SPECIÁL: Výchova, vzdělání a mládež v letech 2004-2009

08.06.2009
Euroskop

Podle článku 149 Smlouvy o EU přispívá Společenství k lepšímu a kvalitnějšímu vzdělávání podporováním spolupráce členských států. Pokud je to nutné, podporuje a doplňuje činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci systému. Členské státy nesou odpovědnost za konečnou podobu vzdělávací politiky, jejíž směřování a sjednocování provádí EU prostřednictvím doporučení, akčních plánů, sdělení a směrnic. Politika vzdělání je málo konfliktní oblastí, a proto zde neexistuje tolik třecích ploch, jako tomu je v jiných politikách.

Roky 2004-2009 lze nazírat perspektivou lisabonských cílů a rozšíření Unie. EU se má stát konkurenceschopnou a vzdělanou ekonomikou schopnou uspět ve světové konkurenci. V roce 2005 vytvořila pracovní program s názvem „Vzdělání a odborná příprava 2010, ve kterém se snaží klást důraz na rozvoj lidského kapitálu.

Členské státy mají zvyšovat úroveň vzdělávání, snižovat počty studentů, kteří předčasně skončí studium, podporovat celoživotní vzdělávání i odbornou přípravu.

Unie si ve své politice vzdělání a odborné přípravy vytyčila několik priorit. Chce zefektivnit a zkvalitnit vzdělávací systém členských států, zajistit přístup ke vzdělání a odborné přípravě a otevřít svůj vzdělávací systém světu. Do roku 2010 plánuje mít např. 85 % dvaadvacetiletých vysokoškoláků, dvacetiprocentní zlepšení špatně čtoucích patnáctiletých dětí nebo zvýšit o 12,5 % průměrnou účast pracujících dospělých v programech celoživotního vzdělání.

Poznámka: Níže uváděné sekce respektují vnitřní tematické dělení politiky vzdělání, odborné přípravy a mládeže, jak jej „pracovně provádí Komise. Uvnitř sekcí jsou jednotlivé návrhy a/nebo normy řazeny podle data, kdy byly coby legislativní iniciativy předloženy Evropskému parlamentu a Radě.

1. Celoživotní vzdělání

Komise sjednotila svoje iniciativy ve vzdělání, odborné přípravě aj. do „Akčního programu celoživotního vzdělávání pro roky 2007-2013, který byl přijat 15. listopadu 2006. Zahrnuje programy jako Comenius, Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundtvig, jež podporují vzdělávání občanů v každém věku.

Vláda ČR schválila usnesením č. 761 ze dne 11. července 2007 dokument „Strategie celoživotního učení České republiky.

1.1. Vysoké školství

Modernizace univerzit a jejich vzájemné propojení a zdůraznění jejich potřeby bylo hlavním tématem sdělení Komise z 10. května 2006.

Již na neformálním setkání v Hampton Court v říjnu 2005 byly subjekty v oblasti výzkumu a vývoje a univerzity uznány za předpoklad evropské konkurenceschopnosti; v roce 2006 se Evropská rada dohodla na důraznější akci, jež bude podporovat programy v oblasti výzkumu a která měla být provedena do konce roku 2007.

Komise ve svém sdělení zdůraznila otázku jak sektorové, tak geografické mobility. Reforma má zahrnovat sjednocení vysokoškolských cyklů, uznávání akademických i odborných kvalifikací, větší samostatnost univerzit, partnerství s podnikatelskou sférou, lepší financování apod. Cílem Unie je do roku 2010 investovat do výzkumu a vývoje 3 % HDP.

Zaručit kvalitu vysokoškolského vzdělání se EU snaží dosáhnout již od konce 90. let. V únoru 2006 Evropský parlament a Rada přijaly doporučení, které podporuje Komisi a členské státy při vytváření standardů a hlavních směrů pro zabezpečení kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání.

1.2. Víza pro výzkumné pracovníky

Pro nastartování evropského vzdělávání přijala EU dvě směrnice usnadňující přístup občanů třetích zemí do Unie za účelem studia nebo výzkumu. První byla směrnice č. 2004/114 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.

Směrnice č. 2005/71 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu byla přijata 12. října 2005. Získá-li osoba statut výzkumníka podle této směrnice, resp. je rodinným příslušníkem výzkumníka, má nárok na rovné zacházení v sociálním zabezpečení, případně rovné zacházení v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Obě směrnice byly do českého právního řádu transponovány zákonem č. 379/2007 Sb., kterým se mění zákon o pobytu cizinců na území České republiky a některé další zákony.

1.3. Evropský inovační a technologický institut

Myšlenka založení Evropského inovačního a technologického institutu (ETI) se v Komisi objevila v roce 2005. Komise předložila návrh nařízení na jeho založení 18. října 2006. Institut má spojovat tři osy důležité pro rozvoj EU: výzkum, vzdělání a inovaci. Nařízení č. 294/2008 bylo přijato 11. března 2008; sídlem ETI se stala Budapešť.

