Doprava v prosinci 2010

07.01.2011
Euroskop

Rada a EP se shodly na právech cestujících autobusy, Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU, Rada rozporuje revizi tzv. prvního železničního balíku

Rada a EP se shodly na právech cestujících autobusy

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)817)

Dohodovací výbor Rady a EP dospěl hned napoprvé 30. 11. 2010 ke kompromisu ve věci posílení práv cestujících autobusy.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v prosinci 2008 s cílem sladit pravidla uplatňovaná v oblasti autobusové dopravy s pravidly v dopravě železniční a letecké (nařízení č. 1371/2007, resp. nařízení 261/2004). Paralelně byl projednáván (z hlediska ČR spíše irelevantní) návrh týkající se cestujících loděmi (více v příspěvku Doprava v červenci 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Nová směrnice bude upravovat práva cestujících autobusy v případech zpoždění a zrušení spoje. Cestující také budou muset být o všem relevantním a/nebo nečekaném, co souvisí s jejich cestou, zevrubně informováni. To vše nicméně jen na pravidelných linkách, které jsou jako celek delší než 250 km (v případě železnic se toto kritérium neuplatňuje). Bez jakýchkoli kilometrových omezení norma zohlední i situaci cestujících se sníženou mobilitou.

V případě zpoždění spoje o min. 2 hodiny (či v případě jeho přeložení nebo zrušení) budou přepravní společnosti povinny nabídnout cestujícím refundaci, jež bude navýšena o polovinu ceny jízdenky, pokud linka nebude moci pokračovat do cílové stanice. Cestující by měli také obdržet občerstvení (jídlo a pití), pokud plánovaná (min. tříhodinová) cesta bude zrušena nebo zpožděna o 90 minut a více. S tím souvisí také požadavek zajistit cestujícím v případě potřeby i ubytování, a to nanejvýš po dobu 2 nocí v ceně 80 € za osobu a noc. (Daný požadavek se nicméně neuplatní, pokud zpoždění vznikne v důsledku vis maior – krutých povětrnostních podmínek a/nebo velkých přírodních katastrof).

V případě nehod budou cestujícím vyplaceny kompenzace jak za zranění či smrt (min. 220 tis. € za cestujícího), tak za poškození či ztrátu zavazadel (min. 1200 € za kus). Opět vznikne i nárok na ubytování po dobu 2 nocí v ceně 80 € za osobu a noc.

Pokud jde o cestující se sníženou mobilitou, nesmějí se na ně vztahovat žádné dodatečné poplatky, pokud svou cestu oznámí nejpozději 36 hodin předem. Rovněž mohou být doprovozeni blízkou osobou, která bude přepravena zdarma. V případě poškození či ztráty např. invalidního vozíku budou odpovědny přepravní společnost v plné výši.

Důležité je, že norma nestanoví, kdo bude kompenzace hradit, to ponechává na národních úpravách.

Celkově lze konstatovat, že Rada řadu původních požadavků EP dokázala s ohledem na reálné fungování autobusové dopravy omezit.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měl být výsledek jednání dohodovacího výboru formálně potvrzen Radou jako celkem (kvalifikovanou většinou) a plénem EP (většinou přítomných členů). EP hodlá o textu hlasovat v únoru 2011.

Směrnice by měla být po uveřejnění v Úředním věstníku EU implementována během 2 let, členské státy nicméně mohou získat výjimku, a to až dvakrát po dobu 4 (tedy celkově 8) let, primárně na pravidelné linky se zeměmi mimo EU.

Odkazy

Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151)

Rada 2. 12. 2010 dospěla k předběžné dohodě stran návrhu směrnice o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V praxi by se tak měla otevřít cesta k trestání dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě i tehdy, pokud řidič nebyl pokutován na místě.

Pozadí

Komise svůj návrh mající usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků v případech, že se jich dopustí řidič s vozidlem registrovaným v jiném členském státě než v tom, kde byl dopravní přestupek spáchán, předložila v březnu 2008.

V pozadí návrhu lze číst dlouhodobou tendenci Komise ospravedlňovat vlastní legislativní iniciativy v oblasti dopravy posilováním bezpečnosti na silnicích.

V roce 2001 byl zveřejněn „závazek snížit do 10 let počet úmrtí na silnicích o polovinu, což se ovšem nepodařilo (fakt, že Komise v červenci 2010 předložila obdobný plán na dalších 10 let, na tom nic nemění). Stejně tak neúspěšné bylo uveřejnění nezávazného doporučení č. 2004/345 týkajícího se osvědčených postupů při kontrole uplatňování dopravních předpisů.

Plénum EP návrh Komise podpořilo v prosinci 2008 přijetím zprávy Inés Ayala Senderové. Postavilo se mj. za vypracování zprávy Komise po 2 letech od chvíle, kdy bude směrnice implementována, aby bylo možné zvážit potenciální meritorní rozšíření dané normy. Poněkud nekonzistentně poslanci do textu vložili i doporučení týkající se zvýšení silničních kontrol či kontrol na přítomnost alkoholu v krvi ze strany členských států.

Klíčové body

Rada souhlasila s elektronickou výměnou údajů o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel.

Přestože Komise původně předpokládala, že přes hranice „přenositelnými přestupky budou nepřiměřená rychlost, nezastavení vozidla na červenou, nezapnuté bezpečnostní pásy a řízení pod vlivem alkoholu (podle Komise z těchto příčin vznikají 3/4 dopravních nehod), Rada katalog rozšířila o další 4 položky: řízení pod vlivem návykových látek, nepoužití ochranné přilby, nezákonné použití pruhu pro průjezd vozidel s přednostním právem jízdy a nezákonné použití mobilního telefonu při řízení.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny řidiče, data o provozovatelích registrovaných motorových vozidel by si měly členské státy vyměňovat skrze systém Eucaris.

Mělo by nicméně vždy záležet na tom, zda stát, v němž byl přestupek spáchán, bude výměnu iniciovat, resp. bude požadovat sankcionování přestupku. V daném případě by měl být povinen zformulovat oznámení s popisem přestupku v jazyce toho, kdo přestupek spáchal (rozhodný bude jazyk země, v němž bylo zaregistrováno příslušné motorové vozidlo).

Pokud dotčený řidič pokutu neuhradí, neměla by směrnice stanovovat žádný konkrétní mechanismus.

Ten by měl být závislý na existujících (mezi)národních normách a/nebo bilaterálních dohodách mezi příslušnými členskými státy, popř. na tom, zda řidič se svým vozidlem navštíví stát, v němž přestupek spáchal, znovu. V tom případě by tamější orgány pochopitelně měly mít možnost pokutu vymáhat.

Stav projednávání

Rada (za nesouhlasu Itálie) změnila právní bázi návrhu z čl. 91 Smlouvy o fungování EU týkajícího se dopravy na čl. 87 odst. 2 téhož dokumentu týkající se policejní spolupráce. To znamená, že výslednou normu nebudou povinny implementovat Velká Británie a Irsko, pokud se do 3 měsíců nerozhodnou jinak, a Dánsko, jež by pro uplatnění směrnice na svém území muselo přijmout separátní mezinárodní smlouvu. (Obě druhy výjimek vyplývají ze speciálního postavení dotčených zemí, jež si vyjednaly při ratifikaci maastrichtské Smlouvy o EU.) Rovněž platí, že norma nebude přesně specifikovat operační podmínky policejní spolupráce. V daném případě by musela být založena na čl. 87 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a namísto kvalifikované většiny by musela být schválena jednomyslně.

Komise již dříve připustila, že výměna relevantních informací bude pro členské státy minimálně zpočátku znamenat zvýšenou finanční zátěž.

Přitom podíl přestupků spáchaných cizozemci se standardně pohybuje pouze v řádu jednotek procent (s výjimkou zemí, které patří mezi oblíbené turistické destinace, např. Francie). Komise navíc ve svých materiálech tvrdí, že zamýšlené opatření nemusí nutně zajistit větší bezpečnost na silnicích, ač pohnutky k předložení příslušného textu byly právě tyto.

Rovněž je možný konflikt s platným rámcovým rozhodnutím č. 2005/214 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Podle Komise by měla směrnice rámcové rozhodnutí pouze doplnit a umožnit, aby otázka dopravních přestupků byla vyřešena přímo mezi příslušnou státní autoritou a provozovatelem vozidla, nikoliv mezi dvěma státy, jak to předpokládá právě rámcové rozhodnutí. Viděno z druhé strany, nová směrnice sice nebude zakládat žádnou povinnost s výjimkou výměny informací o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel (nebude harmonizovat ani povahu přestupků, ani tresty uložené za jejich spáchání), nicméně na základě platného rámcového rozhodnutí by mělo být možné vymáhat stanovené pokuty. Tuto interpretaci připouští i Komise.

Předpokládaný další vývoj

Pokud návrh schválí i EP, budou mít členské státy 2 roky na jeho implementaci.

Komise do 5 let od vstupu směrnice v platnost prozkoumá možnost rozšíření seznamu „přenositelných dopravních přestupků.

Odkazy

Rada rozporuje revizi tzv. prvního železničního balíku

Sdělení Komise týkající se rozvoje jednotného evropského železničního prostoru (KOM(2010)474)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (KOM(2010)475)

Rada 2. 12. 2010 debatovala o revizi tzv. prvního železničního balíku. Podle očekávání se ukázalo, že členské státy s ní mají problém.

Pozadí

Komise návrh na revizi a sdělení, jež předesílá další legislativní aktivity v sektoru, zveřejnila v září 2010. O změnách prvního železničního balíku (směrnice č. 2001/12, č. 2001/13 a č. 2001/14) se na úrovni EU neformálně hovořilo již 2 roky, ovšem legislativním procesem ještě procházel tzv. třetí železniční balík a nebylo považováno za vhodné přicházet s dalšími legislativními úpravami v téže oblasti paralelně (více v příspěvku Doprava v září 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Cílem revize má být konsolidace a zpřesnění dosavadní legislativy (9 směrnic, 1 rozhodnutí a 2 akty o přistoupení) tak, aby efektivněji garantovala nediskriminační přístup nových provozovatelů (primárně nákladní a mezinárodní osobní) přepravy jak na železnici samotnou, tak ke všem jejím doprovodným službám nezbytným pro realizaci konkrétního podnikatelského záměru s možným (nepovinným) finančním zvýhodněním těch společností, jež pro nákladní přepravu využívají moderních „tichých vagonů a/nebo vlaků vybavených systémem ETCS.

Členské státy odkazují na princip subsidiarity, resp. považují návrh Komise za nevhodný realizace na úrovni EU. Zvlášť rozporuplné byly reakce na požadavek Komise, aby na úrovni členských států kvůli předvídatelnosti vývoje povinně vznikaly dlouhodobé (alespoň pětileté) strategie rozvoje a financování železniční infrastruktury.

Proti se postavilo např. Rumunsko, Švédsko, Dánsko, Francie, Slovensko, Španělsko, ČR či Nizozemsko, v případě „tichých vlaků a/nebo vlaků vybavených systémem ETCS (jež by fakticky snižovaly výnosy provozovatelů infrastruktury a zvyšovaly náklady železničních přepravců) např. Rumunsko, Estonsko, Velká Británie, Finsko, Francie, Portugalsko, Slovensko, Španělsko, Bulharsko, Lotyšsko či Polsko, ale i Švédsko, Řecko, Litva, Dánsko, Německo nebo ČR. Slovinsko, Řecko a Bulharsko explicitně požádaly o co nejdelší přechodná období na plnění požadavků potenciální nové normy, Velká Británie a Německo se domnívají, že vhodnější by bylo první železniční balík nejprve naplňovat a až poté měnit (ostatně současné normy porušuje naprostá většina členských států, v červnu 2010 Komise zahájila právní kroky proti 13 členským státům včetně ČR kvůli nedostatečnému provedení prvního železničního balíku).

Předpokládaný další vývoj

Přestože jednání o revizi prvního železničního balíku se komplikují hned na začátku, Komise hodlá v roce 2011 posoudit možnost celoevropské liberalizace osobní železniční přepravy.

V roce 2012 by měla v tomto směru předložit „iniciativu (není jasné, zda legislativní) doprovozenou patrně – k nelibosti někdejších monopolních provozovatelů železničních služeb – i požadavkem nejen na stávající funkční, ale i institucionální oddělení správy železnic a přepravních služeb (v sektoru energetiky se v tomto směru hovoří o tzv. unbundlingu).

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality