Evropský ombudsman

EVROPSKÝ VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV
Jiná používaná označení	Evropský ombudsman	Nikiforos Diamandouros, Evropský ombudsman (od r. 2003)
Sídlo	Štrasburk
Funkční období	5 let
Složení	Evropský ombudsman a jeho cca 80 členný tým
Hlavní funkce	vyšetřování stížností občanů, týkajících se špatných postupů institucí a orgánů EU

Instituce Evropského ombudsmana byla zřízena na základě Maastrichtské smlouvy (Smlouvy o EU). Pravidla pro výkon jeho funkce přijal Evropský parlament 9. března 1994 a jsou připojena v Příloze X Jednacího řádu Evropského parlamentu. Právní úprava tohoto orgánu je obsažena v článku 228 Smlouvy o fungování EU. Sídlo veřejného ochránce práv je ve Štrasburku, v budově Evropského parlamentu. Veřejný ochránce práv je jmenován Evropským parlamentem na funkční období 5 let s možností opakovaného jmenování.

Působnost ombudsmana

Náplní práce ombudsmana je vyšetřování stížností, týkajících se špatných postupů institucí a orgánů a subjektů EU, kromě Soudního dvora EU při výkonu jeho soudních pravomocí.

Jeho úkolem je právně pomoci občanům, kteří jsou přesvědčeni, že se v jejich případě instituce a orgány EU dopustily nesprávného úředního postupu.

Podat stížnost k ombudsmanovi mohou občané všech členských států EU, dále osoby, které mají v některé z těchto zemí povolení k pobytu a také firmy, sdružení nebo jiné právnické osoby se sídlem v EU. Musí tak učinit v časové lhůtě maximálně dvou let od skutečnosti, na které je daná stížnost založena. Stížnost lze podat poštou, emailem nebo faxem. Formulář v českém jazyce k podání stížnosti je volně ke stažení na internetových stránkách Evropského ombudsmana.

Druhy stížností

Evropský ombudsman řeší stížnosti na:

• neprůhlednost správního řízení
• zbytečné časové průtahy správního řízení
• neposkytnutí dostatečných informací či odmítnutí jejich podání
• nedokonalá výběrová řízení a přijímání pracovníků do pracovních vztahů v institucích EU
• problémy v pracovních vztazích mezi evropskými institucemi a jejími zaměstnanci
• zneužití pravomoci
• nečestnost
• nekalé administrativní praktiky
• diskriminaci

Ombudsman zpravidla zahajuje šetření na základě jemu podané stížnosti, ale může jej zahájit i ze své vlastní iniciativy. Ve většině případů jsou kauzy řešeny veřejně, stížnoti lze projednávat také v tajnosti, pokud o to předkladatel výslovně požádá. Ombudsman pracuje se svým týmem, jehož převážnou část tvoří kvalifikovaní právníci.

Dospěje-li ombudsman k závěru, že došlo k pochybení ze strany orgánů Společenství, příslušný orgán musí ve lhůtě 3 měsíců k tomuto závěru přijmout stanovisko. O závěru šetření je informován Evropský parlament a stěžovatel.

Co ombudsman neřeší

• stížnosti proti státním, regionálním nebo místním úřadům (ani v záležitostech týkajících se EU)
• stížnosti proti podnikatelským či soukromým subjektům
• odvolání proti rozhodnutím soudů
• odvolání proti výsledku šetření národních ombudsmanů

Pokud by evropský ombudsman porušil během výkonu své činnosti závazné normy EU, lze proti němu uplatňovat odpovědnost za škodu.

Případy vyřešené ombusmanem

• Smluvní problémy
  (Subdodavateli bylo zaplaceno díky ombudsmanovu návrhu o pružném přístupu)

Subdodavatel podal k ombudsmanovi stížnost na neoprávněnou penalizaci kvůli doložce ke smlouvě s Evropskou komisí. Doložka stanovila, že hlavnímu dodavateli bude zaplaceno až po předložení výkazu nákladů od všech jeho subdodavatelů. Protože ne všichni subdodavatelé předložili své výkazy nákladů včas, zdržela Komise platbu. Na ombudsmanův návrh požádala Komise hlavního dodavatele o předložení výkazů nákladů, které už dodavatel obdržel, takže mohli být vyplaceni ti subdodavatelé, kteří termín dodrželi.

• Nedostatečná přehlednost
  (Rada poskytla dokumenty skupině Statewatch)

Statewatch, britská skupina monitorující občanské svobody v EU, si stěžovala u ombudsmana poté, co jí Rada odmítla poskytnout přístup k agendám "senior Level Group" a "EU-US Task Force". Rada tvrdila, že dokumenty "nenáležely Radě", ale jejímu Generálnímu sekretariátu, tedy "jiné" instituci. Ombudsman odmítl tento argument a zároveň upozornil na význam co nejširšího přístupu k informacím pro občany Evropy a na potřebu dodržování oprávněného přístupu k dokumentům. Rada znovu zvážila své původní rozhodnutí a umožnila stěžovateli přístup k dokumentům.

• Opožděná platba
  (Německá firma obdržela splátky a úroky z roku 1995)

Německá konzultační firma podala stížnost na Komisi, že dosud nezaplatila poslední splátku honoráře splatnou před šesti lety. Firma odevzdala potřebnou programovou zprávu a finanční výkaz v roce 1994. Ombudsman zjistil, že dokumenty týkající se programu vlastnila Kancelář pro technické služby Komise, která byla následně uzavřena. Příslušné dokumenty zůstaly zapečetěny pod belgickou soudní mocí, tudíž bez přístupu pro Komisi. V průběhu ombudsmanova vyšetřování Komise získala kopie dokumentů a zaplatila dlužné peníze.

• Porušení práv na obhajobu
  (Komise po zásahu ombudsmana vypracovala kodex jednání s občany)

Řecký občan předložil Komisi, jakožto "ochránkyni smluv" stížnost, ve které uvedl, že řecké úřady porušily při zadávání projektu výstavby metra v Soluni zákon o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel ombudsmanovi poukázal na způsob, jakým Komise jeho stížnost vyšetřovala. Ombudsman zjistil, že Komise stěžovatele nesprávně informovala o důvodech uzavření vyšetřování a uzavřela případ bez toho, aby stěžovateli skutečně poskytla příležitost pro předložení dalších důkazů. Ombudsman kritizoval Komisi za to, jak naložila se stížností a navrhl, aby byl vypracován kodex, který by stanovil způsob jejího jednání s občany, když je oslovena jako "ochránkyně smluv".