Založení ETI provázely spory o jeho nezbytnost, přínos a financování. Institut by měl být plně funkční v roce 2010 a měl by se stát evropským centrem vědy a těch nejlepších pracovníků v oboru.

1.4. Jazykové vzdělání

Unie je jazykově rozmanitá. Komise se proto snaží podporovat výuku a používání cizích jazyků nejen v institucích EU.

Mnohojazyčnost je předmětem mnoha programů, sdělení a akčních plánů. Otázka jazyka se objevila i ve směrnici č. 2005/29, která řeší komunikaci spotřebitele s obchodníkem v otázce servisních služeb. Účinnost směrnice měla být zajištěna od 12. prosince 2007. V českém právním řádu byla přijata novela předpisů týkajících se především ochrany spotřebitele a regulace reklamy zákonem č. 36/2008 Sb.

3. Odborný výcvik

3.1. Europass

Europass je prvním evropským souborným dokladem o vzdělání a pracovních zkušenostech, který souhrnně popisuje dosaženou kvalifikaci. Cílem jeho zavedení bylo usnadnit transparentnost kvalifikací a mobilitu kvalifikovaných pracovníků v rámci EU a zjednodušit komunikaci mezi zaměstnavateli a uchazeči o práci, studenty a vzdělávacími institucemi v EU. Rozhodnutí č. 2241/2004 zavést tento doklad bylo přijato Evropským parlamentem a Radou 15. prosince 2004 a vstoupilo v platnost 1. ledna 2005.

Europass musí obsahovat: Europass-CV (obsahuje úplné a jasné údaje o kvalifikaci a schopnostech); Europass-mobilita (mapuje studijní zkušenosti); Europass-jazykové portfolio (informuje o jazykových dovednostech); Europass-dodatek k diplomu (specifikuje vzdělávací cestu držitele), Europass-doplněk certifikátu (objasňuje odbornou kvalifikaci).

Vydáváním Europassu a koordinací všech příslušných aktivit byl v České republice pověřen Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV), resp. Národní centrum Europass v České republice.

3.2. Systém uznávání profesních kvalifikací

Směrnice č. 2005/36, která by měla přispět k větší flexibilitě společného trhu, ke zvýšení konkurenceschopnosti a liberalizaci služeb v rámci EU, stejně jako ke zjednodušení procedury uznávání profesních kvalifikací, byla přijata v červenci 2005.

Návrh vychází z požadavku zasedání Rady v roce 2001 o dosažení vytyčených lisabonských cílů. Komise proto 7. března 2002 předložila návrh dané normy. Rada návrh přijala na svém červnovém zasedání v roce 2005. Proti se postavily Německo a Řecko, Lucembursko se hlasování zdrželo.

Výsledek lze považovat za kompromis mezi zajištěním svobody pohybu kvalifikovaných pracovníků a ochranou spotřebitele. Členské státy měly povinnost směrnici implementovat do 20. října 2007.

Uplatnění uvedeného systému novými členskými státy v praxi bylo nicméně omezeno přechodným obdobím na volný pohyb pracovních sil, které si většina zemí EU-15 po rozšíření ponechala. Obávaly se negativních důsledků rozšíření na svůj pracovní trh.

Směrnice č. 2005/36 zajišťuje možnost vykonávat tzv. regulovanou profesi (jejíž výkon je upravován zákonem stanovenými předpoklady) v zaměstnaneckém poměru či jako živnostník v jiném členském státě, než v jakém byl vydán doklad o dané profesi. Směrnice má zajistit práva migrujících kvalifikovaných osob a zjednodušit formality pro výkon občasných nebo dočasných služeb. Zahraniční kvalifikace je zrovnoprávněna s kvalifikací tuzemskou.

Směrnice sjednocuje tři starší normy (směrnici č.1989/48 o uznávání dlouhodobých diplomů vyššího vzdělání; směrnici č. 1992/51 o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy; směrnici č. 1999/42 o mechanismech uznávání kvalifikací v řemeslech, obchodě a dalších službách). Zahrnuje také dalších dvanáct sektorových směrnic týkajících se konkrétních profesí.

Norma rozlišuje mezi uznáváním odborné (profesní) kvalifikace a uznáváním dosaženého vzdělání.

Odborná kvalifikace může být doložena dokladem o dosaženém vzdělání nebo dokladem o výkonu faktické činnosti. Pro celkem sedm profesí (lékař, farmaceut, veterinární lékař, zubní lékař, všeobecná zdravotní sestra, porodní asistentka a architekt) se podařilo sjednotit minimální obsah studia, což umožňuje prakticky automatické vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a dokladů o vzdělání. V ostatních oblastech se uplatňuje tzv. obecný systém uznávání profesních kvalifikací. Liší-li se ale výrazně kvalifikace dané osoby, může stát požadovat, aby tato osoba absolvovala adaptační období, složila rozdílovou zkoušku nebo doložila absolvování odborné praxe.

V roce 2007 prohrála Česká republika spor týkající se neuznání diplomů, osvědčení kvalifikací zejména lékařů a zubařů.

V České republice nebyla oblast uznávání odborných kvalifikací před vstupem do EU upravena, proto byl přijat zákon č. 18/2004 Sb. Problematika uznávání kvalifikací se v ČR týká 430 povolání a odborných činností, u nichž jsou právním předpisem upraveny podmínky přístupu a jejich výkonu.

Uznávání dosaženého vzdělání se vztahuje na diplomy, kvalifikaci nebo část studijního programu jedné vzdělávací instituce jinou institucí.

V českém právním řádu je uznávání vzdělání upraveno pro základní, střední a vyšší odborné vzdělání zákonem č. 561/2004 Sb. a v jeho prováděcí vyhlášce č. 12/2005 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR rozhoduje o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. O uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání rozhodují v zásadě veřejné vysoké školy podle zákona č. 111/1998 Sb.

V souvislosti s danou směrnici byl Komisí 5. září 2006 předložen návrh na vytvoření „Evropského rámce pro kvalifikaci pro celoživotní vzdělávání. Ten reaguje na různorodost evropských institucí a vzdělávacích systémů. Cílem je zvýšit transparentnost,

zlepšit srovnatelnost a usnadnit vzájemné uznávání různých kvalifikací získaných v rámci

jednotlivých systémů vzdělávání a odborné přípravy v EU. Mezi Komisí, Evropským parlamentem a Radou probíhala intenzivní neformální jednání, aby byla norma přijata již v prvním čtení. Sadu kompromisních návrhů podpořil Evropský parlament v říjnu 2007, Rada je odsouhlasila v listopadu téhož roku a návrh byl finálně přijat v dubnu 2008.

Rámec má pouze doporučující charakter a jeho cílem je usnadnit orientaci zaměstnavatelům, institucím i jednotlivcům. Rámec je rozdělen do osmi kategorií podle dosaženého vzdělání.

S cílem vytvořit systémové prostředí zavedla Česká republika Národní soustavu kvalifikací. Kvalifikace jsou znávány podle zákona č.179/2006 Sb.

4. Mládež

4.1. Programy

Podpora mladých lidí je zmíněna ve smlouvách zakládajících EU a je prováděna především prostřednictvím různých programů.

Rozhodnutí č. 790/2004 podporuje organizace, jejichž činnost je spojená s mládeží a které umožňují jejich aktivní účast na životě v EU.

Komise předložila 30. května 2005 sdělení týkající se provádění Evropského paktu mládeže, jenž by se měl aktivně podílet na evropské strategii zaměstnanosti, sociální inkluzi. Pakt souvisí také s pracovním programem „Vzdělávání a odborná příprava 2010.

Řízením vzdělávacích programů a aktivit Společenství, které vyžadují technickou a finanční správu, ale nepodléhají politickému rozhodování, byla pověřena Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast založená 14. ledna 2005 rozhodnutím č 2005/56. Agentura spravuje programy jako např. Socrates, Leonardo da Vinci (2000-2006), Jean Monnet, Mládež, Mládež v akci, Média aj. Agentura bude působit do roku 2015. Některé programy řízené agenturou skončily v roce 2006 z důvodu ukončení finanční perspektivy. Přijetím nového finančního výhledu v roce 2007 se Komisi naskytla příležitost vydat rozhodnutí č. 2007/114, kterým se působení agentury upravuje tak, aby mohla řídit nové programy platné v letech 2007-2013.

Program Mládež určený pro věkovou kategorii 15-26 let byl nahrazen programem zavedeným rozhodnutím č. 1719/2006 „Mládež v akci na období 2007-2013, jehož cílem je rozvoj spolupráce mládeže v EU, posilování aktivního občanství, rozvíjení solidarity a tolerance mladých lidí, mobility nebo přispívání k rozvoji kvality systémů na podporu mládežnických aktivit. Program se zaměřuje na mladé lidi ve věku 13-30 let a je vybaven celkovým rozpočtem 885 mil. €.

Účast České republiky na tomto programu řídí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zejména udělováním grantů.

5. Spolupráce se třetími zeměmi

Unie si vytvořila především v oblasti vysokoškolské spolupráce s třetími zeměmi rozsáhlou partnerskou síť. Spolupráce s USA a Kanadou probíhala v letech 2001-2005 a k jejímu rozšíření došlo v roce 2006. Program Tempus zahrnuje státy bývalého Sovětského svazu, Balkánu, program ALFA státy Jižní Ameriky a Erasmus Mundus zbytek světa.

Rozšiřování Unie vedlo k podpoře kandidátských států v oblasti vysokého školství a k výraznější mobilitě studentů i pracovníků ve školství zejména v rámci programů Sokrates, Leonardo da Vinci nebo Mládež. Většina aktivit začala již v roce 2000 opět v souvislosti s přijímáním Lisabonské strategie a plánovaným rozšířením Unie. Přístup občanů třetích zemí ke vzdělání EU zjednodušila již zmíněná směrnice č. 2004/114.

Seznam odkazů

Dokumenty

Další odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality