Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Geologické skladování oxidu uhličitého

Euroskop, 09.06.2008

Komise 23. ledna 2008 zveřejnila dlouho očekávaný tzv. klimaticko-energetický balík. Návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého je jednou z jeho částí.

Návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého

 

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (KOM(2008)18 v konečném znění)

 

Návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého je jednou z částí tzv. klimaticko-energetického balíku, jejž Komise po relativně dlouhých přípravách předložila 23. ledna 2008. Cílem daného návrhu je vytvořit základní právní rámec pro budoucí využití technologie CCS (carbon capture and storage; zachycování a skladování uhlíku, resp. oxidu uhličitého - CO2) za situace, kdy se (především ve státech mimo EU) předpokládá navýšení počtu tepelných elektráren (resp. elektráren využívajících fosilních paliv). Technologie CCS umožňuje separovat CO2 od dalších (v průmyslových provozech sekundárně produkovaných) plynů a ukládat jej pod zemský povrch. CO2 lze tudíž považovat za „neemitovaný". V kontextu boje proti fenoménu globálního oteplování, jak je definován v rámci EU, by pak měla technologie CCS začít postupem času nahrazovat známý (a již zavedený) systém obchodování s emisními povolenkami.

 

 

1. Legislativní pozadí

 

Jednu z prvních zmínek o potenciálním využití technologie CCS v rámci EU lze nalézt ve druhém Evropském programu pro změnu klimatu (European Climate Change Programme; ECCP), jenž byl zahájen 24. října 2005 a zřídil pracovní skupinu pro zachycování a geologické skladování uhlíku. 10. ledna 2007 pak Komise vydala sdělení týkající se omezení celosvětové změny klimatu na 2º C, jejž ve dnech 8.-9. března 2007 na nejvyšší úrovni podpořila i Evropská rada. Před samotným zveřejněním legislativního návrhu se mezi Komisí a zainteresovanými aktéry uskutečnilo rovněž několik konzultací, a to jak na platformě ECCP, tak i prostřednictvím internetu. Jedním z klíčových dokumentů v tomto směru bylo sdělení o udržitelné výrobě energie z fosilních paliv.

Současnou úpravu potenciálního využití technologie CCS lze dovodit z platných norem, mezi něž patří mj. směrnice č. 96/61 o integrované prevenci a omezování znečištění (tzv. směrnice IPPC), směrnice č. 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, směrnice č. 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí či směrnice 2003/87 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Předložený legislativní návrh je předmětem tzv. spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Na straně Komise je za návrh odpovědné Generální ředitelství (DG) Životní prostředí, na straně Rady její formace pro dopravu, telekomunikace a energetiku a pro životní prostředí a v případě Evropského parlamentu jde o výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI; zodpovědný výbor) a výbor pro průmysl, výzkum a energetika (ITRE).

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

Návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého je obsahově fakticky novým textem, byť předpokládá změnu některých již platných předpisů, konkrétně pak (jak plyne ze samotného názvu návrhu) směrnic č. 85/337, 96/61, 2000/60, 2001/80, 2004/35, 2006/12 a nařízení č. 1013/2006. Právní bází pro jeho předložení se stal článek 175 odst. 1 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice umožňující EU dosahovat svých cílů v oblasti životního prostředí.

Návrh sestává z osmi kapitol (s 38 články) a ze dvou příloh. Výsledná norma by měla být vztažena nejen na EU, resp. její jednotlivé členské státy, ale na celý Evropský hospodářský prostor (EHP).

 

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

Návrh se obecně zabývá způsoby, jak regulovat zachycování, přepravu a skladování CO2 a jak stimulovat využívání technologie CCS. Pokud jde o regulaci zachycování a přepravy, nepředpokládá text žádné změny nad rámec stávajících úprav (směrnice č. 96/61 a 85/337). V případě skladování se naopak počítá s novým předpisovým rámcem. Z návrhu nicméně neplyne, že by využívání technologie CSS mělo být (v blízké budoucnosti a/nebo pro určitý okruh subjektů) povinné; k jejímu využití by mělo podle návrhu dojít až tehdy, pokud to bude nákladově efektivní. To ostatně koresponduje i s právní formou, jíž návrh předpokládá - výsledkem legislativního procesu by měla být směrnice, k níž jednotlivé členské státy přijmou vlastní prováděcí opatření.

V kapitole 1 je vymezen předmět a oblast působnosti potenciální směrnice včetně definic použitých termínů. Jednoznačně je zde specifikován zákaz ukládání CO2 ve vodním sloupci. Kapitola 2 se pak věnuje (způsobu) výběru úložišť CO2 a kapitola 3 povolení ke skladování oxidu uhličitého. Podstatné přitom je, že Komise si na základě článku 10 vyhrazuje právo přezkumu povolení, jež mají pro účely ukládání CO2 vydávat jednotlivé členské státy. Článek 29 odst. 1 písm. b) rovněž zajišťuje posouzení dopadů a veřejnou konzultaci v případech rozhodování o výběru úložišť CO2. Samotný provoz zařízení ke skladování oxidu uhličitého je upraven v kapitolách 4-6. Pozornost si zasluhuje kapitola 7 měnící sedm výše uvedených norem (viz 2. Formální struktura legislativního návrhu) a obě přílohy k návrhu, jež přesně specifikují požadavky na potenciální úložiště CO2.

 

4. Stav legislativního procesu

 

Dosavadní stav legislativního procesu je dán faktem, že k předložení příslušného návrhu došlo teprve na 23. ledna 2008. V praxi to znamená, že veškeré debaty o jeho potenciálních změnách se v samotné spolurozhodovací proceduře, jež je charakteristická tím, že pro první čtení nestanovuje žádné explicitní časové lhůty, dosud neprojevily. Předpokládá se však, že stejně jako zbytek tzv. klimaticko-energetického balíku by měl být i návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého schválen do konce roku 2008 (nejpozději pak v prvním kvartálu roku 2009, tj. před volbami do Evropského parlamentu), aby EU disponovala vhodnými argumenty ve prospěch boje proti fenoménu globálního oteplování i na mezinárodní úrovni, kde paralelně probíhají jednání o krocích, jež by měly následovat po vypršení platnosti Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatické změně. Nejen zastánci návrhu jsou však toho názoru, že takto vymezený harmonogram je velice „těsný". Text navíc není nesporný, což může jeho projednávání dále prodloužit.

Diskutuje se především o tom, zda a nakolik je technologie CCS za stávající situace použitelná v praxi (převažují názory, že je drahá) a potažmo zda lze ze strany EU krom vymezení právního rámce očekávat i finanční prostředky k zahájení jejího využití. (Komise v této souvislosti předložila sdělení o podpoře udržitelné výroby energie z fosilních paliv, ovšem bez toho, aby počítala s plošnou podporou technologie CSS v celé EU nad rámec 10-12 demonstračních projektů, což ostatně vyplynulo i z Evropského strategického plánu pro energetické technologie, tzv. SET plánu, přeloženého Komisí 22. listopadu 2007. Z českých subjektů by se mohla demonstračních projektů technologie CCS účastnit Skupina ČEZ.)

Dosud proběhlo několik jednání Rady, jež se problematikou tzv. klimaticko-energetického balíku - a potažmo návrhem směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého - zabývala (mj. 28. února 2008, 3. března 2008, 5.-6. června 2008). V žádném z případů však příslušní ministři nedospěli dále než k výměně názorů na celou problematiku. Důvodem je nicméně i fakt, že se nejprve očekává završení prvního čtení návrhu v rámci Evropského parlamentu - a tam byli k návrhu prozatím jen přiděleni zpravodajové (Chris Davies, Velká Británie, ALDE, v ENVI a Françoise Grossetête, Francie, EPP-ED, v ITRE).

Za určité vodítko pro další postup projednávání návrhu směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého v Evropském parlamentu lze považovat tiskovou zprávu zpravodaje Chrise Daviese z 6. května 2008, z níž vyplývá, že jeho cílem je pozměnit návrh Komise mj. tak, aby ve výsledku požadoval vybavení všech existujících tepelných elektráren technologií CCS do roku 2025 a zaručil, že po roce 2015 budou stavěna pouze taková nová zařízení, která umožní veškerý produkovaný CO2 zachytit alespoň z 90 %. Jinak řečeno, technologie CCS by se měla stát obligatorní, byť s relativně dostatečnou časovou rezervou. To ovšem nikterak nekoresponduje s názory některých transnacionálních organizací (např. Greenpeace), které se obávají možných vedlejších efektů využití technologie CCS.

 

 

 

5. Očekávaný vývoj

 

V následujícím období se předpokládá završení prvního čtení návrhu v Evropském parlamentu. Zodpovědný výbor ENVI by měl zprávu zpravodaje Chrise Daviese přijmout 25. září 2008 a plénum pak 16. prosince 2008. Mezitím lze očekávat neformální negociace mezi Evropským parlamentem a Radou o možnosti přijetí definitivního textu již v prvním čtení.

Pokud se obě instituce na kompromisním textu v prvním čtení neshodnou, přesune se projednávání návrhu do roku 2009. To lze ovšem předpokládat, že z důvodu voleb do Evropského parlamentu, jež se uskuteční ve dnech 11.-14. června 2009, bude docházet ke zpožděním v projednávání naprosté většiny předložených textů. (V kontextu mezinárodních jednání o „postkjótském režimu" by to mohlo mít za následek oslabení negociační síly EU, byť ve prospěch potenciální normy, jež by nebyla přijímána v časové tísni.)

 

Seznam odkazů

 

Dokumenty

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

Další odkazy

 

Další články v rubrice

Energie v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019

Vnitřní trh v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019

Doprava v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019