Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zaměstnanost a sociální věci v dubnu 2019

Euroskop, 10.05.2019

Zruší se jednomyslnost členských států při rozhodování EU o sociálních otázkách?, Poslanci schválili opatření pro sladění pracovního a rodinného života

 

  • Komise plánuje rozšiřování QMV do sociální oblasti

  • Poslanci podpořili otcovskou dovolenou

 

Zruší se jednomyslnost členských států při rozhodování EU o sociálních otázkách?

  • Komise sdělením zahájila diskusi o širším využívání QMV v oblasti sociální politiky.

  • Tato možnost je stanovena ve Smlouvách EU pro několik konkrétních oblastí prostřednictvím tzv. překlenovacích ustanovení.

  • Přechodem ke QMV by se neměly změnit úkoly jednotlivých aktérů.

  • Členské státy si mají nadále rozhodovat o prvcích systémů sociální ochrany.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky: určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou (KOM(2019)186)

  • Komise 16. 4. 2019 zahájila diskusi o tom, jak přejít k hlasování kvalifikovanou většinou a zefektivnit rozhodování na úrovni EU v sociální oblasti.

Pozadí

Sociální rozměr EU je zakotven v článku 3 Smlouvy o EU, podle něhož mezi cíle patří kromě jiného i podpora blahobytu obyvatel EU, úsilí o udržitelný rozvoj a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a prosazování rovnosti žen a mužů. Průlom představovalo vyhlášení evropského pilíře sociálních práv v listopadu 2017. Evropský pilíř sociálních práv má poskytovat nový rámec pro řešení současných i budoucích výzev (více v příspěvku „V EU vzniká evropský pilíř sociálních práv“, Zaměstnanost a sociální věci v dubnu 2017).

Ve svém projevu o stavu Unie v roce 2018 ohlásil předseda Jean-Claude Juncker komplexní přezkum všech tzv. překlenovacích ustanovení upravených ve Smlouvách EU. V této souvislosti již byla přijata 3 sdělení, týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky (září 2018), daňové oblasti (leden 2019) a energetiky a klimatu (duben 2019). Sdělení o překlenovacích ustanoveních v oblasti sociální politiky je tedy 4. Ve většině oblastí sociální politiky, v nichž má EU pravomoc jednat, se již hlasuje kvalifikovanou většinou. V omezeném počtu oblastí se nadále vyžaduje jednomyslnost členských států EU a zvláštní legislativní postupy, při nichž EP nemá coby spolurozhodující orgán rovnocennou úlohu jako Rada.

Sdělení je součástí širšího závazku Komise týkajícího se hledání způsobů posílení účinnosti rozhodování prostřednictvím určení oblastí, ve kterých se má více využívat QMV.

Klíčové a sporné body

V rámci zvláštních legislativních postupů navíc nemá EP, jenž je v těchto případech často pouze konzultován, rovnocennou a prvořadou úlohu spolurozhodujícího orgánu.

Komise sdělením zahájila diskusi o širším využívání QMV v oblasti sociální politiky. Tato možnost je stanovena ve Smlouvách EU pro několik konkrétních oblastí prostřednictvím tzv. překlenovacích ustanovení. Tato ustanovení umožňují za určitých okolností přejít od jednomyslnosti ke QMV. Jde o tyto oblasti: zákaz diskriminace z různých důvodů (pohlaví, rasový nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk či sexuální orientace); sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků (mimo přeshraniční situace); ochrana pracovníků před propuštěním; zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů a podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU. 

S přihlédnutím k významu a příslušným problémům jednotlivých případů navrhuje Komise nejdříve zvážit použití překlenovacího ustanovení ke snazšímu rozhodování v otázkách zákazu diskriminace. O použití překlenovacího ustanovení lze v blízké budoucnosti podle Komise uvažovat rovněž v případech, kdy se budou přijímat doporučení v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků. Přechodem k QMV se nijak nemění úkoly jednotlivých aktérů. Rozsah a podmínky výkonu pravomocí EU by měly zůstat stejné. Například členské státy mají moci i nadále rozhodovat o prvcích svých systémů sociální ochrany. Sociální partneři si mohou ponechat své pravomoci a nedotčeny mají zůstat i tradice vnitrostátního sociálního dialogu. O použití překlenovacího ustanovení by Evropská rada musela, jak stanoví čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU, rozhodnout jednomyslně, pokud vnitrostátní parlamenty nepředloží námitky a svůj souhlas vysloví EP.

Předpokládaný další vývoj

Komise vyzývá EP, Evropskou radu, Radu, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, sociální partnery, aby se v návaznosti na sdělení zapojili do otevřené diskuse o širším využívání QMV a řádného legislativního postupu v oblasti sociální politiky.

Odkazy

 

Krátce…


Poslanci schválili opatření pro sladění pracovního a rodinného života

  • Nově by měla být možnost čerpat 10 dní placené otcovské dovolené alespoň na úrovni nemocenské; 2 měsíce placené rodičovské dovolené nepřenosné na druhého rodiče a 5 dní pečovatelské dovolené ročně.

  • Nová právní úprava má umožňovat flexibilní organizaci práce včetně práce na dálku.

EP 4. 4. 2019 schválil konečné znění směrnice, která mimo jiné zavádí minimální délku otcovské a nepřenosné rodičovské dovolené v celé EU. Navrhovaná směrnice, na jejíž znění se už poslanci neformálně dohodli s ministry členských států a kterou plénum schválilo poměrem 490:82:48, definuje minimální požadavky závazné pro všechny země EU. Nová právní úprava by měla umožnit otcům zapojit se intenzivněji do rodinného života a matkám dřívější návrat do práce (více v příspěvku „EU chce zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pro občany EU“, Zaměstnanost a sociální věci v lednu 2019). Směrnice by měla přispět k podpoře rovnosti žen a mužů. Nová legislativa má vést k tomu, aby členské státy přijaly právní předpisy, jejichž součástí by měla být minimálně tato práva: (1) Právo na minimálně 10 pracovních dnů otcovské dovolené v období po narození dítěte, která by měla být placená minimálně na úrovni nemocenské, pro otce nebo - pokud to vnitrostátní legislativa dané země umožňuje - rovnocenné druhé rodiče; (2) Právo na 2 měsíce nepřenosné placené rodičovské dovolené, které by mělo rodinám vytvořit vhodné podmínky pro vyváženější rozdělení péče o dítě; (3) Právo na přiměřenou výši příspěvku během minimální nepřenosné doby rodičovské dovolené, která by měla brát v úvahu ztrátu příjmu domácnosti a umožnit jejímu lépe placenému členu, kterým je často muž, její reálné využití; (4) Právo na 5 dní pečovatelské dovolené ročně pro zaměstnance poskytující osobní péči rodinnému příslušníku nebo osobě žijící ve společné domácnosti, která ji potřebuje z vážného zdravotního nebo s věkem souvisejícího důvodu. Členské státy, které již zaručují platbu nebo příspěvek ve výši nejméně 65 % čisté mzdy pracovníka, po dobu nejméně 6 měsíců rodičovské dovolené pro každého z rodičů, mohou systém zachovat v nezměněné podobě. Pracující rodiče a pečovatelé by měli mít právo požádat zaměstnavatele o úpravu rozvržení svého pracovního času, včetně, pokud je to možné, využívání práce na dálku či pružné pracovní doby. Zaměstnavatelé by při posuzování žádostí o uzpůsobené uspořádání pracovní doby měli podle poslanců zohledňovat kromě vlastních zdrojů a provozních kapacit i potřeby rodičů dětí se zdravotním postižením nebo dlouhodobou nemocí či potřeby osamělých rodičů. Schválená směrnice vstoupí v platnost 20 dní po zveřejnění v Úředním věstníku EU. Členské státy mají mít následně 3 roky na transpozici jejích ustanovení do svých vnitrostátních předpisů.