Belgické předsednictví
1.7. - 31.12.2010
AUDIO
VIDEO
FOTOGALERIE
Politiky EU
Obchodní politika EU
PRAVOMOC a PUSOBNOST
Společná obchodní politika je ve výlučné pravomoci Společenství a zakládá se na jednotných principech, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a obchodní ochranná opatření, jako jsou např. opatření pro případ dumpingu a subvencování. S určitými výjimkami se výlučná pravomoc Společenství vztahuje i na problematiku mezinárodních dohod o službách a komerčních aspektech práv k duševnímu vlastnictví.
ROZHODOVACÍ PROCES a ZODPOVĚDNÉ INSTITUCE EU
Hlavním orgánem pro provádění společné obchodní politiky je Rada, která rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. V případě sjednávání dohod se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi Rada zmocňuje Komisi k zahájení jednání a stanoví jí mandát pro jednání. Evropský parlament je sice systematicky informován a konzultován, nicméně formálně není do rozhodování o čistě obchodních otázkách zapojen (jeho souhlasu je zapotřebí pouze u dohod přesahujících rámec společné obchodní politiky). Spolurozhodovací procedura s Evropským parlamentem může být uplatněna při přijímání legislativy v celní oblasti.
V Evropské komisi zodpovídá za obchodní politiku Generální ředitelství pro obchod a za celní oblast DG TAXUD.
Mezi orgány Rady hraje nejvýznamnější roli Výbor pro otázky článku 133 (název výboru je odvozen od čísla článku Smlouvy o založení Evropského společenství, kterým je společná obchodní politika ustavena). Na jeho zasedáních diskutují každý pátek zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu či dovozu konkrétního zboží. Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou samostatné expertní formace Výboru 133 (v současné době se pravidelně scházejí formace pro oblast služeb, textilu a oceli) a teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady. V oblasti cel je to pracovní skupina pro celní unii - politika a legislativa (1. pilíř), či pracovní skupina pro celní spolupráci (3.pilíř). Zástupci členských států se scházejí rovněž v řadě poradních a asistenčních výborů pro obchodní otázky, které napomáhají Evropské komisi při výkonu jejích pravomocí.
DOPADY LISABONSKÉ SMLOUVY na SPOLEČNOU OBCHODNÍ POLITIKU
Připravovaná Lisabonská smlouva, která - bude-li ratifikována ve všech členských zemích EU - vstoupí v platnost počátkem příštího roku, zavede v oblasti společné obchodní politiky některé zásadní změny, jako například rozšíření působnosti této politiky o aspekty přímých zahraničních investic či plné zapojení Evropského parlamentu do rozhodovacího procesu.
ČR a SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EU
Česká republika se vstupem do EU formálně vzdala práva uskutečňovat samostatnou obchodní politiku a připojila se k celní unii, která na dovozy a vývozy z/a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU. Toto neznamená, že by rezignovala na svoje zájmy, jež na třetích trzích má. Naopak. Jako člen EU Česká republika aktivně prosazuje svoje obchodně-politické zájmy prostřednictvím struktur EU, tj. prostřednictvím společné obchodní politiky.
Gesci nad pracovními orgány EU pro společnou obchodní politiku zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPaO) a za oblast cel Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel. Příslušných jednání se pravidelně zúčastňují jejich představitelé, případně zástupci spolugestorských resortů - Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva zemědělství, nebo pracovníci úseku obchodní politiky bruselského Stálého zastoupení ČR při EU. Jejich úkolem je sledovat příslušná jednání pracovních orgánů EU a podle instrukcí předem schválených v interním i meziresortním rozhodovacím procesu prezentovat na těchto jednáních výslednou pozici ČR k projednávaným otázkám. Zásadní pro vytvoření a úspěšné uplatnění české pozice, zejména pokud se rozchází s předloženým návrhem Evropské komise nebo většiny členských států, je především jasná, argumenty podložená a dostatečně přesvědčivá představa o tom, jaké má ČR ve společné obchodní politice zájmy.
Tvorbu obchodní politiky České republiky jako člena EU názorně zachycuje schéma zveřejněné na stránkách MPaO "Mapa obchodní politiky ČR jako člena EU".
UŽITEČNÉ ODKAZY
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO
Stálá mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě (zastoupení při WTO)
Evropský hospodářský a sociální výbor
ROZVOJOVÁ POLITIKA EU
Rozvojová spolupráce EU je významnou součástí zahraničních vztahů EU. Přispívá k podpoře dobrého vládnutí, demokracie a lidských práv ve světě a je zaměřena na boj proti chudobě v kontextu udržitelného rozvoje. Evropská unie, tedy dohromady členské státy na jedné straně a Evropské společenství na straně druhé, poskytují dohromady více než polovinu finančních prostředků současné celosvětové oficiální rozvojové spolupráce (v roce 2006 se jednalo o částku 69 mld. USD z celkového objemu pomoci 103 mld. USD) ve všech geografických regionech světa. EU věnuje mimořádnou pozornost financování rozvojové pomoci, její efektivitě a koherenci s ostatními politikami, jako jsou obchod, životní prostředí, zemědělství, migrace, sociální dopady globalizace aj.
Základní cíle a principy rozvojové spolupráce EU společné pro Evropské společenství i jednotlivé členské státy byly poprvé stanoveny v roce 2005 v klíčovém koncepčním dokumentu - tzv. Evropském konsenzu pro rozvoj.
Historicky má EU mimořádný vztah ke skupině zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) který sahá až k úplným počátkům evropské integrace, k Římské smlouvě z roku 1957. V současnosti jsou vztahy mezi oběma regiony smluvně ošetřeny Dohodou z Cotonou, která byla sjednána v roce 2000 a revidována v roce 2005. Rozvojová pomoc Společenství však plyne i do ostatních regionů světa - Asie, Latinské Ameriky, do zemí Střední a Východní Evropy a na Blízký Východ.
EU razí heslo „více a lepší pomoci". Za tímto účelem přijala závazky navýšit finanční objem a zvyšovat efektivitu poskytované pomoci.
ODPOVĚDNOST na STRANĚ INSTITUCÍ EU
Hlavním orgánem pro rozhodování je Rada ministrů pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) ve formaci na úrovni ministrů pro rozvoj. V rámci pracovních orgánů Rady se rozvojovou problematikou zabývají pracovní skupiny pro rozvojovou spolupráci a pro Afriku, Karibik a Tichomoří. V rámci Evropské komise odpovídá za rozvojovou spolupráci v průřezových otázkách a za spolupráci se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří generální ředitelství pro rozvoj. Spolupráce s ostatními regiony světa spadá pod generální ředitelství pro vnější vztahy a za realizaci projektů je odpovědný úřad EuropeAid. V některých otázkách především souvisejících s financováním rozvojové pomoci je do rozhodování zapojen rovněž Evropský parlament.
MECHANISMUS ROZHODOVÁNÍ
Rozvojovou spolupráci definují čl. 177-181 Smlouvy o založení Evropského společenství, jedná se o oblast smíšené kompetence ES a ČS. Vztahy se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) se řídí dohodou z Cotonou a vnitřními dohodami k právě probíhajícímu Evropskému rozvojovému fondu (EDF). Z toho důvodu existují v oblasti rozvojové spolupráce EU i dva odlišné mechanismy rozhodování.
Otázky rozvojové spolupráce financované z rozpočtu EU jsou rozhodovány v souladu se Smlouvou, tj. většinou na základě jednomyslnosti (jedná se převážně o tzv. závěry Rady, které nemají právní, pouze politickou závaznost). V některých případech ale probíhá rozhodování na základě kvalifikované většiny (např. záležitosti obchodního charakteru - v současnosti sjednávané Dohody o hospodářském partnerství se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří).
Rozhodování v otázkách AKT a EDF se řídí platnými vnitřními dohodami o postupech a financování EDF a probíhá též buď na základě jednomyslnosti nebo kvalifikované většiny, která se však v tomto případě liší od kvalifikované většiny dle Smlouvy.
Zapojení Evropského parlamentu do rozhodování není veliké. EP je systematicky informován a konzultován, nicméně formálně není do rozhodování o definování rozvojové politiky EU zapojen. Spolurozhodovací procedura se aplikuje pouze v otázce tvorby finančních mechanismů v rámci rozpočtové procedury (nejvýznamnější je od roku 2007 Instrument pro rozvojovou spolupráci - DCI), nikoliv však v rámci EDF.
ČR a ROZVOJOVÁ POLITIKA EU
ČR prostřednictvím EK poskytuje přibližně 40% své rozvojové pomoci. Zprostředkovaně se tak ČR podílí na rozvojových projektech Společenství ve všech rozvojových zemích světa a má možnost aktivně spoluutvářet rozvojovou politiku největšího dárce světa.
Realizace projektů zahraniční rozvojové spolupráce Společenství nabízí příležitosti též nevládním organizacím, firmám, univerzitám a dalším subjektům z členských států EU, včetně ČR.
GESTOR v ČR
Gestorem za oblast rozvojové spolupráce v ČR je Ministerstvo zahraničních věcí, konkrétně odbor rozvojové spolupráce. Od 1. ledna 2008 byla v rámci transformace systému zahraniční rozvojové spolupráce ČR vytvořena Česká rozvojová agentura jako organizační složka státu a Rada pro rozvojovou spolupráci jako meziresortní koordinační orgán.
UŽITEČNÉ ODKAZY
oficiální stránka zahraniční rozvojové spolupráce ČR
Informace o probíhajících grantových a výběrových řízeních EK
Pařížská deklarace o efektivitě pomoci
