Vnitřní trh v říjnu 2011

02.11.2011
Euroskop

Rada se s EP dohodla na regulaci derivátů, Zainteresovaní aktéři kritizují nové vymezení veřejných služeb a státní podpory, Rada a EP: kompromis ve věci regulace krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání, Komise reviduje směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID), Komise zpřísňuje směrnici o zneužívání trhu, JURI souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU, JURI debatoval o evropském patentu, Komise chce, aby podnikání v EU bylo „odpovědnější“

Rada se s EP dohodla na regulaci derivátů

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)484)

Rada 4. 10. 2011 dospěla se zástupci EP ke kompromisu ve věci regulace trhu s deriváty v EU.

Pozadí

Pozadí debat o neregulovaných, soukromě obchodovaných (tzv. over the counter) derivátech je obdobné jako v případě návrhu na regulaci krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání (viz níže). Obchod s OTC deriváty představuje 80-90 % obchodu se všemi deriváty (v letech 2009 a 2010 údajně nabyl objemu 425 tril. €, resp. 476 tril. €). Výbor ECON zprávu Wernera Langena, na jejíž bázi kompromis vznikal, schválil v květnu 2011 (více v příspěvku „ECON schválil svou pozici k regulaci derivátů, Vnitřní trh v květnu 2011).

Klíčové body

V budoucnu by měly být o všech operacích s neregulovanými, soukromě obchodovanými (tzv. over the counter; OTC) deriváty, ať už je realizuje kdokoli (banky, pojišťovací a penzijní společnosti nebo hedgeové fondy), informovány registry obchodních údajů (fakticky centrální datová centra) zřizovaná za dohledu a podmínek stanovených orgánem ESMA, součást tzv. mikrodohledu.

Samotné operace s deriváty by měly být uskutečňovány skrze nově definované centrální protistrany (central counterparty; CCP) disponující dostatečným kapitálem, aby v případě úpadku jedné ze stran transakce nedošlo k ohrožení celého finančního systému.

Na CCP by měla dohlížet dílem ESMA, dílem národní regulátoři ve spolupráci s výborem dohlížitelů (který by měl zahrnovat i subjekty potenciálně ovlivněné trhem s deriváty). V případě CCP ze třetích zemí (využívaných pro transakce subjektů z EU) by měla dohled realizovat výhradně ESMA. Autorizaci vzniku CCP by měli provádět národní regulátoři, pokud výbor dohlížitelů nerozhodne jednomyslně (ovšemže bez hlasů dotčeného národního regulátora) jinak.

Pokud transakci z nějakého důvodu nepůjde uskutečnit přes CCP, měly by se na obě její strany vztahovat přísnější kritéria, aby transakce mohla být realizována, ale neovlivnila (negativně) trh jako celek.

Nařízení by se mělo vztahovat na finanční firmy, na nefinanční subjekty jen v případech, které Komise a ESMA určí jako „systémově významné.

Na penzijní fondy by se nová norma (tedy přísnější pravidla, jejichž naplnění se neobejde bez dodatečných nákladů) neměla vztahovat vůbec, a to min. po dobu 3 let s možným prodloužením o další 2 roky.

Předpokládaný další vývoj

Nové nařízení by se mělo uplatnit od konce roku 2012.

Je nicméně otázkou, jak na novou regulaci zareagují trhy mimo EU, resp. zda se transakce s derivátů v důsledku nepřesunou mimo Evropu. Rada si sice coby součást kompromisu vyjednala možnost usilovat o dosažení obdobné regulace vně EU, ale žádné relevantní nástroje k tomu, aby toho dosáhla, nemá.

Odkazy

Zainteresovaní aktéři kritizují nové vymezení veřejných služeb a státní podpory

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Reforma pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu (KOM(2011)146)

15. 10. 2011 byla uzavřena poměrně bouřlivá konzultace k balíku 4 návrhů na úpravu státní podpory službám obecného ekonomického zájmu (tj. veřejným službám).

Pozadí

Oněmi 4 diskutovanými dokumenty (návrhy) byly následující texty:

Sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu

Rozhodnutí Komise ze dne XXX o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu

Sdělení Komise Rámec EU pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)

Nařízení Komise (EU) č. …/… ze dne XXX o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis pro podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu

Již v březnu 2011 Komise uveřejnila sdělení týkající se poskytování státní podpory veřejným službám a zprávu o fungování dosavadních pravidel (více v příspěvku „Komise hodlá změnit pravidla poskytování státní pomoci veřejným službám, Vnitřní trh v březnu 2011).

Otázka veřejných služeb (v dikci EU „služeb obecného ekonomického zájmu) se dostala do centra pozornosti v souvislosti s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Altmark (podle německé autobusové společnosti) z roku 2003 (C-280/00). Ten stanovil, že udělení státní podpory poskytovateli veřejné služby je možné jedině ve výši, která kompenzuje samotný závazek poskytování veřejné služby.

Proto v roce 2005 vzniklo rozhodnutí č. 2005/842, které stanovuje, za jakých podmínek je možné poskytnout státní podporu, aniž by bylo nutné ji oznamovat Komisi, a tzv. rámec (2005/C297/04), který určuje, jak postupovat v případech, kdy to nutné je. Uvedené dokumenty doplnila revize tzv. směrnice o transparentnosti (směrnice č. 2006/111). Platnost celého balíku má vypršet v listopadu 2011.

O státní podporu se nejedná, pokud jsou naplněny následující 4 podmínky: 1. jasná definice cíle veřejné služby; 2. parametry pro výpočet kompenzací jsou objektivně stanoveny dopředu; 3. kompenzace nepřekračují nezbytně nutné náklady vzniklé při plnění závazku veřejné služby; 4. poskytovatel je vybrán v tendru nebo jsou kompenzace vypočítány na základě nákladů řádně řízené společnosti, jež je adekvátně vybavena k poskytování veřejné služby. Obecně platí, že o kompenzaci poskytovatelům veřejných služeb není třeba zpravovat Komisi, pokud činí max. 30 mil. € při obratu 100 mil. €. (Nejčastěji bývá Komise notifikována v oblasti poštovních služeb a audiovizuálního vysílání, mezi lety 2006-2011 se tak stalo v 15, resp. 16 případech. Nejméně rozhodnutí naopak Komise vydává v oblasti odpadového a vodního hospodářství – kvůli jejich lokálnímu charakteru, a tedy obvykle malému rozsahu veřejné podpory.)

Komise otázku služeb obecného ekonomického zájmu zařadila také do své širší iniciativy „Single Market Act (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh, Vnitřní trh v říjnu 2010). Veřejná konzultace k otázce revize pravidel poskytování státní pomoci veřejným službám proběhla od června do září 2010 (více v příspěvku „Komise otevřela debatu o působení EU v oblasti veřejných služeb, Vnitřní trh v červnu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Zainteresovaní aktéři balík přivítali (zejm. administrativní úlevy veřejným službám provozovaným v malém objemu a/nebo službám v sociální oblasti), ale konstatovali, že dlouhodobé řešení nepřináší.

Organizace FEANTSA např. odmítla, aby se pravidla pro veřejné služby řídila počtem obyvatel sídla, v němž jsou tyto služby nabízeny („dělítkem by mělo být 10 tis. obyvatel). Zástupkyně intergroup působící v EP Françoise Castex tento názor podpořila řadou argumentů tvrdících, že veřejné služby nelze považovat za „obyčejné služby, a postavila se za to, aby Komise v budoucnu využila čl. 14 Smlouvy o fungování EU (popř. Protokolu č. 26, který je ke smlouvě připojen), neboť umožňuje, aby se o otázkách financování veřejných služeb (členských států) rozhodovalo a úrovni EP a Rady (přesněji: pouze o službách obecného hospodářského zájmu, protože služby obecného zájmu primárním právem EU – s výjimkou zmíněného protokolu – podrobněji upraveny nejsou).

Výbor regionů svůj názor, jejž připravil Karl-Heinz Lambertz, uveřejnil 12. 10. 2011. Obecně řečeno Komisi převážně zkritizoval – za to, že v porovnání se stávajícím stavem balík nic zásadně nového nepřináší.

Namísto 150 tis. € ročně by měl být práh pomoci (veřejným službám) de minimis (tedy takové pomoci, na niž se nevztahují pravidla EU pro poskytování státní pomoci) výrazně vyšší (800 tis. €) a také by se nemělo uplatňovat kritérium počtu obyvatel (viz výše). Pokud jde o výši kompenzací provozovatelům veřejných služeb, měla by dosahovat až 30 mil. € ročně (namísto navrhovaných 15 mil. €) a kontrakty mezi nimi a místními autoritami by neměly být časově limitovány (resp. ne ze strany EU). V případě veřejných služeb by se měla vždy uplatňovat především kvalitativní kritéria a členské státy (resp. místní autority) by neměly být povinny dokazovat (průzkumem trhu), že určitou službu je třeba považovat za veřejnou (což podle Výboru regionů Komise požaduje). Na druhou stranu Výbor regionů podporuje, aby vzniklo unijní nařízení o službách obecného hospodářského zájmu, které by na základě čl. 14 Smlouvy o fungování EU schvaloval EP s Radou.

Výbor ECON ve věci služeb obecného hospodářského zájmu přijal 17. 10. 2011 poměrem 27:8:1 zprávu Petera Simona z vlastní iniciativy, v níž fakticky podpořil názor Výboru regionů, snad s výjimkou požadavku, aby na úrovni EU nebyla pro tyto služby stanovována ani kvantitativní, ani kvalitativní kritéria (s odkazem na princip subsidiarity) a aby se v případě pomoci de minimis zohledňovala pomoc ne v rámci kalendářního roku, ale v průměru 3 let.

Pokud jde o sociální služby, veškerá pomoc nemocničním zařízením, sociálnímu bydlení a organizacím poskytujícím „základní sociální potřeby by neměla být považována za státní pomoc. Podle EP by měly obdobnému režimu podléhat i veřejné služby v oblasti kultury a vzdělávání.

Předpokládaný další vývoj

Komise by měla podle posledních informací všechny 4 konzultované dokumenty v definitivní podobě přijmout v lednu 2012.

Zda zohlední (některé) požadavky uvedené výše, není ale jasné.

Odkazy

Rada a EP: kompromis ve věci regulace krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o krátkém prodeji a některých aspektech swapů úvěrového selhání (KOM(2010)482)

Zástupci EP a Rady dospěli 18. 10. 2011 ke kompromisu stran regulace krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání.

Pozadí

Debata o regulaci komplexních finančních nástrojů dostala v EU nový impuls v souvislosti s projednáváním tzv. finančního balíku a s tzv. dluhovou krizí. V květnu 2010 se Německo stalo první zemí v EU, která dočasně zakázala nekrytý (naked) krátký prodej podílů 10 nejdůležitějších domácích finančních institucí (později jej následovalo např. Dánsko, Řecko či Itálie, trvalé restrikce uvalilo Španělsko, Rumunsko, Lucembursko, Litva, Belgie či Rakousko; od začátku finanční krize v září 2008 nekrytý krátký prodej dočasně nebo trvale zakázalo 17 členských států EU). Nedlouho poté Německo spolu s Francií požádalo o vytvoření celounijních pravidel s cílem snížit volatilitu finančních trhů (volatilní finanční trhy mají dopad na reálnou ekonomiku počínaje hypotékami a konče cenami energií a potravin). Komise výzvu Německa a Francie vyslyšela (ač např. mezi situací v zadluženém Řecku a nekrytými krátkými prodeji přímou souvislost nenalezla) a v září 2010 předložila příslušné legislativní návrhy (více v příspěvku „Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace, Vnitřní trh v září 2010). Výbor ECON se při projednávání zprávy Pascala Canfina postavil za stanovení co nejpřísnějších pravidel (více v příspěvku „ECON ,ladí‘ svou pozici k regulaci derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání, Vnitřní trh v březnu 2011). Rada svůj tzv. obecný přístup, od Canfinovy zprávy v mnohém odlišný, schválila v květnu 2011 (více v příspěvku „Rada schválila obecný přístup k regulaci krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání, Vnitřní trh v květnu 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Nová norma by měla vést k posílení unijního regulátora (srov. čl. 24 návrhu) a faktickému zákazu prodeje nekrytých swapů úvěrového selhání, což by údajně mělo zajistit snížení počtu spekulací na bankrot členských států EU. Pokud nová norma vstoupí v platnost, bude nejspíše patřit mezi nejpřísnější svého druhu na světě.

Členské státy by měly mít podle čl. 12b návrhu (na základě požadavku např. Velké Británie nebo Itálie) možnost své trhy s nekrytými swapy úvěrového selhání otevřít jen dočasně (nejvýše na 12 měsíců; v případě státních dluhopisů na 6 měsíců), za výjimečných okolností a za dohledu unijního regulátora (ESMA), který by měl mít pravomoc se k takovému kroku do 24 hodin vyjádřit, přičemž jeho negativní stanovisko by mělo mít „politickou váhu.

Obdobně silné postavení by ESMA měl mít i v případě řízení krátkého prodeje v EU. Příslušní obchodníci by jej (a národní regulátory) měli – v souladu s původním návrhem Komise – povinně informovat o svých finančních operacích tehdy, pokud jejich tzv. krátká pozice bude o 0,2 % jejich kapitálu vyšší než pozice dlouhá (tj. mělo by se ukázat, na které akcie a dluhopisy „uzavřeli sázky). V případě 0,5% krátké pozice by měla být krom ESMA informována i veřejnost, resp. trhy. (V případě swapů úvěrového selhání a státních dluhopisů by se měly výše uvedené procentuální podíly krátkých pozic lišit v závislosti na členském státu, Komise by v tomto směru měla přijmout akt v přenesené pravomoci.)

Národní regulátoři by měli být oprávněni pozastavit krátký prodej a operace se swapy úvěrového selhání až na dobu 3 měsíců (s možností prodloužení), popř. na 24 hodin pozastavit obchodování s kterýmkoli jiným finančním produktem, samozřejmě za předpokladu informování ESMA.

