Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Směrnice o odpadech

Euroskop, 30.06.2008

Evropský parlament přijal 17. června 2008 ve druhém čtení revidovanou směrnici o odpadech, která určuje způsoby nakládání s odpady v celé EU. Definuje hierarchii nakládání s odpady, odpovědnost výrobce, kontrolu nebezpečného odpadu a klade si za cíl zvýšit procento recyklace většiny odpadů do roku 2020.

Revize směrnice o odpadech

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadech (KOM(2005)667 v konečném znění)

 

Evropa ročně vyprodukuje asi 1,8 mil. tun odpadu a pouze třetina je recyklována. Většina odpadu je z domácností, komerčních aktivit, průmyslu, zemědělství, stavebnictví, těžebního průmyslu a výroby energie. Na osobu připadá ročně 530 kg odpadu. Toto číslo se liší podle ekonomické vyspělosti jednotlivých členských zemí. Obyvatelé EU-10 vyprodukují 300-350 kg odpadu na osobu, občané EU-15 přibližně 570 kg. V roce 2005 bylo 49 % odpadu v EU uloženo na skládku, 18 % spáleno a 27 % zrecyklováno nebo zkompostováno.

 

 

1. Legislativní pozadí a stav legislativního procesu

 

 

Platná směrnice o odpadech č. 75/442 byla od svého vzniku několikrát měněna, neboť již nevyhovovala požadavkům odpadové politiky EU. Z důvodu zachování přehlednosti a srozumitelnosti byla tato norma před dvěma lety pouze kodifikována a nahrazena směrnicí č. 2006/12. Cílem bylo zajistit naplnění určitých standardů při recyklaci odpadů a zavést povinnost členských států vytvářet preventivní programy.

Revize výše zmíněné kodifikované směrnice, kterou Komise zahájila již v roce 2005, vedla k vytvoření zcela nové normy a ke zjednodušení dosavadních směrnic; směrnice integruje směrnici o likvidaci odpadních olejů a směrnici o nebezpečném odpadu.

Nová směrnice o odpadech byla přijata procedurou tzv. spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Návrh vzešel z Generálního ředitelství (DG) pro životní prostředí. V Evropském parlamentu za text návrhu odpovídal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI); své stanovisko k němu vydal také Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Na úrovni Rady se jím zabývala Rada ve formaci pro životní prostředí.

 

 

Evropský parlament reagoval na Komisí předložený návrh revidované směrnice o odpadech (KOM(2005)667 v konečném znění) v prvním čtení 12. února 2007. Zpravodajkou byla Caroline Jackson (Velká Británie, EPP-ED). Zpráva o návrhu směrnice o odpadech (A6-0466/2006) byla Parlamentem přijata v poměru 651 pro návrh, 19 proti (dva poslanci ČR) a 16 se hlasování zdrželo. Rada přijala 20. prosince 2007 společný postoj, na který reagovala Komise 9. ledna 2008. Na společném neformálním jednání dospěla Rada a Parlament 2. června 2008 ke konsensu na předloženém textu poté, co zástupci COREPERu akceptovali nabízený kompromis. Text se posléze dostal v Evropském parlamentu do druhého čtení, v němž bylo k projednání předloženo 80 pozměňovacích návrhů ke společnému postoji. Legislativní usnesení bylo Evropským parlamentem přijato 17. června 2008.

Konečný text směrnice bude zveřejněn v Úředním věstníku EU poté, co jej formálně schválí Rada.

Směrnice vstoupí v platnost dvacátý den po svém zveřejnění. Členské státy ji budou muset začlenit do svých právních řádů do 24 měsíců.

 

 

 

1.1 Pozice jednotlivých aktérů

 

 

Zpravodajka Caroline Jackson (Velká Británie, EPP-ED) prohlásila, že Evropský parlament k návrhu Komise přidal cíle recyklace a zaměřil se na prevenci vzniku odpadů. Parlament k textu připojil článek týkající se opětovného využití a cíle recyklace, který návrh Komise ani společný postoj Rady neobsahovaly. Kompromis říká, že členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby byly pro odpad uplatněny způsoby využití (článek 10). Zpravodajka také dodala, že vzešlý kompromis je nejlepší, jejž bylo možné vyjednat.

Evropská komise rozhodnutí Parlamentu uvítala a komisař pro životní prostředí Stavros Dimas prohlásil, že nová směrnice změní pohled na odpad, který byl dříve vnímán jako zátěž; nyní může být cenným zdrojem.

Frakce jako zelení a zájmové skupiny (Evropská asociace malých a středních podniků (UAEPME), BusinessEurope) jsou ve svých hodnoceních zdrželivější a kritizují zejména slabou právní závaznost vytyčených cílů.

Ve společném prohlášení Výboru regionů, Evropského hospodářského a sociálního výboru, Rady evropských obcí a regionů tyto subjekty vyjádřily plnou podporu dané podobě směrnice o odpadech tak, jak ji předložila zpravodajka.

Nejvýznamnější reprezentant environmentální lobby v EU Evropský úřad pro životní prostředí (EEB) považuje přijatou směrnici za nedostatečnou. Podle EEB směrnice neurčuje žádné cíle a plány pro prevenci vzniku odpadů. Úřad kritizuje přijetí kompromisního návrhu a definici „využití" při spalování odpadu z domácností, které by mohlo vést k posílení spalování na úkor recyklace. Navíc spalování je finančně nákladné a přispívá podle EEB ke zhoršování klimatu. EEB je také zneklidněno volnou definicí „vedlejších produktů" („látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu, lze považovat za vedlejší produkt a nikoliv odpad podle článku 3 bodu 1" (článek 5)), což by mohlo vyjmout produkty v současnosti definované jako odpad z dosahu kontroly a umožnit jejich export např. do rozvojových zemí.

 

 

 

1.2 Pozice České republiky

 

Na základě nové směrnice o odpadech předloží Ministerstvo životního prostředí ČR vládě zcela novou podobu zákona o odpadech. Veřejná diskuse k zákonu proběhne na podzim 2008; vládě bude text předložen na konci roku. Nový zákon bude vycházet z již započaté veřejné diskuze připravované novely stávajícího zákona o odpadech.

Ministr Martin Bursík (SZ) prohlásil, že výsledná podoba směrnice o odpadech je pro Českou republiku velkým úspěchem. Původní návrh Komise totiž téměř liberalizoval obchod s odpadem, což by mohlo vést k dovozu odpadu k levnějšímu spalování v zemích EU-10. V konečném textu se ovšem uvádí, že stát bude moci dovoz odpadu omezit nebo zakázat úplně. Česká republika hájila také tzv. princip blízkosti (článek 16, bod 1), tedy spalování nebo uskladňování odpadu co nejblíže místu vzniku, a to hlavně v zemi původu. (Podle Ministerstva životního prostředí platný Plán odpadového hospodářství ČR s dovozem odpadu do spaloven stejně nepočítá.)

 

 

2. Formální struktura legislativního aktu

 

 

Směrnice přijatá ve druhém čtení Evropským parlamentem 17. června 2008 bude v Úředním věstníku publikována patrně ke konci roku 2008 a poté vstoupí v platnost. Směrnice má 43 článků a pět příloh definujících způsob odstraňování odpadu (Příloha I), způsob využití odpadu (Příloha II), vlastnosti odpadů, které je činí nebezpečnými (Příloha III), a příklady opatření k předcházení vzniku odpadů (Příloha IV). Poslední přílohou je srovnávací tabulka (Příloha V).

Směrnice je rozdělena do několika částí. První definuje oblast působnosti: „Stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání." (článek 1) Směrnice definuje mj. následující pojmy: odpad, nebezpečný odpad, biologický odpad, původce odpadu, sběr, tříděný sběr, předcházení vzniku, opětovné použití, využití, recyklace nebo úprava za účelem opětovného použití. Obsahuje také hierarchii pro nakládání s odpady. Druhá část se zabývá obecnými požadavky, třetí pak způsoby nakládání s odpady. Čtvrtá část směrnice definuje povolení a registraci a pátá stanoví zavádění plánů a programů. Poslední pak specifikuje kontrolu a záznamy při nakládání s odpady.

 

 

 

3. Klíčové obsahové body legislativního aktu

 

Nová směrnice zavádí cíle pro opětovné využití odpadu, které mají být naplněny do roku 2020, ukládá členským státům povinnost vypracovat programy na předcházení vzniku odpadů a určuje pravidla pro budoucí legislativu EU v této oblasti.

Jedním z hlavních cílů nové směrnice je recyklovat do roku 2020 až 50 % hmotnosti odpadu z domácností, jako je papír, kov, sklo a plasty. Ve stejném časovém horizontu má být recyklován bezpečný odpad ze stavebnictví a demolic, a to až ze 70 % hmotnosti. Nejpozději v roce 2015 Komise přezkoumá stávající opatření a cíle a zváží stanovení cílů pro další druhy odpadů.

Do kompromisní podoby textu se nedostal požadavek poslanců Parlamentu, kteří navrhovali určit speciální plán pro odpady z průmyslu a výroby. Komise nicméně v roce 2020 bude revidovat dosahování vytyčených cílů a v případě potřeby zavede plány pro další oblasti odpadů.

Členské státy mají povinnost Komisi každé tři roky informovat o svých záznamech, pokud jde o plnění cílů.

Důležitým bodem směrnice o odpadech je článek 4, který určuje hierarchii způsobu nakládání s odpady. Text stanoví pořadí priorit pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi:

1. předcházení vzniku;

2. úprava za účelem opětovného použití;

3. recyklace;

4. jiné využití, například energetické využití;

5. odstranění.

Otázka pětistupňové hierarchie byla předmětem debat hlavně v Parlamentu, který ji chtěl zachovat pouze jako obecné pravidlo a nikoli jako klíčový princip, jak navrhovala Rada.

Směrnice také zdůrazňuje potřebu předcházení vzniku odpadů. Členské státy musejí do pěti let po vstupu směrnice v platnost vytvořit plány pro předcházení vzniku odpadů. Kompromisní text tedy obsahuje i článek o prevenci. Nicméně neuvádí žádné konkrétní plány, jako je tomu u recyklace odpadu.

Klíčovými tématy projednávání byla také otázka ukládání odpadu na skládky a spalování. Text nakonec zahrnuje kompromis vycházející z návrhu Komise a Rady, který spalování tuhého komunálního odpadu definuje jako „využití" a ne jako „odstranění", jak to zprvu požadovali poslanci Parlamentu. Využití tohoto odpadu ve spalovnách je tedy možné, ovšem pouze za předpokladu dosažení určitých energetických standardů a využití (způsoby využití odpadu definuje Příloha II). Pouze ty nejvýkonnější a nejefektivnější spalovny komunálního odpadu budou označeny za zařízení k „využívání" odpadu. Podle Komise by toto opatření mělo vést ke zefektivnění spalování odpadu.

Směrnice dále upravuje rozšířenou odpovědnost výrobce, tedy možnost příslušného členského státu přijmout v této věci legislativní opatření s cílem předcházet vzniku odpadů. Jedná se např. o přijímání a vracení odpadů z daného produktu nebo finanční spoluúčast při jeho likvidaci. Státy mohou rovněž podporovat materiály či technologie, které přispívají ke snižování odpadů (např. opakované použití).

Předcházení vzniku odpadů je ve směrnici uvedeno pouze v tom smyslu, že Komise předloží v roce 2011 a 2014 hodnotící zprávy týkající se této problematiky. Zásady soběstačnosti a blízkosti říkají, že „členské státy mohou za účelem ochrany své sítě omezit přepravu odpadů určených ke spálení, které je klasifikováno jako využití, do země, pokud bylo zjištěno, že by v důsledku této přepravy musely být odstraněny odpady, které vznikly na území daného členského státu nebo že by odpad musel být zpracován způsobem, jenž není v souladu s jejich národními plány pro nakládání s odpady. Členské státy oznámí tato rozhodnutí Komisi. Členské státy rovněž mohou omezit přepravu odpadů ze zemí s ohledem na životní prostředí." (článek 16, bod 1)

Směrnice se také věnuje kontrole nebezpečného odpadu a vydává zákaz jeho směšování.

Členské státy konečně vypracují také plány pro nakládání s odpady a předcházení vzniku odpadů týkající se celého území státu.

 

Seznam odkazů

 

Dokumenty

 

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

 

 

Další odkazy