Institucionální záležitosti v květnu 2012

05.06.2012
Euroskop

ECON těsně podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu, EU se chce zaměřit na podporu růstu, Rada zahájila diskusi o jednací osnově k finanční perspektivě 2014-2020, Evropský semestr: Komise vydala doporučení členským státům

ECON těsně podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (KOM(2011)819)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (KOM(2011)821)

Výbor ECON 15. 5. 2012 nespecifikovanou „těsnou většinou podpořil další posílení Paktu stability a růstu.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, (Institucionální záležitosti v listopadu 2011).

Oba texty jsou založeny na čl. 136 Smlouvy o fungování EU a stavějí na tzv. šestibalíku, tj. textech, které počínaje prosincem 2011 zpřísnily Pakt stability a růstu poprvé (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011).

Komise navrhla posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů. Komisi by pak mohla požadovat, aby tyto návrhy byly přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých („depolitizovaných) subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku. Pokud se země účastní na žádost 2/3 členů eurozóny programu finanční pomoci, přísný dohled by se měl uplatňovat do doby, než dotčený stát splatí min. 25 % poskytnuté půjčky.

Rada tzv. dvojbalík rámcově podpořila v únoru 2012 (více v příspěvku „Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu, Institucionální záležitosti v únoru 2012).

Klíčové a sporné body

Zprávy Jean-Paula Gauzèse a Elisy Ferreiry od počátku údajně tendovaly k „posílení demokratických mechanismů, resp. k určitému oslabení „automatických pravomocí Komise ve prospěch EP a Rady, reálně to ovšem nebyla vždy pravda.

Např. pokud jde o ochranu před úpadkem konkrétního státu eurozóny, měla by si Komise své pravomoci ponechat, byť členské státy by měly mít 10 dní na zvrácení jejího rozhodnutí. Pokud by tak neučinily, bankrot by de iure nesměl nastat (sic!). Věřitelé by se měli za účelem dalšího řešení situace do 2 měsíců nahlásit Komisi a současně by mělo dojít ke zmrazení (nárůstu) úroků z dluhu/dluhů dotčeného členského státu.

Na druhou stranu platí, že Komise by se měla řídit tzv. akty v přenesené pravomoci, nad jejichž přijímáním by měl dohled EP i Rada a jejichž platnost by byla omezena lhůtou nejvýše 3 let.

Kvůli zajištění růstu v rámci eurozóny by měly její členské státy Komisi podrobně informovat o svých výdajích na posílení zaměstnanosti, přičemž se (po „keynesiánsku) počítá i s potenciálním rozvolněním požadavku na snižování deficitů veřejných financí (např. s ohledem na investice do vzdělávání nebo do zdravotnictví).

Podle ECON by mělo v ideálním případě dojít k zavedení tzv. eurobondů (dluhopisů zcela nebo zčásti garantovaných EU; více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011), výbor nicméně uznává, že jde o velmi kontroverzní otázku.

Proto by měl měsíc po vstupu obou nových norem v platnost vzniknout alespoň Evropský fond pro zpětný odkup pohledávek (European Debt Redemption Fund) s tím, že Komise uveřejní „cestovní mapu pro zavedení eurobondů a způsob, jak alokovat alespoň 1 % HDP EU (členských států) ročně (po dobu 10 let) na infrastrukturní investice.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k těsné většině, s níž ECON přijal předmětné zprávy (Jean-Paula Gauzèse a Elisy Ferreiry), padla varianta dosáhnout kompromisu o obou návrzích s Radou již v prvním čtení.

Namísto toho bude o obou zprávách (patrně v červnu nebo červenci 2012) hlasovat plénum EP, Rada poté přijme svůj společný postoj, a oba návrhy tak budou moci být s největší pravděpodobností přijaty nejdříve v druhém čtení.