Výsledek kompromisu přivítali zejm. zelení (včetně zpravodaje Pascala Canfina), socialisté a lidovci v EP, komisař Michel Barnier, a to i přesto, že se jim nepodařilo prosadit, aby (1) zákaz prodeje nekrytých swapů úvěrového selhání bylo možné obejít nejvýše na dobu 24 hodin či (2) aby obchodníci byli nuceni garantovat, že své krátké prodeje nejen lokalizují (kde chtějí nakoupit), ale také zaručí, že si je skutečně mají možnost koupit/půjčit (což v současnosti nutné není, a i proto se v této souvislosti hovoří o „spekulacích).

Proti kompromisu se postavila organizace AIMA s tvrzením, že zákaz prodeje nekrytých swapů úvěrového selhání povede ke snížení likvidity na finančních trzích, ke zvýšení jejich volatility a potažmo ke zvýšení nákladů na obsluhu dluhů členských států EU a ke snížení investic do reálné ekonomiky.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o kompromisu hlasovat v listopadu 2011, výsledná norma by se měla podle Komise začít uplatňovat patrně od listopadu 2012.

Odkazy

Komise reviduje směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on markets in financial instruments and amending Regulation [EMIR] on OTC derivatives, central counterparties and trade repositories (COM(2011)652)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on markets in financial instruments repealing Directive 2004/39/EC of the European Parliament and of the Council (COM(2011)656)

Komise 20. 10. 2011 uveřejnila 2 návrhy na revizi směrnice č. 2004/39 o trzích finančních nástrojů (MiFID).

Pozadí

MiFID v listopadu 2007 nahradila původní směrnici č. 93/22 (Investment Services Directive; ISD). MiFID sice stanoví pravidla pro poskytování investičních služeb ve finančních nástrojích (např. makléřství, poradenství, prodej, správa portfolia, upisování atd.) ze strany bank a investičních firem a pro fungování tradičních burz i alternativních obchodních míst (tzv. mnohostranných obchodních systémů; Multilateral Trading Facility; MTF), ale má i řadu nedostatků, jež – jak tvrdí komisař Michel Barnier – vedou tomu, že finanční trhy neslouží reálné ekonomice, ale naopak.

Komise při přípravě revize MiFID vyšla primárně ze závěrů skupiny G20, která se na summitu v Pittsburghu v září 2009 shodla na potřebě zlepšit transparentnost a dohled nad méně regulovanými trhy – včetně trhů s deriváty – a řešit problém nadměrného kolísání cen na trzích s komoditními deriváty. Komise také respektovala zásady Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (International Organisation of Securities Commissions; IOSCO), což by mělo zajistit soulad „nové MiFID s právními prostředími mimo EU. Jak ale Komise sama připouští, „nová MiFID bude patrně znamenat menší změny než analogický Dodd-Frank Act v USA.

Současně s návrhy na revizi MiFID byly prezentovány i návrhy mající revidovat směrnici č. 2003/6 o zneužívání trhu (viz níže).

Klíčové body

Nově by měla trhy finančních nástrojů, jež budou „efektivnější, odolnější a transparentnější a chránící investory, upravovat směrnice (MiFID), ošetřující definice produktů a obchodních míst, a nařízení (MiFIR), ošetřující požadavky na podávání zpráv (reporting), OTC deriváty či dohled.

„Nová MiFID by se měla kromě mnohostranných obchodních systémů (MTF) a regulovaných trhů (které jsou součásti již existující úpravy) vztahovat i na nový typ obchodního místa – organizovaný obchodní systém (Organised Trading Facility; OTF). Nadto by měla zavést nové záruky pro rychlé (a tedy potenciálně problematické) algoritmické a vysokofrekvenční obchodování, jež se často obejde bez přímé lidské intervence.

Mezi tyto záruky patří např. požadavek, aby všichni obchodníci využívající algoritmické obchodování disponovali přiměřenou likviditou, nebo pravidla, která jim zabrání v tom, aby vstupováním na trhy a jejich opouštěním zvyšovali jejich volatilitu.

Transparentnost finančních trhů by měla „nová MiFID zajistit shromažďováním veškerých tržních údajů o všech obchodních činnostech na kapitálových i nekapitálových trzích (trhy s dluhopisy, strukturovanými finančními produkty a deriváty) na jednom místě v EU a posílením dohledu ESMA, který by měl mít možnost za vymezených okolností zakázat konkrétní produkty, služby nebo postupy (což se týká i obchodování s emisními povolenkami).

Počítá se také se silnějším dohledem nad trhy s komoditními deriváty nebo s oznamováním investičních pozic podle kategorie obchodníka. Obé by mělo napomoci regulačním orgánům i účastníkům trhu posoudit roli spekulací na těchto trzích.

Investoři by měli být chráněni přísnějšími požadavky na správu portfolia, investiční poradenství a nabídku složitějších finančních produktů. S cílem zabránit střetu zájmů by mělo být nezávislým poradcům a správcům portfolia zakázáno provádět platby pro třetí strany nebo je od nich přijímat.

Na všechny investiční podniky by se měla vztahovat pravidla pro správu a řízení společností a odpovědnost vedoucích pracovníků.

Postavení subjektů ze třetích zemí by mělo být oproti stávající MiFID, kdy si každý členský stát může určit vlastní režim, harmonizováno.

Řadu dalších informací k návrhu na „novou MiFID lze získat zde.

Stav projednávání

Jednorázové náklady na zavedení „nové MiFID by měly činit 512-732 mil. € a poté 312-586 mil. € ročně, tj. 0,10-0,15 %, resp. 0,06-0,12 % celkových provozních výdajů v unijním bankovním sektoru, což je – jak tvrdí Komise – jen pětina až čtvrtina nákladů, které finanční sektor vynaložil při implementaci původní MiFID. Na druhou stranu Komise není s to kvantifikovat přínosy zavedení „nové MiFID.

Proti stejnému (přísnému) zacházení s finančními a komoditními trhy se nedlouho po uveřejnění návrhů postavili zástupci energetického průmyslu (EFET, Eurelectric a Eurogas) s tvrzením, že patří na finančních trzích spíše k malým hráčům a v důsledku nových opatření by mohli v budoucnu mít (krom jiného) problémy s likviditou.

Předpokládaný další vývoj

O obou návrzích (MiFID a MiFIR) bude spolurozhodovat Rada a EP, patrně současně s návrhy na revizi směrnice o zneužívání trhu.

Začátkem roku 2012 by měla Komise v souladu s předloženým návrhy uveřejnit iniciativu o „strukturovaných retailových investičních produktech (Packaged Retail Investment Products; PRIPs; více zde), jež by do jejich rámce měly být zahrnuty také.

Odkazy

Komise zpřísňuje směrnici o zneužívání trhu

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on insider dealing and market manipulation (market abuse) (COM(2011)651)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on criminal sanctions for insider dealing and market manipulation (COM(2011)654)

Komise 20. 10. 2011 uveřejnila návrhy na revizi směrnice č. 2003/6 o zneužívání trhu (na komoditních a souvisejících derivátových trzích, resp. při „obchodování zasvěcených osob s finančními nástroji za pomoci cenově citlivých důvěrných informací týkajících se těchto nástrojů). Stávající norma by se měla výrazně zpřísnit.

Pozadí

Komise návrhy navázala mj. na své sdělení „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb z prosince 2010 a sdělení „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva ze září 2011. Současně s těmito návrhy byly prezentovány i návrhy mající revidovat směrnici č. 2004/39 o trzích finančních nástrojů (viz výše).

Klíčové body

Nová úprava by měla mít charakter přímo účinného a přímo použitelného nařízení, které se bude nad rámec úpravy stávající vztahovat také na finanční nástroje obchodované pouze na nových platformách v mnohostranných obchodních systémech (Multilateral Trading Facility; MTF) a organizovaných obchodních systémech (Organised Trading Facility; OTF) a mimoburzovně (over the counter; OTC).

Návrh také upřesňuje, které strategie tzv. vysokofrekvenčního obchodování představují zakázanou manipulaci s trhem (např. „nadsazování nabídek, tj. zadávání příkazů se záměrem nikoli obchodovat, ale narušit systém obchodování). Nadto návrh posiluje dosavadní spolupráci mezi národními a unijními regulačními orgány, jejich (vzájemnou) informovanost, ale i sankční mechanismy („tvrdší a harmonizovanější sankce).

Potenciální trestněprávní postihy definuje, v souladu s čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování EU poprvé, samostatný návrh směrnice, který vyžaduje, aby členské státy zavedly trestněprávní postih (1) za zneužití vnitřních informací a (2) za manipulaci s trhem, jsou-li spáchány úmyslně.

Trestněprávní postih by se měl uplatnit i v případě navádění, pomáhání, spoluúčasti či pokusu cokoliv z uvedeného spáchat. Postih by se neměl vztahovat na zpětné odkupy a stabilizační programy, monetární politiku a činnosti související se správou dluhu a činnosti týkající se emisních povolenek, resp. politiky opatření v oblasti klimatu. Na druhou stranu by měla nová norma, jež by měla být revidována po 4 letech od vstupu v platnost, „pokrýt i právnické osoby, tj. trestněprávní postihy by se měl vztahovat i na ně.

V současnosti s trestněprávními postihy za zneužívání trhu nepočítají podle Komise právní řády jen 5 členských států EU – Bulharska, ČR, Estonska, Finska a Rakouska.

Konkrétně návrh rozšiřuje stávající hlášení podezřelých transakcí také na podezřelé neprovedené příkazy a podezřelé mimoburzovní transakce a uděluje regulačním orgánům pravomoc získat záznamy o telefonním a datovém provozu od telekomunikačních operátorů nebo přístup k soukromým dokumentům či prostorám v případě, že existuje důvodné podezření na obchodování zasvěcených osob nebo manipulaci s trhem. Členské státy by do budoucna měly upravit ochranu informátorů a stanovit společná pravidla pro pobídky poskytované za podávání informací o zneužívání trhu.

Pokuty za prokázané zneužití trhu by měly dosahovat nejméně dvojnásobku (potenciálního) zisku. Administrativní sankce (při neuplatnění sankcí trestněprávních) by v případě fyzických osob neměly být nižší než 5 mil. €, v případě osob právnických by měly činit min. 10 % jejich ročního obratu.

Výjimkou z obecného trendu zpřísnění stávající legislativy by mělo být zohlednění postavení malých a středních podniků působících na komoditních/derivátových trzích. Měly by být zproštěny požadavku sestavovat seznamy zasvěcených osob. Současně by měly být zvýšena prahová hodnota hlášení transakcí manažerů.

Řadu dalších informací k oběma návrhům lze získat zde.

Předpokládaný další vývoj

O obou návrzích bude spolurozhodovat Rada a EP, patrně současně s návrhy na revizi směrnice MiFID.

Nové normy by se měly začít uplatňovat po 2 letech od svého vstupu v platnost.

Odkazy

JURI souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 89/666/EHS, 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků (KOM(2011)79)

Výbor JURI 10. 10. 2011 vedl debatu o zprávě Kurta Lechnera týkající se propojení národních obchodních rejstříků.

Pozadí

Komise svůj návrh uveřejnila v únoru 2011 (více v příspěvku „Komise chce propojit obchodní rejstříky v celé EU, Vnitřní trh v únoru 2011). V současnosti je správa obchodních rejstříků v EU v plné kompetenci členských států, popř. jejich místních (Německo) nebo regionálních (Rakousko) autorit. EU pouze směrnicí č. 68/151, resp. č. 2003/58 zajistila, aby je všechny členské státy od roku 2007 zpřístupnily také online. Z toho plyne, že poskytované informace jsou zpravidla v jednom jazyce, a pokud už dochází k nějaké (dobrovolné) přeshraniční kooperaci, pak je povětšinou limitovaná na určitý typ dat a/nebo generuje data pouze jednorázově (v dávkách), což v praxi znamená, že informace zastarávají.

Návrh pozměňuje směrnice č. 89/666, č. 2005/56 a č. 2009/101.

Klíčové body a stav projednávání

Nová směrnice by měla legislativně ošetřit elektronické propojení (online verzí) obchodních rejstříků ze všech členských států EU. Zpravodaj ale na rozdíl od Komise nepreferuje harmonizaci a „evropeizaci obchodních rejstříků, ale spíše vytvoření společné unijní platformy, která by národní obchodní rejstříky pouze doplnila, ale nenahradila. Platformu by nicméně řídila/koordinovala Komise.

Předpokládaný další vývoj

Výbor JURI by měl zprávu Kurta Lechnera schválit nejspíš v listopadu 2011, plénum EP pak v únoru 2012.

Mezitím by o návrhu měla v prosinci 2011 jednat Rada.

Odkazy

JURI debatoval o evropském patentu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (KOM(2011)215)

Návrh nařízení Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany s ohledem na příslušná ujednání o překladu (KOM(2011)216)

Výbor JURI 11. 10. 2011 prezentoval návrhy zpráv (Bernharda Rapkaye a Raffaela Baldassarry) k návrhům nařízení na zavedení jednotné patentové ochrany v EU (včetně ujednání o překladu) a uskutečnil k dané otázce slyšení.

Pozadí

Komise v červenci 2010 uveřejnila návrh týkající se „ujednání o překladu pro patent EU. Cílem bylo snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise až 17krát vyšší než v USA (činí až 32 tis €, z čehož 23 tis. € padne na překlady; více v příspěvku „Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v červenci 2010, a zde). Rada ale kvůli odporu Itálie a Španělska nebyla schopna dospět k nezbytnému jednomyslnému souhlasu všech členských států (více v příspěvku „Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v říjnu 2010, a v příspěvku „Rada se opět neshodla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v listopadu 2010). Komise proto na žádost 12 členských států navrhla zahájení posílené spolupráce bez účasti Itálie a Španělska (více v příspěvku „Komise navrhla ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v prosinci 2010). EP i Rada souhlasily (více v příspěvku „EP schvaluje ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v únoru 2011, a v příspěvku „Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Vnitřní trh v březnu 2011). Komise proto v dubnu 2011 uveřejnila 2 potřebné (meritorní) návrhy (více v příspěvku „Evropský patent znovu ožívá, Vnitřní trh v dubnu 2011), jež Rada schválila (v základních parametrech) v červnu 2011 (více v příspěvku „Rada schválila evropský patent, Vnitřní trh v červnu 2011).

Posílená spolupráce je od přijetí Amsterodamské smlouvy možná, pokud se pro její implementaci rozhodne minimálně třetina (nyní 9) členských států EU. V současnosti je upravena čl. 329 Smlouvy o fungování EU.

Klíčové body a stav projednávání

Evropské (unijní) patenty by měl udělovat Evropský patentový úřad (EPO), který na mezivládní bázi sdružuje patentové organizace ze 27 členských zemí EU a z 11 dalších evropských zemí, EU by v něm ale měla být reprezentována výborem, v němž by krom členských států (s výjimkou Itálie a Španělska) měl být zastoupen i EP a Komise.

EPO takové řešení podporuje, stejně jako 3 jazyky, v nichž by měl být evropský patent veden (angličtina, francouzština a němčina; zpravodaj Raffaele Baldassarre z nich preferuje angličtinu).

Patentová přihláška by měla moci být v kterémkoli úředním jazyce EU plus v jednom ze zmíněných 3 jazyků (ve zbývajících 2 by mělo postačovat její shrnutí). Po dobu nejvýše 12 let by měl být evropský patent překládán do angličtiny, byl-li vydán ve francouzštině nebo němčině, resp. do jiného úředního jazyka EU, by-li vydán v angličtině.

Náklady za překlad patentů, bylo-li o ně požádáno v jiném jazyce než v angličtině, francouzštině nebo němčině, by měly být dotčeným žadatelům kompenzovány, a to až do výše 100 % (tržní ceny technického překladu).

Na druhou stranu, jak navrhuje Baldassarre, pokud by EPO přistoupil na praxi okamžitého uveřejňování patentové specifikace v angličtině, tyto náklady by již kompenzovány nebyly.

Výnosy z patentů (resp. z jejich registrace a vedení u EPO) by měly sloužit k podpoře malých a středních podniků (popř. i jiných právnických osob a neziskových organizací; srov. čl. 5 návrhu KOM(2011)215), jež své patentové přihlášky podávají primárně v jiném jazyce než ve 3 „oficiálních (proto, že úředním jazykem jejich domovské země žádný z těchto jazyků není).

Polovinu výnosů by měl získat EPO, polovinu členské státy podle určitého klíče, ovšem s garancí, že každý členský stát z nich získá alespoň minimální sumu. Distribuční klíč by měl definovat výše zmíněný výbor EU při EPO, nikoliv Komise (prostřednictvím komitologie, resp. článku 290 Smlouvy o fungování EU). Rada toto řešení patrně podpoří, přestože se v červnu 2011 přiklonila ke klíči navrženému již v prosinci 2009 švédským předsednictvím (tj. k distribuci podle „velikosti trhu; podle HDP, HDP na hlavu, počtu patentových přihlášek udělených subjektům z dané země ap.)

Pokud jde o budoucí úpravu soudu k jednotnému řešení patentových sporů (není předmětem výše uvedených návrhů; více v příspěvku „Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Vnitřní trh v březnu 2011), poslanec Klaus-Heiner Lehne předpokládá (podle německého vzoru) oddělení otázky platnosti patentů od otázky jejich porušení. Příslušní soudci by se měli věnovat té či oné problematice, přičemž v druhý z případů by patrně vyžadoval méně soudců a i výsledky jejich práce by mělo být možné očekávat rychleji než v případě sporů o platnost patentů.

Celý systém by měl sestávat ze soudu první instance a soudu odvolacího, přičemž první instanci by tvořil soud centrální, soudy lokální (národní) a soudy regionální (sdružující soudy lokální).

BusinessEurope v tuto chvíli rozporuje význam lokálních soudů, údajně jsou nadbytečné.

Předpokládaný další vývoj

Výbor JURI by měl definitivní verze svých zpráv přijmout nejspíš v prosinci 2011, plénum EP pak v únoru 2012.

Odkazy

Komise chce, aby podnikání v EU bylo „odpovědnější

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Social Business Initiative Creating a favourable climate for social enterprises, key stakeholders in the social economy and innovation (COM(2011)682)

Komise 25. 10. 2010 uveřejnila balík na „podporu podnikání a odpovědných podniků. V praxi by mělo dojít k řadě legislativních změn.

Pozadí

Balík odkazuje primárně na iniciativu „Single Market Act (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise, Vnitřní trh v dubnu 2011). Z „12 projektů pro jednotný trh roku 2012 má balík pokrýt rovnou 2: 1. Právní prostředí podniků; 2. Podnikání s důrazem na sociální aspekt.

Sdělení o sociální odpovědnosti podniků, jež balíku dává ideový „rám, nabízí definici pojmu Corporate Social Responsibility (CSR), která je podle Komise v souladu s mezinárodně uznávanými zásadami. Od roku 2013 hodlá Komise udílet „evropskou cenu za sociální odpovědnost podniků, celkově má být v letech 2012-2013 realizováno 11 prioritních opatření.

Klíčové body

První legislativní změnou by mělo být zavedení systému výkaznictví podle jednotlivých zemí (country-by-country reporting; CBCR) ke zvýšení transparentnosti plateb společností, které působí v odvětví těžby nerostných surovin (včetně ropy a plynu) a v lesním hospodářství.

Vykazování daní, poplatků a bonusů, jež tyto společnosti vyplácejí vládám hostitelských zemí, by mělo odhalit finanční dopady působení té které společnosti v každé hostitelské zemi zvlášť (více zde). Za tím účelem Komise navrhuje revidovat směrnici č. 2004/109 o transparentnosti (aby se vztahovala na kótované společnosti), a směrnice o účetnictví č. 78/660 a č. 83/349 – tzv. pátá a sedmá směrnice o účetnictví – (aby se vztahovaly i na velké společnosti nekótované). Inovovaná směrnice o transparentnosti by také měla bránit investorům „potají vytvářet kontrolní podíl v kótované společnosti. Jinak řečeno, investoři by měli být povinni „oznamovat veškeré finanční nástroje, které mají stejný ekonomický účinek jako držba akcií.

V delším časovém horizontu Komise počítá s konkrétní podporou sociálního podnikání (podnikání, jehož jediným cílem není maximalizovat zisk; v EU pod tuto definici údajně spadá 10 % všech podniků s více než 11 mil. zaměstnanci).

Komise hodlá sociálním podnikům napomoci např. zlepšením přístupu k financování či zjednodušením regulatorního prostředí, konkrétně vytvořením statutu evropské nadace, revizí pravidel pro zadávání veřejných zakázek nebo státní podporou pro sociální a místní služby (viz 11 prioritních opatření výše).

Malé střední podniky by měly profitovat z jednoduššího sestavování účetní závěrky (dle revidovaných směrnic o účetnictví).

Srovnatelnost účetních závěrek v rámci celé EU by měla podle Komise vést k lepšímu přístupu malých a středních podniků k financování, a tedy ke snížení nákladů na kapitál a k podpoře přeshraničního obchodu. Malé a střední podniky by měly v důsledku uvedeného opatření uspořit údajně až 1,7 mld. € ročně (více zde).

Podle nové směrnice o transparentnosti by mělo postačovat, aby malé a střední podniky (i ty kótované) uveřejňovaly údaje o své činnosti pouze čtvrtletně.

Obecně by mělo platit, že veškerá pravidla týkající se účetnictví by nadále měla vycházet z logiky fungování malých a středních podniků (v současnosti se vůči nim naopak spíše uplatňují výjimky ze stávajících norem určených primárně pro velké podniky).

Malý (resp. střední) podnik by měl v budoucnu splňovat následující (oproti dnešku volnější) požadavky: 1. účetní rozvaha do 5 mil. € (resp. 20 mil. €); 2. čistý obrat do 10 mil. € (resp. 40 mil. €); 3. 50 zaměstnanců (resp. 250; v průměru během účetního roku).

Za velký podnik by měl být považován ten, který z uvedených 3 kritérií pro definici malého nebo středního podniku nesplní alespoň 2.

Stav projednávání

Zainteresované aktéry navržené (legislativní) změny nepřesvědčily: na jedné straně se objevil názor, že Komise měla jít ve věci integrace CSR ještě dále (např. zelení v EP), na straně druhé řada aktérů odmítla iniciativu Komise jako nákladnou, bez záruky, že se prostředky do ní vložené vrátí (např. UEAPME, ACCA, BusinessEurope). Alternativou podle nich je nezávazný (dobrovolný) charakter opatření, jež Komise do budoucna zamýšlí, a/nebo jejich zavádění v delším časovém horizontu.

Předpokládaný další vývoj

Návrhy na revizi směrnic o účetnictví a směrnice o transparentnosti budou postoupeny ke schválení EP a Radě.

Sdělení o sociálním podnikání (jehož finální verze ještě nebyla uveřejněna, stejně jako finální verze výše uvedených legislativních návrhů) by mělo být výchozím bodem pro řadu (ne)legislativních iniciativ v letech 2012-2013. 18. 11. 2011 hodlá Komise v Bruselu uspořádat konferenci o sociálním hospodářství a sociálním podnikání.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality