24/05/2012 06:05:03
Výzva
Evropa pro občany - uzávěrka
1. června


Energetika

Základy Evropské unie leží na energetické politice, přesto však o jednotné energetické politice dodnes nemůže být řeč. V současné době má další integrace zajistit spotřebitelům bezpečné dodávky za přijatelnou cenu, větší konkurenceschopnost a nižší emise. V následujících deseti letech členské státy čekají investice ve výši 1 bilionu eur do diverzifikace energetických zdrojů, propojení infrastruktur a výměny zařízení za účinnější a šetrné k životnímu prostředí.

Evropská unie se vyvíjela z Evropského společenství uhlí a oceli, které přes Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Společný dohled nad uhlím znamenal v poválečné Evropě jistotu pro mír, později se do společné právní úpravy přidalo jádro. Tyto instituce ještě nepředstavovaly základ pro společnou energetickou politiku. K té se přihlásili v roce 1986 ministři Společenství  v rezoluci, která stanovila obecné cíle energetické politiky do roku 1995. Bílou knihu o energetické politice, která za hlavní cíle považuje  konkurenceschopnost, spolehlivost dodávek a ochranu životního prostředí, vydala Evropská komise až v prosinci 1995. Ústředním faktorem zde byla integrace trhu.
 
Tanker, dodávky do EUEU vydává na dovoz energie 2,5 procenta svého ročního HDP. V číslech je to 270 miliard eur za dovoz ropy a 40 miliard eur za dovoz zemního plynu. Na prezentaci na zasedání Evropské  rady to 4. února 2011 řekl předseda Evropské komise José Manuel Barroso (foto: Audiovisual Service EU)


Dalším impulsem pro sjednocování energetické politiky byla Evropskou komisí v roce 2006 předložená Zelená kniha, která si za cíl klade udržitelnost, konkurenceschopnost a zabezpečení dodávek. Komise ji dvakrát přezkoumala v „balíčcích" z let 2007 a 2008. Evropská rada pak přijala v březnu 2007 akční plán pro energetickou politiku a Evropská komise od září 2007 předkládá konkrétní návrhy legislativy. Zásadními legislativními „balíčky" jsou tzv. 3.liberalizační balíček a klimaticko-energetický balíček, které obsahují soubor předpisů a nástrojů, jak cílů dosáhnout.

Zásadní je přijetí pravidel členskými státy, jelikož v řadě zemí není implementován ani tzv. „druhý balíček". Evropskou unii v budoucnosti čeká další „balíček", který zavede jednotné uspořádání vztahů mezi výrobou a přenosem energií, tzv. vlastnický unbundling, bude-li chtít vyšší konkurenci na vnitřním trhu s energiemi a jejich nižší ceny.

S přijetím Lisabonské smlouvy získává energetická politika poprvé zakotvení ve smlouvě. Konkrétně čl. 194 udává za cíl členských států zajistit fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii, podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů a podporovat propojení energetických sítí. S Lisabonskou smlouvou pod Evropskou unii přechází také oblast jaderné energetiky, kterou pokrývala Smlouva Euratom.


Nejnovější iniciativy

V listopadu 2010 vydala Evropská komise sdělení Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energetiku COM(2010)639, které vymezuje priority energetické politiky EU v horizontu 2011-2020 a nabízí přehled o současném stavu energetické politiky EU. Jedná se o dosažení účinného využívání energie v Evropě, vybudování funkčního celoevropského integrovaného trhu s energií, posílení postavení spotřebitelů a dosažení co nejvyšší úrovně bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie, posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti energetických technologií a inovací, upevnění vnějšího rozměru energetického trhu EU.

Zpráva Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období - Návrh na integrovanou evropskou energetickou síť COM(2010)677 z listopadu 2010 seznamuje s prioritami v oblasti zvýšení bezpečnosti dodávek energií a integrace obnovitelných zdrojů energie do soustavy. Komise v ní navrhuje nový přístup k urychlení výstavby a modernizaci evropské energetické infrastruktury. Mezi střednědobé priority řadí elektrické sítě a skladování elektřiny, plynovody a skladování zemního plynu, centrální systém vytápění a chlazení, ropu a ropovody. Mezi dlouhodobé priority zařadila tzv. elektrické highways a přepravní infrastrukturu pro oxid uhličitý. Zpráva pojednává také o financování těchto projektů a v návaznosti na rozpočet EU pro období 2014 - 2020 připraví nový finanční nástroj.

Priority v oblasti infrastruktury do roku 2020
Priority EU v oblasti infrastruktury do roku 2020 (zdroj: prezenzace předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa z února 2011)


Energetika ve Strategii Evropa 2020

Energetika hraje důležitou roli také v evropské hospodářské strategii Evropa 2020, v rámci které členské státy plní závazně cíl v dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na svém energetickém mixu a nezávazně v oblasti zvyšování energetické účinnosti. Energetické cíle jsou úzce provázány s klimatickou politikou a závazkem Unie snižovat emise.

V rámci strategie Evropa 2020 je daný indikativní cíl pro zvýšení energetické účinnosti na unijní úrovni o 20%. Vláda přesto v tuto chvíli nestanoví kvantitativně určený cíl v oblasti energetické účinnosti, a to z toho důvodu, že nejprve hodlá detailně a realisticky analyzovat možnosti národního hospodářství z hlediska dlouhodobé udržitelnosti jeho konkurenceschopnosti. Komise vydala Akční plán pro energetickou účinnost, jehož naplňování v roce 2013 vyhodnotí a zváží, zda pro členské státy nezavede závazný cíl.

Jediným závazným cílem v oblasti energetiky je podle směrnice 2009/28/ES pro Českou republiku závazný cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13% v roce 2020. Jeho součástí je závazný cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy na hrubé konečné spotřebě energie v dopravě ve výši 10% v roce 2020.

Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů navrhuje cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13,5 % a splnění cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě ve výši 10,8 %. Tyto cíle budou vyhodnocovány s tím, že mohou být modifikovány. Minimální cíle jsou ty určené směrnicí 2009/28/ES.


Instituce EU a energetická politika

V jeho čele stojí od února 2010 Philip Lowe, evropským komisařem pro energetiku je Němec Günther Oettinger.

Předsedou výboru je německý europoslanec Herbert Reul z  frakce Evropské lidové strany. Místopředsedou výboru je Čech Evžen Tošenovský z ODS, členy výboru za Českou republiku jsou dále Jan Březina (KDU-ČSL) a Miroslav Ransdorf (KSČM). Náhradníky jsou Jíří Havel (ČSSD) a Vladimír Remek (KSČM).   

Přibližně každé dva měsíce se scházejí ministři zodpovědní za dopravu, telekomunikace a energetiku. Českou republiku zastupuje ministr průmyslu a obchodu. V rámci Rady existují také Pracovní skupina pro energetiku a Pracovní skupina pro jaderné otázky.

Günther Oettinger
Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger (foto: Audiovisual Service EU)


Důležité dokumenty


Energetické priority pro Evropu

Energetické projekty EU financované v rámci plánu evropské hospodářské obnovy

Evropská strategie pro udržitelnou konkutenceschopnou a bezpečnou energii

Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti


Důležité odkazy

Monitoring legislativy na Euroskopu - energetika

Evropská komise - portál o energetice

Komisař pro energetiku

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Energetický regulační úřad

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Správa státních hmotných rezerv

Autor: Jan Prášil, Odbor koordinace evropských politik, Úřad vlády