímání legislativy v oblasti financí a daní. „Hybatelem" se v tomto směru ukázala spíše finanční krize z roku 2008 a následná hospodářská recese, jež způsobily neformální tlak na změny existující a vznik nové legislativy.

Jak politika ovlivňuje ČR

Působení EU v oblasti financí a daní se v ČR projevuje především unijní legislativou, která je v případě nařízení dokonce přímo použitelná. Normy EU se dotýkají nejen podnikatelských subjektů, ale i občanů - bez ohledu na to, zda využívají svobody volného pohybu po EU. Legislativa definuje podmínky, za nichž na trhu působí banky a pojišťovny, podmínky výběru daní (včetně boje proti daňovým podvodům), minimální sazby nepřímých daní (spotřební daně, DPH) ap.

Do budoucna lze očekávat zvýšený tlak na definování efektivního bankovního dohledu, suplujícího z velké části roli České národní banky, nebo tlak na vytvoření „evropské daně" vybírané Unií na financování vlastních aktivit bez zprostředkování členských států.

Gestor v ČR

Finance a daně spadají do působnosti Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu .

2009/78/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 23. ledna 2009 o zřízení Evropského výboru orgánů bankovního dohledu

Nařízení Rady (ES) č. 2073/2004 ze dne 16. listopadu 2004 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství

Rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)

Rozhodnutí Komise ze dne 5. listopadu 2003 o zřízení Evropského bankovního výboru

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)

Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb

Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS

Směrnice Rady 2008/7/ES ze dne 12. února 2008 o nepřímých daních z kapitálových vkladů

Směrnice Rady 92/79/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z cigaret

Směrnice Rady 92/80/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret

Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů

Směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů

Směrnice Rady ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní

Směrnice Rady ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní

Směrnice Rady ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států

Smlouva o Evropské unii (ve znění Lisabonské smlouvy)

Smlouva o fungování Evropské unie