Institucionální záležitosti v prosinci 2011

09.01.2012
Euroskop

Snaha o záchranu eura pokračuje

Snaha o záchranu eura pokračuje

Prohlášení hlav států a předsedů vlád eurozóny

Závěry Evropské rady, 9. 12. 2012

Dluhová krize eurozóny, záchrana eura a slovo půjčka se hojně opakují v médiích i na všech jednáních zástupců evropských zemí. Prosinec 2011 v tomto ohledu nebyl výjimkou, jednání se přesouvají do roku 2012.

Pozadí

Pro upřesnění a připomenutí: státům, které se potýkají s ekonomickými a finančními problémy pomáhá EU a MMF prostřednictvím půjček. Lotyšsku, Maďarsku a Rumunsku půjčil MMF; Irsku a Portugalsku EU. Půjčky členům eurozóny se vyplácejí prostřednictvím 2 dočasných nástrojů – Evropského mechanismu finanční stability (EFSM) a Evropského nástroje finanční stability (EFSF). EFSM zaštiťuje celá EU, EFSF jen země eurozóny. Řecko získalo finance od zemí eurozóny a ne celé EU (více v příspěvku „Řecko získá druhý balík půjček, Institucionální záležitosti v červenci 2011). Státy eurozóny o navýšení prostředků a pravomocí záchranného fondu EFSF hlasovaly již v průběhu září 2011 (více v příspěvku „Státy přijímají návrh na navýšení záchranného fondu EFSF, Institucionální záležitosti v září 2011). Od roku 2013 začne ale platit stálý Evropský stabilizační mechanismus (ESM) a bude v případě nouze pomáhat jen členům eurozóny.

Další řešení se na stole státníků EU objevovala během října i listopadu 2011 (více v příspěvku „V eurozóně to vře, Institucionální záležitosti v říjnu 2011 a v příspěvku „V eurozóně to (stále) vře, Institucionální záležitosti v listopadu 2011).

Klíčové a sporné body

Lídři se na summitu Evropské rady 9. 12. 2011 zabývali zejména možnostmi, které by přispěly k řešení současné krize v eurozóně. Jednání o zpřísnění fiskálních politik členů eurozóny a potažmo celé EU trvají již několik měsíců. Lídři vyjádřili nutnost pokračovat v započatých krocích, jako je posílení Paktu stability a růstu, implementace evropského semestru, procedura týkající se makroekonomické nerovnováhy nebo Pakt pro euro (resp. Pakt euro plus).

Pakt pro euro

Členské státy eurozóny, které se podílejí na Paktu pro euro, schválily na svém zasedání 30. 11. 2011 zprávu, kterou vypracovalo polské předsednictví a jež se týká zejm. koordinace daňových politik. Dokument byl představen na summitu Evropské rady 9. 12. 2011. Lídři se na zasedání shodli, že je potřeba zevrubnějšího hodnocení situace a větší snahy národních států pakt implementovat. K tématu se opět vrátí v březnu 2012. Shodli se také na tom, že definované oblasti musejí být rozpracovanější a obsahovat specifické a měřitelné cíle. Pokrok v těchto oblastech budou monitorovat národní reformní programy. Jedná se o následující oblasti:

– vyhnutí se špatným postupům (bad practices);

– boj proti daňovým únikům;

– výměna nejlepších zkušeností (best practices);

– mezinárodní koordinace (více v příspěvku „V eurozóně to (stále) vře, Institucionální záležitosti v listopadu 2011).

Ministři financí a Komise vydají zprávu o pokroku v této oblasti v červnu 2012. ČR k paktu nepřistoupila.

Fiskální smlouva

Představitelé členských zemí se také shodli na vytvoření nového dokumentu, tzv. fiskální smlouvy, která by zpřísňovala fiskální politiku států EU a navíc chránila stabilitu eura (více v příspěvku „V eurozóně to (stále) vře, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Lídři tento krok vidí jako jediný k posílení hospodářské unie. Kvůli nesouhlasu Velké Británie nedojde ke změně zakládacích smluv EU, ale státy uzavřou mezivládní smlouvu, která bude stát mimo legislativní rámec EU.

– Smlouva bude obsahovat požadavek na vyrovnaný rozpočet, který bude zahrnut do národních ústav.

– Roční strukturální deficit dané země by neměl překročit 0,5 % HDP.

– Schvalování rozpočtových a hospodářských plánů bude probíhat také v Bruselu.

– Deficit rozpočtu má být do 3 % HDP. V případě překročení této hranice stát uzavře s Komisí a Radou plán ekonomické spolupráce; ostatní země budou Komisi informovat předtím, než uvedou dluh na trh.

– Automatické sankce („automatický opravný mechanismus) pro země, které deficit rozpočtu ve výši 3 % HDP překročí. Komise nezíská pravomoci navíc, avšak díky sekundární legislativě týkající se ekonomické vlády (tzv. šestibalík; více v rubrice Ve zkratce) bude hrát roli při uvalování těchto sankcí. Mezivládní smlouva tedy jen potvrzuje pozici, kterou již Komise má. ESD bude transpozici do národního práva monitorovat.

Velká Británie namítala, že není možné používat instituce EU k implementaci těchto kroků jen členy eurozóny na mezivládní úrovni. Právní služba Rady však tuto možnost připustila. V čl. 273 Smlouvy o fungování EU se uvádí, že ESD může řešit ty spory mezi členskými státy, které souvisí s obsahem smluv. Tento článek však ještě nikdy nebyl použit. EP angažmá Komise vítá.

Navýšení záchranných mechanismů

Představitelé zemí eurozóny se také 9. 12. 2011 shodli na navýšení záchranných mechanismů EU.

Již v listopadu 2011 jednali o možných změnách ve fungování nástroje EFSF (více v příspěvku „V eurozóně to (stále) vře, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Evropská centrální banka bude např. pro EFSF fungovat na finančních trzích jako zástupce.

Mělo by také dojít k podpisu Smlouvy o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM), která vstoupí v platnost, jakmile ji ratifikuje tolik států, které představují 90 % přislíbeného kapitálu. V souvislosti se zapojením soukromého sektoru budou dodržovány zavedené zásady a postupy MMF. To bude jednoznačně vyjádřeno v preambuli smlouvy. Standardizované a shodné doložky o společném postupu věřitelů budou součástí emisních podmínek všech nových státních dluhopisů zemí eurozóny.

Lídři se také rozhodli změnit způsob hlasování v situacích, které by ohrozily stabilitu eura. O tomto stavu rozhodne Komise s ECB. Pravidlo vzájemné dohody bude nahrazeno pravidlem 85% kvalifikované většiny.

ESM s objemem 500 mld. € (následovník dnešního nástroje EFSF o hodnotě 440 mld. €) by měl začít fungovat od června 2012, tedy o rok dříve, než se původně plánovalo. Toto rozhodnutí bude znovu potvrzeno v březnu 2012. V období postupného splácení kapitálu do ESM jsou státy připraveny splácení urychlit, aby zůstal zachován minimální 15% poměr mezi splaceným kapitálem a nesplacenou částkou emisí ESM a aby byla zajištěna kombinovaná skutečná úvěrová kapacita ve výši 500 mld. €. ESM nicméně nezíská bankovní licenci, jež by mu umožnila získávat financování z ECB.

Představitelé se také dohodli, že poskytnou MMF půjčku ve výši 200 mld. €, která by měla EU pomoci řešit dluhovou krizi. Navýšení zdrojů MMF má být spolu s vlastním mechanismem EFSF nástrojem na zdolávání krize. Půjčka bude mít formu bilaterálních smluv. Částku 150 mld. € měla poskytnout eurozóna, zbylé prostředky ostatní země.

Státy se měly vyjádřit do 19. 12. 2011, zda se budou půjčky účastnit. Na telekonferenci téhož dne se ministři financí EU na konkrétní formě výše zmíněné bilaterální půjčky nedohodli. Předseda euroskupiny Jean-Claude Juncker řekl, že peníze proto dodá jen eurozóna. Částky by se vypočítávaly podle kvót MMF. Největší díl půjčky připadne na Německo, které poskytne 41,5 mld. €, Francie dodá 31,4 mld. €, Itálie 23,48 mld. € a Španělsko 14,86 mld. €. Na Slovensko připadá částka 1,56 mld. €. Země v dluhové tísni (Irsko, Řecko, Portugalsko, Maďarsko, Rumunsko a Lotyšsko) se podílet nebudou. ČR, Polsko, Švédsko a Dánsko musí konzultovat své národní parlamenty.

Proti návrhu se od začátku krom Bulharska stavěla Velká Británie. Ta je největší ekonomikou EU, která stojí mimo eurozónu a ministři EU očekávali, že přispěje až 30 mld. €. Británie svoji účast podmínila zapojením zemí G20, tedy nejbohatších ekonomik světa.

Švédsko, které členem eurozóny také není, je ochotno přispět maximálně 100 mld. švédských korun (asi 11,1 mld. €).

EU proto vyzvala silné členy MMF, aby přispěli k navýšení zdrojů fondu k zajištění stability světové ekonomiky. Účast již přislíbilo Rusko, Čína, Japonsko, Kanada i USA.

Finanční trhy reagovaly na výsledky summitu z 9. 12. 2011 i další jednání vlažně. Jedna z největších ratingových agentur Fitch zařadila v polovině prosince 6 zemí eurozóny (Belgii, Itálii, Španělsko, Slovinsko, Irsko a Kypr) do režimu sledování s ohledem na snížení, což může vést ke zhoršení ratingu do 3 měsíců. Agentura upozornila také na to, že do roku 2014 zřejmě dluh Francie stoupne až na 92 % HDP, a proto označila její rating Aaa ze stabilního na negativní výhled, což znamená, že může být během 2 let snížen.

První verze fiskální smlouvy bude k dispozici 20. 1. 2012, závěrečná podoba textu patrně v březnu 2012. Nejdůležitější nejspíše bude, za jaké úroky si budou na finančních trzích v lednu 2012 půjčovat velké země jako Španělsko nebo Itálie, které tím určí náladu na finančních trzích.

Velká Británie proti všem

Na summitu EU 9. 12. 2011 se 23 zemí EU rozhodlo zapojit do mezivládní tzv. fiskální smlouvy, která zpřísní ekonomickou vládu v eurozóně. Se zapojením souhlasilo všech 17 zemí eurozóny, ČR, Maďarsko, Bulharsko, Švédsko a Dánsko si vzaly čas na prodiskutování otázky v národních parlamentech. Odmítnutí Velké Británie se smlouvy účastnit způsobilo značný rozruch. Podle francouzského prezidenta byly požadavky Británie nepřijatelné. Ta chtěla být, výměnou za souhlas s plnou změnou Smlouvy, zproštěna povinností vyplývajících z některých právních norem týkající se finanční politiky.

Velká Británie prohlásila, že tato mezivládní dohoda na záchranu eura není jinak v jejím národním zájmu, ovlivňovala by fungování jejího finančního centra City of London a znamenala by ztrátu suverenity.

Komisař Olli Rehn se k rozhodnutí britského premiéra ostře vyjádřil 12. 12. 2011. Podle něj se Velká Británie nevyhne regulaci, která z Bruselu přichází. Komisař zároveň upozornil na to, že 6 norem, které fiskální politiku států upravují (tzv. šestibalík; více v rubrice Ve zkratce) již vstoupily v prosinci 2011 v platnost. Británie sice zůstává mimo některé povinnosti a sankce, které se vztahují hlavně na členy eurozóny, avšak povinnost předkládat rozpočet ke schválení do Bruselu jí zůstává.

Premiér David Cameron čelil i na domácí scéně ostré kritice jak z řad opozice, tak některých svých spolustraníků. Francie a Německo na to konto uvedly, že Británie nemůže čekat, že se bude účastnit rozhodování o otázkách společné měny a fiskální politiky, když euro stejně přijmout nikdy nechce a jen jej kritizuje. Šéf labouristů Ed Milliband na téma hájení britských zájmů Cameronovi vzkázal, že v případě, kdy ostatní země postupují v dané otázce vpřed a Británie se vzdala vetem svého hlasu, to považuje za prohru. Vicepremiér a šéf liberálních demokratů Nick Clegg řekl, že s postojem premiéra nesouhlasí a bude se nyní zasazovat o napravení vztahů s EU.

20. 12. 2012 navíc ratingová agentura Moody´s uvedla, že pokračující dluhová krize v eurozóně ohrožuje kromě ratingů členských zemí rovněž úvěrové hodnocení Británie, které se nyní nachází na nejvyšší možné úrovni, tedy se stabilním výhledem Aaa.

Irsko se již začíná připravovat na možné referendum, které by k mezivládní smlouvě, jež zpřísňuje fiskální dohled nad rozpočty zemí, byla nucena vyhlásit. Premiér Enda Kenny chce vytvořit komisi, která by přípravu referenda měla na starost. Referendum by se uskutečnilo, pokud by smlouva znamenala předání dalších pravomocí do Bruselu.

Postoj EP

Poslanci EP se k výsledkům summitu vyjadřovali 13. 12. 2011. Fakt, že by fiskální smlouva měla být mezivládního charakteru, snižuje vliv EP. Poslanci proto namítali, že tyto kroky měly být vedeny prostřednictvím sekundární legislativy.

V EP vystoupili také Herman Van Rompuy a José Manuel Barroso, kteří prohlásili, že obnovit důvěru občanů v EU bude tentokrát ještě obtížnější. Rompuy zalitoval, že nová fiskální smlouva je mezivládního charakteru a není zakotvena do smluv EU, ale neopomněl dodat, že to není poprvé, co některé země začaly pracovat na hlubší integraci, která byla posléze přijata v rámci celé EU. Barroso zdůraznil, že výsledky summitu podtrhávají nevratnost eura a odhodlání měnu uhájit. Řekl, že samotná fiskální smlouva nestačí, důležité je také podporovat růst, zaměstnanost a investice. V otázce britského veta předseda EPP prohlásil, že nevidí důvod k solidaritě s Británií ve věci britského rabatu, když ona není solidární se zbylými státy. Lídr socialistů se ostře vyjádřil na adresu Británie a City of London, které nařknul, že právě její spekulanti mohou za dnešní krizi. Lídr liberálů zase považuje dohodu za konec francouzským a německým ambicím řídit eurozónu. Nelíbí se mu soustředit se jen na rozpočtové deficity. Podle zelených však summit při hledání řešení dnešní krize selhal a byl popřením reality a demokracie.

Předseda ECR Jan Zahradil summit kritizoval za to, že nepřinesl žádná opravdová řešení, která by uklidnila trhy a posílila růst. Vidí současnou Evropu (EU) více rozdělenou než dříve. Počítá do toho i státy eurozóny, které se podle něj dělí na ty, které budou platit, a ty, kterým bude placeno. Krok Davida Camerona považuje za prosté hájení národních zájmů.

K plánované fiskální smlouvě se 20. 12. 2011 vyjadřovali také poslanci výboru ECON a AFCO. Výbory smlouvu kritizovaly jako bezzubou a navrhli, aby byla do textu vložena klauzule, která uvede, že členské státy smlouvu buď do 5 let posunou do legislativního rámce EU, nebo do 7 let zanikne. Výbory také požadují, aby byla smlouva co nejblíže právu EU a aby v ní měla Komise silnou kontrolu a vynucovaní pravomoc.

Výbor ECON se také vyjadřoval k souvisejícímu a diskutovanému tématu eurodluhopisů (eurobondů), a to 20. 12. 2011. V rezoluci uvedl, že eurodluhopisy mohou být střednědobým řešením, ale ne krátkodobým. Pro jejich zavedení je také důležité posílit fiskální koordinaci, která se zaměří jak na lepší ekonomickou vládu, tak rozvoj. Jako řešení současné krize ECON navrhuje, aby Komise přijala tzv. evropský záchranný pakt navrhovaný německou expertní radou, ukončila a ratifikovala Smlouvu o ESM a navrhla společné řízení vydávání státních dluhopisů.

V rezoluci se také uvádí, že EP vítá zelenou knihu Komise z 23. 11. 2011. Je na ni ale ještě potřeba pracovat, a to zejména na způsobu jak (1) odhalit potenciální morální hazard, pokud bude systém uveden jak pro země s ratingem AAA, tak země zadlužené, (2) podpořit konkurenceschopnost a (3) představit vymahatelný systém na snižování zadlužení (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011).

EP se bude oběma tématům věnovat na dalším plenárním zasedání, tedy v lednu 2012. ECON připraví vlastní zprávu reagující na výše zmíněnou zelenou knihu.

Výbor ECON se 20. 12. 2011 zabýval také omezením závislosti EU na 3 největších ratingových agenturách a jejich přímého vlivu na schopnost států půjčovat si na trzích peníze (více v příspěvku „Komise hodlá znovu regulovat ratingové agentury, Vnitřní trh v listopadu 2011). Výbor se zabýval hlavně těmito otázkami:

Zajistit více konkurence k dnešním 3 největším agenturám, které ovládají 95 % trhu. Velké společnosti by si mohly rating vydávat samy. Na národních a regionálních úrovních funguje několik stovek menších agentur, které ale nesplňují podmínky, aby mohly být registrovány u ESMA.

Střet zájmů musí být pojmenován, aby byl rating spolehlivý; mělo by dojít k omezení toho, aby akcionáři agentur investovali na výši jednotlivých ratingů; mělo by dojít k zavedení „občanské odpovědnosti za rating a finančního postihu.

– Transparentní použití dat k hodnocení ratingu státních dluhů.

– Hodnocené státy by měly mít možnost se vyjádřit ještě před změnou ratingu; hodnocení by mělo být prováděno častěji.

Návrh zprávy bude předložen 28. 2. 2012, výbor o něm bude hlasovat v květnu 2010 a plénum EP v červnu 2012.

Postoj ČR

tom, zda se ČR připojí k nově vznikající evropské mezivládní smlouvě o záchraně eura, se teprve rozhodne.

Řadu věcí, které hodlá eurozóna pomocí smlouvy zavést, je ČR sympatická a podporuje je. Jde třeba o usilování o vyrovnané rozpočty či o automatičtější trestání těch, kteří poruší dohodnutá pravidla.

Ve vládním programovém prohlášení máme finanční ústavu, tedy to stejné, co je obsahem dluhové brzdy EU. Takže opět je to něco, co vláda České republiky chce a bude dělat bez ohledu na to, zda je vázána nějakou mezinárodní smlouvou, řekl premiér. Pro ČR jakožto exportní ekonomiku je stabilní eurozóna důležitá. Na stranu druhou se ČR podle premiéra obává možnosti případného ohrožení rozpočtové suverenity či zásahů do kompetencí jednotlivých zemí, např. v sociální a důchodové oblasti. Není prý rovněž jasné, jaké by měla smlouva dopady na vnitřní trh a na posuzování národních rozpočtů. Vláda určila skupinu vyjednavačů, kteří budou přítomni vytváření textu smlouvy. Zájem ČR tkví v tom, aby dohoda byla závazná jen pro členy eurozóny. Další členské země by ji přijaly až po přistoupení ke společné měně.

Kabinet Petra Nečase také žádal po MMF podrobnější informace a analýzy, než o půjčce (viz výše) ve výši 89 mld. korun rozhodne. ČR na výše zmíněné telekonferenci ministrů financí EU upozornila na to, že podmínky půjčky MMF by byly pro země mimo eurozónu méně výhodné, protože by musely poskytnout vlastní devizové rezervy.

Premiér Nečas ujistil, že se tématem bude zabývat vláda, která chce konzultovat bankovní radu ČNB. Odpovědnost za rozhodnutí ponese vláda. Prezident Václav Klaus půjčku odmítl. Guvernér ČNB Miroslav Singer v médiích uvedl, že jeho instituce bude poskytnutí části devizových rezerv na půjčku velmi zvažovat. Účast ČR by podle něj byla bezprecedentní koncentrací rezerv ČNB v jedné instituci. Obává se také, že se MMF zadluží až příliš. V současnosti má ČR vůči fondu závazek ve výši 92 mld. €. Zdvojnásobení závazku by představovalo 23 % rezerv banky. I když je MMF dlužníkem relativně bezpečným, je podle guvernéra nutné zamyslet se nad jeho budoucností. Navíc guvernér uvádí, že minimální potřeba pro uklidnění trhů a efektivní pomoc eurozóně se odhaduje na přibližně 700 mld. €, což by znamenalo, že k 300 mld. € ve stávajících úvěrových limitech a ke 200 mld. € v půjčkách od zemí EU bude třeba získat ještě zhruba 200 mld. € od dalších členských zemí MMF. A to je podle Singera dosti nepravděpodobné.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality