Politiky EU

Pod pojem finanční služby spadají různorodé iniciativy a aktivity v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a penzijních fondů, kapitálového trhu, účetnictví, auditu, platebního styku a v neposlední řadě i finanční služby poskytované spotřebitelům včetně jejich ochrany (tzv. oblast retailových finančních služeb). Dokončení jednotného vnitřního trhu v těchto oblastech je nedílnou součástí naplňování lisabonských cílů vytyčených v roce 2000. Stávající a do budoucna plánované iniciativy na evropské úrovni v oblasti finančních služeb se proto zaměřují především na dosažení následujících tří cílů:

• dokončení vnitřního trhu pro tzv. neretailové finanční služby
• vytvoření otevřeného a bezpečného vnitřního trhu v oblasti retailových finančních služeb
• vytvoření efektivního dozorového rámce na evropské úrovni nad finančním sektorem
  

Nedílnou podmínkou pro maximální využití výhod plynoucích z integrovaného vnitřního trhu finančních služeb je zajištění finanční stability zejména prostřednictvím zlepšení výměny informací a zefektivnění spolupráce dozorových orgánů na úrovni EU. Téma zajištění finanční stability je na úrovni EU aktuální především od poloviny roku 2007 v návaznosti na vývoj na světových finančních trzích v důsledku krize na americkém hypotéčním trhu. Na evropské úrovni byla přijata celá řada kroků v reakci na tento vývoj, které musí učinit jak samotné finanční instituce, tak instituce veřejného sektoru. Jejich naplňování je pravidelně monitorováno a vyhodnocováno.

S cílem zajistit lepší spolupráci evropských dozorových orgánů byla v roce 2001 vytvořena institucionální platforma pro sektor bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálového trhu (Výbory CEBS, CEIOPS a CESR - viz níže odkazy). Byly vytvořeny celkem tři výbory, jež jsou součástí tzv. Lamfalussyho struktury pro oblast finančních služeb, jejichž úkolem je nejen zpracovávat na základě požadavku Evropské komise technické rady k vybraným tématům v oblasti finančních služeb, ale zejména pak vydávat různorodá doporučení mající za cíl zajistit konvergenci praktik dozorových orgánů v těchto třech sektorech.

PRÁVNÍ ZÁKLAD A PROCEDURA PŘIJÍMÁNÍ PRÁVNÍHO AKTU

Oblast finančních služeb tvoří nedílnou součást volného pohybu služeb dle článku 49 Smlouvy o založení ES. Výhradní právo předkládat legislativní návrhy v této oblasti má Evropská komise zejména na základě článků 44 odst. 2, 55 a 95 odst. 1 Smlouvy (právní základ) a při jejich schvalování se aplikuje tzv. spolurozhodovací procedura dle článku 251 Smlouvy.

KLÍČOVÉ EVROPSKÉ PRÁVNÍ DOKUMENTY V DANÉ OBLASTI

V rámci Akčního plánu pro oblast finančních služeb z roku 1999 bylo schváleno v letech 2000 až 2006 celkem 42 legislativních aktů ve všech výše uvedených sektorech, jejichž transpozice do národních řádů členských států by měla být definitivně dokončena do konce roku 2008. Vedle toho existuje však ještě celá řada směrnic, které nebyly součástí tohoto akčního plánu.

Mezi nejdůležitější právní předpisy v jednotlivých sektorech patří směrnice o kapitálové přiměřenosti bank (tzv. CRD směrnice), směrnice o solventnostních požadavcích pro pojišťovny a zajišťovny (tzv. Solventnost II), směrnice o trzích finančních nástrojů (tzv. MiFID směrnice), směrnice o kapitálových investičních fondech (tzv. UCITS směrnice) a směrnice o platebním styku (tzv. PSD směrnice).

INSTITUCE EU V TÉTO OBLASTI

Evropská komise - Generální ředitelství pro vnitřní trh - finanční služby

Evropská komise - Generální ředitelství pro vnitřní trh - účetnictví

Evropská komise - Generální ředitelství pro vnitřní trh - audit

Rada EU - Rada ve složení ministrů financí a hospodářství (ECOFIN)

Evropský parlament - Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON)

VZTAH DANÉ OBLASTI K ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ

K harmonizaci v oblasti finančních služeb se využívá výhradně forma směrnice, pouze ve výjimečných případech se používá forma nařízení.

Směrnice je nutno po jejich schválení Radou a Evropským parlamentem transponovat prostřednictvím českého právního předpisu do národního právního řádu. Nařízení v dané oblasti jsou aplikovatelná přímo, tj. nařízení není nutné převádět do českého právního řádu prostřednictvím českého právního aktu.

Problematika finančních služeb spadá do gesce Ministerstva financí ČR, které je také zpracovatelem a předkladatelem příslušných transpozičních právních předpisů. Nezanedbatelnou roli v oblasti finančních služeb má však také Česká národní banka, přestože přímo neodpovídá a nekoordinuje legislativní práce v dané oblasti, odpovídá za finanční stabilitu a vykonává integrovaný dohled nad sektorem bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálového trhu v ČR.

UŽITEČNÉ  ODKAZY

Ministerstvo financí ČR

Česká národní banka

Výbor evropských orgánů bankovního dohledu (CEBS)

Výbor evropských dozorových orgánů nad kapitálovým trhem (CESR)

Výbor evropských dozorových orgánů nad pojišťovnami a zaměstnaneckými penzijními fondy (CEIOPS)