Institucionální záležitosti v únoru 2011

05.03.2011
Euroskop

Francie a Německo navrhly vznik paktu pro konkurenceschopnost, Závěry ECOFINu k evropskému semestru, Otázka navýšení současného záchranného fondu EFSF se odsouvá na březen, Rada svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně představí do konce března 2011

Francie a Německo navrhly vznik paktu pro konkurenceschopnost

Závěry Evropské rady, 4. února 2011, Brusel

Německo a Francie představily na summitu Evropské rady 4. 2. 2011 tzv. pakt pro konkurenceschopnost, který by měl přispět k harmonizaci ekonomik 17 států eurozóny.

Pozadí

V kontextu ekonomické a dluhové krize, v době enormního zadlužení členských států a fondů, které mají sloužit jako „záložny členských států, přišlo Německo, největší přispěvatel do unijních záchranných finančních mechanismů (EFSF a budoucí ESM), a Francie s myšlenkou tzv. paktu pro konkurenceschopnost.

Německá veřejnost, která tyto příspěvky hradí ze svých daní, by tak podle plánu kancléřky Angely Merkelové získala jisté záruky, že se ostatní členské státy budou chovat stejně zodpovědně jako „nejvíce prosperující Německo a že dokonce zavedou do svých právních řádů některá opatření (např. postavení strukturálního deficitu mimo zákon). Obě země také usilují o zavedení jednotné korporátní daně (nebo alespoň jejího základu), kterou mají jednu z nejvyšších v Evropě a hůře tak lákají firmy a kapitál.

Klíčové body

Francie a Německo představily šestibodový plán „sjednocení evropských ekonomik. 3 body tzv. paktu pro konkurenceschopnost se týkají kvantitativních indikátorů:

1. Cenová konkurenceschopnost;

2. Stabilita veřejných financí;

3. Stanovení nejnižšího limitu pro podporu investic do výzkumu, rozvoje, školství, vzdělávání a infrastruktury (vzhledem k HDP).

Pakt zahrnuje 6 hlavních bodů, které by měly zaručit větší konkurenceschopnost a národní vlády by je měly implementovat během 12 měsíců:

1. Opuštění systému pravidelné valorizace mezd;

2. Vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů a profesních kvalifikací, což povede k posílení mobility pracovníků v Evropě;

3. Postupná harmonizace korporátních daní;

4. Přizpůsobení penzijních systémů demografickému vývoji (zvýšení věku odchodu do důchodu);

5. Povinnost členských států postavit strukturální deficit mimo zákon;

6. Vytvoření režimu národního krizového řízení pro banky.

Tímto krokem Německo a Francie vyzývají Komisi, aby do 12 měsíců připravila hodnotící zprávu týkající se implementace těchto bodů a přidala svá doporučení. Obě země vyjádřily přesvědčení, že tato opatření povedou k posílení a stabilizaci společné měny.

Členské státy reagovaly na představený plán různě. Irsko odmítlo myšlenku sjednotit korporátní daně (nebo alespoň jejich základ), neboť by to představovalo riziko pro jeho model růstu. Irsko má sazbu korporátní daně jednu z nejnižších v Evropě. Stejný postoj zaujímá Slovensko. Belgie a Lucembursko zamítly návrhy odklonit se od svých systémů, v nichž je růst mezd navázán na inflaci. Belgie zdůraznila různorodost tradic a sociálních systémů, které je potřeba respektovat. Baltské země prohlásily, že nehodlají navyšovat věk odchodu do důchodu tak rychle jako ostatní západoevropské státy, neboť jejich obyvatelé umírají dříve. Navýšení obchodu do důchodu kritizovalo také Rakousko. Polsko odmítlo plány na samostatné summity členů eurozóny, neboť je považuje za rozvracující. Chce se jich jako budoucí člen účastnit. Finsko vyslovilo pochybnost nad množstvím přijímaných opatření. Jak prohlásila finská ministryně financí, „EU navrhuje nové balíky, aniž by ty původní implementovala. Plánu vyjádřilo naopak podporu Španělsko.

Komise vyjádřila také jisté pochybnosti vzhledem k tomu, že již vytvořila „pravidla ekonomického vládnutí (balík 6 návrhů; viz níže), která mají podpořit konkurenceschopnost a mají být schválena procedurou spolurozhodování v červnu 2011. Instituce EU zdůrazňují nutnost kompatibility všech kroků s primárním právem EU.

Kriticky se k plánu vyjádřili také někteří poslanci EP a zástupci evropských odborů (ETUC). Postup Německa a Francie považují za nepřijatelné obcházení Komise (postoj ALDE) a zátěž pro daňové poplatníky (postoj zelených a socialistů). Naopak zástupci EPP vyjádřili paktu pro konkurenceschopnost plnou podporu.

Ve snaze uklidnit některé členské státy představili 28. 2. 2011 předseda Komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy pozměněnou podobu paktu. Uvedli, že jde pouze o pracovní návrh k debatě:

• Dohled nad konkurenceschopností by měla provádět Komise;

• Dluhová brzda v podobě, jak ji navrhovalo Německo, bude implementována napříč eurozónou;

• Valorizace mezd v závislosti na inflaci by mohla zůstat, nicméně vlády musí najít jiný způsob jak snižovat mzdy;

• Sledoval by se poměr mezi mzdami a produktivitou;

• Monitoring výdajů v systému penzí.

I tento kompromis vyvolal mezi státy negativní ohlasy. Modelace mezd je plně v kompetencích národních států.

Pozice ČR

Po jednání českého premiéra Petra Nečase s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym 11. 2. 2001 premiér prohlásil, že se v řadě opatření, která by měla vést ke zvýšení konkurenceschopnosti, shodují. Petr Nečas nicméně navrhl, že by se tato opatření měla zavádět na mezivládní úrovni namísto unijní. Premiér se také sešel 23. 2. 2011 s předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuym, který začal na téma paktu pro konkurenceschopnost jednat se zástupci členských zemí.

Sjednocení korporátních daní není pro ČR na pořadu dne; jakékoli sjednocování základu daně ČR považuje za těžko akceptovatelné. Země nicméně souhlasí s vytvořením legislativních protidluhových brzd a chystá tzv. finanční ústavu. Shoda panuje i na tom, aby důchodové systémy reagovaly na demografický vývoj, či na nutnosti vzájemného uznávání kvalifikací a diplomů. Premiér Nečas uvedl, že některá opatření ČR provede i bez toho, zda se pakt pro konkurenceschopnost na úrovni EU přijme.

Předpokládaný další vývoj

Členské státy budou o ideji paktu pro konkurenceschopnost jednat na summitu Evropské rady 24.-25. 3. 2011.

Odkazy

• Závěry Evropské rady, 4. února 2011, Brusel

• MEMO: Formace Rady ministrů

• European Financial Stability Facility (EFSF)

• MEMO: Frakce v Evropském parlamentu

• Statement by Herman Van Rompuy, President of the European Council, following his meeting with Prime Minister Petr Nečas, 23 February

Závěry ECOFINu k evropskému semestru

Council conclusions on European Semester: macroeconomic and fiscal guidance, 15 February 2011

Rada ECOFIN na svém zasedání 15. 2. 2011 hodnotila zahájení tzv. evropského semestru.

Pozadí

Ministři financí schválili na svém zasedání v září 2010 reformu evropského rámce finančního dohledu včetně koordinace hospodářských politik. Rada ECOFIN v říjnu 2010 schválila, že od ledna roku 2011 budou členské státy předkládat návrhy svých rozpočtů k posouzení do Bruselu, a představila tzv. evropský semestr. Tento nástroj je součástí změn provádění Paktu stability a růstu (více zde). V rámci evropského semestru bude Komise od roku 2011 každý rok hodnotit hlavní ekonomické výzvy, s nimiž se EU musí vyrovnat, a bude navrhovat prioritní opatření k jejich řešení. Návrhy bude předkládat ve „výroční zprávě o růstu, která bude sloužit jako podklad pro jarní zasedání Evropské rady (více zde).

Klíčové body

Na základě zavedení tzv. evropského semestru a výroční zprávy o růstu Unie, kterou připravila Komise, Rada vydala závěry s doporučeními národním vládám na zvládání makroekonomických a fiskálních výzev.

Rada doporučuje, aby státy připravily komplexní programy v rámci stabilizačních a konvergenčních programů a národních reformních programů. Rada uvedla, že pro úspěšný vývoj je důležité, aby veřejnost přijala konsolidaci rozpočtů a strukturální reformy. Rada neopomněla zdůraznit, že dohled a cíle musejí být konzistentní s potřebou fiskální konsolidace; všechny kroky, které se realizují, by měly vést k maximalizaci růstu a zaměstnanosti s ohledem na cíle určené ve strategii Evropa 2020.

Předpokládaný další vývoj

Na konci března jsou národní vlády povinny dodat své návrhy rozpočtů, plány na podporu zaměstnanosti a ekonomiky v rámci strategie Evropa 2020. Členské státy budou otázku fungování evropského semestru řešit také na summitu Evropské rady 24.-25. 3. 2011.

Odkazy

• Council conclusions on European Semester: macroeconomic and fiscal guidance, 15 February 2011

• European Semester of Policy Coordination

• Komise: Europe 2020

• Euroskop: Dohled EU nad národními rozpočty již příští rok

• Euroskop: Komise zahájila evropský semestr výroční zprávou o růstu

Otázka navýšení současného záchranného fondu EFSF se odsouvá na březen

Council conclusions on European Semester: macroeconomic and fiscal guidance, 15 February 2011

Rada na svém zasedání 15. 2. 2011 jednala o ekonomické stabilitě EU. Ministři 17 členů eurozóny se nicméně již na svém jednání 14. 2. 2011 neshodli na navýšení záchranného fondu (EFSF) a ani na sblížení svých finančních a hospodářských politik. Shoda naopak panovala u navýšení budoucího mechanismus ESM na 500 mld. €.

Pozadí

Evropský nástroj finanční stability EFSF byl vytvořen 16 členy eurozóny na základě rozhodnutí Rady v květnu 2010. Doplňuje EFSM (Evropský mechanismus finanční stabilizace), prostřednictvím kterého může Komise na trhu získat dalších až 60 mld. €., za něž ručí všechny členské státy EU; slouží k okamžité pomoci členskému státu.

Klíčové body

Ministři jednali o 3 hlavních bodech: navýšení stávajícího záchranného fondu (EFSF), finančním rozpětí stálého evropského stabilizačního mechanismu (ESM) po roce 2013 a o posílení konkurenceschopnosti EU tzv. paktem pro konkurenceschopnost z pera Německa a Francie (viz výše).

Podle některých názorů by současná výše prostředků, kterými EFSF disponuje, tedy 440 mld. €, nestačila ani na případnou záchranu např. Španělska. Kvůli zachování výhodného ratingu AAA je totiž reálná úvěrová kapacita EFSF jen 250 mld. €.

Ministři se shodli na objemu finančních prostředků v ESM. Od roku 2013 bude státu, který se dostane do problémů s likviditou, k dispozici až 500 mld. €. Problematické se však jeví zajištění bonity ESM, jímž je pro investory jen kapitál. Podle ministrů je možné bonitu vložením kapitálu zajistit. Nejvíce bonitní členové by mohli kombinovat přímé platby se zárukami, že v případě potřeby poskytnou další platby. Státy méně bonitní by musely poskytnout kapitál celý.

Navýšení kapacity EFSF i ESM se nicméně nemůže uskutečnit bez souhlasu Německa, které je největším přispěvatelem a svůj souhlas podmiňuje prohloubením kooperace hospodářských politik. Jean-Claude Juncker, „šéf eurozóny, také potvrdil, že jednání o navyšování obou mechanismů budou podmíněna dohodou o koordinaci hospodářských politik, jak to navrhuje právě tzv. pakt pro konkurenceschopnost (viz výše).

Ministři eurozóny debatovali také o flexibilitě EFSF. Podle některých by se EFSF měl pohybovat jak na trzích s dluhopisy, tak nabízet preventivní úvěry státu, který se ocitne v nesnázích. V diskusi se také objevila otázka výše úroku. Irsko a Řecko dnes za svoje půjčky platí úrok okolo 6 %, přestože EFSF a Komise si mohou od trhů půjčit za úrok pod 3 %. Irsko se po parlamentních volbách, ve kterých druhá největší strana Fine Gael získala 65 mandátů a levicově centristická Labouristická strana se 34 poslanci byla druhá, a vytvoří tak vládu, bude snažit právě 5,8% úrok snížit. Tato jednání očekává i komisař Olli Rehn.

Permanentní záchranný mechanismus ESM bude fungovat od roku 2013 a vyžádá si omezenou změnu smluv (více zde), která bude na pořadu summitu Evropské rady 24.-25. 3. 2011. Komise již 15. 2. 2011 vydala sdělení, kterým změny Smlouvy potvrzuje (do roku 2013 skončí platnost stávajícího finančnímu nástroje EFSF a začne platit ESM). Komise věří, že dodatek k článku 136 Smlouvy o fungování EU nebude mít na kompetence EU vliv; zdůraznila, že doplněný odstavec je součástí reakce Komise na opatření k posílení finančního dohledu nad rozpočty členských zemí.

Pozice ČR

Ministr financí Miroslav Kalousek nedoporučil vládě ČR zapojovat se do budoucího ESM; zapochyboval nad praktickou proveditelností jeho závazků. Pro mnohé členské země by jejich podíl v ESM znamenal neakceptovatelnou finanční zátěž. Pro ČR by to představovalo nároky ve výši zhruba 170-180 mld. Kč během 3 let.

Předpokládaný další vývoj

Ministři eurozóny budou o navýšení EFSF a ESM v kontextu tzv. paktu pro konkurenceschopnost jednat na mimořádném summitu 11. 3. 2011. Následovat bude regulérní zasedání ministrů eurozóny 14. 3. 2011, přičemž rozhodnutí o výše zmíněných otázkách by mělo padnout na summitu Evropské rady 24.-25. 3. 2011, kterého se zúčastní již všech 27 členských států.

Odkazy

• Council conclusions on European Semester: macroeconomic and fiscal guidance, 15 February 2011

• European Financial Stability Facility (EFSF)

• Euroskop: Evropská rada: Návrh stálého mechanismu pro zajištění finanční stability v eurozóně a změn Lisabonské smlouvy

• Commission Opinion on the draft European Council Decision amending Article 136 of the Treaty on the Functioning of the European Union with regard to a stability mechanism for Member States whose currency is the euro

Rada svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně představí do konce března 2011

Návrh nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (KOM(2010)522)

Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (KOM(2010)523)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (KOM(2010)524)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (KOM(2010)525)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (KOM(2010)526)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (KOM(2010)527)

Maďarské předsednictví v průběhu února 2011 deklarovalo, že Rada svou pozici k textům, jež mají revidovat (především) Pakt stability a růstu, představí do konce března 2011.

Pozadí

Návrhy Komise, jež byly předloženy v září 2010, by měly revidovat a věcně rozšířit dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti.

V roce 2005 byl Pakt stability a růstu z podnětu Francie a Německa výrazně rozvolněn, a tak neplní svou funkci.

Komise navrhla, aby státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % za 3 roky) snižovat své celkové zadlužení, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, zaplatily pokutu ve výši 0,2 % HDP. Sankce by měly začít platit bezprostředně (fakticky automaticky) poté, co bude zřejmé, že konkrétní stát uvedená kritéria porušuje (více v příspěvku Institucionální záležitosti v září 2010).

Zásadní komplikací se nicméně stala německo-francouzská schůzka v říjnu 2010 v Deauville, kde se obě země neformálně dohodly na prosazování z jejich hlediska příznivějšího (ne tak přísného a především politického) mechanismu (více v příspěvku Institucionální záležitosti v říjnu 2010), a později i německo-francouzský návrh tzv. paktu pro konkurenceschopnost (viz výše). V obou případech jde o iniciativy, které znepřehledňují situaci – a samotné legislativní procesy – jak pro členské státy (samozřejmě s výjimkou Německa a Francie), tak pro Komisi a EP.

Zpravodajové příslušných textů z výboru ECON uveřejnili návrhy svých zpráv v lednu 2011 (více v příspěvku Institucionální záležitosti v lednu 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Mezi členskými státy nepřekvapivě nepanuje shoda ani stran výše pokut těm zemím, které neplní unijní pravidla, ani stran toho, kam by měly být prostředky z těchto pokut alokovány.

Slovensko nebo Estonsko např. odmítají, aby pokuty byly neúměrně vysoké a byly alokovány do jakéhokoli (stávajícího nebo budoucího) záchranného fondu (EFSF, ESM).

Velká Británie zase odmítá, aby EU členským státům po přijetí směrnice (na základě návrhu KOM(2010)523) určovala závazné „požadavky na rozpočtové rámce.

Francie krom toho v dané věci údajně vykazuje určité technické obtíže, Španělsko má zase problém s poskytováním měsíčních rozpočtových statistik.

Některé členské státy (např. Itálie a Řecko) nejsou s to podpořit stávající vymezení situace nadměrného schodku.

Otázkou je také to, zda by více zadlužené státy měly vykazovat rychlejší snižování schodku nebo zda budou pravidla příznivější pro ty země, jejichž schodek vyplývá z reformy penzijního systém a/nebo soukromo-veřejných investic (PPP).

Konečně posledním sporným bodem artikulovaným na půdě Rady je otázka nápravy makroekonomických nerovnovah – jak; jakým právním nástrojem (pokud vůbec právním); Komisí, nebo Komisí ve spolupráci s Radou ap.

Zpravodajové z EP se naopak stavějí – v kontrastu k pozici řady členských států – za ještě radikálnější změny, než navrhuje Komise.

Obecně podporují (1) posílení role Komise (a tedy oslabení členských států, zejm. ve věci uvalení sankcí za porušení rozpočtových pravidel) a (2) zajištění „transparentnosti (maximální veřejnosti) celého procesu (více v příspěvku Institucionální záležitosti v lednu 2011).

V podobném duchu se 16. 2. 2011 k celému legislativnímu balíku vyjádřila i ECB.

Podle ní by z něj (zejm. z návrhu KOM(2010)524) měly být vyňaty všechny pasáže, jež by členským státům poskytovaly byť jen minimální manévrovací postoj (opt-out). Snižování nadměrného schodku by mělo být přísné, rozhodování o něm co nejvíce „automatické a faktory typu nákladů realizované penzijní reformy by při něm neměly hrát rozhodující roli. Pokud jde o pokuty za makroekonomické nerovnováhy, měly by podle ECB dosahovat až 0,2 % HDP dotčeného členského státu.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období lze očekávat (prozatím nepředvídatelné) posuny jak na půdě Rady, tak na půdě EP. Informovat o nich budeme v následujících monitorinzích.

Odkazy

• Návrh nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (KOM(2010)522)

• Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (KOM(2010)523)

• Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (KOM(2010)524)

• Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (KOM(2010)525)

• Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (KOM(2010)526)

• Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (KOM(2010)527)

• Nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik

• Nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7. července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku