Evropský parlament

EVROPSKÝ PARLAMENT
Sídlo	Štrasburk, Brusel, Lucemburk
Složení	754 poslanců volených v přímých volbách občany EU
Funkční období	5 le	Evropský parlament, Brusel
Koho reprezentuje	občany Evropské unie
Hlavní funkce	demokratická kontrola zákonodárného procesu a výkonné moci, schvalování návrhu rozpočtu
Předseda	volen na 2,5 roku	Martin Schulz, předseda EP od ledna 2012

Maastrichtská a Amsterodamská smlouva jej v 90. letech přeměnily na zákonodárný orgán, který na úrovni Unie vykonává pravomoci podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí (ačkoli se o zákonodárnou a rozpočtovou pravomoc dělí s Radou).

Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni na pětileté funkční období. Volební systém do Evropského parlamentu není jednotný, liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Na unijní úrovni jsou stanoveny jenom základní zásady voleb do Evropského parlamentu.

Parlament má tři oficiální sídla. Ve Štrasburku se europoslanci scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání. Stálé výbory Evropského parlamentu se scházejí mezi plenárními zasedáními v Bruselu, kde se konají také "miniplenární zasedáni". Předsednictvo Evropského parlamentu a generální sekretariát sídlí v Lucemburku.

Rozpravy, názory a usnesení jsou zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie.

Pravomoci Evropského parlamentu

Evropský parlament má tři základní pravomoci - legislativní, rozpočtovou a kontrolní.

• Legislativní pravomoc

Evropský parlament prošel dlouhým vývojem od nevoleného Parlamentního shromáždění založeného smlouvou ESUO v roce 1952, přes první přímé volby v roce 1979 až po jeho dnešní pravomoci dané Lisabonskou smlouvou.

Pravomoci parlamentu byly postupně navyšovány a vliv EP rostl. K významnému navýšení legislativních pravomocí došlo Maastrichtskou smlouvou. Na základě jí ustavené procedury spolurozhodování získal parlament právo rozhodovat společně s Radou EU o většině legislativních návrhů Evropské komise v mnoha nových oblastech (např. vnitřní trh, volný pohyb pracovních sil).  Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice proceduru spolurozhodování zjednodušily a rozšířily do nových oblastí.

Naposledy počet oblastí podléhající proceduře spolurozhodování rozšířila Lisabonská smlouva, která ji přejmenovala na řádný legislativní postup. Nejvýznamnější oblastí, kde EP nově spolurozhoduje s Radou, je oblast justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (s výjimkou operativní spolupráce).

Dále byl Evropský parlament zapojen formou spolurozhodování např. v oblasti zemědělské politiky, v některých otázkách volného pohybu osob, v oblasti vízové a přistěhovalecké politiky, přijímání některých opatření hospodářské a měnové politiky, opatření v oblasti dopravy, strukturálních fondů, vymezení provádění společné obchodní politiky nebo přijímání finančních nařízení.

Významnou odlišností od národních parlamentů je absence práva legislativní iniciativy. Tu má jenom Evropská komise. Evropský parlament ji však může požádat, aby iniciovala určitý legislativní návrh.

Na tvorbě legislativních aktů předpisů se v současné době může podílet dvěma základními způsoby:

Řádný legislativní postup - původně nazýván postup spolurozhodování. Při spolurozhodování se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy rovným dílem s Radou v až dvou čteních. V případě, že není nalezena shoda,  existuje dohadovací výbor složený ze stejného počtu členů obou institucí. Nedojde-li k dohodě, návrh bude odmítnut, což se ovšem v praxi stává jenom výjimečně.

Zvláštní legislativní postup

a) Konzultační procedura - jedná se o nezávazné vyjádření názoru Parlamentu. Ten je vyžadován předtím, než Rada schválí návrh Komise. Konzultační procedura se využívá pouze v případech, kdy to primární právo výslovně stanoví.

b) Procedura souhlasu - zavedl ji Jednotný evropský akt. Využívá se pro důležité mezinárodní smlouvy, rozšíření EU a pro některá významná rozhodnutí v rámci Unie, například rozhodování o občanských právech, o Evropské centrální bance nebo strukturálních a kohezních fondech.

• Rozpočtová pravomoc

• Kontrolní pravomoc

Evropský parlament má dohled nad aktivitami Unie, činností Komise a dalších orgánů. Pro výkon své kontrolní pravomoci může mj, zřídit dočasné vyšetřovací výbory.

Ve vztahu ke Komisi má Parlament pravomoc schvalovat jmenovaného předsedu Evropské komise. Parlament také vyslovuje důvěru nové Komisi jako celku. Parlament má právo Komisi odvolat, ještě nikdy to však neudělal. Komise pod vedením Jacquese Santera, které vyslovení nedůvěry Parlamentem hrozilo, ale v roce 1999 sama odstoupila.

Evropský parlament (respektive parlamentní výbor či politická frakce) může interpelovat Radu a Komisi. Komise také musí předložit Parlamentu svůj program a často je zastoupena i na zasedání parlamentních výborů. Svoji roli při kontrolní činnosti parlamentu mají i veřejné debaty (tzv. public hearings), které jsou volně přístupné.

Výbory a delegace

V čele Evropského parlamentu stojí Předsednictvo (tvoří ho předseda a 14 místopředsedů). Mandát předsedy trvá třicet měsíců. Důležitým orgánem v Evropském parlamentu je Konference předsedů. Tvoří ji předsedové jednotlivých politických frakcí a předseda parlamentu. Konference organizuje práci Parlamentu a připravuje program jednání.

Poslanci Evropského parlamentu jsou rozděleni do stálých parlamentních výborů, které se podílejí na legislativním procesu. Počet výborů není pevně daný, pro roky 2009-14 existuje celkem 23 výborů.

Zasedání parlamentních výborů jsou veřejná a konají se jednou či dvakrát za měsíc. Politické skupiny a nezařazení poslanci zpravidla zaujímají post ve dvou i více výborech (každý poslanec musí být členem nejméně jednoho výboru). Každý výbor má svého předsedu, tři místopředsedy, volené na období dvou a půl let, a vlastní sekretariát.

Parlamentní výbory vypracovávají a přijímají zprávy o legislativních návrzích či přicházejí se zprávami z vlastního podnětu. Výbory připravují materiály pro plenární zasedání Parlamentu. Dále posuzují a předkládají pozměňovací návrhy směrnic a nařízení vypracovaných Evropskou komisí. Vedle stálých výborů může Evropský parlament zřídit i výbory dočasné a vyšetřovací. Tyto výbory však nedisponují právem předkládat stanoviska jiným výborům.

Delegace podporují vzájemné vztahy mezi Evropskou unií a parlamenty třetích zemí. Jsou zřizovány na základě návrhu Konference předsedů. Meziparlamentní setkání se odehrávají dvakrát do roka na půdě Parlamentu a na místě určeném partnerským parlamentem třetí země. Předsedové se scházejí na Konferenci předsedů delegací.

Existují čtyři kategorie delegací:

• meziparlamentní delegace - udržují vztahy s parlamenty zemí mimo Evropskou unii, které nejsou kandidátskými zeměmi
  
  
• smíšené parlamentní výbory - udržují vztahy s parlamenty kandidátských zemí nebo přidružených zemí k EU
  
  
• delegace Evropského parlamentu ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU - udržují vztahy s africkými, karibskými a tichomořskými státy
  
  
• delegace Evropského parlamentu v Parlamentním shromáždění EU-Středomoří - koordinace práce delegací v rámci Konference předsedů delegací

Seznam výborů v Evropském parlamentu

Seznam delegací Evropského parlamentu

 

Frakce

Vedle výborů poslanci zasedají také v politických skupinách (frakcích), kde jsou sdruženi podle politické, nikoli státní příslušnosti.

Politické skupiny mají obdobnou strukturu jako národní strany. Volí si předsedu (v některém případě i dva předsedy) a místopředsedy. V jednacím sále zasedají poslanci podle politické příslušnosti, a to zleva doprava.

Politické skupiny rozhodují o agendě plenárního zasedání a předkládají pozměňovací návrhy, o nichž se bude společně hlasovat. Tzv. koordinátoři skupiny působí jako kontaktní osoby mezi skupinami a výbory a hledají podporu při hlasování o návrzích.

	Evropská lidová strana (ELS) poslanců: 271 předseda frakce: Joseph Daul
	Progresivní aliance socialistů a demokratů (SD) poslanců: 190 předseda frakce: Hannes Swoboda
	Aliance liberálů a demokratů (ALDE) poslanců: 85 předseda frakce:Guy Verhofstadt
	Zelení/Evropská svobodná aliance (Greens/EFA) poslanci: 58 předsedové frakce: Daniel Cohn-Bendit, Rebecca Harms
	Evropská konzervativní a reformní skupina (ECR) poslanci: 53 předseda frakce:Martin Callanan
	Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE-NGL) poslanci: 33 předseda frakce: Lothar Bisky
	Svoboda a demokracie poslanci: 33 předsedové frakce: Nigel Garage, Francesco Speroni
	Nezařazení poslanci: 30

 zdroj: Evropský parlament