Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Přístup do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou

Euroskop, 08.07.2008

19. září 2007 představila Komise v rámci tzv. třetího liberalizačního balíku i návrh nařízení, na jehož základě by měla vzniknout organizace Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav. Dále návrh vyjadřuje záměr vybudovat skutečné maloobchodní trhy s elektřinou a posílit bezpečnost dodávek elektrické energie.

Návrh nařízení upravujícího podmínky pro přistup do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (KOM(2007)531 v konečném znění)

 

19. září 2007 představila Komise v rámci tzv. třetího liberalizačního balíku i návrh nařízení, na jehož základě by měla vzniknout organizace Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav. Dále návrh vyjadřuje záměr vybudovat skutečné a funkční maloobchodní trhy s elektřinou. Za velmi důležitou Komise v dokumentu označuje i bezpečnost dodávek elektrické energie.

 

 

1. Legislativní pozadí

 

Snaha EU o liberalizaci trhu s elektřinou a plynem tvá již deset let. V červnu 2003 vstoupily v platnost normy, které platí doposud. Komise se zaměřila na pravidelné sledování jejich fungování. Zároveň uspořádala florentské Elektroenergetické fórum, kde se pravidelně scházeli zástupci ministerstev, vnitrostátních regulačních orgánů, Komise, provozovatelů přenosových a přepravních soustav, dodavatelů, obchodníků, spotřebitelů, odborů, uživatelů sítí a energetických burz.

8. března 2006 Komise představila zelenou knihu „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii" (KOM(2006)105). Ta vycházela z podnětu Evropské rady, která na konci roku 2005 vyzvala Komisi k vypracování nové podoby evropské energetické politiky. Dne 10. ledna 2007 pak Komise, po podrobném energetickém šetření a veřejných konzultacích, přijala závěrečnou zprávu, která obsahovala i soubor opatření, která by měla vést k nové energetické politice. Ve stejný den Komise vydala sdělení „Energetická politika pro Evropu" (KOM(2007)1), kde byla Komisí zdůrazněna potřeba dokončení procesu liberalizace vnitřního trhu s elektrickou energií a plynem.

Na zasedání Evropské rady na jaře 2007 bylo rozhodnuto o pověření Komise k navržení dalších možných opatření. Mezi mnoha požadovanými cíli bylo například účinné oddělení dodavatelských a výrobních činností od provozování sítě a vytvoření nezávislého mechanismu pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů.

10. července 2007 vyjádřil Evropský parlament ve svém usnesení společné energetické politice podporu. Vyjádřil však také názor, že mezi trhem s elektřinou na jedné straně a zemním plynem na straně druhé jsou rozdíly, které musejí být při vytváření společné politiky vzaty v potaz.

Předložený legislativní návrh je předmětem tzv. spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Na straně Komise je za návrh odpovědné Generální ředitelství (DG) pro energetiku a dopravu, na straně Rady její formace pro dopravu, telekomunikace a energetiku a v případě Evropského parlamentu jde o Výbor pro průmysl, výzkum a energetika (ITRE). O stanovisko byly v Parlamentu požádány i Výbor pro hospodářství a měnu (ECON), Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) a Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

Dokument se skládá ze dvou hlavních částí. V úvodu jsou popsány především náležitosti související se samostatným aktem, tedy legislativní pozadí návrhu, důvody vedoucí k liberalizace apod. Druhou částí dokumentu je samotný návrh nařízení, jenž sestává ze dvou článků; první se zabývá změnami, které by měly nastat v platném nařízení č.1228/2003, a druhý pak nezbytnými „organizačními" záležitostmi týkajícími se uvedení nařízení v platnost.

