Institucionální záležitosti v květnu 2010

04.06.2010
Euroskop

Debata o Evropské službě pro vnější činnost pokračuje, Navýšení počtu europoslanců se obejde bez svolání konventu

Debata o Evropské službě pro vnější činnost pokračuje

Proposal for the establishment of the EEAS. Working document by Elmar Brok (AFET), and Guy Verhofstadt (AFCO), rapporteurs on EEAS. Updated version 20/04/2010

Draft working document by Elmar Brok (AFET), and Guy Verhofstadt (AFCO) On the Proposal for a Council Decision on EEAS. Version 3 May 2010

Na půdě výboru AFET byla 4. 5. 2010 představena modifikovaná verze návrhu zprávy s pozměňovacími návrhy zpravodajů Elmara Broka a Guye Verhofstadta k návrhu rozhodnutí Rady zakládajícímu organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), který prezentovala vysoká představitelka EU pro SZBP Catherine Ashton v březnu 2010.

Pozadí

Rada dospěla k politické dohodě o tomto návrhu v dubnu 2010.

Z hlediska legislativní procedury má EP pouze konzultační pravomoc, pokud jde o fungování útvaru, protože tyto otázky náleží do oblasti SZBP, kde i Lisabonská smlouva předpokládá zachování konzultační procedury namísto spolurozhodování. V rozpočtových a organizačních otázkách však má EP stejné pravomoci jako Rada.

EP se s takovou úlohou neztotožňuje a vyjadřuje zájem spolurozhodovat o všech otázkách.

Klíčové body

Dle modifikované verze zprávy Elmara Broka a Guye Verhofstadta se pozměňovací návrhy EP týkají především rozpočtu nové agentury a jejího vztahu ke Komisi.

Dle zprávy by EEAS měla být v administrativním smyslu více podřízena Komisi a také samotná vysoká představitelka EU pro SZBP by měla být podle této představy plně odpovědná EP, a to nejen v rozpočtových, ale také v politických otázkách. I rozpočet EEAS by měl být dle EP součástí rozpočtu Komise, zatímco Ashton původně prosazovala mj. rozpočtovou nezávislost EEAS.

Cílem pozměňovacích návrhů EP je vesměs, zdá se, snaha o určité posílení Komise coby nadnárodní instituce v oblasti SZBP. Lisabonská smlouva sice explicitním rozdělením kompetencí mezi EU a členské státy na výlučné, sdílené a doplňkové fakticky zrušila někdejší „maastrichtský chrám oddělující komunitární a mezivládní pilíře, SZBP však nadále má mít výjimečné postavení. Za určitý znak „komunitarizace této oblasti lze považovat posílení funkce vysokého zmocněnce EU pro SZBP, který je současně místopředsedou Komise, tedy zástupcem nadnárodní instituce i mezivládní Rady, které předsedá ve formaci ministrů zahraničních věcí. Předpokládá se současně úzká spolupráce vysoké představitelky v rámci Komise, zejm. s komisaři odpovědnými za oblasti rozvoje, sousedské politiky (komisař Štefan Füle) a humanitární pomoci. Tuto koordinaci mezi Komisí a Radou měla podle původní verze zprávy ještě zajišťovat speciální struktura v rámci EEAS.

Další pozměňovací návrhy EP se týkají vnitřní struktury EEAS a obsahu její činnosti.

Dle původních návrhů měly být do činnosti EEAS zahrnuty i oblast vnějších obchodních vztahů či boj s klimatickými změnami, ale prezentovaná verze zprávy již počítá pouze s napojením EEAS na příslušná portfolia Komise v případě potřeby.

Pozměňovací návrhy obsahují kupříkladu i požadavek vytvoření týmu pro krizové řízení v čele s vysokou představitelkou pro SZBP v rámci EEAS, zabývají se i vztahem mezi Ashton a jednotlivými delegacemi EEAS ve třetích zemích.

Pro případ konfliktu má být ovšem opět posílena Komise, protože v takovém případě by dle návrhů obou europoslanců měla odpovědnost za vypracování řešení spočívat na kolegiu komisařů, což je nový prvek posilující de facto roli Komise v SZBP.

Stav projednávání

Někteří polští poslanci nepřestávají poukazovat na nerovnoměrné geografické zastoupení v rámci EEAS na úrovni diplomatického servisu, ačkoliv Ashton ve svém návrhu princip pokud možno spravedlivého geografického zastoupení členských zemí zohlednila.

Jedna část úředníků EEAS by měla být složena ze stávajícího zastoupení v rámci DG pro vnější vztahy (Relex). Zejm. polští zástupci v EP však poukazují na to, že především členské státy přistoupivší v rámci východního rozšíření nemají dodnes na úřednické úrovni v DG Relex, podobně jako v dalších útvarech Komise, zastoupení srovnatelné s reprezentanty starších a větších členských států, což by v rámci EEAS vytvářelo disproporci. Vedle prakticky všech nových členských států včetně Kypru a Malty, která ve stávajícím DG Relex dokonce neměla na adekvátní úřednické úrovni žádného zástupce, se to týká i některých dalších malých zemí EU, například Lucemburska. Že nezáleží pouze na velikosti, o tom svědčí silné zastoupení Belgie, na které upozorňoval např. polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski, mimořádné postavení Belgie však bývá v těchto případech obvykle vysvětlováno skutečností, že většina klíčových institucí EU sídlí právě zde.

Polští zástupci volají především po tom, aby EEAS nezaplňovala místa „vyčleněná pro zástupce Komise pouze „zasloužilými úředníky, ale požadují dodatečná nová místa pro početně podhodnocené nové a malé členské státy. Zpráva Elmara Broka a Guye Verhofstadta přitom požaduje dokonce něco na způsob indikativních kvót pro jmenování úředníků z jednotlivých členských států.

Předpokládaný další vývoj

Jednání EP o otázkách spojených s EEAS zveřejněním pozměněné zprávy nekončí, vzhledem k rozpočtovým a administrativním konsekvencím je ustavení nového tělesa projednáváno i na úrovni dalších výborů, především výboru BUDG.

Ashton se 10. 5. 2010 setkala mj. s představiteli EP ve snaze přimět je akceptovat své kompromisní stanovisko tak, aby EEAS mohla být sestavena a začít fungovat už po červnovém zasedání Evropské rady, právě jednání s EP se však komplikují.

Jak Rada, tak Komise prezentovaný návrh již podpořily a Ashton vůči EP učinila další ústupky týkající se především většího zapojení EP do konzultací v rámci SZBP či přístupu europoslanců k dokumentům. EP má být častěji konzultován před uskutečněním konkrétních akcí, při přijímání společných strategií v případě mandátu pro zahraniční mise, včetně misí pozorovatelských, což souvisí se skutečností, že tyto mise jsou financovány ze společného rozpočtu, či v případě jmenování speciálních zástupců EU v konkrétních problémových oblastech. EP byl také ujištěn, že v rozpočtových otázkách týkajících se EEAS má v souladu s Lisabonskou smlouvou stejné postavení jako Rada.

Situace před červnovou Evropskou radou tedy zůstává otevřená.

Odkazy

Navýšení počtu europoslanců se obejde bez svolání konventu

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. května 2010 o návrhu Evropské rady nesvolávat konvent pro revizi Smluv, pokud jde o přechodná opatření týkající se složení Evropského parlamentu (2009/0814(NLE))

Doporučení o návrhu Evropské rady nesvolávat Konvent pro revizi Smluv, pokud jde o přechodná opatření týkající se složení Evropského parlamentu (2009/0814(NLE))

Plénum EP 6. 5. 2010 schválilo 2 zprávy europoslance Íñiga Méndeze de Viga a (zde a zde) návrh rozhodnutí Evropské rady, podle kterého změna platné Lisabonské smlouvy, na jejímž základě má přechodně dojít k navýšení počtu europoslanců ze stávajících 736 (zvolených ještě dle tehdy platné Smlouvy z Nice) na 754, se má odehrát na mezivládní konferenci plánované na 17.-18. 6. 2010, aniž by musel být svolán konvent.

Pozadí

Zvláštní situace týkající se počtu europoslanců vznikla poté, kdy volby do EP v roce 2009 ještě proběhly podle tehdy platné Smlouvy z Nice, která na základě modifikací, k nimž došlo v souvislosti se vstupem Bulharska a Rumunska, předpokládala zvolení 736 europoslanců.

Lisabonská smlouva přitom počítá s maximálním počtem 751 europoslanců (750 poslanců + 1 předseda), současně předpokládá maximální počet 96 europoslanců na jednu zemi, namísto současného stavu, kdy dle tehdy platné Smlouvy z Nice bylo za Německo zvoleno 99 europoslanců. V souvislosti s faktem, že ke vstupu v platnost Lisabonské smlouvy došlo až v průběhu funkčního období nového EP, vznikla do určité míry absurdní situace, kdy by bylo nutné rozloučit se se 3 německými poslanci, aby byla naplněna litera Lisabonské smlouvy. Evropská rada se proto v reakci na tuto situaci dohodla, že počet europoslanců bude dočasně navýšen na 754.

Platná Lisabonská smlouva přinesla i určité modifikace, pokud jde o způsoby změny stávajícího primárního práva. Standardní procedura změny platné smlouvy, která dosud zahrnovala svolání mezivládní konference a následnou ratifikaci v rámci členských zemí dle jejich platného ústavního práva, byla doplněna o svolání konventu, Lisabonská smlouva však připouští, aby Evropská rada za souhlasu EP rozhodla, že svolání konventu není třeba a změnu je možné dohodnout pouze na standardním zasedání mezivládní konference.

Klíčové body a stav projednávání

Souhlas EP byl udělen na základě hlasování 499 poslanců pro návrh, 94 poslanců hlasovalo proti a 4 se hlasování zdrželi.

K zanesení dočasné smlouvy do již platné Lisabonské smlouvy bude použit standardní postup změny primárního práva, tedy mezivládní konference; uspořádání konventu bylo shledáno nadbytečným vzhledem k tomu, že se má jednat pouze o technickou změnu smlouvy.

Změnu však musí ratifikovat všechny členské státy a po tuto dobu bude 18 nových poslanců v EP přítomno pouze jako pozorovatelé bez hlasovacího práva.

Problém tkví v tom, že od roku 1979 jsou poslanci EP voleni přímo a nepočítá se s možností návratu k variantě pouhého delegování stávajících poslanců ze zákonodárného tělesa členského státu. Tuto variantu chce v současnosti při doplňování počtu poslanců využít Francie a rozhodnutí Evropské rady, které v květnu 2010 poslanci většinou z řad EPP, S&D a ALDE schválili, to umožnilo.

Někteří poslanci využili debatu k úvahám o závažnější změně volebního systému do EP.

Pod vlivem varianty, kterou nyní umožňuje Lisabonská smlouva, tedy svolání konventu k možné přípravě změn primárního práva také na žádost EP, nejen členských států, byl ke druhé zprávě Méndeze de Viga připojen pozměňovací návrh, který má informovat Evropskou radu o tom, že v EP existuje vůle po prosazení voleb do EP na základě unifikované procedury. Ke svolání konventu, který by se zabýval takovou institucionální reformou, by mohlo dojít na jaře 2011. V této souvislosti se lze ptát, zda tyto i jiné nové možnosti, které přináší Lisabonská smlouva v souvislosti s revizní procedurou, nepovedou k jejímu nadužívání a hledání dalších a dalších příležitostí pro prosazování fundamentálních primárněprávních změn, ještě než dojde k řádnému „usazení změn již proběhnuvších.

Předpokládaný další vývoj

Z hlediska ČR je důležitý ještě jeden prvek: podobně jako tzv. irské výjimky, které byly schváleny Evropskou radou v prosinci 2008, i tzv. česká výjimka, kterou požadoval prezident Václav Klaus ve vztahu k Listině základních práv EU a jejíž podoba byla dohodnuta na summitu v říjnu 2009, prozatím nejsou součástí primárního práva. V souvislosti s možnými změnami Lisabonské smlouvy, které se týkají dočasné změny počtu poslanců, byla diskutována i možnost využít tuto příležitost pro včlenění výjimek do primárního práva, mezivládní konference v červnu 2010 však má být využita čistě k řešení otázky týkající se EP a s dalšími změnami Lisabonské smlouvy se nepočítá.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality