František Šístek
Nakladatel LIBRI 2007
Kniha Černá Hora Františka Šístka vyšla v rámci edice Stručné historie států nakladatelství Libri. Na tento ediční projekt lze nahlížet jako na příklad stručných přehledových historií zemí. Šístkova kniha však tento záběr v mnohém překračuje.
ANOTACE
Přímo v textu líčícím peripetie utváření se a historie Černé Hory je poukazováno na stále existující památky připomínající konkrétní události černohorských dějin. Až do poloviny 19. století to jsou dějiny kmenově organizovaného společenství se specifickými sebevládnými prvky. Společenství, jehož fungování bylo založeno na hrdinství, lidskosti a dobrotě, závaznosti čestného slova a pohostinnosti jako základních principech, bylo pro české prostředí fascinující. Josef Holeček, jeden z nejdůležitějších reprezentantů této fascinace v českém intelektuálním prostředí konce 19. století, navrhl, aby Češi v zájmu posílení národní identity přejali tyto hodnoty. Pro tehdejší českou společnost byla Černá Hora až mýtickým příkladem národního přetrvání slovanského národa navzdory nekompromisní, orientálně kruté a všudypřítomné moci Osmanské říše.
Klíčovým paradoxem prostupujícím černohorskými dějinami v podání Šístka je to, že věhlasné boje s Turky představovaly většinou různorodé, často politické nebo ekonomické, konflikty mezi místními obyvateli stejného původu a jazyka. Spory zintenzivňovaly spíše se zvětšováním autonomie a moci místních elit jednajících sami za sebe a byly doprovázeny neochotou běžného obyvatelstva vzdát se privilegií poskytnutých centrální tureckou mocí. V tomto smyslu je také nutné reinterpretovat otázku národnostních konfliktů, které jsou chápány v důsledku vývoje v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Podle Šístka mimo několika ojedinělých situací je Černá Hora historicky příkladem udržování a i aktivního prosazování národnostní a náboženské tolerance ať už ze strany tureckých správních struktur nebo autochtoních institucí místního společenství v kontrastu například k dění v částech Balkánu znovuzískaných od Turecka habsburským Rakouskem.
Zajímavou, s vtipem a přehledem zpracovanou problematikou, je také otázka vývoje mezinárodní orientace a vlivové přináležitosti Černé Hory a způsob jejího lavírování mezi ruským vlivem a Západem. Po přečtení stručných dějin s ohledem na tento aspekt nás nepřekvapí výjimečná podpora komunistické strany v bezproletariátní Černé Hoře po vzniku Jugoslávie po první světové válce a paradoxy, které s tím souvisí a přetrvávají až do současnosti, jako je například nepřetržitá mocenská dominace (reformované) komunistické strany a zároveň praktické kroky této politické reprezentace – zavedení Eura v Černé Hoře souběžně se vznikem eurozóny v roce 2002 a prosazení samostatnosti s pomocí EU v roce 2006.
Navzdory ediční řadou omezenému rozsahu knihy Františku Šístkovi se povedlo napsat nejen souvislé a přehledné dějiny Černé Hory, ale i dějiny čtivé, protože často odhalující černohorské paradoxy a mýty.
Marcel Tomášek
František Šístek: Černá Hora, vydání první, brožovaná, 136 stran, Libri, Praha 2007