Vnitřní trh v květnu 2010

04.06.2010
Euroskop

Pravidla koordinace systémů sociálního zabezpečení se od května 2010 mění, EP podporuje rovné zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, Španělé „oprášili“ směrnici o zdaňování úspor, EP zmírní požadavky směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), Rada zavádí evropský mechanismus finanční stabilizace, Dohled nad finančními institucemi se má podle EP zpřísnit, Mario Monti předložil novou strategii pro jednotný trh, Komise chce posílit koordinaci hospodářské politiky v EU, Komise vydala konvergenční zprávu 2010, EP: kompromis ve věci regulace alternativních investičních fondů, EP: balík pro energetickou účinnost je v souladu s Lisabonskou smlouvou, Rada podpořila evropskou strategii pro čistá a energeticky účinná vozidla, Komise chce založit fondy k řešení problémů souvisejících s úpadky bank, Komise: Diskutujme o snížení emisí skleníkových plynů o 30 %, Komise rozhodla o liberalizaci prodeje a servisu automobilů, Projednávání nové antidiskriminační směrnice v Radě se komplikuje

Pravidla koordinace systémů sociálního zabezpečení se od května 2010 mění

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

1. 5. 2010 vstoupila v platnost nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 rušící nařízení č. 1408/71 a č. 574/72. Nové normy by měly vyjasnit a zjednodušit koordinaci sociálních systémů v EU, resp. komunikaci cca 50 tis. odpovědných institucí.

Klíčové body

Elementárním cílem nových nařízení je zajistit, aby pracovníci migrující v rámci EU (občané kteréhokoli členského státu, ale i osoby bez státního občanství nebo uprchlíci, zaměstnanci i OSVČ) byli za všech okolností pokryti systémem sociálního zabezpečení (se všemi z toho vyplývajícími právy i povinnostmi) a nebyli nuceni platit příspěvky ve dvou zemích zároveň.

Normy se týkají dávek v nemoci, dávek v mateřství, dávek v invaliditě, dávek ve stáří, pozůstalostních dávek, dávek při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebného, dávek v nezaměstnanosti (pokud nezaměstnaný hledá práci v jiné zemi EU, bude moci od úřadů své domovské země pobírat podporu nově až 6 měsíců), rodinných dávek a nově také otcovských dávek a dávek předdůchodových. Stranou naopak ponechávají dávky sociální pomoci (např. příspěvek na bydlení).

Obecně bude platit pravidlo, že pracovníci jsou pokryti systémem sociálního zabezpečení v té zemi, ve které pracují. Výjimkou budou tzv. vyslaní pracovníci (podle směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb). Ti konají práci jménem svého zaměstnavatele a ve státě, do nějž byli vysláni, nenahrazují žádnou osobu. Podléhají systému sociálního zabezpečení ve své domovské zemi, a to až po dobu 24 měsíců (dosud jen 12 měsíců), výjimečně 60 měsíců (doba předchozího vyslání zkracuje dobu vyslání následujícího).

V případě pracovníků, kteří jsou zaměstnáni ve více členských státech, bude pro příslušnost ke konkrétnímu systému sociálního zabezpečení rozhodující, ve které zemi v posledních 12 měsících vykonávali „podstatnou část své činnosti (min. 25 % doby nebo příjmu, v případě OSVČ se uplatní i kritéria pracovní doby, obratu, poskytnutých služeb ap.). Dosud platilo, že pracovník spadal pod systém sociálního zabezpečení v zemi, kde měl hlášeno trvalé bydliště a vykonával zde jakoukoli část své činnosti.

Předpokládaný další vývoj

Po uplynutí 2 let by se měla komunikace mezi příslušnými úřady členských států EU (v ČR Česká správa sociálního zabezpečení) probíhat výhradně elektronicky prostřednictvím systému EESSI.

Odkazy

EP podporuje rovné zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS (KOM(2008)636)

Výbor FEMM 4. 5. 2010 přijal poměrem 29:1:1 svou zprávu k návrhu směrnice o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné. Plénum jeho postoj potvrdilo 18. 5. 2010.

Pozadí

Návrh je součástí tzv. rodinného balíku (balíku opatření pro zlepšení rovnováhy pracovního a rodinného života), jejž Komise uveřejnila v říjnu 2008. Plénum EP návrh podpořilo v květnu 2009. Rada jej předběžně schválila v listopadu 2009, definitivně své první čtení završila v březnu 2010.

Klíčové body a stav projednávání

EP souhlasil s tím, aby se matky-OSVČ, tzv. asistující partnerky a životní partnerky (všech sektorů) účastnily národních systémů sociálního zabezpečení, pakliže se pro to členské státy rozhodnou. Pokud tak již ale učiní, nemělo by se rozlišovat mezi OSVČ a zaměstnanci.

Na OSVČ by se také měla vždy (nyní i při případných revizích) vztahovat stejná pravidla týkající se minimální délky mateřské dovolené jako na zaměstnance (tj. nejen 14 týdnů, jak připouští Rada, ale dojde-li k revizi směrnice č. 92/85, pak až 20 týdnů). Podmínkou pro takový postup by však mělo být předložení zprávy Komise, která situaci posoudí.

Předpokládaný další vývoj

Rada se bude návrhem zabývat 24. 6. 2010.

Směrnice by měla být implementována do 2 let od uveřejnění v Úředním věstníku EU, v případě, že se v „členských zemích objeví potíže, měla by se implementační lhůta prodloužit o další 2 roky.

Odkazy

Španělé „oprášili směrnici o zdaňování úspor

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (KOM(2008)727)

Španělské předsednictví v průběhu května 2010 po čase opět otevřelo otázku návrhu revize směrnice o zdaňování úspor.

Pozadí

Komise návrh revize směrnice č. 2003/48 o zdaňování úspor zveřejnila v listopadu 2008. Nová norma by měla zajistit, aby nebylo možné vyhýbat se zdanění prostřednictvím zakládání „fiktivních právnických osob nebo nadací a fondů (které často disponují daňovými výjimkami; stávající norma se uplatňuje od 1. 7. 2005).

Danou iniciativu lze volně spojovat především s německými snahami zamezovat daňovým únikům skrze zpřísňování unijních norem. Daňové úniky v EU údajně dosahují 200-250 mld. € ročně (2,5 % HDP EU), z čehož cca 40 mld. € tvoří podvody s DPH.

Plénum EP své první čtení završilo v dubnu 2009 (přijalo zprávu Benoîta Hamona z výboru ECON), Rada o své pozici zatím jedná.

Klíčové body

Jedním z navrhovaných opatření by mělo být okamžité zdaňování příjmů z úroků (tj. hned, byť dané příjmy nemusejí jejich příjemci plynout okamžitě, ale přes prostředníka). Ve výsledku by to znamenalo zavedení daňové povinnosti i pro subjekty, jež jsou jí nyní zbaveny, popř. se jich netýká obecně.

Pokud jde o zdanění příjmů z úspor, měla by být daňová povinnost rozšířena i na ty (moderní) finanční produkty, kterých se nyní netýká (některé typy cenných papírů, životní pojistky, investiční fondy ap.).

Nová norma by měla rovněž zajistit automatickou výměnu informací mezi členskými státy, resp. jejich finančními úřady, aby mohly zdaňovat příjmy z úroků, které jejich obyvatelé získali mimo svůj domovský stát.

V současnosti z této praxe disponují výjimkou Rakousko, Belgie a Lucembursko a o informace z těchto států je třeba žádat na individuální bázi; naopak na základě bilaterálních dohod k ní dochází mezi členskými státy EU a nečlenským Švýcarskem, Lichtenštejnskem, Monakem, Andorrou a San Marinem a deseti závislými územími Velké Británie a Nizozemska – Anguillou, Arubou, Britskými Panenskými ostrovy, Kajmanskými ostrovy, Guernsey, Ostrovem Man, Jersey, Montserratem, Holandskou západní Indií a Turks a Caicos.

Stav projednávání

Problematickým je především nesouhlasný postoj Rakouska a Lucemburska, jež by s novou směrnicí přišly o výjimku z automatické výměny informací mezi finančními úřady (viz výše). Španělské předsednictví navrhuje, aby výjimka vypršela nejpozději 1. 1. 2014 (přičemž původní návrh počítal až s 1. 1. 2015).

Obě země jsou ochotny souhlasit jedině za podmínky, že stejnému režimu (tj. faktickému zrušení bankovního tajemství) bude na základě revidované směrnice vystaveno i nečlenské Švýcarsko, což však Španělsko (v kontrastu např. k Velké Británii, Německu nebo Francii) nepodporuje.

Předpokládaný další vývoj

Rada na úrovni ministrů o návrhu zatím jednala třikrát, zatím však vždy bez úspěchu. Přesný harmonogram není (také s ohledem na citlivost dané problematiky) k dispozici.

Lze však předpokládat, že ambiciózní návrh španělského předsednictví podporu v Radě nezíská.

Odkazy

EP zmírní požadavky směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění (KOM(2007)844)

Výbor ENVI na svém zasedání 4. 5. 2010 rozhodl poměrem 40:13:4 o prodloužení lhůty pro naplnění striktních pravidel pro tepelné elektrárny do 30. 6. 2019.

Pozadí

Návrh směrnice si klade za cíl zlepšit místní podmínky v členských státech podporou prevence, kontrolou a koordinovaným postupem při omezování znečištění vzduchu, vody a půdy. Reguluje emise síry, dusíku, azbestu, těžkých kovů nebo prachu. Emise CO2 nezahrnuje.

Zpravodajem návrhu v EP je Holger Krahmer z výboru ENVI.

Klíčové body

Návrh směrnice by se měl týkat 52 tis. zařízení, která po své případné modernizaci musí pro další provoz získat povolení od státu. Elektrárenský průmysl počátkem prosince 2009 apeloval na evropské poslance, aby se postavili za zavedení flexibilnějších podmínek do návrhu směrnice IPPC.

Výbor ENVI se svým stanoviskem nejzazšího termínu modernizace elektráren v roce 2019 blíží návrhu Rady, kterým byl rok 2020. Komise přitom požadovala rok 2016. Poslanci také rozhodli, aby došlo k přijetí závěru týkajícího se referenčních dokumentů BAT. Na elektrárny, které byly v provozu před listopadem 2003, se nebude výjimka vztahovat. Do roku 2020 se mohou elektrárny přihlásit o vynětí z nových přísných pravidel, pokud v období 2016-2020 budou v provozu méně než 12,5 tis. hodin.

Poslanci přidali upřesňující a zpřísňující text podmínek pro udělování výjimek z BAT vzhledem ke specifické situaci dané oblasti.

Stav projednávání

Poslanci upustili od záměru Komise stanovit minimální celoevropské limity míry emisí, neboť státy daly jasně najevo, že tento návrh nepodpoří. Místo toho žádají Komisi o hodnocení potřeby těchto celoevropských limitů. Zpravodaj návrhu sdělil, že ne všechny členské státy chtějí přísné emisní limity, což zavedení celoevropských standardů komplikuje.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP bude o pozměněné podobě navrhované směrnice hlasovat v červenci 2010.

Odkazy

Rada zavádí evropský mechanismus finanční stabilizace

Council conclusions, Economic and Finacial Affairs Council, Extraordinary meeting Brussels, 9/10 May 2010

Rada 10. 5. 2010 přijala nařízení, kterým se zavádí evropský mechanismus finanční stabilizace o celkovém objemu až 500 mld. €. Mechanismus je součástí komplexního balíku opatření k nápravě finanční situace v EU. Nařízení vyplynulo z předchozího samostatného jednání ministrů eurozóny 7. 5. 2010.

Pozadí

Vzhledem k finanční situaci Řecka a výši jeho zadlužení EU v dubnu 2010 rozhodla, že mu poskytne v příštích 3 letech půjčku ve výši 110 mld. €. Eurozóna přislíbila zajistit 80 mld. a MMF 30 mld. €. Prvních 40 mld. € bylo uvolněno 2. 5. 2010.

Již v květnu 2010 muselo Řecko refinancovat dluh ve výši 8,5 mld. €. Nejistota pramenící z váhavého postoje Německa zapojit se do finanční pomoci Řecku, byla 7. 5. 2010 rozptýlena, když obě komory německého parlamentu tuto půjčku schválily. Francie, Nizozemsko nebo Portugalsko tak učinily také. Slovensko, pro které se pomoc Řecku stala volebním tématem, počká na schválení půjčky novým parlamentem. Blokovat jednání v rámci EU však nebude.

10. 5. 2010 proběhlo mimořádné zasedání Rady, na kterém byla pomoc Řecku a další opatření na zvládání finanční krize oficiálně zahájena.

Klíčové body

Během května 2010 došlo k upřesnění podoby finanční pomoci zadluženému Řecku. Ministři eurozóny rozhodli, že 3letá půjčka bude rozdělena do 12 částí, přičemž státy eurozóny zajistí 80 mld. a MMF 30 mld. €. Úrok se bude pohybovat okolo 5 %.

Ministři financí EU jednali o stabilizaci a budoucnosti společné měny a v ranních hodinách 10. 5. 2010 se dohodli na záchranném mechanismu v hodnotě 500 mld. €., který má zabránit rozšíření řecké dluhové krize do dalších zemí. Podle tohoto nařízení mohou státy, které se nacházejí v obtížné situaci způsobené mimořádnými okolnostmi, jako je např. vážné zhoršení mezinárodního hospodářského a finančního prostředí, jejž nemohou ovlivnit, požádat o finanční pomoc. Mechanismus je v souladu se čl. 122 Smlouvy o fungování EU. Jeho aktivace bude podléhat přísným podmínkám. Půjčky bude spravovat ECB.

V rámci mechanismu bude nejprve k dispozici 60 mld. €., které na kapitálových trzích zajistí Komise a budou garantovány rozpočtem EU. Členské státy eurozóny se zavázaly, že v případě potřeby poskytnou koordinovaným způsobem pomoc až do výše 440 mld. € prostřednictvím „jednotky pro speciální účel (Special Purpose Vehicle), jejíž fungování bude ukončeno po uplynutí 3 let. Na finančním mechanismu ve výši 250 mld. € se bude podílet také MMF; celkově by tedy mělo být možné dosáhnout sumy 750 mld. €.

