Velká Británie pod vedením Mayové směřuje k brexitu


Lucie Priknerová, Euroskop, 19. 7. 2016

23. června 2016 se Britové v referendu rozhodli 51,9 procenty, že chtějí, aby Velká Británie opustila Evropskou unii. Po tomto výsledku britský premiér David Cameron oznámil, že v nejbližší době rezignuje. Novou premiérkou, druhou v britské historii, se stala Theresa Mayová.

Více než 17 milionů voličů hlasovalo v referendum pro odchod z EU, přes 16 milionů pro setrvání země v EU. Volební účast dosáhla 72,2 procent hlasů. Nejvíce občanů, kteří hlasovali pro vystoupení z EU, bylo v Anglii (53,4 procent) a ve Walesu (52,5 procent), v Severním Irsku se naopak pro brexit vyjádřila menšina (44,2 procent) a ve Skotsku také (38 procent).

Po zveřejnění výsledků referenda vystoupil se svým projevem David Cameron, který oznámil, že hodlá odstoupit a že nebude podnikat žádné kroky směrem k brexitu, protože to podle něj má být úkol až pro novou vládu. Zároveň ujistil občany EU, kteří v Británii žijí, že bezprostředně se jich žádné změny nedotknou. V Británii žije 2,9 milionů občanů jiných zemí EU.

Původně se očekávalo, že Cameron odstoupí až v září 2016, ale nakonec došlo k výměně na premiérském postu již 13. července. Ve vnitrostranických volbách uspěla ministryně vnitra Theresa Mayová. Nejdéle s ní v závodě zůstala bývalá ministryně energetiky Andrea Leadsomová, která na poslední chvíli odstoupila. Do druhého kola boje o křeslo lídra konzervativců postoupil ještě ministr spravedlnosti Michael Gove.

Vládu sestavila Theresa Mayová

Mayová po svém jmenování premiérkou uvedla, že chce vést „jeden národ“. „Země hlasovala pro opuštění Evropské unie a jako premiérka zajistím, abychom opustili EU,“ vyloučila také možné opakování referenda, přestože v kampani před lidovým hlasováním hájila setrvání země v EU.

Mayová svoji kariéru začala jako úřednice v Bank of England, v roce 1997 stala poslankyní za obvod Maidenhead, od roku 2010 působila jako ministryně vnitra. Prosazovala striktnější přístup k migraci. Zastávala také větší kontrolu kyberprostoru v rámci boje s terorismem, v ekonomických otázkách se přikláněla ke konzervativním postojům, požadovala odstoupení Británie od Evropské konvence o lidských právech, ale pro nedostatek podpory od poslanců od záměru ustoupila.

Novým ministrem zahraničí ve vládě Theresy Mayové se stal Boris Johnson, dosavadní šéf diplomacie Philip Hammond zamířil do čela rezortu financí. Ministrem pro odchod z EU se stal David Davis. „Celý proces, který by umožnil aktivování článku 50 Lisabonské smlouvy, by měl být hotový před nebo do začátku příštího roku,“ uvedl Davis pro web Conservative Home.


Skotové zvažují nové referendum

Jednou z nejtvrdších odpůrkyň vystoupení Velké Británie z EU je skotská premiérka Nicole Sturgeonová. Protože většina Skotů hlasovala pro setrvání v EU, začali Skotové diskutovat o druhém referendu o odtržení Skotska od Velké Británie. To předchozí se konalo v roce 2014 a Skotové se v něm většinou 55 procent hlasů rozhodli pro setrvání v rámci Spojeného království.

„Mandát říct, že „Brexit znamená Brexit“ (výrok Mayové – pozn. red.) se nevztahuje na Skotsko, protože Skotsko v tomto referendu hlasovalo odlišně,“ uvedla Sturgeonová.

Po zveřejnění výsledků referenda se objevila nespokojenost s opuštěním EU i u Londýňanů. 60 procent z nich hlasovalo pro setrvání. Londýnský starosta za labouristy Sadiq Khan po referendu požadoval pro metropoli větší autonomii, ale odmítl, že by chtěl nezávislost Londýna.

Přes čtyři miliony lidí podepsaly internetovou petici za uspořádání nového referenda o setrvání v EU, ale vláda ji 9. července 2016 odmítla. Zastánci nového referenda argumentovali těsným výsledkem toho prvního.

Po referendu o brexitu následovalo zvýšení počtu xenofobních útoků proti přistěhovalcům z jiných zemí EU, symbolem se staly mj. nenávistné projevy vůči Polákům žijícím v Británii.

Britské politické zemětřesení

Po referendu o brexitu nastalo zemětřesení na britské politické scéně. Bývalý starosta Londýna konzervativec Boris Johnson, který byl nejvýraznější tváří kampaně za vystoupení Británie z EU, odmítl kandidovat na post předsedy Konzervativní strany. V červenci 2016 rezignoval na post předsedy Strany UKIP Nigel Farage, který se stal jedním z nejhlasitějších stoupenců brexitu.

Tlaku na odstoupení čelil také předseda Labouristické strany Jeremy Corbyn. Kampaň za zvolení předsedkyní labouristů začala vést bývalá stínová ministryně obchodu Angela Eaglová. Kandidaturu na tento post oznámil i Owen Smith, bývalý stínový ministr práce a penzí. Přibližně tři čtvrtiny labouristických poslanců podpořili nové stranické volby. Corbyn rozhodnutím vedení strany získal automaticky právo o post se znovu ucházet, bez ohledu na to, jestli bude mít podporu poslanců své strany.

V reakci na výsledky referenda odstoupil britský komisař pro finanční stabilitu, finanční služby a kapitálový trh Jonathan Hill, jehož agendu převzal místopředseda pro euro a sociální dialog Valdis Dombrovskis. David Cameron navrhl, aby se novým britským eurokomisařem stal britský velvyslanec ve Francii Julian King.

Bezprostředně po brexitu hodnota britské libry poklesla. Na konci června 2016 britský ministr financí George Osbourne prohlásil, že Británie bude potřebovat výdajové škrty a vyšší daně, aby se vypořádala s pobrexitovým otřesem, tyto kroky ale už podle něj budou záležitostí nové vlády.

Článek 50 Lisabonské smlouvy

Referendum je nezávazné a EU se rozhodla vyčkat na další kroky Velké Británie. Británie pro zahájení procesu odchodu z EU musí aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy. Poté, co se Británie rozhodne vystoupit, začne se odpočítávat dvouletá lhůta, která je pro celý proces vymezena. Britská vlády má v případě brexitu o svém úmyslu spravit Evropskou radu. Rada poté musí připravit dohodu o podobě budoucích vztahů mezi Británií a EU, její návrh bude předložen 27 členským zemím na Evropské radě.

Dohodu musí schválit minimálně 20 zemí, v nichž musí být zastoupeno minimálně 65 procent populace, dohodu pak ratifikuje Evropský parlament. Poté, co vyprší dvouletá lhůta, může být čas pro proces odstoupení prodloužen pouze dohodou 27 členských zemí. Po vypršení času určeného pro brexit jednoduše přestanou Smlouvy na Velkou Británii platit.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality