Politiky EU

Demonstrace a protesty patří ke koloritu jednání o zemědělství od vzniku Společné zemědělské politiky. Na fotce z roku 1971 poněkud zaražený francouzský ministr zemědělství Michel Cointat (zdroj: Audiovisual service EU)

SZP byla založena na principu intervenčních nákupů zemědělských produktů při poklesu tržních cen pod dohodnutou úroveň. Společenství rovněž zavedlo v 70. letech zdanění dovozů a naopak dotování vývozu vlastních zemědělských výrobků. Protekcionistická opatření způsobila, že se v Evropské unii začalo od 80. let docházet k nadprodukci. SZP zatěžovala stále více evropský rozpočet a proti silnému protekcionismu protestovali  zahraniční producenti. Spojily se tak vnitřní a vnější tlaky na reformu SZP.

V roce 1992 přinesla výrazné změny MacSharryho reforma, která umožnila dohodu v rámci GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) a následně uzavření Uruguayského kola jednání o multilaterální liberalizaci světového obchodu. Jejím hlavním přínosem bylo odvázání dotací od výše produkce (tzv. decoupling), které vedlo ke snížení nadprodukce. Společenství snížilo garantované ceny, což kompenzovalo prostřednictvím přímých plateb stanovovaných na základě rozsahu obdělávané půdy, počtu kusů dobytka aj. Některé kompenzace byly navíc vypláceny pouze na základě ponechání ladem části půdy.

Další přelom znamenala v roce 2003 Fischlerova reforma, jež zavedla jednotnou platbu na farmu. Zemědělci  tak namísto několika plateb získávají jen jednu. Výše plateb se určuje buď na základě plateb obdržených v minulosti (historický model) nebo podle plateb na plochu obdělávanou v prvním roce zavedení systému (regionální model) nebo v modelu hybridním kombinujícím oba principy. Vyplácení přímých plateb je podmíněno dodržováním souboru legislativních norem, tzv. cross-compliance (19 pravidel pro ochranu životního prostředí, bezpečnost potravin a zdraví zvířat). Při nedodržení požadavků jsou stanoveny sankce. Reforma zdůraznila politiku rozvoje venkova - tzv. druhý pilíř SZP. Prostřednictvím modulace se začalo přesouvat stanovené procento z přímých plateb (I. pilíř SZP) na rozvoj venkova (II. pilíř SZP).  

Změny pokračovaly v roce 2004, kdy byl změněn systém financování SZP. Pro finanční perspektivu 2007-13 byly nově po vzoru dvou pilířů SZP určeny dva fondy: Evropský zemědělský záruční fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.

Poslední změny přinesl tzv. Health check, neboli prohlídka zdravotního stavu  SZP v roce 2008. Prostřednictvím balíčku čtyř legislativních dokumentů byly schváleny dílčí úpravy a drobnější zásahy do některých mechanismů SZP (přímé platby a systém modulace; oddělení podpor od produkce, změny v odvětví společného trhu s mlékem a mléčnými výrobky včetně postupného odstraňování tzv. mléčných kvót; nové priority v oblasti rozvoje venkova).

Rozpočet

V některých obdobích dosahovaly výdaje na SZP až k téměř 70 % evropského rozpočtu. Ve finanční perspektivě pro léta 2007 až 2013 bylo na SZP určeno 43% z celkového rozpočtu EU, což představuje přibližně  55 miliard EUR ročně a 0,5 % HDP EU. Zhruba 80 % výdajů jde do prvního a 20 % do druhého pilíře SZP. Oblast zemědělství je ve finanční perspektivě zahrnuta v druhé kapitole jako „Ochrana a konzervace přírodních zdrojů". Nadále v rámci Unie probíhá intenzivní debata o potřebě komplexní reformy SZP a způsobu jejího financování v příští finanční perspektivě (2013-2020).

GRAF - Podíl členských států na zemědělské výrobě v EU (stav v roce 2005 bez Bulharska a Rumunska). zdroj: Evropská komise.

Instituce EU a zemědělství

V jeho čele stojí francouzský generální ředitel Jean-Luc Demarty. Je zodpovědné za implementaci zemědělské politiky a spolu s dalšími generálními ředitelstvími zabývajícími se strukturální politikou za politiku rozvoje venkova. Politickou zodpovědnost za Generální ředitelství a za zemědělskou politiku a rozvoj venkova má rumunský Komisař pro zemědělství Dacian Ciolos.

Výboru předsedá italský europoslanec Paolo de Astro z frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů. ČR zastupuje Robert Dušek z ČSSD, Hynek Fajmon z ODS a jako náhradník Ivo Strejček z ODS.

Na Radě každý měsíc zasedají ministři zemědělství a rybolovu členských států a evropští komisaři odpovědní za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti, ale také zdraví.

Mechanismus hlasování

Lisabonská smlouva výrazně změnila pravidla rozhodování o zemědělských otázkách. Zatímco do jejího vstupu v platnost byla ve většině oblastí uplatňována procedura konzultace, nyní v zemědělské politice platí řádný legislativní postup. O návrzích Komise tedy spolurozhoduje Rada a Evropský parlament. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Z řádného legislativního postupu jsou vyňaty pouze kvóty a  poplatky.

Od ratifikace Lisabonské smlouvy se změnila i pravidla pro schvalování rozpočtu zemědělské politiky. Evropský parlament nyní spolurozhoduje o všech typech výdajů. Dříve rozhodoval pouze  o nepovinných výdajích (např. podpora venkova), zatímco do rozhodování o povinných výdajích (přímých platbách) nemohl vstupovat.

Jak politika ovlivňuje ČR

Vstup ČR do EU znamenal pro české zemědělce řadu výhod, zejména ve formě zvýšení příjmů a životní úrovně, vyšších výkupních cen a rozšíření možnosti exportu. Na jednotlivé sektory měl vstup do EU odlišný dopad. Celkově se nepodařilo zastavit trvalý pokles podílu zemědělské produkce na celkovém HDP a na zaměstnanosti.

Česko se postupně přizpůsobilo systému tržní regulace v EU (například kvóty pro pěstování některých plodin, či produkci mléka nebo zákaz podpory vysazování nových vinic). To způsobilo změny v komoditní skladbě. Významně se proměnilo především české cukrovarnictví. Při reformě společné organizace trhu s cukrem přišla ČR o 22,5 % kvóty cukru, a úměrně s tím se snížila výroba cukru a plocha řepy.

Obchod se zeměmi EU tvoří drtivou většinu mezinárodní obchodní výměny ČR a společný trh EU rozhodujícím způsobem ovlivňuje národní trh v ČR. Vstupem do EU se český zemědělský sektor vystavil přímé konkurenci z dalších 26 států. Podmínky pro hospodaření, včetně podpor z rozpočtu EU a z národních rozpočtů se však v jednotlivých členských státech liší.

Podmínky vyjednané před vstupem deseti nových členských států v roce 2004 znevýhodňují jejich zemědělce oproti farmářům v tzv. „starých členských státech".  Zemědělci „v nových členských státech" obdrželi v prvním roce svého členství pouze 25 % přímých plateb oproti „starým členským státům". Výše dotací je postupně navyšována. Rozdíly budou přetrvávat do roku 2013, kdy se platby srovnají. Nové členské státy mohou z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby tzv. národními doplňkovými platbami, nazývanými také top-up. Vlády mohou navýšit platby o 30 % nad hodnotu pro daný rok, nemohou ale převýšit 100 %.

GRAF - Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004-2013 (zdroj: Evropská komise)

ČR pro čerpání přímých plateb neuplatnila systém jednotné platby, ale zjednodušený systém, tzv. režim jednotné platby na plochu (Sing­le Area Payment Scheme - SAPS). V jeho rámci dostávají zemědělci jednotné platby na hektar zemědělské půdy. Tento systém může využívat do roku 2013.

Vedle plateb v rámci jednotné platby na plochu a doplňkových plateb mohou zemědělci získat prostředky v rámci podpory méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními (LFA). Smyslem těchto plateb je finanční vyrovnání méně výhodných podmínek především v podhorských a horských oblastech. Na základě strategie stanovené Národním strategickým plánem rozvoje venkova mohou zemědělci získat prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Gestor politiky v ČR

Provádění společné zemědělské politiky v ČR má ve své zodpovědnosti Ministerstvo zemědělství ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem. Jedná se o opatření společných organizací trhů EU, přímé platby, národní doplňkové platby, programy strukturální podpory a programy rozvoje venkova.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) byl v ČR byl akreditován jako Agrární platební agentura. Jejím úkolem je administrace financí poskytovaných z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF), Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF).

Při evropských institucích v Bruselu hájí české zájmy Stálé zastoupení ČR při EU. Zemědělství se v něm věnuje úsek Zemědělství a životního prostředí. Činnost úseku je zaměřena zejména na expertní a diplomatické působení v orgánech EU zabývajících se agendami v oblastech zemědělství, bezpečnosti potravin, biotechnologií, rostlinolékařské a veterinární problematiky, rybolovu, rozvoje venkova, sektorových operačních programů a zemědělského obchodu. Podílí se na přípravě příslušných legislativních aktů, obchodních jednání a sledování vývoje ve strategii, politikách a legislativě EU. Spolupracuje při zajišťování čerpání prostředků pro projekty v ČR v rámci strukturálních a regionálních fondů. Koordinuje přípravy expertních misí v ČR a prezentace zemědělských výrobků v EU.

Odkazy

Evropská komise: Zemědělství a rozvoj venkova (anglicky)

Politiky EU: Zemědělství (česky)

Evropská komise: Příjemci SZP v EU (česky)

Přehled evropské zemědělské legislativy (česky)

Ministerstvo zemědělství: Podpora z EU (česky)

Euroskop: „Zdravotní kontrola" reformy společné zemědělské politiky

Celoevropská lobbyistická organizace zemědělců COPA-COGECA

Agrární portál Agris

Dokumenty

Vize českého zemědělství po roce 2010