Úvodem

Od ostatních parlamentních frakcí se seskupení „Nezávislost - Demokratická skupina v Evropském parlamentu" (Indenpendence/ Democracy Group in the European Parlament - ID) liší zejména tím, že se neodvozuje ani od nějaké mezinárodní mezistranické organizace (internacionály), ani není společenstvím představitelů národních politických stran, zvolených do Evropského parlamentu, ale sdružením konkrétních europoslanců pocházejících z členských zemí Unie, kterým buď žádná jiná frakce v Parlamentu nevyhovuje, anebo už v samotných volbách kandidovali mimo národní stranickou strukturu pod značkou „nezávislý".

Seskupení ve volebním období 2004 až 2009 sdružuje celkem 22 europoslanců (z Česka, Nizozemí, Dánska, Francie, Řecka, Irska, Švédska, Velké Británie a Polska). 

Zatímco jiné frakce, zejména ty největší s plošným obsazením parlamentních výborů nemají problém, řeší to tato frakce v důsledku nedostatku potřebného počtu poslanců tím, že konkrétního poslance posílá do několika výborů najednou. Jméno poslance se tak objevuje několikanásobně napříč parlamentními výbory. Účast frakce ve výborech se tak virtuálně zvětšuje a vytváří optický dojem větší politické významnosti, než by se - soudě podle počtu poslanců - zdálo.  Tak kupříkladu nezávislý europoslanec Bastiaan Belder z Nizozemí nominálně pracuje jako člen ústavně právního výboru, současně jako člen výboru pro zahraniční politiku, je náhradníkem ve výboru pro mezinárodní obchod a ve výboru pro rozvoj regionů.

Frakce je jednou z nejmladších v Evropském parlamentu. Vznikla až po volbách v roce 2004. Členem frakce se může stát kterýkoli poslanec Evropského parlamentu, jenž se „upsal myšlence Evropy nezávislých národních států, uznává Deklaraci lidských práv Organizace spojených národů a parlamentní demokracii". 

Účastnice prvomájové demonstrace v Praříži

Politický program v obecné rovině

Frakce sdružuje politiky, kteří vyjadřují vůči evropské integraci určitou skepsi. Sami se označují za eurokritiky nebo euroskeptiky či eurorealisty. Hlavním úkolem frakce je zabránit přijetí takové smlouvy, která by Evropu konstituovala na státoprávním základě. Frakce se staví proti jakémukoli pokusu a formám centralizace evropské politiky. Někteří členové frakce, zejména představitelé Nezávislé strany Spojeného království (UKIP - United Kingdom Independence Party), usilují o vystoupení své země z Evropské unie vůbec.

Mezi cíle skupiny patří prohlubování demokracie. Svoji přítomnost v Evropském parlamentu a svoji práci a působení zde vysvětlují nezbytností a potřebou vyjadřovat tak odpor proti pokusům o evropskou ústavu. Dávají „průchod hlasu miliónů evropských občanů, kteří by zde jinak neměli žádné zastoupení".

Mezi významné cíle skupiny patří dosahovat politické transparentnosti.

V zásadě má skupina politicky nejblíže k evropským liberálům. Nejen důrazem na jednotlivce a svobodu, ale i v přesvědčení, že zdrojem demokracie a svobody nemůže být nikdo jiný než národní stát. Rozdíl tu je však v nahlížení na národní stát tak, jak se historicky vyvinul u liberálů a zatím se nijak nevyvíjí u „nezávislých".

Liberálové, kteří byli ještě do 40. let minulého století odpůrci myšlenky evropské integrace, začali chtě nechtě na konci 40. let do svého politického myšlení vstřebávat skutečnost slábnutí významu národního státu jako důsledek zrodu bipolárního světa a počátku studené války. Tehdejší zkušenost je přesvědčila, že národní stát, který byl podle nich do té doby optimální zárukou a ochráncem svobody a demokracie, už v budoucnu nenabude takového významu a takové síly, aby v této své roli - podle liberálů jediné pro ně přijatelné - plně obstál a jí dostál.

Pochopili, že nastává doba rozvoje evropského společenství, které by do jisté míry mělo být  s to za určitých okolností plnohodnotně nahradit roli národního státu jako ručitele a ochránce svobody a demokracie. Proto stejně jako v předchozím období, kdy představovali zanícené stoupence rozvoje svobodné politiky možné jen v rámci národního státu, se následujících padesát let stali vášnivými stoupenci evropské integrace jako záruky svobodného a demokratické rozvoje evropských (a nejen evropských) národních společenství.

Možná historická zkušenost je hlavní důvodem, proč se liberálové ve vztahu k Unii tolik liší od jinak politicky ne nijak vzdálených „nezávislých". Ostatně není od věci si uvědomit, že skupina „nezávislých" (ID) je mladá. Existuje teprve od roku 2004. Prakticky nemá žádnou historii, tudíž ani žádnou politickou výbavu, bohatou na zkušenosti z různých období politického života v Evropě. To možná vysvětluje, proč se ve svých politických postojích podobají víc liberálům 19. století než liberálům současným, historicky poučeným.

Základní programové cíle - podrobněji:

- Obrana před evropskou ústavou. Vychází z přesvědčení, že jedinou legitimní úrovní pro demokracii je národní stát a jeho parlament a že neexistuje něco takového jako evropský občan co by jednotlivec. Naopak evropská ústava v jakékoli podobě prohlubuje současnou nedemokratickou a centralistickou politickou strukturu Evropské unie.

- Ne evropskému superstrátu. Skupina upřednostňuje otevřenou, transparentní a odhadnutelnou spolupráci mezi suverénními evropskými státy, a v důsledku toho rozhodně odmítá vytváření evropského superstrátu.

- Úcta k tradičním a kulturním hodnotám. Lidé a národy mají právo si vymezit a chránit své vlastní tradiční, etnické a kulturní hodnoty, skupina rozhodně odmítá jakékoli podoby xenofobie, antisemitismu a další formy diskriminace;

- Demokracie, svoboda a spolupráce mezi suverénními státy (jde o obdobný programový bod, obsažený v textu prvního a druhého bodu).

- Úcta k národním odlišnostem a zájmům. V rámci spolupráce uvnitř skupiny je klíčovou úcta ke svobodnému vyjadřování každého z členů skupiny a úcta k k individuální svobodě jednotlivých členů skupiny při hlasování v Parlamentu.

Vystoupení v souvislosti se začátkem českého předsednictví

Nezávislost - Demokratická skupina (Indenpendence/ Democracy Group in the European Parlament - ID) pověřila svého českého člena Vladimíra Železného, aby jejím jménem na plenárním zasedání v souvislosti se zahájením českého předsednictví pronesl mimo jiné i následující slova:

„...žádná země nezahajovala předsednictví za tak nepříznivé kampaně a s tolika zlověstnými proroctvími jako Česká republika. Zejména francouzský tisk se předháněl v malování černých chmur, které se valí na nebohou Unii, protože ji přestane předsedat někdo tak nekonečně schopný, jako je francouzský prezident, a tuto úlohu převezmou nějací Češi.

Ti Češi, kteří se smrtelně provinili tím, že ještě neratifikovali Lisabonskou smlouvou, pomocí které několik velkých zemí natrvalo převezme rozhodování v Unii. Ke všemu mají Češi populárního a intelektuálně nepříjemně zdatného prezidenta, který nejen že odporuje Lisabonské smlouvě, ale umí kvalifikovaně poukázat na stále hlubší deficit demokracie v Unii. Ten deficit, kvůli kterému jsme před dvaceti roky svrhli socialismus v naší zemi. /.../

České předsednictví má prokázat, že malé země jsou neschopné, a je tedy na čase předat pomocí Lisabonské smlouvy trvale řízení Unie těm velkým, schopným, zkušeným. Proto je toto předsednictví tak významné...

Přeji premiéru Topolánkovi, místopředsedovi Vondrovi a dalším z celého srdce úspěch. Bude to úspěch mojí země, ale současně to budeš úspěch malé a nové země. A to je v EU důležité poselství..."