Ministři se také shodli na potřebě rychlého pokroku v otázce regulace finančních trhů a dohledu nad nimi.

Tento postoj již představilo Německo a Francie ve společném prohlášení před zasedáním Rady, když apelovaly např. na přísnější kontrolu ratingových agentur, které jsou v případě Řecka obviňovány z vytvoření paniky na finančních trzích. Ministři zdůraznili nutnost posílení fiskální kázně všech členů EU. Za svoji fiskální politiku bylo kritizováno Španělsko a Portugalsko; země již oznámily zavedení úsporných opatření.

Setkání mělo za úkol především uklidnit finanční trhy a investory, kteří ve velkém prodávají akcie a další riziková aktiva. Euro od ledna 2010 oslabilo o 11 % na 1,275 dolaru za euro. Akci z pražské burzy přišly v první polovině května 2010 o desetinu své hodnoty. Naopak se nakupuje americký dolar a zlato, jehož cena vyjádřená v eurech stoupla od začátku roku 2010 o čtvrtinu.

Během setkání Rady 9. 5. 2010 představila Komise svůj návrh finančního mechanismu – speciálního fondu, jak to přislíbil komisař Olli Rehn. První část spočívala na mechanismu v hodnotě 60 mld. €, což by představovalo navýšení dnes platného mechanismu pomoci 11 nečlenům eurozóny v hodnotě 50 mld. €. Tento krok by doplnilo získání financí na trzích, které by zajistila Komise a garantovaly členské státy. Tento návrh však nebyl členskými státy přijat.

Postoj ČR

Prezident Václav Klaus se domnívá, že ČR by se měla začlenění do pomoci Řecku bránit. Řecká krize nicméně dopadá i na financování dluhu ČR; dochází ke zvyšování výnosů z těchto dluhů. Během prvních 7 dní v květnu se jednalo o nárůst o 0,4 %. Podle ministra financí Eduarda Janoty by to v případě opakování dané situace znamenalo dopad na rozpočet ve výši 4-5 mld. Kč. Státní dluh ČR se od počátku roku 2010 do konce března 2010 zvýšil o téměř 39 mld. Kč na 1217 mld. Kč.

Odkazy

Dohled nad finančními institucemi se má podle EP zpřísnit

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)499)

Návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)500)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (KOM(2009)501)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (KOM(2009)502)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)503)

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1998/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)576)

Výbor ECON 10. 5. 2010 přijal šest zpráv (Ramona Tremosy I Balcellse, Sylvie Goulard, José Manuela García-Margalla y Marfila, Petera Skinnera, Svena Giegolda a Antolína Sáncheze Preseda) týkajících se dohledu nad finančními institucemi. Navzdory názoru Komise i Rady by se měl výrazně zpřísnit.

Pozadí

Otázku posílení finančního dohledu Komise učinila součástí tzv. finančního balíku, jejž prezentovala v září 2009 s cílem definovat novou architekturu působící na evropské úrovni.

Dohled by měl sestávat z tzv. mikrodohledu a makrodohledu. Kontroverze budí zejm. „mikrodohled, protože předpokládá vznik Evropského systému orgánů finančního dohledu (ESFS) s výkonnými pravomocemi. Rada s jeho zřízením v prosinci 2009 předběžně souhlasila jen za podmínky, že „poslední slovo při aplikaci konkrétních opatření budou mít členské státy.

Návrhy zpráv výboru ECON předložili příslušní zpravodajové v únoru 2010.

Otázka finančního dohledu získala znovu na významu poté, co EU v dubnu 2010 přistoupila k záchraně řecké ekonomiky a Německo a Francie vyslovily požadavek, aby na ratingové agentury dohlížely instituce zřízené EU, např. ESMA.

Klíčové body

Výbor ECON požaduje, aby „makrodohled v podobě ESRB řídil prezident ECB, jenž by EP informoval v případě jakéhokoli rizika. Všechny dohledové instituce by měly stejně jako ECB sídlit ve Frankfurtu nad Mohanem a měly by mít možnost vydávat rozhodnutí (v případě „mikrodohledu) i nad jednotlivými finančními institucemi a/nebo produkty (zejm. ESMA).

Za účelem jejich finanční saturace by měly vzniknout dva „garanční fondy (resp. Evropský fond pro záruky vkladů a Evropský fond stability), do nichž by přispívaly samy banky, čímž by podle příslušných zpravodajů mělo dojít ke zvýšení ochrany daňových poplatníků od rizika, že by v budoucnu např. museli skrze své země financovat problémy bank, na něž nemají žádnou přímou vazbu, např. v jiných členských zemích (při předložení návrhů zpráv výboru ECON v únoru 2010 se počítalo jen s jedním nástrojem tohoto druhu).

„Makrorizika identifikovaná ESRB by měla být veřejně k dispozici v podobě barevné škály, jejíž jednotlivé stupně by měly jednoznačně určovat míru rizik.

Stav projednávání

Proti uvedeným posunům se staví jak Komise, která své návrhy k zajištění finančního dohledu již v době předkládání označovala za křehký kompromis, jenž by měl být EP i Radou přijat co nejrychleji, tak Rada (resp. řada členských států v čele s Velkou Británií) obávající se fiskálních důsledků rozhodnutí, jež budou moci být přijímána na evropské úrovni.

Kritici také varují před konjunkturálním zneužitím problémů řeckých veřejných financí: ať bude nová finanční architektura jakkoli přísná, podobné případy (resp. jejich důsledky) neovlivní.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by se mělo zprávami výboru ECON zabývat 15. 6. 2010 – fakticky v souladu s názorem španělského předsednictví, které hodlá rozhodování o finančním balíku završit do konce svého mandátu 30. 6. 2010, aby celý nový finanční dohled mohl začít fungovat od roku 2011.

Odkazy

Mario Monti předložil novou strategii pro jednotný trh

A New Strategy for the Single Market at the Service of Europe’s Economy and Society. Report to the President of the European Commission José Manuel Barroso by Mario Monti, 9 May 2010

Bývalý komisař odpovědný za oblast vnitřního trhu a hospodářské soutěže Mario Monti 10. 5. 2010 prezentoval svou zprávu výboru IMCO. Jeho cílem je „restart projektu jednotného vnitřního trhu EU.

Pozadí

Mario Monti byl v říjnu 2009 stávajícím předsedou Komise José Manuelem Barrosem požádán, aby vypracoval zprávu týkající se dosavadního fungování jednotného vnitřního trhu EU. Ten oficiálně vznikl 1. 1. 1993. Monti svůj více než 100stránkový text vypracoval na platformě BEPA, která má propojovat aktivity Komise s občanskou společností (v nejširším slova smyslu). Zpráva byla sepsána po extenzivní debatě se zainteresovanými aktéry.

Klíčové body

Zpráva identifikuje 3 výzvy: 1. ztrátu důvěry v evropskou integraci; 2. nerovnoměrnou pozornost věnovanou jednotlivým komponentům jednotného vnitřního trhu; 3. představu, že vnitřní trh je věcí minulosti, jež nevyžaduje aktivní podporu.

Reakcí na ně by mělo být „vytvoření silnějšího a konkurenceschopnějšího jednotného trhu, „vytvoření pevného konsenzu o univerzálních zárukách na služby, sociálních otázkách, regionální pomoci pro nejchudší země a o daňové koordinaci k financování sociálních opatření a „posílení jednotného trhu, jenž bude méně ,invazivní‘, ale jeho pravidla budou vymahatelná za použití přísnějších sankcí.

Uvedená obecná vyjádření text doplňuje o podporu zelených (energeticky účinných) technologií a vybudování fyzické infrastruktury, sladění ekonomických svobod a práv pracovníků či fiskální koordinaci.

Monti rozděluje členské státy EU do čtyř geografických skupin – sociálnětržní ekonomiky, anglosaské ekonomiky, země střední a východní Evropy a země severní Evropy – a každé z nich doporučuje jiný druh aktivit; první skupině (kam patří např. Francie) mj. vyšší míru sladění s pravidly hospodářské soutěže, druhé např. „cílená opatření včetně omezené formy daňové koordinace kvůli zohlednění sociální otázek.

Stav projednávání

Předmětem kritiky se krom snahy o sloučení neslučitelného (např. silný trh a posílení práv pracovníků) stala především otázka potenciální daňové harmonizace, jíž Montiho zpráva explicitně neodmítá

Naopak snahy o daňovou konkurenci prosazovanou anglosaskými zeměmi a zeměmi střední a východní Evropy podle jejího autora vedou k „daňovému nomádství.

Předpokládaný další vývoj

Komise by měla na základě Montiho zprávy vypracovat konkrétní legislativní návrhy, nejspíše jim však bude v roce 2011 ještě předcházet bílá kniha.

20. 5. 2010 Montiho zprávu poměrem 578:28:16 podpořilo plénum EP (schválilo zprávu Louise Grecha), ve dnech 17.-18. 6. 2010 se jí bude zabývat také summit Evropské rady.

Odkazy

Komise chce posílit koordinaci hospodářské politiky v EU

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropské centrální bance, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Posílení koordinace hospodářské politiky (KOM(2010)250)

K dosavadním plánům, které počítají s výraznějším dohledem nad fiskální politikou členských států se v rámci sdělení s názvem „Posílení koordinace hospodářské politiky, které bylo zveřejněno 12. 5. 2010, přihlásila Komise. Sdělení mj. navrhuje přísnější sankce za nedodržování povolené míry schodků a zadlužení veřejných financí a mělo by být prvním krokem k doplnění existující unie měnové o skutečnou unii hospodářskou.

Pozadí

Nejvyšší představitelé Německa a Francie, kancléřka Angela Merkelová a prezident Nicolas Sarkozy, zaslali 6. 5. 2010, den před konáním summitu, který byl věnován otázce finanční pomoci Řecku, dopis představitelům dalších členských zemí eurozóny vyzývající k tvrdšímu postupu vůči těm členům eurozóny, kteří porušují zejména ta ze stabilizačních a konvergenčních kritérií, která se týkají rozpočtu a veřejného zadlužení. Dle obou státníků by řecký případ měl být impulzem k posílení hospodářské koordinace napříč eurozónou, a to v zájmu záchrany projektu eura.

Dopis se odvolával i na závěry zasedání skupiny G20, které se vyslovily pro regulaci finančních trhů.

Pro urychlení reforem, které by vedly k rozpočtovým úsporám ve státech potýkajících se s vysokým zadlužením veřejných rozpočtů, se vyslovil i šéf ECB Jean-Claude Trichet, varování ratingových agentur v tomto smyslu přicházejí zejména vůči jihoevropským členům eurozóny, Portugalsku, Španělsku, Itálii, ale zmiňováno je v této souvislosti i Irsko.

Také Portugalsko se potýká s vysokým rozpočtovým deficitem, který dosahuje téměř 9,4 % HDP země, přičemž příslušné konvergenční kritérium hovoří o tom, že rozpočtový deficit veřejného sektoru nesmí dlouhodobě překračovat 3 % HDP s výjimkou přechodného překročení této hranice, které je tolerováno v případě, že jinak dochází k neustálému a výraznému snižování tohoto schodku až k povolené hranici. Rozvolnění pravidel Paktu stability a růstu, k němuž došlo v roce 2005, potom ještě vytvořilo prostor pro větší benevolenci, pokud jde o možnost uplatnění sankcí vůči státu, který stanovená kritéria nedodržuje.

Portugalsko by tak mohlo být dalším problémovým prvkem eurozóny, na rozdíl od Řecka se však nepotýká současně i s obrovským celkovým dluhem veřejného sektoru, který v řeckém případě dosahoval až 115 % HDP země, přičemž příslušné konvergenční kritérium povoluje dlouhodobě veřejné zadlužení ve výši dosahující maximálně 60 % HDP, v případné porušení je potom opět tolerováno, pokud se veřejný dluh dostatečně snižuje k povolené hranici. V portugalském případě také není přítomen ještě komplikující efekt zfalšovaných statistických údajů, které dlouhodobě umožňovaly Řecku krýt zadlužení rozpočtové i celkový deficit veřejných financí, byť se na problémový charakter nakládání Řecka se statistickými údaji ohledně konvergenčních a stabilizačních kritérií v zákulisí upozorňovalo.

Výzev souvisejících s posílením rozpočtové kontroly na nadnárodní úrovni se chopila i Unie evropských federalistů (UEF), která při příležitosti oslav Dne Evropy (9. květen jakožto připomínka zveřejnění tzv. Schumanovy deklarace, která předznamenala založení ESUO) zveřejnila s poukazem na „stále živý odkaz Roberta Schumana a Jeana Monneta výzvu k tomu, aby politika rozpočtových výdajů jednotlivých členských států byla přesunuta z národní na federální úroveň.

Stále častěji se objevuje volání po „evropském ministerstvu financí, a to především v rámci eurozóny.

Klíčové body

Sdělení navrhuje strategii snižování rozpočtových výdajů napříč celou EU, přičemž nejpřísnější pravidla se mají týkat eurozóny. Především se jedná o země potýkající se s opakovanými problémy, jako je Řecko, a další potenciálně problematické státy – Portugalsko, Španělsko, Itálii a Irsko.

Nová strategie navrhuje vrátit se zpět k přísnějšímu dodržování Paktu stability a růstu. Opatření z roku 2005, doby, v níž Evropa ještě vesměs zažívala hospodářský růst, byť v případě západní Evropy nižší než u nových členských států, se ukázala jako nesprávný krok.

Podle kritérií Paktu se v současné době 25 z 27 členských států EU nachází v korekčním režimu z důvodu nedodržení kritéria, které se týká vyváženosti rozpočtové politiky a vládního dluhu. Záměrem Komise je také učinit jedním z rozhodujících kritérií paktu, jehož nedodržování by bylo možné postihovat sankcemi, maastrichtské kritérium, které se týká celkového zadlužení veřejných financí.

V rámci eurozóny mají platit posílené pravomoci Komise a euroskupiny, tedy Rady ministrů financí eurozóny, vydávat varování či doporučení zemím, které se od vytyčených cílů odchýlí. Za účelem včasného zjištění takových trendů sdělení počítá s tabulkovým zpracováním údajů týkajících se obchodu, zahraničních investic, ceny práce, míry nezaměstnanosti pro jednotlivé země.

Další dosud bezprecedentní inovací je možnost, aby byl členský stát eurozóny podroben žádostem či tlaku ostatních členů, aby přehodnotil výdajovou stránku své rozpočtové politiky, pokud se nechová dostatečně úsporně.

Předpokládaný další vývoj

Vše nasvědčuje dalšímu zpřísnění a unifikaci pravidel v rámci eurozóny, v níž bude zřejmě nutno počítat s výraznějším dohledem nad hospodářskými politikami členských států. Navzdory tomu chce eurozóna pokračovat i v dalším rozšiřování, i když někteří kritikové (k nimž patří např. i český prezident Václav Klaus) označují další rozšiřování eurozóny, a to i o země, které z dlouhodobého hlediska nevykazují makroekonomickou stabilitu, za rizikové. Od ledna 2011 by euro mělo přijmout Estonsko dlouhodobě vykazující nízkou inflaci, rozumnou fiskální politiku i měnovou stabilitu. Je to současně stát, který v dnešní krizové době vykazuje nejnižší míru veřejného dluhu v celé EU. Na druhou stranu Estonsko pod vlivem krize vykázalo v průběhu roku 2009 i největší hospodářský pokles v rámci celé EU, je tedy na místě i obezřetnost.

Odkazy

Komise vydala konvergenční zprávu 2010

Convergence Report 2010, European Economy 3/2010

Komise vydala 12. 5. 2010 konvergenční zprávu, ve které hodnotí připravenost zemí mimo eurozónu přijmout společnou měnu. ČR prozatím podmínky přijetí eura nesplňuje.

Pozadí

Hodnocení připravenosti zemí přijmout euro probíhá na pozadí celosvětové krize, jež ovlivnila vyhlídky na nominální konvergenci.

Klíčové body

Ze skupiny 9 zemí (Bulharska, České republiky, Estonska, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Polska, Rumunska a Švédska; Spojené království a Dánsko mají právní výjimku.) 8 podmínky přijetí společné měny nesplňuje. Estonsko je jediné, kterému se daří plnit všechna konvergenční kritéria, a proto Komise předloží návrh Radě Estonsko přijmout za člena eurozóny od ledna 2011.

Estonsko má nejnižší veřejný dluh z členských států EU. Přestože Estonsko prodělalo za poslední rok propad ekonomiky o 14,1 % a nezaměstnanost dosahuje průměru EU, podařilo se mu udržet výdaje pod kontrolou.

Postoj ČR

Úsporná opatření ČR pro roky 2011 a 2012 jsou podle Komise nedostatečná a neobsahují konkrétní opatření. S kritikou Komise česká vláda souhlasila. Vláda nicméně konkrétní opatření neuvedla záměrně, musí tak učinit vláda nová (vzešlá z voleb). Materiál je připraven a bude Komisi zaslán do července 2010. Komise dále tvrdí, že dlouhodobý dopad stárnutí obyvatel je nad průměrem EU, což vede k obavě z dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí; bude vyžadovat reformu penzijního a zdravotního systému.

ČR neplní podmínky týkající se deficitu veřejných financí, který musí být nižší než 3 % HDP; v roce 2009 byl na 5,9 %. Země také neplní kritérium směnného kurzu, protože nevstoupilo do mechanismu ERM, ve kterém musí být minimálně 2 roky před zavedením eura. Podle zprávy ČR plní inflační kritérium, jehož 12měsíční průměrná hodnota činí 0,3 %. ČR také splňuje podmínku dlouhodobé výše úrokových sazeb.

Druhé hodnocení současně s konvergenční zprávou Komise vydává ECB. Proti tomuto hodnocení se silně ohradila ČNB. Výhrada se týkala nového pohledu ECB na finanční nezávislost národních centrálních bank konstatujícího, že záporná výše vlastního kapitálu „může nepříznivě ovlivnit schopnost centrální banky plnit její úkoly. ČNB upozornila, že ztráty vzniklé v minulých letech z účetního přecenění devizových rezerv za celou dobu její existence nepodlomily její nezávislost a důvěryhodnost, i v mezinárodním měřítku jsou hodnoceny jako velmi vysoké. Toto téma bylo do konvergenční zprávy začleněno poprvé a podle guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy neopodstatněně. Ztráta bude postupně umazávána ze zisků v nadcházejících letech. Tato praxe je známá i z jiných centrálních bank světa (z Izraele nebo Chile).

Předpokládaný další vývoj

O konečném rozhodnutí přijmout do eurozóny Estonsko rozhodne Evropská rada na summitu 17. 6. 2010 poté, co obdrží stanovisko EP. Poslední slovo bude mít Rada na svém zasedání v červenci 2010.

Odkazy

EP: kompromis ve věci regulace alternativních investičních fondů

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2004/39/ES a 2009/…/ES (KOM(2009)207)

Výbor ECON dosáhl 17. 5. 2010 kompromisu ve věci regulace alternativních investičních fondů.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2009 s cílem „zregulovat všechny fondy s působností v EU, jež nespadají do rámce úpravy směrnice č. 85/611 (tzv. UCITS Directive), neboť se podle ní (krom jiných aktérů) podílely na vzniku finanční krize, jež později přešla v krizi hospodářskou. „Výměnou za regulaci Komise nabídla manažerům, jichž by se nová norma měla týkat primárně, možnost působit po získání registrace a notifikaci dotčenému členskému státu prakticky na celém území EU.

Rada v březnu 2010 projednávání návrhu z důvodu neshod mezi jednotlivými členskými státy (zejm. Německa a Francie, požadujících přísnější regulaci vůči fondům ze třetích zemí, na straně jedné a Velké Británie a ČR na straně druhé) na čas odložila, přestože potřebné kvalifikované většiny by bylo možné dosáhnout i bez nesouhlasících států. Ve Velké Británii však podle odhadů působí až 80 % manažerů evropských alternativních investičních fondů. Navíc omezení jejich působení by se údajně mohlo negativně dotknout penzijních fondů, které alternativních investičních fondů využívají ke zhodnocování svých investic, nebo malých a středních podniků, které si skrze ně zajišťují prostředky na svůj provoz (z důvodu uveřejňovat informace, jež pro ně mohou být z obchodního hlediska citlivé).