Odkazy

EU se chce zaměřit na podporu růstu

Zástupci členských zemí se na neformálním setkání Evropské rady 23. 5. 2012 shodli, že chtějí, aby Řecko zůstalo v eurozóně. Vyzývají jej ale k plnění nastavených kritérií.

Na setkání se diskutovaly otázky, které se budou probírat na summitu Evropské rady 28.-29. 6. 2012, a to zejm. projektové dluhopisy a podpora růstu. Tento program podpořila i Komise, která vypracuje „iniciativu růstu, jež bude představena právě na summitu v červnu 2012 a bude obsahovat návrh na zavedení výše zmíněných dluhopisů, navýšení úvěrové kapacity EIB a lepší využití strukturálních fondů EU. Podle Josého Manuela Barrosa k řeckému záchrannému balíku není alternativa ani prostor k upravení podmínek. Může být ale doplněn o podporu růstu.

V souvislosti s neformálním setkáním zástupců členských zemí prezident EP Martin Schulz kritizoval Německo za podporu politiky, která zvyšuje úrokové sazby dluhopisů jiných států eurozóny (zatímco Německo dosáhlo 23. 5. 2012 toho, že si na trzích půjčilo 4,6 mld. € za úrok 0 %).

Angela Merkelová ten den odmítla podpořit zavedení eurodluhopisů, které by snížily úroky půjček pro země, jako je Španělsko a Itálie, ale zvýšily by úroky zejm. Německu. Argumentovala, že eurodluhopisy nejsou cestou, jak v EU podpořit růst.

Evropská ekonomická krize nemá jen finanční charakter, ale vede i k poklesu investic. Národní rozpočty i úvěry poskytované bankami jsou do značné míry omezené, proto EU přichází s 2letým pilotním projektem projektových dluhopisů. EU tím chce podpořit soukromé společnosti, aby investovaly přes 4 mld. € do dopravy, energetiky ap. Výbor BUDG proto podpořil 31. 5. 2012 plán vyčleňující 230 mil. € na garance a půjčky právě na tyto projekty. Dluhopisy budou spravovány EIB.

Pokud se osvědčí, bude tento program představovat nový nástroj na sdílení rizik, který se bude od roku 2014 využívat v rámci Nástroje pro propojení Evropy (více příspěvku „Poslanci debatovali o Nástroji pro propojení Evropy, Institucionální záležitosti v dubnu 2012). Plénum EP bude o návrhu jednat v červenci 2012.

Řecko

ECB přestala v polovině května dodávat finanční prostředky řeckým bankám, které neprošly úspěšnou rekapitalizací. Finanční domy, které nemají přístup k penězům ECB, se musejí s požadavky obracet na domovskou centrální banku. Řecký fond finanční stability (HFSF) vyplatil 28. 5. 2012 4 největším bankám v zemi 18 mld. €. Peníze mají posloužit na posílení kapitálu bank, které díky tomu opět získají přístup k financím od ECB.

Finance formou dluhopisů evropského stabilizačního fondu EFSF obdržely 4 největší banky – National Bank of Greece, Alpha Bank, Eurobank a Piraeus Bank.

HFSF má financovat rekapitalizaci slabých řeckých bank. Fond financují země eurozóny a MMF a je součástí druhého záchranného balíku, který má pomoci Řecku vyhnout se bankrotu. Fond by měl celkem do bankovního sektoru „napumpovat až 50 mld. € výměnou za akcie, které doufá, že jednoho dne prodá. Doposud HFSF obdržel 25 mld. €.

Řekové mezi volbami výrazně zvýšili výběry vkladů z domácích bank. Obávají se, že jejich předlužená země vystoupí z eurozóny a že hodnota jejich úspor po přechodu na národní měnu prudce klesne. Odhaduje se, že lidé vybrali vklady za více než 3 mld. €.

EU napjatě očekává výsledek řeckých předčasných voleb. Ty se uskuteční 17. 6. 2012. Řecká Koalice radikální levice (SYRIZA) ve svém ekonomickém volebním programu navrhuje zastavení privatizace, snížení DPH a konec dalšího zmenšování platů a penzí. Tato koalice je favoritem voleb a její vedení oznámilo, že v případě výhry nebude plnit závazky týkající se mezinárodní finanční pomoci. Pravice na oplátku slibuje, že nebude zvyšovat daně a dělat další škrty.

O možném odchodu Řecka z eurozóny se prozatím jen spekuluje a podle různých informací se již tvoří scénáře vývoje, pokud by se tak stalo. Na nutnost být na tento scénář připraven upozornil např. i MMF. Angela Merkelová a nový francouzský prezident Francois Hollande se na společném setkání v polovině května 2012 shodli, že Řecko v eurozóně chtějí udržet.

Postoj ČR

Vláda ČR vítá stávající aktivity a návrhy Komise na podporu růstu, které podle premiéra Nečase v mnohém reflektují obsah dopisu hlav států a vlád některých členských států (včetně ČR) na podporu růstu a dokončení vnitřního trhu z února 2012. ČR avizovala, že bude v této souvislosti podporovat takové návrhy, které umožní další rozvoj podnikání v Evropě a nepovedou k rozpočtově neodpovědnému chování; podpoří podmínění prvků solidarity prováděním strukturálních reforem v národních ekonomikách členských států. Jedním z takových prvků jsou např. projektové dluhopisy.

Odkazy

Rada zahájila diskusi o jednací osnově k finanční perspektivě 2014-2020

Rada Evropské unie: Víceletý finanční rámec – jednací osnova, Brusel 24. května 2012 (10317/12)

Rada 29. 5. 2012 opět jednala o finanční perspektivě pro období 2014-2020. Hlavní témata týkající se nejen výdajové, ale také příjmové složky rozpočtové perspektivy byla uspořádána do tzv. jednací osnovy na základě výsledků rozprav, které na půdě Rady probíhají již od července 2011.

Pozadí

Jednací osnovu na základě orientačních rozprav, které v Radě probíhají již téměř rok, vypracovalo současné dánské předsednictví Rady.

V březnu 2012 Rada v rámci rozprav o podobě jednací osnovy projednávala 4 výdajové kapitoly: Kapitolu 1 (Inteligentní růst bez vyloučení), Kapitolu 3 (Bezpečnost a občanství), Kapitolu 4 (Globální Evropa) a Kapitolu 5 (Administrativa; více v příspěvku „Rada poprvé diskutovala o důležitých otázkách finanční perspektivy 2014-2020). V dubnu 2012 potom Rada měla na programu z hlediska objemu finančních prostředků nejdůležitější výdajové politiky, kohezní a zemědělskou (více v příspěvku „Rada debatovala o výdajích finanční perspektivy 2014-2020 v oblasti zemědělství a kohezní politiky).

Na plenárním zasedání 23. 5. 2012 navíc EP schválil usnesení týkající se návrhu společného systému daně z finančních transakcí. I když otázka, zda se tato daň skutečně stane novým příjmovým zdrojem rozpočtu EU, který by mohl doplnit či významně nahradit dosavadní „doplňkový zdroj založený na HNP členských států, stejně jako otázka, které členské státy novou daň uplatní, zůstávají otevřené.

Klíčové body a stav projednávání

Tzv. jednací osnova poprvé obsahuje všechny důležité prvky týkající se nové finanční perspektivy ve výdajové i příjmové dimenzi. Má být průběžně doplňována dle progresu jednání na úrovni Rady a její výsledná podoba má tvořit bázi pro jednání Evropské rady v červnu 2012. Prozatím se zástupci vlád členských států shodli především na tom, že finanční perspektiva 2014 – 2020 má být hlavním nástrojem pro podporu růstu a zaměstnanosti v EU. Shoda však nepanuje o konkrétních otázkách, ani o konkrétních číslech ve vztahu k návrhům Komise z června 2011, neočekává se proto, že by v rámci Rady byla nalezena konečná shoda o společném postoji ještě do konce dánského předsednictví v červnu 2012.

