Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Přeshraniční zdravotnická péče

Euroskop, 29.07.2008

Návrh, jenž je součástí tzv. sociálního balíku, by měl umožnit občanům členských států EU využívat veřejných i soukromých zdravotnických služeb kdekoli v EU.

Návrh směrnice o přeshraniční zdravotnické péči

 

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)414 v konečném znění)

 

Předložený návrh, který byl představen 2. července 2008 v rámci tzv. sociálního balíku, má za cíl pomoci pacientům uplatňovat své právo na přístup k přeshraniční zdravotní péči.

 

 

1. Legislativní pozadí

 

Text je součástí tzv. sociálního balíku, který byl Komisí představen 2. července v rámci tzv. obnovené sociální agendy. Balík fakticky obsahuje čtyři legislativní návrhy. Prvním je právě návrh směrnice o přeshraniční zdravotnické péči (KOM(2008)414), druhým revize směrnice o zřízení evropské rady zaměstnanců (KOM(2008)419), třetí text se týká rozšíření stávající „antidiskriminační" legislativy (KOM(2008)426) a čtvrtý námořní pracovní síly (KOM(2008)422).

V roce 2003 byla Komise pověřena Radou a dalšími zúčastněnými stranami, aby prozkoumala možnosti posílení právní jistoty v oblasti přeshraniční zdravotní péče. Podle Komise bylo nezbytné zlepšit průhlednost celého systému, aby bylo zaručeno všeobecnější a účinnější uplatňování svobody využívat a poskytovat zdravotnické služby. Návrh tzv. směrnice o službách proto obsahoval postupy uplatňování zásad volného pohybu v oblasti zdravotnických služeb. Tyto postupy ale nebyly Radou a Evropským parlamentem schváleny. Kritikům nejvíce vadilo nedostatečné zohlednění zvláštních aspektů zdravotnických služeb. Na základě této zkušenosti se proto Komise rozhodla předložit příslušnou politickou iniciativu odděleně.

Evropský parlament přijal v souvislosti s debatami o přeshraniční zdravotní péči tři zprávy. V dubnu 2005 to byla zpráva o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče, v březnu 2007 usnesení o činnosti Společenství v oblasti přeshraničního poskytování zdravotní péče a v květnu 2007 zpráva o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu.

V září 2006 byla zahájena konzultace zúčastněných stran. Předložený návrh vychází jak z této konzultace, tak ze všech výše zmíněných procesů.

Předložený návrh směrnice podléhá proceduře spolurozhodování podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Z toho vyplývá, že po představení Komisí byl dokument odeslán Evropskému parlamentu a Radě. Za návrh je v Komisi odpovědné Generální ředitelství (DG) pro zdraví a spotřebitele, v jehož vedení stojí komisařka Androulla Vassiliou (Kypr). V Radě návrh spadá pod její formaci pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele.

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

Legislativní návrh sestává ze dvou hlavních částí a několika přiložených textů. První hlavní částí je důvodová zpráva, ve které jsou podrobně vysvětleny důvody, které Komisi vedly k vypracování návrhu, legislativní pozadí a další související informace. Druhou hlavní částí je samotné znění návrhu směrnice. Připravený legislativní text má pět kapitol a 24 článků. Dále jsou do předloženého dokumentu zahrnuty legislativní finanční výkaz, shrnutí zdrojů a charakteristika monitorovacího a hodnotícího systému.

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

3.1 Základní cíle předložené směrnice

 

Formálně by výsledná směrnice měla doplnit nařízení č. 1408/71 z 14. června 1971 o aplikaci schémat sociálního zabezpečení.

Cílem navrhované směrnice je vytvoření jasného a transparentního rámce pro poskytování přeshraniční zdravotní péče v EU pro případy, kdy je péče, kterou pacienti vyhledávají, poskytována v jiném členském státě, než je domovská země pacienta. Dle Komise vytváří nejistota obecné použitelnosti práv na náhradu nákladů na zdravotní péči poskytovanou v jiných členských státech překážku volnému pohybu pacientů a zdravotnických služeb.

V Kapitole 1 návrhu se hovoří o povinnosti podávání srozumitelných informací, na jejichž základě by se lidé mohli rozhodnout o potřebné zdravotní péči. Dále je zmíněna povinnost poskytovatelů péče zařídit pacientům kontinuitu péče i v případě, že je léčba zajišťována různými zdravotnickými pracovníky a organizacemi.

Směrnice by se měla vztahovat na veškeré způsoby poskytování zdravotní péče.

 

3.2 Orgány odpovědné za dodržování společných zásad

 

Komise přikládá velkou důležitost objasnění otázky, který členský stát by měl být v kterém konkrétním případe přeshraniční péče odpovědný za dodržování společných zásad v oblasti zdravotní péče. Na základě výsledků konzultací Komise došla k závěru, že nejvhodnějším řešením bude přenesení zodpovědnosti na orgány členského státu, v němž je léčba poskytována. Zároveň však toto pravidlo doplňuje prvkem minimálního stupně jistoty ohledně toho, co odpovědné orgány zajistí.

V dokumentu je také zdůrazněno ponechání svobody členských států organizovat své zdravotnické systémy podle vlastního uvážení. Předkládá ale společné zásady, které by musely být do těchto systémů zahrnuty.

 

3.3 Společné zásady v oblasti přeshraniční zdravotní péče

 

Směrnicí je předložen balík společných zásad a odůvodnění jejich potřeby. Komise vyjadřuje nutnost jasné definice norem kvality a bezpečnosti v oblasti zdravotní péče, průhlednosti v oblasti použitelných norem do praxe a jejich monitorování. To by mělo zajistit důvěru pacientů i zdravotnických pracovníků v kvalitu a bezpečnost. Členské státy by měly mít povinnost zřídit postupy a systémy, které by řešily situace způsobené újmou při poskytování zdravotní péče.

Důvěra pacientů v přeshraniční péči by měla být zajištěna také posílením kontinuity zdravotní péče. V této citlivé oblasti ovšem panuje nejistota ohledně způsobu, jak předávat údaje osobní povahy. Směrnice by měla vytvořit mechanismus, který tuto jistotu zaručí.

Návrh chce zabránit diskriminačnímu zacházení (ať již ze strany domácích, nebo přeshraničních pacientů). Díky tomu by nemělo docházet k upřednostňování pacientů ze zahraničí.

 

3.4 Zdravotní péče poskytovaná v jiném členském státě

 

Na základě rozsudků Soudního dvora se Komise rozhodla přiznat pacientům právo na náhradu nákladů na zdravotní péči, která byla poskytnuta v jiném členském státě. Náhrada by měla být ve výši, která je standardní v členském státě, kde je zdravotní péče prováděna. Směrnice netrvá na požadavku předchozího povolení pro náhradu nákladů na mimonemocniční i nemocniční péči. Pokud výše náhrady nepřekročí limit krytí zaručený systémem zdravotního pojištění členského státu, v němž je pacient pojištěn, neexistence požadavku na předchozí povolení by podle Komise neměla narušit finanční rovnováhu systémů sociálního zabezpečení. Směrnice však umožňuje státům po splnění určitých podmínek zavést systém předchozího povolení (tehdy, pokud by léčba poskytnutá na území členského státu byla hrazena v rámci jeho systému sociálního zabezpečení a odliv pacientů v důsledku provádění směrnice by mohl narušit finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení).

 

3.5 Další opatření

 

Směrnice zavádí povinnost spolupráce v oblasti přeshraniční zdravotní péče mezi poskytovateli, odběrateli a regulačními orgány z různých členských států. Tato spolupráce může dle návrhu zahrnovat společné plánování, vzájemné uznávání nebo přizpůsobení postupů a norem atd. Po členských státech směrnice požaduje, aby si vzájemně pomáhaly v takové míře, která je nezbytná k provedení dané normy, a aby zjednodušily poskytování přeshraniční zdravotní péče na regionální a místní úrovni. Měla by být zavedena zvláštní opatření pro ověřování pravosti předpisu a osoby, která jej vydala, aby bylo možné zaručit, že pacient informacím o výrobku porozumí a bude možné dotčený lék určit.

 

4. Stav legislativního procesu

 

Legislativní návrh byl představen Komisí teprve 2. července 2008. Z toho vyplývá, že dosud není možné zaznamenat výraznější posun v legislativním procesu. Jelikož návrh podléhá proceduře spolurozhodování, musí nejdříve projít prvním čtení v Evropském parlamentu.

 

5. Očekávaný další vývoj

 

Po přijetí směrnice by členské státy měly mít rok na její implementaci do národních právních řádů. První čtení v Evropském parlamentu a Radě by mělo proběhnout do jara 2009. Dá se ovšem předpokládat, že návrh nestihne být projednán za stávajícího Evropského parlamentu a Komise. Po volbách do Parlamentu v červnu 2009 tak negociace nejspíše začnou nanovo.

Další osud návrhu je obtížně předvídatelný i z toho důvodu, že vyvolává mezi zainteresovanými aktéry množství pozitivních i negativních reakcí.

 

Seznam odkazů

 

Dokumenty

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

Další odkazy

 

Další články v rubrice

Veřejné zdraví v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020

Doprava v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020

Daně v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020