Klíčové body

Zpravodaj návrhu Jean-Paul Gauzès podpořil ideu někdejšího švédského a současného španělského předsednictví, aby fondy ze zemí mimo EU získaly oprávnění působit v EU pouze za předpokladu, že 1. budou dodržovat unijní standardy (týkající se daní, opatření proti praní špinavých peněz a opatření protiteroristických, a to prostřednictvím podpisu „dohody s připravovaným úřadem ESMA, jíž s ním dobrovolně uzavřou jak domovské země daných fondů, tak jejich manažeři); 2. jejich domovské země budou členským státům EU, resp. jejich alternativním investičním fondům, poskytovat podobně definovaný přístup na své trhy; 3. dané třetí země budou respektovat soudní rozhodnutí EU přijatá ve věci směrnice o správcích alternativních investičních fondů.

Fondy by měly mít rozsáhlou informační povinnost. Měly by mj. uveřejňovat údaje o objemu prostředků, jimiž disponují na základě půjček, a informace o výsledcích svého hospodaření. Rovněž by měly oznamovat jakékoli změny vztahů, k nimž došlo mezi nimi a depozitáři. Nová pravidla by nadto měla zpřísnit systém poskytování náhrad/kompenzací (měly by být obdobné jako v bankách), short-selling (obchodování s vypůjčenými cennými papíry) či poskytování služeb retailovým zákazníkům.

Komise původně navrhovala, aby směrnice pokrývala všechny hedgeové/zajišťovací fondy spravující aktiva o hodnotě 100 mil. € a více. V případě soukromých kapitálových fondů měl daný limit činit 500 mil. €. Výbor ECON namísto toho stanovil, aby o daných limitech (resp. o omezeních pro konkrétní typy fondů) rozhodovaly příslušné členské státy a určily, které fondy představují „systémová rizika, a tudíž se na ně mají vztahovat přísnější požadavky (resp. všechna opatření směrnice). Přísnější pravidla by se měla týkat hedgeových/zajišťovacích fondů, na druhé straně spektra by měly být např. penzijní fondy investující pouze vlastní prostředky. Volnější pravidla by se měla týkat také podniků do 50 zaměstnanců, jež jsou ve vlastnictví soukromých kapitálových fondů, pakliže tyto podniky dodržují ostatní platné směrnice EU.

Stav projednávání

Rada, která se návrhem zabývala 18. 5. 2010 a dospěla k tzv. obecnému přístupu, jenž jí umožňuje zahájit negociace s EP, se s názorem výboru ECON rozchází ve 2 základních bodech.

Nepodporuje, aby o limitech, po jejichž překročení by se na příslušné fondy měla vztahovat nová norma, měly rozhodovat členské státy (podporuje spíše původní návrh Komise, aby směrnice pokrývala všechny hedgeové/zajišťovací fondy spravující aktiva o hodnotě 100 mil. € a více). 2. Nesouhlasí se způsobem otevření trhu EU alternativním investičním fondům ze třetích zemí, jak navrhuje ECON (je spíše pro separátní bilaterální dohody států EU se zeměmi mimo EU bez zprostředkování ESMA).

Postoj ČR

ČR s Velkou Británií se za (poněkud paradoxní) podpory Komise naopak staví za pozici výboru ECON.

Mj. s odůvodněním, že v důsledku přijetí postoje Rady by (čeští) investoři „v budoucnosti mohli ztratit možnost investovat do hedgeových fondů mimo EU a na výběr by měli jen ty evropské.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o zprávě Jean-Paula Gauzèse hlasovat 6. 7. 2010.

Výsledná norma by měla být implementována do 2 let od svého přijetí.

Odkazy

EP: balík pro energetickou účinnost je v souladu s Lisabonskou smlouvou

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (KOM(2008)778)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (KOM(2008)780)

Plénum EP ve dnech 18.-19. 5. 2010 sladilo tzv. balík pro energetickou účinnost s požadavky Lisabonské smlouvy, jež vstoupila v platnost 1. 12. 2009, zejm. pokud jde o změny právní báze a pozdější revizi dotčených návrhů (resp. finálních norem) prostřednictvím systému komitologie. Formálně byly přijaty zprávy Anny Podimata a Silvia-Adriany Ticau z výboru ITRE.

Pozadí

Komise návrhy (zde a zde) předložila v listopadu 2008 s cílem legislativně podpořit zvýšení energetické účinnosti v EU do roku 2020 o 20 %. O každém z nich se jednalo víceméně separátně, s ohledem na různou míru kontroverznosti. (Návrh směrnice o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry byl v Úředním věstníku EU zveřejněn jako nařízení č. 1222/2009 již v prosinci 2009.)

Meritorně se na projednávaných textech (týkajících se energetické náročnosti budov a energetických štítků na „výrobcích spojených se spotřebou energie) nic nezměnilo, v platnosti zůstává kompromis dosažený mezi Radou a EP v prosinci 2009.

Klíčové body

Energetické štítky by se měly stát běžnou a viditelnou součástí všech „výrobků spojených se spotřebou energie.

Stávající dělení výrobků do energetických tříd A-G by mělo zůstat zachováno, ovšem energeticky neúčinnější výrobky by měly mít možnost získat až označení A+++ (na energetickém štítku zvýrazněné tmavým odstínem zelené).

Pokud jde o směrnici o energetické náročnosti budov, stanoví, že od roku 2021 by měly být v EU stavěny pouze „téměř nulové budovy (schopné zajistit si většinu potřebné energie samy např. prostřednictvím instalovaných solárních panelů).

Veřejných budov by se mělo toto opatření týkat již od roku 2019.

Předpokládaný další vývoj

Směrnice o energetické náročnosti budov by měla být implementována do 2 let od svého definitivního schválení EP i Radou a po uveřejnění v Úředním věstníku EU, směrnice týkající se energetických štítků do 12 měsíců.

Odkazy

Rada podpořila evropskou strategii pro čistá a energeticky účinná vozidla

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Evropská strategie pro čistá a energeticky účinná vozidla (KOM(2010)186)

Rada se 25. 5. 2010 podpořila strategii Komise na zvýšení podílu „zelených vozidel na trhu, zejm. pak elektromobilů.

Pozadí

Komise svou strategii obsahující 40 legislativních i nelegislativních opatření předložila v dubnu 2010. Podle jejích odhadů bude na světě v roce 2030 0,8-1,6 mld. automobilů, a proto je nutné snížit jejich emise. Současně je nezbytné zajistit EU konkurenceschopné postavení vůči dalším klíčovým producentským blokům (USA a Japonsku).

Klíčové body a stav projednávání

Ačkoli Komise otevřeně nepodpořila žádnou konkrétní technologii, některé ekonomiky, které údajně za celou strategií stojí (Španělsko, Francie, Německo, Portugalsko), hodlají na úrovni EU získat především podporu pro produkci vozidel s elektrickým pohonem. Velká Británie či Česká republika jsou naproti tomu toho názoru, že o tom, jaká technologie se v budoucnu prosadí, by měli rozhodnout spotřebitelé.

Některé environmentální organizace (např. Friends of Earth) tvrdí, že podpora elektromobilů má smysl jedině tehdy, pokud budou využívat výhradně „čisté elektřiny (z obnovitelných zdrojů). V opačném případě by mohla EU zaznamenat podobný neúspěch jako před časem, když masivně (a bez ohledu na finální dopady) podporovala biopaliva.

Předpokládaný další vývoj

Podle neformální společné deklarace Španělska, Francie, Německa a Portugalska by měly být do poloviny roku 2011 vytvořeny jednotné standardy pro dobíjení elektromobilů.

Problematikou nové strategie Komise by se mělo v roce 2010 na úrovni zástupců členských států po španělském předsednictví zabývat předsednictví belgické.

Odkazy

Komise chce založit fondy k řešení problémů souvisejících s úpadky bank

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the European Central Bank. Bank Resolution Funds (COM(2010)254)

Komise 26. 5. 2010 předložila sdělení o „národních fondech k řešení problémů souvisejících s úpadky bank. V praxi by to mělo znamenat zdanění bank.

Pozadí

Doznívající finanční krize podle Komise přinesla EU jednu zkušenost: nesmí se opakovat, aby z veřejných prostředků byly saturovány banky, jež nejsou schopny si zajistit vlastní hospodaření. Za tím účelem (a v reakci na podnět G20 ze září 2009) od října 2009 do ledna 2010 uskutečnila veřejnou konzultaci, jež tuto její domněnku podpořila.

V poslední době jde vedle snah o vybudování nové dohledové architektury nad finančními institucemi o další pokus, jak se pokusit dostat finanční sektor pod (veřejnou/byrokratickou) kontrolu. Ostatně nová finanční architektura, zejm. EBA, součást tzv. mikrodohledu, by měla podle Komise i EP být na nové fondy přímo navázána, a to jak pokud jde o jejich kontrolu, tak o distribuci prostředků z nich.

Signifikantní je, že Komise se doposud zavedení nové podoby zdanění spíše bránila, byť nevylučovala, že banky by měly do budoucna udržovat vyšší objemy rezerv. Změnu postoje Komise částečně vysvětluje výměna na postu odpovědného komisaře – Ira Charlieho McCreevyho nahradil Francouz Michel Barnier.

Klíčové body

Cílem Komise je zajistit, aby v budoucnu úpadky bank – na základě principu „znečišťovatel platí, jak podotkl komisař Barnier – nebyly na úkor daňových poplatníků a nenarušovaly stabilitu finančního systému. Za tím účelem by měly vzniknout národní fondy, oddělené od státních rozpočtů, do nichž by přispívaly samy banky. Kolik a podle jakých pravidel (na základě spravovaných aktiv, pasiv, zisků, bonusů, podle „švédského modelu zdanění všech půjček sazbou 0,036 %), však zatím není známo.

Počítá se pouze s tím, že celkový objem všech fondů by měl činit cca 140 mld. €. Fondy by neměly za úkol banky „zachraňovat, ale měly by napomoci zajistit jejich řízený úpadek.

Stav projednávání

Kritika návrhu Komise se vede především po linii morálního hazardu, jejž by mohly nové národní fondy navýšit; nechat „padnout nefunkční banku, jež by do nich přispívala, by bylo (pro dotčené vlády) hůře proveditelné, nehledě na ex ante „záruky, které by mohla existence fondů (byť neoprávněně) vyvolávat.

Samotné banky se obávají snížení konkurenčních výhod těch bank, jež hospodaří zodpovědně, odklonu investorů (kvůli nepředvídatelnosti dění v bankovním sektoru) či snížení disponibilního kapitálu v době, kdy by měly z důvodu nedostatku prostředků na trhu (po hospodářské recesi ) spíše úvěrovat. Otázkou je také to, zda celý mechanismus může pro svůj účel generovat dostatek prostředků (na záchranu bank EU jako celek v posledních 2 letech vynaložila údajně až 4 biliony €, tj. cca 30 % svého HDP) a zda se jeho zavedení vyplatí, pakliže banky (a z finančních institucí jedině ony, se zařazením jiných se nepočítá) mohou přijít až 20 % svých zisků (budou si ztráty kompenzovat zdražením svých služeb?). V neposlední řadě je sporné, zda k němu přistoupí i země mimo EU (zejm. G20); zatím tomu nic nenasvědčuje, rozhodující bude postoj USA.

Iniciativu Komise podporuje krom MMF především Švédsko (to už svůj vlastní fond tvoří, v roce 2025 by měl dosáhnout objemu 2,5 % švédského HDP), Německo (jeho chystaný fond by měl nabývat cca 1 mld. € ročně), Francie a Velká Británie, byť dvě posledně uvedené země předpokládají, že vybrané prostředky by se měly stát součástí národních veřejných rozpočtů.

Postoj ČR

Subjekty z ČR – ministerstvo financí, centrální banka nebo Česká bankovní asociace – se k iniciativě Komise stavějí přinejmenším zdrženlivě.

Předpokládaný další vývoj

Sdělením by se měla 8. 6. 2010 zabývat Rada, summit Evropské rady ve dnech 17.-18. 6. 2010 a následně schůzka zemí G20 v Torontu ve dnech 26.-27. 6. 2010.

V říjnu 2010 by měla Komise své návrhy ze sdělení specifikovat (zejm. o způsob a výši „plnění navrhovaných fondů), předložení příslušného legislativního návrhu se očekává v roce 2011. Po roce 2014 se údajně počítá s potenciálním sloučením národních fondů (vzniknou-li) v jeden unijní.

Pokud bude očekávaný legislativní návrh založen na právní bázi vnitřního trhu (a nikoliv daní), lze očekávat, že pro jeho schválení bude v Radě postačovat pouze kvalifikovaná většina, resp. že nebude nutné dosáhnout jednomyslnosti.

Odkazy

Komise: Diskutujme o snížení emisí skleníkových plynů o 30 %

Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Unofficial version. Analysis of options to move beyond 20% greenhouse gas emission reductions and assessing the risk of carbon leakage (COM(2010)265/3)

Komise 26. 5. 2010 předložila sdělení, na jehož základě by se měla rozvinout debata o dalším potenciálním snížení emisí skleníkových plynů v EU – ne o chystaných 20 %, ale rovnou o 30 % oproti roku 1990. Ve výsledku by mělo jít o politické rozhodnutí.

Pozadí

V dubnu 2009 byl Úředním věstníku EU uveřejněn tzv. klimaticko-energetický balík, soubor norem, jež by měly do roku 2020 zajistit snížení emisí skleníkových plynů v EU o 20 % (oproti roku 1990). Dané normy současně počítají s tím, že pokud se k EU v jejím úsilí přidají i jiné země světa (v rámci dojednání nástupce současného Kjótského protokolu), pak se zaváže k navýšení svého cíle o dalších 10 procentních bodů. Dosavadní jednání však takové tendence nevykazují, naopak se ozývají hlasy i ze samotné EU, včetně Německa či Francie, aby k dalšímu navyšování původního cíle nedocházelo.

Klíčové body

Předložené sdělení se zabývá primárně ekonomickými dopady potenciálního navýšení cíle na 30 % a nevylučuje ani zavedení protekcionistických opatření vůči těm zemím, které se k EU v jejím úsilí nepřipojí.

Komise konstatuje, že náklady na dosažení 20% cíle do roku 2020 se od roku 2008, kdy byl klimaticko-energetický balík předložen, snížily z odhadovaných 70 mld. € na 48 mld. € (z 0,45 % na 0,32 % HDP). Důvodem byl nízký hospodářský růst, a tím pádem „samovolné snížení emisí skleníkových plynů, snížení cen tzv. emisních povolenek a zvýšení energetické účinnosti v důsledku vyšších cen energií.

Komise odhaduje, že zvýšení cíle na 30 % by stálo 81 mld. €, tj. „pouze o 11 mld. € více, než se v roce 2008 odhadovalo, že bude stát cíl 20%.

K dosažení 30% cíle by mohly být využity následující možnosti/opatření: snížení počtu emisních povolenek v rámci systému obchodování s nimi; podpora větší energetické účinnosti; efektivní využívání fiskálních nástrojů; nasměrování finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti EU směrem k ekologickým investicím; zlepšení ekologické vyváženosti mezinárodních uhlíkových kreditů uznávaných v rámci unijního systému obchodování s emisními povolenkami.

Krom uvedeného Komise provedla také analýzu situace v energeticky náročných průmyslových odvětvích, pokud jde o jejich možné přemístění z EU do zemí s méně přísnými pravidly týkajícími se emisí CO2.

Podle Komise jsou stávající opatření (tj. bezplatné emisní povolenky a přístup k mezinárodním kreditům) i nadále opodstatněná. Na druhou stranu by pro dotčené podniky navýšení cíle na 30 % znamenalo (podle aktuálních propočtů) snížení zisků v průměru jen o 1 % (nejvíce postižené by byly chemičky).

Stav projednávání

Proti navýšení cíle se staví např. organizace BusinessEurope, reprezentanti dotčeného průmyslu, Francie, Německo, Itálie či Polsko, pro naopak plédují zejména environmentalistické organizace typu Greenpeace či Friends of Earth (požadují minimálně 40% cíl) a nově např. Velká Británie.

Sama Komise přiznává, že navýšení cíle by se výrazně dotklo zejména chudších členských států.

Předpokládaný další vývoj

Rada by se měla sdělením Komise zabývat 21. 6. 2010.

Odkazy

Komise rozhodla o liberalizaci prodeje a servisu automobilů

Předloha Nařízení Komise (EU) č. …/… ze dne […] o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (K(2010)yyy)

Sdělení Komise. Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla (SEK(2010)XXX)

Komise 27. 5. 2010 přijala revizi tzv. nařízení o blokové výjimce. Cílem by měla mj. být „řízená liberalizace trhu se servisními službami pro automobily, které podle Komise tvoří až 40 % nákladů na provoz automobilů.

Pozadí

Nařízení č. 1400/2020, jež umožňuje výjimku z dodržování pravidel hospodářské soutěže, stanovených v současnosti čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, v odvětví motorových vozidel, byla přijata v červenci 2002 a vypršela 31. 5. 2010. Komise proto jeho platnost s ohledem na význam automobilového průmyslu v EU prodloužila, ale zároveň jej meritorně pozměnila, k čemuž je v rámci svých kompetencí v oblasti hospodářské soutěže oprávněna. Rovněž přijala „vysvětlující sdělení, jehož cílem by měly být vyjasnění přijatých pravidel.

Klíčové body

Nařízení nově umožňuje, aby zachování záruky na zakoupený automobil (popř. kamion nebo autobus) nebylo podmíněno jeho servisováním v autorizovaném servisu. Také by se měla zvýšit dostupnost informací potřebných pro adekvátní servis automobilů alternativními poskytovateli. Na druhou stranu by u záručních oprav měl mít výrobce možnost i nadále trvat na povinnosti obrátit se na autorizovaný servis.

Klíčem k uvedenému bude 30% tržní podíl (na relevantním trhu), jehož překročení by mělo znamenat, že vztah mezi výrobci automobilů a autorizovanými servisy již nebude předmětem obecné blokové výjimky (tj. bude se na něj vztahovat nařízení č. 330/2010 z dubna 2010).

Co se týče prodeje automobilů, mělo by být nadále umožněno, aby vedle sebe koexistovali prodejci jedné značky spolu s prodejci více značek zároveň.

Nejenže má jít o opatření zaměřené na spotřebitele, ale profitovat z něj by měli také výrobci; měly by se jim otevřením nových možností snížit náklady na distribuci, jež podle Komise činí až 30 % ceny vozu. Na druhou stranu výjimky (ve smyslu možnosti udržovat prodej jen jedné značky) by měli získat jen ti výrobci, jejichž podíl na trhu nepřesahuje 30 %, a to jen po dobu 5 let (byť s možností jejího obnovení).

Předpokládaný další vývoj

Pravidla týkající se oprav a údržby se uplatňují od 1. 6. 2010, pravidla pro prodej vozů vstoupí v platnost 1. 6. 2013. Obé vyprší 31. 5. 2023.

Odkazy

Projednávání nové antidiskriminační směrnice v Radě se komplikuje

Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)426)

Rada by měla 7. 6. 2010 přijmout novou zprávu o pokroku ve věci připravované antidiskriminační směrnice. V průběhu května 2010 nicméně vyšlo najevo, že řada členských států s návrhem nesouhlasí.

Pozadí

Návrh byl uveřejněn coby součást tzv. sociálního balíku v červenci 2008 s cílem doplnit stávající směrnice č. 2000/43 a č. 2000/78 a rozšířit je o boj proti diskriminaci mimo pracovní poměr. Plénum EP přijalo zprávu Kathalijny Marie Buitenweg z výboru LIBE, téměř bezvýhradně podporující Komisi, v dubnu 2009.

Klíčové body a stav projednávání

Předmětem sporu je především vymezení konceptu „legitimní rozdíly v zacházení na základě zdravotního postižení a/nebo věku (čl. 2 návrhu).

Existuje totiž obava, že novou legislativou mohou být výrazně zasaženy nejen sektory bankovnictví a pojišťovnictví, jež oba s určitou formou „legitimní diskriminace běžně pracují, ale např. i řada malých a středních podniků (kvůli novým požadavkům na vstupy do budov ap.).

Dalšími spornými body jsou (ne)zohlednění principu subsidiarity, rozdělení kompetencí mezi členské státy a EU, resp. rozdělení odpovědnosti za realizaci směrnice, právní báze návrhu (čl. 19 odst. 1 Smlouvy o fungování EU), otázka, za jakých okolností/podmínek by měla směrnice zajišťovat „výhody pro tělesné postižené, jak by měla být definována „diskriminace a „obtěžování ap.

Mezi členské státy, které návrh směrnice více či méně rozporují, patří např. Německo, ČR, Dánsko, Francie, Malta, Velká Británie, Kypr, Polsko, Itálie, Litva a Nizozemsko.

Předpokládaný další vývoj

Rada by se měla projednávání návrhu věnovat 7. 6. 2010.

EP je do projednávání návrhu od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zapojen prostřednictvím procedury souhlasu (do té doby byl pouze konzultován).

Směrnice by měla být implementována do 2 let od svého přijetí.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality