Politiky EU

Politika v oblasti justice a vnitra je relativně nejmladší, ale zároveň nejdynamičtější politikou Evropské unie a Evropských společenství. Jejím cílem je posílit bezpečnost a právní jistoty občanů v evropském prostoru s otevřenými hranicemi a zajistit volný pohyb osob, usnadnit pohyb zboží a služeb a napomoci vzájemnému uznávání soudních rozhodnutí v rámci EU.

Tato politika byla do unijního rámce zahrnuta po vstupu tzv. Maastrichtskou smlouvy v účinnost v roce 1993. Byl vytvořen tzv. III pilíř EU, který obsahoval politiku EU v oblasti justice a vnitra. Následně došlo Amsterdamskou smlouvou (v účinnosti od 1999) k poměrně zásadním změnám, kdy část této politiky byla převedena z III. pilíře do komunitárního právního rámce a tedy do "běžného" I. pilíře. Do komunitárního rámce byly převedeny oblast azylu, migrace, vízové politiky, ochrany hranic, civilního práva a civilní justiční spolupráce.

První pilíř je nadnárodního charakteru, což znamená, že došlo k přenosu části národní suverenity jednotlivých členských států na orgány ES/EU (tzv. supranacionální charakter I. pilíře). Většina rozhodnutí v jeho rámci je přijímána kvalifikovanou většinou. Přesně stanovená rozhodnutí však musí být schválena jednomyslně, členský stát tedy nemůže být vázán určitým pravidlem, aniž by s ním vyslovil souhlas - jedná se o oblasti legální imigrace a rodinného práva. Ve III. pilíři zůstává agenda soudní a policejní spolupráce týkající se stíhání trestní činnosti, a dále spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie, potírání drog, obchodu s nimi, obchodu se zbraněmi, potírání organizovaného zločinu a terorizmu, boj s trestnou činností ve vztahu k obchodu s lidmi, především s dětmi. V rámci III. pilíře musí pro schválení návrhu hlasovat všechny ČS, jde tedy o princip jednomyslnosti při rozhodování.

Policejní spolupráce byla na poli EU zakotvena v Maastrichtské smlouvě. Tehdy se jednalo o politiku mezivládní a byla, jak již uvedeno výše, součástí třetího pilíře. Amsterodamskou smlouvou byla tato oblast posílena, a to především nárůstem pravomocí a vytvořením EUROPOLu (evropského policejního úřadu). Spolupráce se týká především shromažďování, výměny, uchovávání stanovených informací a jejich mezi ČS. Pro tuto činnost je především využíván EUROPOL. V roce 1999 se prostřednictvím Maastrichtské smlouvy staly součástí práva EU staly i Schengenská dohoda (1985) a Schengenská prováděcí úmluva (1990), na jejichž základě došlo během osmdesátých a devadesátých let k roku 2001 k odstranění kontrol na společných vnitřních hranicích starých členských států EU s výjimkou UK a IE. CZ a další nové ČS se k Schengenskému prostoru připojily v prosinci 2007, kdy došlo k odstranění kontrol na pozemních hranicích a v březnu 2008, kdy byly odstraněny kontroly na vzdušných hranicích (mezinárodních letištích). V této oblasti je ovšem také nezbytné vyzdvihnout, že samotné Schengenské dohody, ač by se tak mohlo na první pohled zdát, nejsou jen předpisem jednotné politiky pro volný pohyb osob, zboží či služeb. Významnými jsou ustanovení o policejní spolupráci a vzájemné spolupráci v trestních věcech. Tato ustanovení umožňují eliminovat případné negativní důsledky plynoucí z plného provádění Schengenského acquis tím kterým členským státem (příhraniční kriminalita související s volným pohybem osob přes hranice atp.) a pomáhají zajišťovat bezpečnost. Schengenská prováděcí úmluva také obsahuje zmocnění vyslat tzv. styčné důstojníky. Tato činnost umožňuje především rychlejší a efektivnější předávání a výměnu informací či pomoc při žádostech o policejní součinnost. Styční důstojníci však nesmí samostatně provádět policejní opatření na území druhého státu.

Kromě instrumentů týkajících se EUROPOLu a schengenského acquis byly v třetím pilíři přijaty určité právní akty a akční plány. Trendem poslední doby jsou nové instrumenty v oblasti policejní spolupráce, které by měly umožnit zefektivnění a zjednodušení spolupráce v rámci soudní spolupráce v trestních věcech. Jedná se například o EUROJUST (evr. jednotka pro justiční spolupráci), jejímž cílem je napomáhání trestněprávní justiční spolupráci mezi příslušnými orgány ČS.

Důležitou součástí této politiky je oblast justiční spolupráce v civilních a trestních věcech a harmonizace mezinárodního práva soukromého a trestního práva. V oblasti civilní justiční spolupráce je cílem EU umožnit co nejsnadnější pohyb soudních rozhodnutí v civilních věcech (občanské, obchodní, rodinné) přes hranice ČS a jejich uznání a výkon v dalším ČS. V rámci trestněprávní spolupráce jde především o zjednodušení spolupráce justičních orgánů při vedení trestních řízení majících přeshraniční prvek (např. tr. čin se stal v jiném ČS, než je pachatel souzen) a následně o vzájemné uznávání a výkon trestněprávních rozhodnutí mezi ČS.

V současné době je nezbytné poukázat na Lisabonskou smlouvu, která přinese oproti současnému stavu celou řadu změn. Jedná se především o skutečnost, že dosud platná pilířová struktura se změní. Dotčena bude především právě oblast justice a vnitra, když třetí pilíř, policejní a soudní spolupráce, přestane existovat a problematika v tomto pilíři doposud obsažená se stane součástí prvního pilíře. Tím dojde k posílení tzv. prostoru svobody, bezpečnosti a práva, který kromě dosavadních tradičních politik (volný pohyb osob, azyl, kontroly při překračování vnějších hranic, policejní spolupráce a celní, boj s trestnou činností) zahrne na stejné úrovni soudní spolupráci nejen v trestních, ale i v civilních věcech. V oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech se bude posílena legislativní iniciativa Komise. V souvislosti s přesunem výše uvedených politik do prvního pilíře bude při hlasování v Radě oproti současnému stavu uplatněno pravidlo kvalifikované většiny a dojde k posílení procedury spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu. Na současné politiky III. pilíře se taktéž uplatní jurisdikce ESD. Jednomyslnost zůstane pouze u velmi úzkého okruhu otázek (např. rodinné právo).

Lisabonská smlouva a politiky v ní obsažení tedy budou mít na Českou republiku značný vliv. Dojde také k posílení úlohy parlamentů jednotlivých členských států, které budou moci sledovat dodržování zásady subsidiarity. Dopad na vývoj v České republice může mít také institut posílené spolupráce.

V rámci EU se touto politikou zabývá EK DG JLS (Gen. ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost), návrhy jsou následně schvalovány v pracovních orgánech Rady ministrů (pracovní skupiny, výbory, COREPER II), samotná Rada ministrů pro justici a vnitro zasedá v intervalu cca každé 2 měsíce.

V rámci Evropského parlamentu problematiku řeší výbor pro občanské svobody, spravedlnost a bezpečnost (LIBE) a výbor pro právní záležitosti (JURI). V rámci ČR jsou přímo odpovědné MV a MSp.

Směrodatný odkaz v naší oblasti představují webové stránky EK - konkrétně DG JLS.