Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Návrh směrnice o průmyslových emisích

Euroskop, 13.10.2008
Návrh si klade za cíl sjednotit sedm norem týkajících se průmyslových emisí a jejich prevence. Reaguje tak na vzrůstající hodnoty emisí znečišťujících vodní zdroje, půdu a vzduch a snaží se vytvořit společný celoevropský rámec a standardy, které by navíc omezily nerovnou hospodářskou soutěž, která je způsobena rozdílným uplatňováním stávajících právních předpisů.
Návrh směrnice o průmyslových emisích (integrované prevenci a kontrole znečištění)

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (KOM(2007)844 v konečném znění)

 

Podle Komise spadá do působnosti stávající směrnice na 52 tis. průmyslových zařízení, z nichž pouze 50 % mělo v roce 2006 ke svému provozu patřičná povolení. Tato zařízení jsou přitom jedněmi z hlavních znečišťovatelů životního prostředí.

Směrnice svým obsahem souvisí např. se systémem obchodování s tzv. emisními povolenkami či přijímáním klimaticko-energetického balíku.

 

1. Legislativní pozadí

 

Základní směrnicí pro zavedení integrovaného systému prevence znečištění v EU je směrnice č. 96/61 ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevetion and Control - IPPC). Tato norma představuje společná pravidla pro kontrolu a povolení průmyslových zařízení využívající principu „znečišťovatel platí".

Uvedený text byl čtyřikrát doplněn. První doplněk posiloval účast veřejnosti ve shodě s Aarhuskou úmluvou, která v roce 2001 zaručila unijní veřejnosti práva související s informacemi o projektech týkajících se životního prostředí. Druhý dodatek stanovil vztah směrnice IPPC se systémem obchodování s emisními povolenkami. Poslední dva dodatky se týkají tzv. komitologie a EPER (Evropského registru emisí znečišťujících látek). Přestože měla být směrnice č. 96/61 do národních legislativ implementována již v roce 1999, členské státy mohly využít výjimky, která trvala až do roku 2007.

Proces revize této normy začal v roce 2005. V lednu 2008 byla směrnice IPPC kodifikována (směrnice č. 2008/1); nyní v sobě zahrnuje všechny dodatky původní směrnice č. 96/61 včetně lingvistických změn.

21. prosince 2007 Komise předložila návrh nové směrnice o průmyslových emisích (KOM(2007)844 v konečném znění), který reviduje a sjednocuje původní směrnici o IPPC a šest sektorových norem do jedné.

 

1.1. Implementace směrnice č. 96/61 v České republice

 

Dne 1. ledna 2003 nabyl účinnosti zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů. Tento zákon byl novelizován zákony č. 521/2002 Sb., č. 437/2004 Sb., č. 695/2004 Sb., č. 444/2005 Sb., č. 222/2006 Sb. Zákon stanoví povinnosti provozovatelů zařízení, upravuje postup při vydávání integrovaného povolení, zřizuje integrovaný registr znečišťování, upravuje podmínky pro propojení dosavadních informačních systémů v oblasti ochrany životního prostředí s integrovaným registrem znečišťování (IRZ), upravuje systém výměny informací o nejlepších dostupných technikách a také stanoví sankce za porušení zákona. Poslední novelou zákona je zákon č. 25/2008 Sb.

 

2. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

Omezování uvolňování emisí do ovzduší, vody a půdy je prováděno různými způsoby, a proto je podle Komise nutné zajistit integrovaný přístup k prevenci, k nakládání s odpady či efektivnímu hospodařením s přírodními zdroji.

  • Každé zařízení by mělo disponovat povolením, které na základě stanovených závazných pravidlech pro jednotlivé kategorie zařízení vydává členský stát.
  • Ústředním prvkem integrovaného přístupu je provádění nejlepších dostupných technik (BAT). Jedná se o osvědčené techniky, které jsou nejúčinnější při dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku a lze je provádět v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek se zohledněním nákladů a předností.
  • Mezní hodnoty emisí by měly být přímo odvozeny z referenčních dokumentů k BAT.
  • Komise spolupracuje s členskými státy na sdílení a sběru informací o těchto technikách a za tímto účelem pak stanoví referenční dokumenty k BAT (BREF). Jednotlivá povolení proto budou vycházet z těchto dokumentů.
  • Členské státy by měly mít možnost udělovat výjimky pouze na základě jasně stanovených kritérií a za nepřekročení povolených hodnot uvedených v této směrnici. Totéž platí o zkoušení nových technologií vedoucích k BAT.
  • Provoz zařízení by neměl vést ke znečišťování půdy a podzemních vod a provozovatel by měl po ukončení činnosti provést sanaci daného místa.
  • Pro látky jako oxid titaničitý nebo organická rozpouštědla, která vedou ke znečištění ovzduší a vody, mají být zavedeny přísnější mezní hodnoty.
  • Členské státy by měly vytvořit systém environmentální kontroly.

Box 1 uvádí kategorie činností spadající do oblasti působnosti směrnice.

 

Box 1: Kategorie průmyslových činností podle článku 11

 

  • Energetika

- Spalování paliv v zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu mezi 20 MW a 50 MW, výroba koksu, rafinace minerálních olejů a plynů, zplyňování nebo zkapalňování paliv

  • Výroba a zpracování kovů

- Pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy), výroba surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu

  • Zpracování železných kovů

- provoz válcoven za tepla o kapacitě větší než 20 t surové oceli za hodinu;

- provoz kováren s buchary o energii větší než 50 kJ na jeden buchar, kde je spotřeba tepelné energie větší než 20 MW;

- nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů se zpracovávaným množstvím větším než 2 tuny surové oceli za hodinu.

- provoz sléváren železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 tun dobrých odlitků denně

  • Zpracování neželezných kovů

- výroba surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy;

- tavení, včetně slitinování, neželezných kovů, včetně přetavovaných produktů o kapacitě tavení větší než 4 t denně u olova a kadmia nebo 20 t denně u všech ostatních kovů a svýjimkou provozu sléváren;

- provoz sléváren neželezných kovů vyrábějících výrobky z litého kovu, o výrobní kapacitě větší než 2,4 tuny dobrých odlitků denně u olova a kadmia nebo 12 tun denně u všech ostatních kovů. Povrchová úprava kovů nebo plastických hmot spoužitím elektrolytických nebo chemických postupů, je-li obsah lázní větší než 30 m3.

  • Zpracování nerostů

- Výroba cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t denně nebo výroba vápna v rotačních pecích nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně;

- výroba azbestu, skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně

- tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně

- výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu, o výrobní kapacitě větší než 75 t denně nebo s hustotou vsázky větší než 300 kg/m3.

  • Chemický průmysl

- Výroba základních organických chemických látek, jako jsou: jednoduché uhlovodíky; kyslíkaté deriváty uhlovodíků, kyseliny, organické sloučeniny síry, dusíku, fosforu, halogenderiváty uhlovodíků, organokovové sloučeniny, základní plastické hmoty, syntetické kaučuky, barviva a pigmenty;

- Výroba základních anorganických chemických látek, kyseliny, zásady, soli, nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny.

- Výroba hnojiv na bázi fosforu, dusíku a draslíku, výroba základních prostředků na ochranu rostlin nebo biocidů, výroba základních farmaceutických produktů, výbušnin, chemických látek pro použití jako paliva nebo maziva.

  • Nakládání s odpady

- odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů vždy o kapacitě větší než 10 t

- spalování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný vždy o kapacitě nad 3 t za hodinu.

- odstraňování nebo využívání odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné o kapacitě nad 50 t denně.

- skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než

25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu

  • Ostatní činnosti

- výroba v průmyslových zařízeních: buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů; papíru nebo lepenky o výrobní kapacitě nad 20 t denně; desek na bázi dřeva, s výjimkou překližky, o výrobní kapacitě nad 600 m³ denně.

- předprava (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení textilních vláken či textilií o kapacitě zpracování nad 10 t denně

- vydělávání kůží a kožešin, pokud je zpracovatelská kapacita je nad 12 t hotových výrobků denně

- provozování jatek o kapacitě porážky nad 50 t denně

- odstraňování a zpracování konfiskátů živočišného původu o kapacitě zpracování nad 10 t denně

- intenzivní chov drůbeže nebo prasat

- povrchová úprava látek, předmětů nebo výrobků, používající organická rozpouštědla o spotřebě organických rozpouštědel nad 150 kg za hodinu nebo nad 200 t za rok

- výroba uhlíku nebo elektrografitu vypalováním či grafitizací

- konzervace dřeva a dřevěných výrobků o výrobní kapacitě nad 75 m3 denně

- čištění odpadních vod mimo zařízení, na které se nevztahuje směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních.

Zdroj: KOM(2007)844, Příloha I

 

3. Stav legislativního procesu

 

Za návrh je odpovědné Generální ředitelství (DG) Komise pro životní prostředí a Rada ve formaci pro životní prostředí. Odpovědným výborem v Evropském parlamentu je ENVI, zpravodajem pak Holger Krahmer (Německo, ALDE).

Návrh legislativního usnesení Evropského parlamentu si klade za cíl svými pozměňovacími návrhy posílit nástroje směrnice proti nesprávnému výkladu, zjednodušit její provádění a odstranit přebytečnou byrokracii. Hlavní klíčové změny návrhu zpravodaje oproti Komisi jsou:

  • zachování výměny informací o nejlepších dostupných technikách mezi zájmovými skupinami - průmyslem a nevládními organizacemi („Sevillský proces", jenž by měl sloužit jako podklad pro referenční dokumenty k BAT);
  • stanovení opatření ke snížení emisí jako minimálních požadavků (tímto úkolem bude pověřen „komitologický" výbor podléhající parlamentní kontrole);
  • opatření ke snížení emisí pro jednotlivá zařízení budou stanovena na úrovni příslušných místních orgánů; jejich úroveň bude v průměru splňovat požadavky referenčních dokumentů k BAT; tím se členským státům ponechá prostor pro zohlednění stavu daného zařízení, geografické polohy či místního životního prostředí;
  • uvolnění rigidních předpisů týkajících se inspekcí zařízení a závazku provozovatele předkládat zprávy o dodržování podmínek.

K novému návrhu se nicméně ozývá kritika. Organizace BusinessEurope hájící zájmy průmyslu argumentuje tím, že po implementaci kodifikované směrnice č. 2008/1 prozatím nedošlo v dané oblasti k žádnému pokroku, a proto navrhuje s novou úpravou vyčkat, neboť by mohla vést ke snížení produktivity a konkurenceschopnosti v EU.

 

4. Očekávaný vývoj

 

Jednání o legislativním návrhu proběhne v ENVI 4. listopadu 2008. Předtím bude konzultován výbor JURI. Směrnice je přijímána procedurou spolurozhodování.

 

Seznam odkazů

 

Dokumenty

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

Další odkazy

 

Další články v rubrice

Vnitřní trh v lednu 2021

Euroskop, 10.02.2021

Životní prostředí v lednu 2021

Euroskop, 10.02.2021

Spotřebitelé v lednu 2021

Euroskop, 10.02.2021