Ministři se vesměs shodují na potřebě kvalitativně vylepšit výdajovou stránku finanční perspektivy, podle očekávání se ale nemohou shodnout na tom, zda kvalitativní vylepšení výdajů má jít také ruku v ruce s jejich snížením a konsolidací v době krize. Podle očekávání se první debata nad jednací osnovou v oblasti rozpočtových výdajů soustředila na (z tohoto hlediska) nejproblematičtější politiky, kohezní a zemědělskou. V oblasti kohezní politiky je kontroverzní otázkou navrhované zastropování, na jehož základě má dojít k omezení přesunu finančních prostředků do členských států v rámci kohezní politiky ve vztahu k určité výši HDP. Předmětem diskuse byla v této souvislosti i tzv. záchranná síť pro potřebné regiony, která má opět znamenat percentuální omezení podpory v porovnání s prostředky, na jejichž čerpání mají adresáti nárok v období 2007-2013. Tradičním předmětem kontroverzí byla i navrhovaná kategorie přechodových regionů, která představuje jakýsi „měkký polštář pro regiony v rámci rozšířené EU, která navíc prochází krizí a následnou recesí, jež se různou měrou odráží na ekonomickém vývoji v regionálním měřítku. Ne všichni zástupci členských zemí ustavení této přechodové kategorie podporují.

V případě SZP se předmětem kritiky některých delegací stala navrhovaná konvergence přímých plateb. Návrh na zmírnění meziregionálních rozdílů ve výši přímých plateb, který Komise představila v rámci balíku návrhů týkajících se reformy SZP po roce 2013 v říjnu 2011, je kritizován jako nedostatečný, ale i jako příliš radikální. Je zřejmé, že v tomto zástupci členských států nenacházejí shodu. Předmětem kritiky některých členských zástupců je i samotné (byť relativně mírné) omezování výdajů v celé rozpočtové Kapitole 2.

Diskutovalo se také o přínosech zahrnutí 5 dosud samostatně fungujících fondů (ERDF, ESF, Kohezní fond, EAFRD a EMFF) pod jednotný strategický rámec a podmínění vyplácení těchto prostředků sledováním makroekonomických ukazatelů s cílem ohlídat, aby s finančními prostředky bylo hospodařeno ekonomicky.

Poprvé byla v rámci jednání diskutována také otázka rozpočtových příjmů. Komise například navrhuje v případě zavedení nového příjmového zdroje zrušit dosavadní zdroj založený na DPH, s čímž opět nesouhlasí všechny členské státy. Také nepanuje shoda o tom, zda podpořit návrh, aby se novým zdrojem staly příjmy z daně z finančních transakcí.

Kontroverzní otázkou je rovněž budoucnost existujících korekčních mechanismů v rámci systému vlastních rozpočtových zdrojů.

Velká řada otazníků, pokud jde o výdajovou a zřejmě ještě více o příjmovou dimenzi reformy rozpočtové politiky EU, tedy stále přetrvává.

Předpokládaný další vývoj

Očekává se, že Komise nyní předloží aktualizovaný návrh výdajů finanční perspektivy, v němž zohlední prognózu ekonomického vývoje v EU.

Rada bude o návrhu nové finanční perspektivy diskutovat ještě během června jak na neformálním jednání, které se uskuteční v předsednickém Dánsku 10.-11. 6. 2012, tak na oficiálním jednání v Lucemburku 26. 6. 2012 Nová finanční perspektiva bude tvořit také jeden z hlavních bodů jednání Evropské rady ve dnech 28.-29. 6. 2012. Summit bude o nové finanční perspektivě oficiálně jednat poprvé, téma ale klíčová jednání institucí EU neopustí ani v následujícím půlroce. Cílem je stále dosažení shody a přijetí příslušného nařízení ještě před koncem roku 2012.

Odkazy

Evropský semestr: Komise vydala doporučení členským státům

Communication from the Commission to the European Parliament, the European Council, the Council, the European Central Bank, the European Economic and Social Committee, the Committee of the Regions and the European Investment Bank Action for Stability, Growth and Jobs (COM(2012)299)

Komise 30. 5. 2012 přijala balík doporučení k národním programům reforem členských států v kontextu tzv. evropského semestru.

Pozadí

Ministři financí schválili na svém zasedání v září 2010 reformu evropského rámce finančního dohledu včetně koordinace hospodářských politik. Rada ECOFIN v říjnu 2010 schválila, že od ledna 2011 budou členské státy předkládat návrhy svých rozpočtů k posouzení do Bruselu a představila tzv. evropský semestr.

Tento nástroj je součástí změn provádění Paktu stability a růstu (více v příspěvku „Dohled EU nad národními rozpočty již příští rok, Institucionální záležitosti v září 2010). V rámci evropského semestru Komise od roku 2011 každý rok hodnotí hlavní ekonomické výzvy, s nimiž se EU musí vyrovnat, a navrhuje prioritní opatření k jejich řešení. Návrhy předkládá ve „výroční zprávě o růstu, která slouží jako podklad pro jarní zasedání Evropské rady (více v příspěvku „Druhý záchranný balík pro Řecko a slavnostní podpis fiskální smlouvy, Institucionální záležitosti v únoru 2012).

Klíčové body

Komise vydala 30. 5. 2012 hodnotící zprávu a závazná doporučení jednotlivým státům EU o stavu jejich ekonomiky. Komise dospěla k obecnému závěru, že státy se snaží narovnat své veřejné finance a dostat pod kontrolu fiskální politiku, mnohdy však na úkor růstu. Velkým problémem stále zůstává nezaměstnanost zejm. mezi mladými lidmi. Některé země musí podstoupit radikální strukturální reformy včetně reformy pracovního trhu. Komise zdůrazňuje potřebu růstu, inovací a investic.

Komise si ve svém doporučení v rámci evropského semestru stěžovala na nedostatečnou implementaci tzv. Paktu euro plus, kterým si 23 členských států v březnu 2011 (více v příspěvku EU přijala tzv. Pakt euro plus, Institucionální záležitosti v březnu 2011) vytyčilo koordinovat své sociální, daňové a zaměstnanecké politiky.

Komise také zdůraznila potřebu zefektivnit daňový systém a výběr daní v členských státech. Státy sice mnohdy výzvám Komise v roce 2011 uposlechly, ale opatření podle unijní exekutivy stále nejsou dostatečná.

  • Zdanění práce je vněkterých zemích příliš vysoké.
  • Komise navrhuje zvýšit ekologické daně, které by vedly ke vzniku firem, pracovních míst a inovací. Tento potenciál dostatečně podle Komise nevyužívá Francie, kde je ekologická daň 1,8 % HDP, kdežto průměr EU je 2,6 %.
  • Daně znemovitosti patří podle Komise mezi zdanění, která vedou ke zadlužování lidí a následné bublině.
  • Systém DPH doporučila Komise revidovat zejm. ve Francii, kde existuje řada daňových výjimek.
  • Rovněž je nutné přijmout opatření proti podvodům a daňovým únikům

Vedle doporučení v rámci evropského semestru Komise přijala také několik dalších kroků v rámci procedury nadměrného rozpočtového schodku Paktu stability a růstu pro země, které dostanou svůj deficit pod 3 % HDP. Těmi jsou Německo, Maďarsko a Bulharsko. Jejich výdajové plány budou podléhat menší kontrole. Maďarsko navíc nepřijde o možnost čerpat 500 mil. € ze strukturálních fondů. Bulharsko snížilo svůj deficit z 3,1 % v roce 2010 na 2,1 % HDP v roce 2011 (v roce 2012 plánuje 1,9 % HDP), Německo pak z 4,3 % v roce 2010 na očekávaných 0,9 % v roce 2012. Maďarský deficit se v roce 2012 očekává ve výši 2,5 % HDP.

Největší ekonomiky, jako je Francie, Španělsko a Itálie, obdržely od Komise nejvíce připomínek.

Navíc 12 zemí bylo v únoru 2012 označeno za „rizikové kvůli „makroekonomické nerovnováze (realitní bublina, slabý vývoz, veřejné dluhy ap.).

Předseda Komise José Manuel Barroso v návaznosti na doporučení Komise prohlásil, že na summitu v červnu 2012 bude členské státy přesvědčovat o přijetí „cestovní mapy, která by vedla k větší integraci eurozóny. Komise doporučuje, aby docházelo k větší integraci mezi státy eurozóny při dohlížení nad strukturálními a dalšími procesy a k silnější přeshraniční spolupráci.

Větší dohled, přímý přístup bank k evropskému záchrannému fondu, jednotný garanční systém vkladů, jednotný garanční fond, do kterého by přispívaly banky, eurodluhopisy – Komise tento plán označila jako „zavedení bankovní unie.

Tyto myšlenky nejsou nové a s prohlubující se krizí – hrozba, že Španělsko nebo Itálie budou potřebovat pomoc ze záchranného mechanismu – se dostává na pořad dne.

Vytvoření bankovní unie by podle Komise ulevilo nejistotě na finančních trzích. Banky by si díky ní mohly půjčovat přímo u ESM. Dnes si mohou půjčovat jen státy, které tím navyšují svůj dluh. Tento model by se hodil zejm. pro Španělsko, jehož banky mají ohromný deficit a vládní dluh překračuje limity EU. Bankovní unii podporuje jak MMF, tak ECB. Tato úprava by nicméně znamenala změnu Smlouvy o ESM, proti čemuž se staví Německo.

Komise v této souvislosti vyhověla Španělsku a o rok (do roku 2014) mu odložila povinnost snížit svůj deficit na 3 %, a to za 2 podmínek: 1. do července 2012 španělská vláda představí svůj 2letý plán, jak toho chce ze současné hodnoty deficitu 8,5 % HDP dosáhnout; 2. zajistí efektivní kontrolu značných výdajů na regionální úrovni.

Komise ve svých doporučeních Španělsku v rámci evropského semestru uvádí, že vzhledem ke zhoršující se situaci v zemi je pravděpodobné, že některé banky budou potřebovat další finanční pomoc. EU předpokládá, že země zůstane v recesi další 2 roky.

Španělsko muselo již pomoci bance Bankia, jež je čtvrtou největší bankou ve Španělsku a ve správě má zhruba 10 % vkladů celého bankovního sektoru. Je rovněž druhým největším hypotečním ústavem v zemi. Postup španělské vlády vůči této bance kritizoval prezident ECB. Není totiž jasné, jak velký balík pomoci banka celkově potřebuje. Prezident Bankie však prohlásil, že státní pomoc není půjčkou, ale investicí, která má přinést státu zisk. Banka dostane od státu 23,5 mld. €, což je dosud největší bankovní sanace ve Španělsku. Banka byla zestátněna. Banka plánuje rozprodej části majetku, a tudíž podle vlastního vyjádření další státní injekci už potřebovat nebude. Ztráty Bankie v jejím úvěrovém portfoliu dosahují asi 32 mld. € v důsledku půjček do realitního sektoru, který po silném boomu zažil na konci minulého desetiletí těžký pád.

Rostoucí úroky půjček pro Španělsko a Itálii jsou zapříčiněny nejen hospodářskými problémy, ale i nejistotou, zda eurozónu opustí Řecko.

Postoj ČR

12. 7. 2011 přijala Rada doporučení k národnímu programu reforem ČR na rok 2011 a vydala stanovisko ke konvergenčnímu programu ČR na období 2011-2014. 23. 11. 2011 pak přijala Komise druhou roční analýzu růstu, která zahájila druhý evropský semestr integrované koordinace politiky. Evropská rada potvrdila 2. 3. 2012 priority pro zajištění finanční stability, fiskální konsolidace a opatření na podporu růstu. Zdůraznila potřebu další diferencované fiskální konsolidace podporující růst, obnovy běžného poskytování úvěrů ekonomice, podpory růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy. ČR předložila 25. 4. 2012 svůj konvergenční program na období 2012-2015 a dne 13. 4. 2012 národní program reforem na rok 2012.

Komise se 30. 5. 2012 vyjadřovala k národnímu programu reforem ČR na rok 2012, tedy ke konvergenčnímu programu ČR na období 2012-2015. Konstatovala, že česká ekonomika potřebuje zmobilizovat faktory usnadňující přechod na růst založený na inovacích, vyšší přidané hodnotě a na lidském kapitálu. Existuje zde také prostor pro zefektivnění veřejné správy.

Doporučení pro ČR v období 2012-2013:

  1. Zabezpečit naplánovaný pokrok směrem k včasné nápravě nadměrného schodku. Poměr dluhu k HDP dosáhne v roce 2013 vrcholu ve výši 45,1 % HDP a poté bude klesat.

  • Omezit plošné škrty, zajistit prorůstové výdaje, zefektivnit veřejné výdaje, zvyšovat daně, aniž se to dotkne růstu. Zlepšit výběr daní a zamezit únikům, zavést jedno inkasní místo pro všechny druhy daní.
  • Přesunout vysokou úroveň zdanění práce na zdanění bydlení a životního prostředí.
  • Zmenšit rozdíly v daňovém zacházení se zaměstnanci a OSVČ.

  1. Zavést změny vedoucí k udržitelnosti důchodového systému; přehodnotit možnosti předčasného odchodu do důchodu, více zapojit mladé lidi do plánovaného fondového systému.
  2. Zvýšit dostupnost cenově přístupných a kvalitních předškolních zařízení péče o dítě, aby se zvýšila účast rodičů s malými dětmi na trhu práce.
  3. Posílit veřejné služby zaměstnanosti zvýšením kvality a efektivity odborné přípravy, pomoci při hledání zaměstnání a individualizovaných služeb.
  4. Přijmout a provést služební zákon s cílem podpořit stabilitu a efektivitu veřejné správy a zamezit porušování předpisů. Zajistit provádění zákona o veřejných zakázkách. Vyřešit otázku anonymní držby akcií. Zajistit správné provádění v souvislosti s fondy EU a posílit boj proti korupci.
  5. Vytvořit transparentní a jasně vymezený systém hodnocení kvality vysokoškolských a výzkumných ústavů. Vytvořit rámec pro hodnocení v oblasti povinné školní docházky.

S ekonomickým vývojem a doporučeními souvisí také konvergenční zpráva pro rok 2012 z 30.5.2012, která hodnotí připravenost členských zemí EU vstoupit do měnové unie. Zprávu vydává Komise a ECB jednou za 2 roky nebo častěji, pokud si to kandidátská země přeje. Zpráva se věnuje 8 státům EU, které dosud jednotnou měnu nemají, jsou jimi Bulharsko, ČR, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko. Ani jedna země nesplnila konvergenční kritéria, která hodnotí inflaci, veřejné finance, stabilitu kurzu, dlouhodobé úrokové sazby a právní kompatibilitu. Měnová unie se prozatím rozšiřovat nebude.

Předpokládaný další vývoj

Aby mohly členské státy přijmout národní program reforem a rozpočet na období 2012-2013 a zapracovat do nich doporučení Komise, musí tyto dokumenty ještě přijmout formálně Evropská rada na summitu 28.-29. 6. 2012 a schválit Rada ministrů v červenci 2012. Formální hodnocení naplňování doporučení bude Komise hodnotit na přelomu května a června 2013, tedy při vydávání doporučení na další rok.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality