Politiky EU

Společná rybolovná politika spadá pod komplex společné zemědělské politiky (SZP) a je součástí primárního práva již od založení  Evropského hospodářského společenství. K utváření společné rybářské politiky nicméně nedošlo paralelně se SZP, především protože sledovala jiné cíle a její problémy byly méně významné. Oblast rybářství proto byla nejprve ošetřena pouze vytvořením vnějšího obchodního tarifu.

Evropskými rybáři nejvíce loveným druhem ryb je sleď. Eurokomisař pro zemědělství a rybolov Franz Fischler (1995-2004) při návštěvě německého podniku na zpracování sleďů (zdroj: Audiovizuální archiv EU)

Pohnutkou k vytvoření SRP byly spory mezi členskými státy o právo na stanovení výhradního národního rybolovného teritoria. Značný impulz dodalo postupné rozšiřování Evropského společenství o státy, v jejichž primárním sektoru a obchodní politice hraje rybolov nezanedbatelnou roli (vstup Velké Británie, jižní rozšíření v 80. letech).

Poprvé stanovila kvóty pro jednotlivé členy ES Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku v roce 1975. V roce 1980 Rada stanovila stabilizační systém, jež vycházel z úlovků v referenčním období 1973-78, a jehož hlavními elementy byly preference pro určité flotily ze Skotska, Irska a Grónska a kompenzace za ztráty ve vodách třetích zemí.

Na tomto základě došlo v roce 1983 ke zrodu skutečné společné rybářské politiky (SRP). Členské státy se dohodly na stanovení rybolovné zóny otevřené všem lodím Společenství (v dosahu 200 mil od pobřeží s možností jednotlivých zemí omezit vstup do pobřežního pásma v dosahu 12 mil); pravidelném stanovování kvót pro objem výlovu jednotlivých druhů ryb pro jednotlivé členské státy; licenčním režimu pro rybářské lodě; stanovení povolených způsobů lovu a požadavků na rybářské vybavení a reorganizaci trhu s rybami a produkty rybolovu.

Dalším důvodem k vytvoření společné rybolovné politiky byly ekonomicko-sociální aspekty. Evropské společenství zavedlo strukturální pomoc, organizaci trhu a vnější ochranu evropského trhu s rybími produkty prostřednictvím zavedení referenčních cen pro importované produkty. Později se přidaly i důvody ekologické (regulace rybolovu a snaha zabránit prudkému úbytku populace některých druhů ryb, regulace velikosti námořních flotil).

V prosinci 2002 se Rada dohodla na balíčku reformních opatření. Výsledkem reformy z roku 2002 je mimo jiné zavedení omezení intenzity rybolovu jako základního nástroje řízení rybolovu (např. omezením počtu dní, v němž smí plavidlo vykonávat rybolovnou činnost na moři), nové dvoustranné dohody o rybolovu se třetími zeměmi, nové principy financování SRP (nouzové vrakování), zřízení regionálních poradních sborů apod. Novým finančním nástrojem se stal Evropský rybářský fond.

Rozpočet

Finančním nástrojem je Evropský rybářský fond (ERF), který funguje od 1. ledna 2007. Pro období 2007-2013 má fond k dispozici 3,85 miliard eur. Největšími příjemci jsou Španělsko (26,29%) a Polsko (17,05%), nejmenším Rakousko (0,12%), respektive Lucembursko, které nedostává nic.

TABULKA - Rozdělení příspěvků ze Společné rybářské politiky jednotlivým členským státům pro roky 2007-2013 (zdroj: Evropská komise)

• Generální ředitelství pro námořní záležitosti a rybolov

Generální ředitelství pro námořní záležitosti a je odpovědné za provádění společné rybářské politiky a integrované námořní politiky. V jeho čele stojí generální ředitelka Lowri Evansová. Politickou zodpovědnost za GŘ má Komisařka pro námořní záležitosti a rybolov Maria Damanaki.

• Evropský parlament - Výbor pro rybolov

Výboru předsedá španělská europoslankyně Carmen Fraga Estevéz z frakce Evropské strany lidové.

• Rada ministrů pro zemědělství a rybolov

• Evropská agentura pro námořní bezpečnost

Poskytuje technickou a vědeckou pomoc při vytváření a implementaci právních předpisů EU o námořní bezpečnosti, zabránění znečištění z lodí a bezpečnosti na palubě lodí.  Kromě toho je v její kompetenci řešení ropných znečištění.

• Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu

Aby se zajistilo dodržování omezení rybolovu v zájmu zachování rybích populací, byla v roce 2005 založena Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu. Ta sídlí ve španělském městě Vigo, které je největším rybářským přístavem v Evropě. Agentura dohlíží na dodržování pravidel na zákaz nadměrného rybolovu a na ochranu ostatních forem mořského života. Zajišťuje také odbornou přípravu inspektorů a organizuje společné operace inspektorů z více než jednoho členského státu.


Mechanismus hlasování

Lisabonská smlouva rozšířila název hlavy III SFEU „zemědělství" o „a rybolov" a v novém ustanovení zmocňuje EU k vykonávání společné rybářské politiky a vysvětluje, že odkazy na společnou zemědělskou politiku (SZP) nebo zemědělství se vztahují i na rybolov. Rybářská politika se tak stala integrální součástí SZP. Lisabonská smlouva také vyňala oblast „zachování biologických mořských zdrojů" ze sdílené pravomoci Unie a členských států a svěřila ji do výlučné pravomoci Unie.


Jak politika ovlivňuje ČR

ČR by v období 2007-13 měla získat z rybolovné politiky 27,1 milionů eur, což představuje  0,63 % dotací rybolovné politiky. Dotace z Evropského rybářského fondu jsou rozdělovány na základě operačního programu (OP) Rybářství. Program pokrývá oblasti, na které se vztahuje cíl „Konvergence" (tj. celé území České republiky, vyjma hlavního města Prahy).

Kromě financí z Evropského rybářského fondu je OP Rybářství financován i ze zdrojů ministerstva a žadatelé z podnikatelské sféry musí do projektů vložit minimálně 40 % vlastních zdrojů. Kromě podpory rybářského odvětví se OP Rybářství zaměřuje i na posílení domácí poptávky po sladkovodních druzích ryb. Intervence směruje také do zarybňování vodních toků úhořem, aplikovaného rybářského výzkumu, zavádění nových technologií do rybářských podniků a do vzdělávání.

Společná rybářská politika v číslech

Evropská komise: Rybolov

Portál EU: Námořní záležitosti a rybolov

Příručka Evropské komise: Společná rybářská politika

Právní předpisy pro oblast rybolovu