Evropa pro občany - uzávěrka
1. června
Ochrana spotřebitele
V sedmadvaceti členských státech Evropské unie žije téměř půl miliardy potenciálních spotřebitelů. K evropskému HDP přispívají až 58 procenty. Kvůli tomu existují na půdě Evropské unie také opatření na ochranu jejich zájmů.
Cílem politiky je zajistit spotřebitelům v rámci jednotného trhu stejně vysokou úroveň ochrany a bezpečnosti. Politika se zaměřuje na ochranu zdraví, bezpečnost a zájmy konzumentů, prosazuje společný přístup k zákazníkům a práva na informace. Ochrana spotřebitele má také přispívat k účinnému fungování vnitřního trhu, zvyšovat zákaznickou důvěru v přeshraniční transakce a tak stimulovat odbyt.
Vývoj politiky ochrany spotřebitele
K harmonizaci národních postupů na ochranu spotřebitele začalo docházet od poloviny 70. let. V roce 1975 představila Evropská komise Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele, který se stal základem spotřebitelské legislativy.
Dokument shrnul pět základních práv spotřebitelů:
- právo na ochranu zdraví a bezpečnosti
- právo na ochranu ekonomických zájmů
- právo na náhradu škody
- právo na informace a vzdělávání
- právo na zastupování
Po Předběžném programu následovaly ještě další iniciativy, ale za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky můžeme považovat až Jednotný evropský akt (1987), který zmocnil Evropskou komisi k návrhu opatření na ochranu spotřebitelů. Jako samostatnou a plnohodnotnou komunitární politiku zavedla ochranu spotřebitele Maastrichtská smlouva (1993), požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele a při provádění ostatních evropských politik zohlednila i Amsterodamská smlouva (1999).
Přetrvávajícím úkolem politiky je zvyšování bezpečnosti výrobků skrze lepší monitoring spotřebitelských trhů. Komise se rovněž zaměřuje na zjednodušení právních předpisů ochrany spotřebitele a jejich efektivnější vymáhání. Hlavním cílem agendy je zohlednit spotřebitele v ostatních politikách. V 90. letech se působnost politiky rozšířila i na internetové nákupy.
Lisabonská smlouva zařadila politiku ochrany spotřebitele do sdílených pravomocí EU. Smlouva přiznává ochraně spotřebitele průřezový význam; požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele tak budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností EU.
Podle zprávy z roku 2009 se 50 procent oznámení vadných výrobků týká hraček a domácích spotřebičů, které pocházejí většinou z Číny. Z českých europoslanců se tématu hodně věnuje Zuzana Roithová. (foto: Sdružení obrany spotřebitelů)
Fungování spotřebitelské politiky
Strategie spotřebitelské politiky je věcně zaměřena na oblast ochrany potravin, ochrany veřejného zdraví a ochrany práv spotřebitele. Opatření na ochranu širších spotřebitelských zájmů se týkají i těchto okruhů:
- poctivé obchodní praktiky
- klamavá a srovnávací reklama
- cenové ukazatele a etikety
- nepřiměřené smluvní podmínky
- distanční a podomní prodej
- práva cestujících
Díky zásadě vzájemného uznávání výrobků může výrobce jednoho členského státu volně vstupovat na trh ostatních zemí Unie bez obav, že bude jeho produktům odmítnut přístup. V případech, kdy vzájemnému uznávání výrobků brání rozdíly mezi národními standarty, mohou být na jednotný trh uvedeny pouze produkty, které splňují společná kritéria obsažená ve směrnicích schválených Radou na návrh Komise.
Požadovanou úroveň ochrany zaručuje jednotný soubor pravidel. V lednu 2004 zavedla Unie přísnější směrnice pro stahování vadných výrobků z prodeje. Každý rok obdrží Evropská komise více než 1 000 oznámení o nebezpečných produktech. Nejčastěji se jedná o hračky, po kterých následují elektrické spotřebiče a svítidla. Nová pravidla rovněž určují bezpečnostní požadavky na výrobky, jako jsou sportovní výstroj, předměty pro péči o děti a většina výrobků pro domácnost.
| Databáze nebezpečných výrobků RAPEX |
|---|
| Nebezpečné výrobky jsou předmětem vzájemného oznamování mezi členskými státy. K tomuto účelu byla Evropskou Komisí zřízena databáze RAPEX. Tento výstražný systém, který informuje o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru (výjimku představují farmaceutické výrobky). Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví či bezpečnosti spotřebitelů. Systém zajišťuje rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí. Ta zahrnuje především opatření s cílem zabránit, podmínit, či omezit uvedení nebezpečného zboží na trh. Součástí systému jsou vedle donucovacích mechanismů také dobrovolná opatření od výrobců a distributorů. |
V prosinci 2006 byl přijat nový program ochrany spotřebitelů pro období 2007-2013 s celkovým rozpočtem 157 milionů eur. Nové právní předpisy EU dále zpřísňují normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví.
V návaznosti na rozšíření finančních služeb a elektronického obchodu navrhla Komise v roce 2006 pokyny pro postupy v elektronickém podnikání a pravidla zahrnující všechny aspekty spotřebitelských úvěrů i bezhotovostních plateb. Mezi nové oblasti spotřebitelské politiky patří bezpečnost plateb, ochrana dat a spotřebitelský úvěr.
V prosinci 2007 také byla v rámci EU zakázána řada nekalých obchodních postupů. (např. klamavá reklama a agresivní obchodní praktiky jako obtěžování, donucování a nepatřičné ovlivňování).
- lepší monitoring spotřebitelských trhů i vnitrostátních spotřebitelských politik
- efektivnější vymáhání právních předpisů a domáhání se spotřebitelský práv (např. kolektivní či alternativní řešení)
- zvýšení bezpečnosti výrobků prostřednictvím vývoje nástrojů pro sledování trhu (RAPEX, spolupráce s Čínou a USA)
- umístění spotřebitele do centra zájmu ostatních politik a právních předpisů EU
- větší ochrana spotřebitele na mezinárodních trzích
- lepší informovanost, například skrze posílení evropských spotřebitelských center
- zvýšení blahobytu spotřebitelů z hlediska ceny, kvality, různorodosti a dostupnosti zboží
- transparentnější trh posilující postavení spotřebitelů (větší možnost volby např. pokud jde o cenu a kvalitu produktů)
Spotřebitelská politika a instituce EU
- Evropská komise
Současným komisařem pro ochranu spotřebitele je John Dalli z Malty. V čele Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele je Brit Robert Madelin. V rámci Komise fungují také tři poradní vědecké výbory. Jsou jimi Vědecký výbor pro spotřebitelské výrobky, Vědecký výbor pro zdraví a ekologická rizika a Vědecký výbor o vznikajících a nově identifikovaných rizikách.
- Evropský parlament
V Evropském parlamentu zasedá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO), jehož předsedou je Malcom Harbour (Evropská konzervativní a reformní skupina). Českými zástupci jsou Edvard Kužušník (ODS) a Zuzana Roithová (KDU-ČSL). Jako náhradnice zastupuje Olga Sehnalová (ČSSD).
Ochranou spotřebitele se také zabývá Výbor pro Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Výboru předsedá Jo Leinen (Progresivní aliance socialistů a demokratů). ČR zastupují europoslanci Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký (ODS), Pavel Poc (ČSSD) a jako náhradník Jiří Maštálka (KSČM).- Rada ministrů
Téma ochrany spotřebitele projednávají Rada pro konkurenceschopnost (schází se 5-6krát ročně) a Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a záležitosti spotřebitelů (schází se 4krát ročně). Otázky ochrany spotřebitele projednává i pracovní skupina Ochrana spotřebitele a informace. V ní jsou před schválením Radou diskutovány všechny návrhy právních předpisů a ostatních dokumentů.
- Spotřebitelské agentury a úřady
Od roku 2005 existuje Výkonná agentura pro zdraví a spotřebitele(EAHC), která sídlí v Lucemburku a zabývá se ochranou spotřebitele a jeho vzděláváním v oblasti bezpečnosti potravin.
Gestor v ČR
Za provádění spotřebitelské politiky odpovídá Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí. Ta provozuje Evropské spotřebitelské centrum (ESC), které bezplatně pomáhá spotřebitelům s řešením sporů s prodejci zboží a služeb z jiných zemí EU, Norska a Islandu a konzumentům z těchto zemí ve sporech s českými obchodníky. Poskytuje také rady a informace o jejich právech na evropském trhu a jejich vymáhání. Zprostředkovává také možnosti mimosoudního řešení přeshraničních spotřebitelských sporů.
| Ministerstvo průmyslu o obchodu | Česká obchodní inspekce, Evropské spotřebitelské centrum |
| Na Františku 32 110 15 Praha 1 tel.: +420 224 851 111 e-mail: posta@mpo.cz | Štěpánská 15 120 00 Praha 2 tel: +420 296 366 360 www.coi.cz http://www.coi.cz/cs/esc-2/ |
Důležité odkazy
Evropská síť spotřebitelských center ECC-Net - pomáhá při vymáhání spotřebitelských práv
Evropská spotřebitelská poradna
Evropský úřad pro bezpečnost potravinSystém včasného varování RAPEX
Dokumenty
Zelená kniha o kolektivním odškodnění spotřebitelů
Zelená kniha o přezkumu evropského acquisObecné aspekty a spotřebitelská legislativa EU