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

1. Návrh nařízení by dle Komise měl vést k účinné spolupráci provozovatelů přenosových soustav. Pro tento účel by mělo dojít k vytvoření Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav. Komise si v návrhu bere za příklad stávající organizace jako jsou Provozovatelé evropských přenosových soustav (ETSO) a Unie pro koordinaci přenosu elektřiny (UCTE). Komise považuje spolupráci provozovatelů přenosových soustav v těchto organizacích za přínosnou, avšak zároveň vnímá její omezení, která přináší určité potíže (nehody sítí, výpadky elektřiny apod.). Spolupráce by tak měla být - na úrovni EU - posílena. V rámci nově vzniklé organizace by především mělo dojít k vypracování tržního a technického kodexu (přičemž tyto dokumenty by měly být závazné a měly by se zabývat se všemi oblastmi, které je třeba harmonizovat). Zároveň by plánovaná spolupráce provozovatelů měla vytvořit rámec pro stanovení, financování a řízení výzkumných a inovačních činností. Stejně tak by ze spolupráce měla vyplynout možnost dlouhodobě plánovat investice do rozvoje soustav.

2. Text počítá i se zjednodušením procesu žádání o výjimky, které umožňují na předem stanovené období vyjmout novou větší infrastrukturu z působnosti pravidel o regulovaném přístupu pro třetí strany.

3. V návrhu se hovoří také o záměru Komise harmonizovat přeshraniční přístup k zákazníkům, což by mělo vést k lépe fungujícím maloobchodním trhům.

4. Poslední zásadní otázka, které se návrh nařízení věnuje, je otázka posílení bezpečnosti dodávek elektřiny. Podle Komise je pro zajištění bezpečnosti nutné, aby existovaly dostatečné dovozní a skladovací kapacity. Text v tomto směru doplňuje opatření platné směrnice č. 89/2005, která vyžadují po vnitrostátních regulačních orgánech každoroční hlášení Komisi o bezpečnosti dodávek elektřiny. Provozovatelům přenosových soustav by měla být udělena povinnost vypracovávání výhledů přiměřenosti soustav pro každé léto a zimu (stejně jako výhledů dlouhodobých).

 

 

4. Stav legislativního procesu

 

Návrh byl Komisí představen v rámci tzv. třetího liberalizačního balíku 19. září 2007. O dva dny později (21. září 2007) byl návrh předán Radě a Evropskému parlamentu. V Radě se dostal na program již třikrát, a to 3. prosince 2007, 28. února 2008 a 6. června 2008. V rámci pověřených výborů Evropského parlamentu byli k návrhu přiděleni zpravodajové (Alejo Vidal-Quadras, Španělsko, PPE-DE v ITRE, Mariela Velichkova Baeva, Bulharsko, ALDE v ECON a Leopold Józef Rutowicz, Polsko, UEN v IMCO). 18. června 2008 proběhlo na půdě Evropského parlamentu první čtení, ve němž byl návrh plénem přijat - společně však s pozměňovacími návrhy, které vyplynuly ze zprávy Výboru pro průmysl, výzkum a energetika (ITRE), stanoviska Výboru pro hospodářství a měnu (ECON) a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

Parlament odmítl především to, že provozovatelům přenosových soustav by měl být přiznán v podstatě regulační status, zatímco úloha regulační agentury by měla být spíše poradní. Některé úkoly, které návrh svěřuje provozovatelům přenosových soustav, by proto měly být přeneseny do pravomoci regulační agentury. Parlament se dále postavil za výraznější zohlednění harmonizace technických kodexů a regulačního rámce.

 

 

5. Očekávaný vývoj

 

Návrh spolu s pozměňovacími návrhy přijatými plénem Evropského parlamentu byl již oficiálně předán Radě. Ta se k němu nyní musí (ve svém prvním čtení) vyjádřit. Francouzské předsednictví připravilo další jednání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku na 10. října 2008. Předpokládá se, že právě zde se Rada k návrhu, který prošel prvním čtením Parlamentu, vyjádří. Pokud ne, případnou další příležitostí bude jednání 8. prosince 2008. Rada může návrh buď bez výhrad přijmout, nebo vyjádřit společný postoj a vrátit jej zpět Evropskému parlamentu ke druhému čtení.

Předpokládá se, že po schválení návrhu budou mít jednotlivé členské státy 18 měsíců na jeho implementaci.

 

Seznam odkazů

 

Dokumenty

 

 

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

Další odkazy