Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2019

10.07.2019
Euroskop

Rada zmocnila Komisi k dojednání mezinárodních dohod týkajících se elektronických důkazů v trestních věcech, Rada přijala nová pravidla týkající se přísnějšího zabezpečení průkazů totožnosti, Pravidla pro usnadnění legálního cestování a boj proti nelegální migraci aktualizována, Rada projednala směrnici o navracení, Komise vydala zprávu o pokroku v boji proti dezinformacím, Boj proti terorismu: Rada přijala další dvě opatření, EU posiluje spolupráci a koordinaci mezi styčnými úředníky vyslanými členskými státy nebo EU do třetích zemí, Náhradní cestovní doklady budou přístupnější i pro nezastoupené občany EU, Polský zákon je v rozporu s právem EU, Počet žádostí o azyl se v roce 2018 snížil, Nová pravidla pro řešení přeshraničních záležitostí ve věcech manželských a v otázkách rodičovské odpovědnosti

  • Komise získala mandát k zahájení jednání o rychlejším a snazším přístupu evropských donucovacích orgánů k elektronickým důkazům

  • EU zavádí noví pravidla, která mají omezit podvodné zneužívání průkazů totožnosti

  • EU stále bojuje proti migraci

  • Rada se věnovala problematice navracení

  • EU se zaměřila na dezinformace

  • Rada schválila 2 návrhy v rámci bezpečnostní unie
  • Nová pravidla mají více koordinovat styčné důstojníky

  • Náhradní cestovní doklady mají pomáhat občanům EU

  • Polský zákon porušil pravidla EU

  • EU hodnotila počet žádostí o azyl

  • EU řeší rodičovskou odpovědnost

Krátce…

Rada zmocnila Komisi k dojednání mezinárodních dohod týkajících se elektronických důkazů v trestních věcech

  • Rada předpokládá, že doba pro poskytnutí požadovaných údajů by se mohla zkrátit na 10 dnů.

  • Dohody by měly zajistit rovněž silné záruky pro ochranu základních práv.

  • Druhý dodatkový protokol k Budapešťské úmluvě by se mohl uplatňovat po celém světě, jelikož stranami úmluvy je v současné době 63 zemí, z toho 26 členských států.

Rada 6. 6. 2019 přijala 2 mandáty, které zmocňují Komisi dojednat jménem EU dohodu s USA o usnadnění přístupu k elektronickým důkazům pro účely justiční spolupráce v trestních věcech a účastnit se jednáních v Radě Evropy o druhém dodatkovém protokolu k Úmluvě o kyberkriminalitě (tzv. Budapešťské úmluvě). Komise doporučila zahájit 2 mezinárodní jednání o přeshraničních pravidlech pro získávání elektronických důkazů v únoru 2019 (více v příspěvku „Komise doporučuje vyjednat mezinárodní pravidla pro získávání elektronických důkazů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v únoru 2019). Cílem je usnadnit přístup k elektronickým důkazům (e-mailové zprávy nebo dokumenty umístěné v cloudovém úložišti), které by mohly být použity v trestním řízení. V současné době je totiž velké množství údajů potřebných ke sledování pachatelů trestných činů uloženo v USA nebo je mají v držení americké společnosti. Právní předpisy USA však těmto poskytovatelům ne vždy umožňují, aby na základě žádosti o přístup k elektronickým důkazům poskytly požadované údaje evropským orgánům přímo. Dojednáním dohody s USA by mohlo dojít ke zkrácení doby pro poskytnutí požadovaných údajů ze současných 10 měsíců na 10 dnů. Účelem protokolu k Budapešťské úmluvě je zavést ustanovení pro účinnější a jednodušší režim vzájemné právní pomoci a pro rozšíření vyhledávání přes hranice. Při jednáních je ovšem nutné klást důraz rovněž na ochranu osobních údajů, soukromí a procesních práv občanů EU. Dohody musí být rovněž slučitelné s právními předpisy EU týkajícími se přístupu k elektronickým důkazům, které se v současné době projednávají. Komise by měla v nejbližší době zahájí jednání s orgány USA. Jednání o protokolu k Budapešťské úmluvě již probíhají.

Rada přijala nová pravidla týkající se přísnějšího zabezpečení průkazů totožnosti

  • Nová pravidla zavádějí minimální normy pro informace a bezpečnostní prvky, které musí průkazy totožnosti obsahovat.
  • Průkazy totožnosti budou muset zahrnovat fotografii a 2 otisky uložené v digitálním formátu na bezkontaktním čipu.
  • Sjednocovány jsou rovněž povolení k pobytu vydávaná občanům EU a jejich rodinným příslušníkům ze třetích zemí.

Rada 6. 6. 2019 přijala nařízení o lepším zabezpečení průkazů totožnosti občanů EU a povolení k pobytu vydávaných občanům EU a jejich rodinným příslušníkům ze třetích zemí. Nová pravidla vychází z návrhu nařízení předloženém Komisí v dubnu 2018 (více v příspěvku „Rada projednala přísnější bezpečnostní pravidla pro průkazy totožnosti“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v listopadu 2018). Neformální dohody poté dosáhli zástupci rumunského předsednictví Rady a EP v únoru 2019 (více v příspěvku „Instituce se shodly na větším zabezpečení dokladů totožnosti“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v únoru 2019). Podle nových navrhovaných pravidel se průkazy totožnosti budou muset vydávat v jednotném formátu kreditní karty (ID-1), včetně strojově čitelné zóny, a budou muset splňovat minimální bezpečnostní normy stanovené Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Mají zahrnovat fotografii a 2 otisky prstů držitele průkazu, uložené v digitálním formátu na bezkontaktním čipu. Na průkazech totožnosti má být uvnitř vlajky EU zobrazen kód země členského státu, který je vydal. Doba platnosti průkazů totožnosti má být minimálně 5 let a maximálně 10 let. Dle návrhu členské státy budou moci vydávat průkazy totožnosti s delší dobou platnosti osobám starším 70 let. Průkazy totožnosti, které nesplňují dané požadavky, pozbydou platnosti 10 let po dni použitelnosti nových pravidel nebo po uplynutí doby jejich platnosti – podle toho, co nastane dříve. Průkazy totožnosti vydané občanům ve věku 70 let a více mají zůstat platné až do uplynutí doby jejich platnosti za předpokladu, že splňují bezpečnostní normy a mají strojově čitelnou zónu. Nejméně zabezpečené průkazy, které nesplňují minimální bezpečnostní normy nebo neobsahují strojově čitelnou zónu, by měly pozbýt platnosti během 5 let. V souvislosti s novými pravidly by měly být posíleny záruky v oblasti ochrany údajů, a to převážně bezkontaktního čipu a údajů na něm uchovávaných. Součástí nařízení jsou rovněž požadavky na minimální informace, které mají být uvedeny na povoleních k pobytu vydávaných občanům EU. Sjednocen má být také formát a další specifikace povolení k pobytu vydávaných rodinným příslušníkům občanů EU ze třetích zemí. Nová pravidla po členských státech nepožadují, aby průkazy totožnosti nebo povolení k pobytu zaváděly, pokud tak jejich vnitrostátní právní předpisy nestanoví. Nová pravidla vstoupí v platnost 2 roky po přijetí.

Pravidla pro usnadnění legálního cestování a boj proti nelegální migraci aktualizována

  • Očekává se, že v období 2021–2027 vytvoří investice do výzkumu a inovací až 100 tis. nových pracovních míst.

  • Od roku 2011 vzrostla inovační výkonnost EU v průměru o 8,8 %.

  • Lepší podmínky pro legálně cestující osoby.
  • Nová pravidla mají poskytnout možnost elektronického vyplnění a podepsání formuláře žádosti.

Rada 6. 6. 2019 přijala změny nařízení o vízovém kodexu, který by měl zlepšit podmínky pro legálně cestující osoby a zvýšit počet dostupných nástrojů, kterými bude možné reagovat na problémy způsobované nelegální migrací. Komise v březnu 2018 předložila návrh na reformu společné vízové politiky EU, která by se měla přizpůsobit měnící se bezpečnostní situaci, problémům spojeným s migrací a novým možnostem technologického vývoje (více v příspěvku „Nová vízová politika EU představena Komisí“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v březnu 2018 a v příspěvku „Členské státy potvrdily dohodu o úpravě vízových režimů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v únoru 2019). Pravidla by měla zajistit lepší podmínky pro legálně cestující osoby, lepší spolupráci v oblasti zpětného přebírání nelegálních migrantů a pokrytí nákladů na vyřizování žádostí. Nová pravidla mají zajistit rychlejší a jasnější postupy pro legálně cestující osoby, zejména: (1) umožnit podávat žádosti o udělení víza až 6 měsíců a nejpozději 15 dní před cestou; (2) poskytnout možnost elektronického vyplnění a podepsání formuláře žádosti; a (3) zavést harmonizovaný přístup k vydávání víz pro více vstupů pravidelným cestujícím, kteří mají pozitivní vízovou minulost, na postupně se zvyšující dobu v délce od 1 roku do 5 let. S cílem zajistit, aby členské státy lépe pokryly náklady na vyřizování žádostí o udělení víza, aniž by to pro žadatele o vízum mělo odrazující účinek, má být vízový poplatek zvýšen na 80 €. Nařízení rovněž zavádí mechanismus pro přezkum toho, zda by měl být poplatek za víza změněn, k němuž dojde každé 3 roky. Nařízení by mělo přispět ke zlepšení spolupráce se třetími zeměmi v oblasti zpětného přebírání osob zavedením nového mechanismu, jenž umožní, aby bylo vyřizování žádostí o udělení víza využíváno jako motivační faktor. Komise má v rámci tohoto mechanismu spolupráci třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob pravidelně posuzovat. V případě, že určitá země nespolupracuje, Komise Radě navrhne přijmout prováděcí rozhodnutí o uplatňování zvláštních omezujících opatření ve vízové oblasti týkajících se vyřizování žádostí o udělení víza a v konečném důsledku vízového poplatku. Na druhé straně pokud se zjistí, že určitá země v oblasti zpětného přebírání spolupracuje, může Komise Radě navrhnout, aby přijala prováděcí rozhodnutí, kterým se stanoví buď snížení vízového poplatku, zkrácení doby na rozhodnutí o žádostech o udělení víza, nebo prodloužení doby platnosti víz pro více vstupů.

Rada projednala směrnici o navracení

  • Očekává se, že v období 2021–2027 vytvoří investice do výzkumu a inovací až 100 tis. nových pracovních míst.

  • Od roku 2011 vzrostla inovační výkonnost EU v průměru o 8,8 %.

  • EU usiluje o to, aby byla pravidla pro navracení nelegálních migrantů účinnější.
  • Zlepšení účinnosti navracení osob je základní součástí komplexní migrační politiky EU.

Rada se 7. 6. 2019 dohodla na částečném vyjednávacím postoji k revidované směrnici o navracení. Evropská rada při několika příležitostech zdůraznila, že je třeba výrazně zlepšit účinné navracení nelegálních migrantů. Důvodem je to, že celkový počet návratů je stále nízký a je potřeba jej zvýšit. Komise v září 2018 předložila návrh revidované směrnice o navracení (více v příspěvku „Komise plánuje další reformu v oblasti migrace a hranic“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2018). Postoj Rady se vztahuje na všechny aspekty navrhované revize s výjimkou ustanovení o řízení na hranicích za účelem navracení, a to proto, že rozsah tohoto řízení je vymezen v nařízení o azylovém řízení, které je v současné době předmětem diskuse. Cílem navrhovaných nových pravidel je urychlit řízení o navrácení, předcházet skrývání se a druhotným pohybům a zvýšit míru navracení. Za účelem dosažení tohoto cíle částečný vyjednávací postoj zahrnuje: (1) jasnější a rychlejší postupy pro vydávání rozhodnutí o navrácení a pro podávání odvolání včetně povinnosti vydat rozhodnutí o navrácení ve stejné době nebo krátce po rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu; (2) povinnost osob, na které se vztahuje řízení o navrácení, spolupracovat a možnost jednat v případě nedostatečné spolupráce; (3) účinnější pravidla pro dobrovolné návraty, včetně povinnosti zavést v členských státech zvláštní programy; (4) společný, neúplný seznam objektivních kritérií pro stanovení nebezpečí skrývání se; (5) možnost zadržení státního příslušníka třetí země, jestliže představuje riziko pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost; (6) jako krajní řešení a v případě, že je poskytnuta řada záruk, možnost vrátit státního příslušníka třetí země do jakékoli bezpečné třetí země. V současnosti jsou návraty na unijní úrovni regulovány směrnicí o navracení č. 115/2008. Tato směrnice stanovuje společné normy a postupy členských států pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Od přijetí této směrnice se však výzvy v oblasti návratové politiky podstatně změnily.

Komise vydala zprávu o pokroku v boji proti dezinformacím

  • V oblasti dezinformací je stále velký prostor pro zlepšení.

  • V boji proti dezinformacím nesou zvláštní odpovědnost online platformy.

Komise a vysoká představitelka 14. 6. 2019 vydali zprávu o pokroku v boji proti dezinformacím a o nejdůležitějších zkušenostech, které přinesly volby do EP. Ochrana demokratických procesů a institucí před dezinformacemi je dle Komise velkou výzvou pro všechny společnosti na celém světě. EU se v řešení tohoto problému snaží ujmout vedení a zavedla pevný rámec koordinovaných opatření plně respektující evropské hodnoty a základní práva. Společné sdělení uvádí, jak akční plán proti dezinformacím a balík týkající se voleb přispěly k boji proti dezinformacím a k zachování integrity voleb do EP. Opatření EU se zaměřila zejména na 4 vzájemně se doplňující složky:

(1) EU posílila svou schopnost odhalovat a potírat dezinformace, a to prostřednictvím pracovních skupin pro strategickou komunikaci a střediska EU pro hybridní hrozby fungujícího v rámci Evropské služby pro vnější činnost. Zvýšila schopnost koordinované reakce na dezinformace vytvořením systému včasného varování, který má usnadnit výměnu informací mezi členskými státy a orgány EU.

(2) Na základě dobrovolného kodexu zásad boje proti dezinformacím spolupracovala EU s online platformami i s celým odvětvím, aby se zvýšila transparentnost politických sdělení a zabránilo se manipulativnímu zneužívání služeb těchto platforem. Důležité bylo zajistit, aby uživatelé věděli, proč se jim konkrétní politický obsah a inzeráty zobrazují, odkud pocházejí a kdo za nimi stojí.

(3) Komise a vysoká představitelka ve spolupráci s EP pomohly zvýšit informovanost společnosti a její odolnost vůči dezinformacím, a to zejména tím, že zveřejňovaly velké množství podložených zpráv a znovu se zasadily o zvyšování mediální gramotnosti.

(4) Komise podporovala úsilí členských států o zajištění integrity voleb a posílení odolnosti demokratických systémů EU. Zřízení sítí volební spolupráce na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni s napojením na systém rychlého varování zlepšilo připravenost na potenciální hrozby.

V boji proti dezinformacím nesou zvláštní odpovědnost online platformy. Komise rovněž zveřejnila nejnovější měsíční zprávy společností Google, Twitter a Facebook vydávané na základě samoregulačního kodexu zásad boje proti dezinformacím. Všechny platformy dosáhly od ledna 2019 pokroku ohledně transparentnosti politické reklamy a zveřejňování těchto inzerátů, což má poskytnout užitečné nástroje pro analýzu výdajů na reklamu jednotlivých politických aktérů v rámci EU. Zatímco Facebook již přijal opatření k zajištění transparentnosti tematické reklamy, společnosti Google a Twitter ještě mají v tomto ohledu co dohánět. Zatím nebylo dosaženo dostatečného pokroku ve vývoji nástrojů, které by zvýšily transparentnost a důvěryhodnost internetových stránek, na nichž se reklama inzeruje.

Boj proti terorismu: Rada přijala další dvě opatření

  • EU pokračuje v budování bezpečnostní unie.

  • EU zavádí přísnější kontroly u látek, jež mohou být použity ke zhotovení podomácku vyrobených výbušnin.

  • Přijetí těchto 2 návrhů má zamezit přístupu teroristů k chemikáliím potřebným pro domácí výrobu výbušnin a usnadnit boj donucovacích orgánů s financováním terorismu.

Rada 14. 6. 2019 přijala 2 důležité prioritní návrhy týkající se bezpečnostní unie, jimiž se zpřísňují pravidla EU o prekurzorech výbušnin a usnadňuje se přístup donucovacích orgánů k finančním informacím. V návaznosti na akční plán stanovený v únoru 2016 navrhla Komise v dubnu 2018 usnadnit využívání finančních a dalších informací s cílem účinněji předcházet závažným trestným činům, jako je financování terorismu, a bojovat proti nim. Opatření, která v únoru 2019 a schválil EP a Rada, mají posílit stávající rámec EU proti praní peněz a schopnost členských států bojovat proti závažné trestné činnosti. Nařízení, kterým se zavádějí přísnější pravidla, pokud jde o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a jejich používání v celé EU, s cílem omezit jejich dostupnost pro širokou veřejnost a zajistit náležité oznamování podezřelých transakcí v rámci celého dodavatelského řetězce. Prekurzory výbušnin jsou chemické látky, které lze používat k legitimním účelům, ale také je možno je zneužít k nezákonné domácí výrobě výbušnin. Nová pravidla mají omezit dostupnost prekurzorů výbušnin pro širokou veřejnost a zajistit náležité oznamování podezřelých transakcí v rámci celého dodavatelského řetězce, zejména ze strany hospodářských subjektů. Nařízení vymezuje 2 odlišné kategorie prekurzorů výbušnin: (1) prekurzory „podléhající omezení“, jež nesmějí být zpřístupňovány osobám z řad široké veřejnosti ani nesmějí být těmito osobami dováženy, drženy nebo používány; a (2) „regulované“ prekurzory, v jejichž případě by měly hospodářské subjekty oznamovat podezřelé transakce. Při dodržení podmínek vymezených v daném nařízení je členským státům ponechána možnost zavádět režimy povolení, jejichž prostřednictvím by bylo možno široké veřejnosti nadále zpřístupňovat některé prekurzory podléhající omezení, pokud nedosahují určitých hodnot koncentrace. S výhradou kontroly ze strany Komise budou členské státy rovněž moci pravidla vztahující se na prekurzory výbušnin podléhající omezení uplatnit na chemické látky, na které se nařízení nevztahuje. Nová opatření pro přeshraniční přístup k finančním informacím ze strany donucovacích orgánů mají doplnit rámec EU pro boj proti praní peněz tím, že zajistí: (1) Včasný přístup k informacím: donucovací orgány, úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a protikorupční orgány mají mít přímý přístup k informacím o bankovních účtech obsaženým ve vnitrostátních registrech bankovních účtů (všechny členské státy mají tyto registry zřídit podle pravidel EU pro boj proti praní peněz); (2) Lepší spolupráce: nová pravidla mají zajistit větší spolupráci mezi vnitrostátními donucovacími orgány, Europolem a finančními zpravodajskými jednotkami a dále usnadnit výměnu informací mezi vnitrostátními finančními zpravodajskými jednotkami; a (3) Přísnější záruky ochrany údajů: nová směrnice stanovuje procesní záruky a záruky ochrany údajů v souladu s Listinou základních práv. Oba dokumenty musí podepsat předseda EP a Rada, poté mohou být zveřejněny v Úředním věstníku EU. Nová pravidla mají vstoupit v platnost po 20 dnech, a pokud jde o prekurzory výbušnin, mají začít platit za 18 měsíců. Členské státy mají mít 2 roky na provedení nových opatření usnadňujících přístup k finančním informacím do svých vnitrostátních právních předpisů.

EU posiluje spolupráci a koordinaci mezi styčnými úředníky vyslanými členskými státy nebo EU do třetích zemí

  • Styční úředníci mají pomáhat členským státům při usnadňování navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

  • Sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví by měly zamezit zdvojování činnosti agentur EU a jiných nástrojů nebo struktur EU.

  • Cílem tohoto nařízení je optimalizace využívání sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných členskými státy, Komisí a agenturami EU do třetích zemí.

Rada 14. 6. 2019 přijala nařízení ke zlepšení fungování evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví. Součástí nových pravidel jsou následující ustanovení: (1) zřízení řídícího výboru na úrovni EU s cílem posílit řízení sítě a koordinaci styčných úředníků pro přistěhovalectví při současném zachování pravomocí vysílajících orgánů, aby byla zajištěna efektivnost a přesná komunikační spojení; (2) posílení úlohy styčných úředníků v boji proti převaděčství migrantů; (3) styční úředníci budou shromažďovat informace na pomoc třetím zemím při předcházení nelegálním migračním tokům a na podporu správy hranic na vnějších hranicích EU; (4) styční úředníci mohou rovněž pomáhat členským státům při usnadňování navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí; (5) budou zajištěny finanční prostředky na podporu činnosti styčných úředníků pro přistěhovalectví, jež budou přidělovány po dohodě s řídícím výborem. Styční úředníci pro přistěhovalectví jsou členskými státy a EU vysíláni do třetích zemí, aby navázali a udržovali styky s orgány hostitelské země v souvislosti s otázkami migrace (předcházení nelegální migraci a boj proti ní, usnadňování navracení, řízení legální migrace). EU přijala v roce 2004 nařízení č. 377/2004, kterým byla vytvořena síť styčných úředníků pro přistěhovalectví, jejímž úkolem je koordinovat úsilí vynakládané těmito úředníky v rámci určité třetí země nebo regionu. V současné situaci, kdy je členskými státy do více než stovky zemí vysláno téměř 500 styčných úředníků pro přistěhovalectví, je však koordinace i nadále nedostatečná, což mají řešit nová pravidla.

Náhradní cestovní doklady budou přístupnější i pro nezastoupené občany EU

  • EU chce zjednodušit konzulární ochranu nezastoupených občanů EU ve třetích zemích prostřednictvím zjednodušeného vydávání bezpečných a široce akceptovaných náhradních cestovních dokladů.

  • Cílem je zjednodušit formality pro nezastoupené občany EU ve třetích zemích, kteří o cestovní pas nebo cestovní doklad přišli v důsledku ztráty, odcizení nebo zničení.

Rada 18. 6. 2019 přijala směrnici, kterou se zavádí náhradní cestovní doklad EU. Pravidla pro vydávání náhradního cestovního dokladu EU byla poprvé přijata v roce 1996. Stávající úprava ovšem nesplňovala nové bezpečnostní normy, což vedlo k podvodům a padělání. V reakci na tuto skutečnost Komise v květnu 2018 předložila první návrh na aktualizaci těchto pravidel. EP poté přijal své stanovisko v lednu 2019. Tato směrnice aktualizuje pravidla, úpravu a bezpečnostní prvky náhradního cestovního dokladu EU (NCD). Cílem je zjednodušit formality pro nezastoupené občany EU ve třetích zemích, kteří o cestovní pas nebo cestovní doklad přišli v důsledku ztráty, odcizení nebo zničení, aby se zajistilo, že obdrží náhradní cestovní doklad od jiného členského státu, aby mohli odcestovat domů. Směrnice tak nezastoupeným občanům EU umožňuje vykonávat jejich právo na konzulární ochranu jednodušším a účinnějším způsobem. NCD je doklad vydaný pro jedinou cestu, který držiteli umožňuje návrat domů, nebo ve výjimečných případech cestu do jiného místa určení, pokud nemá přístup ke svému řádnému cestovnímu dokladu, například z toho důvodu, že jej ztratil nebo že mu byl odcizen. Nezastoupení občané by měli mít možnost požádat o NCD EU na velvyslanectví nebo konzulátu kteréhokoli členského státu EU. Členský stát poskytující občanovi pomoc poté s členským státem dotčené osoby provede ověření s cílem potvrdit její státní příslušnost a totožnost. Tyto konzultace mezi členskými státy by měly proběhnout co nejrychleji, obvykle do 5 dnů. Vydaný NCD by měl být platný po dobu potřebnou k vykonání dotčené cesty a, s výjimkou mimořádných okolností, ne déle než 15 kalendářních dnů. Má mít jednotnou úpravu (sestávající z formuláře a štítku), obsahovat všechny nezbytné informace a splňovat vysoké technické normy, aby se zabránilo padělání a pozměňování, včetně rozpoznatelných bezpečnostních prvků. Příjemci takového dokladu by jej v zájmu zvýšení bezpečnosti měli po návratu domů vrátit příslušným orgánům. Směrnice bude po podpisu a vyhlášena v Úředním věstníku EU a vstoupí v platnost 20. dnem po vyhlášení. Komise by měla poté přijmout prováděcí akty, které stanoví doplňkové technické specifikace NCD EU. Členské státy mají mít 2 roky na to, aby přijaly tyto doplňkové technické specifikace, jakož i právní předpisy a ustanovení nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí. Dohodnutá opatření začnou poté uplatňovat 36 měsíců ode dne přijetí technických specifikací.

Polský zákon je v rozporu s právem EU

  • Polsko svým zákonem o Nejvyšším soudu porušuje práva EU.

  • Komise je připravena podpořit polskou vládu při uplatňování tohoto rozsudku.

Soudní dvůr EU 24. 6. 2019 rozhodl, že polský „zákon o Nejvyšším soudu“, který snižuje věk odchodu do důchodu soudců Nejvyššího soudu, je v rozporu s právem EU a porušuje zásadu neodvolatelnosti soudců, a tedy soudní nezávislosti. Komise je připravena podpořit polskou vládu při uplatňování tohoto rozsudku a pokračovat v diskusích o řešení všech ostatních nevyřešených otázek týkajících se právního státu v Polsku v rámci probíhajícího článku 7 (více v příspěvku „Problém Komise s Polskem pokračuje“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červenci 2018, v příspěvku „Druhý krok v řízení o nesplnění povinnosti proti Polsku“, Institucionální záležitosti v září 2017 a v příspěvku „Právní stát v Polsku je dle Komise ohrožen“, Institucionální záležitostí v prosinci 2017). Polský zákon o Nejvyšším soudu snížil věk odchodu do důchodu soudců Nejvyššího soudu ze 70 na 65, přičemž 27 ze 72 zasedajících soudců Nejvyššího soudu hrozí, že budou nuceni odejít do důchodu. Toto opatření se vztahovalo i na prvního prezidenta Nejvyššího soudu, jehož 6letý mandát stanovený v polské ústavě by byl předčasně ukončen. Podle zákona, který vstoupil v platnost v dubnu 2018, dostali soudci možnost požádat o prodloužení svého mandátu, který by mohl prezident republiky udělit na dobu 3 let, a jednou obnovit. Nebyla stanovena žádná jasná kritéria pro rozhodnutí prezidenta. Jedinou zárukou obsaženou v polském právním řádu byla mimoto nezávazná konzultace Národní rady pro soudnictví. V červenci 2018 zahájila Komise řízení o nesplnění povinnosti týkající se polského zákona o Nejvyšším soudu, a to na základě ustanovení o odchodu do důchodu a jejich dopadu na nezávislost Nejvyššího soudu. V září 2018 Komise postoupila věc Soudnímu dvoru EU a požádala Soudní dvůr, aby nařídil předběžná opatření, která by zabránila nenapravitelným škodám, které by vyplývaly z použití nového zákona.

Počet žádostí o azyl se v roce 2018 snížil

  • Počet žádostí o azyl v zemích EU+ v roce 2018 klesá již 3. rok v řadě a vrátil se na úroveň před krizí.

  • Navzdory nárůstu počtu žádostí v prvních 5 měsících roku 2019 je stále příliš brzy na to, aby bylo možné tento vývoj označit za posun v posledních trendech.

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) 24. 6. 2019 představil Výroční zprávu za rok 2018 o situaci v oblasti azylu v zemích EU+. Cílem je poskytnout ucelený přehled o situaci v oblasti azylu v zemích EU+ a o praktickém fungování společného evropského azylového systému (CEAS). V roce 2018 bylo v zemích EU+ podáno 664 480 žádostí o mezinárodní ochranu, což představuje pokles 3. rok v řadě, tentokrát o 10 %. Asi 9 % těchto žádostí podali opětovní žadatelé. I když počet žádostí zůstal po celý rok 2018 pozoruhodně stabilní, skrývají se za relativní stabilitou na úrovni EU+ velké rozdíly mezi členskými státy a mezi jednotlivými státními příslušnostmi žadatelů. Celková míra uznaných žádostí v zemích EU+ u rozhodnutí v 1. stupni v roce 2018 činila 39 %, což je pokles o 7 p. b. oproti předchozímu roku. Třemi hlavními zeměmi původu žadatelů v zemích EU+ byly v roce 2018 Sýrie (13 %), Afghánistán a Irák (v obou případech 7 %). K 10 nejčastějším státním příslušnostem původu patřil též Pákistán, Nigérie, Írán, Turecko (každá země po 4 %), Venezuela, Albánie a Gruzie (po 3 %). V roce 2018 podali téměř 1/5 všech žádostí státní příslušníci ze zemí, u nichž není vyžadováno vízum pro vstup do schengenského prostoru, včetně Venezuelců, Kolumbijců, Albánců a Gruzínců. Pokud jde o přijímající země, byla v roce 2018 podána většina žádostí o azyl v Německu, Francii, Řecku, Itálii a Španělsku. Žádosti podané v těchto 5 zemích společně tvořily téměř ¾ všech žádostí podaných v zemích EU+. Nejvíce žádostí obdrželo Německo (184 180) – již 7. rokem v řadě, navzdory 17% poklesu oproti roku 2017. Naopak počet žádostí ve Francii se již 4. rokem v řadě zvýšil, přičemž v roce 2018 bylo podáno 120 425 žádostí, což je dosud nejvyšší hodnota zaznamenaná ve Francii. Zemí s 3. nejvyšším počtem žádostí podaných v EU+ se v roce 2018 stalo Řecko, kde se počet žádostí zvýšil 5. rokem v řadě na 66 965 žádostí. Mezi 5 nejčastějších zemí přijetí v přepočtu na počet obyvatel patřil Kypr, Řecko, Malta, Lichtenštejnsko a Lucembursko. Na konci roku 2018 zůstával počet nevyřízených případů vysoký, přičemž v zemích EU+ čekalo na konečné rozhodnutí přibližně 896 560 žádostí. Ve srovnání s koncem roku 2017 to představovalo pouze mírný pokles o 6 %. V prvních 5 měsících roku 2019 bylo v zemích EU+ zaregistrováno více než 290 tis. žádostí o mezinárodní ochranu. To odpovídá 11% nárůstu oproti témuž období v roce 2018. V tomto období byly hlavními zeměmi původu Sýrie (8 %), Afghánistán a Venezuela (v obou případech 7 %), které dohromady tvoří téměř 1/4 žádostí v zemích EU+. V tomto období byl také zaznamenán nárůst žádostí podaných státními příslušníky zemí Latinské Ameriky. Venezuelští státní příslušníci podali přibližně 18,3 tis. žádostí o azyl, což je zhruba 2násobný počet žádostí ve srovnání se stejným obdobím v roce 2018. Kolumbijští státní příslušníci podali 3krát více žádostí. Nárůst byl zaznamenán také u státních příslušníků Salvadoru, Hondurasu, Nikarague a Peru.

Nová pravidla pro řešení přeshraničních záležitostí ve věcech manželských a v otázkách rodičovské odpovědnosti

  • Délka soudního řízení má být limitována na maximálně 6 týdnů pro soud prvního stupně a 6 týdnů pro každý odvolací soud.

  • Občané by se měly vyhnou vysokým nákladům, které jsou s řešením takových sporů obvykle spojeny.

Rada 25. 6. 2019 přijala revizi tzv. nařízení Brusel IIa, jež stanovuje pravidla pro příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a v případě únosů dětí v rámci EU. Nařízení Brusel IIa je základem přeshraniční soudní spolupráce EU ve věcech manželských (rozvod, rozluka, prohlášení manželství za neplatné) a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, včetně otázek souvisejících s péčí o dítě a právem na styk s dítětem a únosem dítěte do zahraničí. Toto nařízení se uplatňuje ve všech členských státech kromě Dánska od března 2005. Nová pravidla mají poskytovat právní srozumitelnost, snižují náklady na řízení a právní pomoc a hlavně zkracují délku řízení, aby se co nejvíce omezil jeho negativní dopad na dítě. EU by měla dosáhnout usnadnění a urychlení rozhodnutí ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné, jakož i o otázkách rodičovské odpovědnosti a mezinárodních únosů dětí, která mají být uplatňována přeshraničně. Jedním z hlavních cílů revize je zlepšit stávající právní předpisy na ochranu dětí v případě přeshraničních sporů ve věcech rodičovské odpovědnosti, jako jsou spory týkající se péče o dítě, práv na styk s dítětem a únosů dětí. V současnosti trvá řízení o navrácení v případech přeshraničního únosu dítěte rodičem v průměru celých 24 týdnů. V některých případech pak může být mnohem delší, zejména pokud má členský stát k dispozici několik odvolacích stupňů. Díky novým pravidlům má být délka soudního řízení limitována na max. 6 týdnů pro soud prvního stupně a 6 týdnů pro každý odvolací soud. Ústřední orgán měl by navíc příslušnou žádost zpracovat efektivně, protože nová pravidla zavádějí 5denní lhůtu pro potvrzení přijetí žádosti. Nařízení má platit pouze pro přeshraniční spory v rámci EU. Nařízení by mělo: (1) stanovit pravidla pro určení země, jejíž soudy budou rozhodovat ve věcech manželských, ve věcech rodičovské zodpovědnosti a v případech únosu dítěte v situaci, kdy se spor týká více než jedné země; (2) zaručit, aby rozsudky vynesené v jedné zemi EU byly uznávány a vykonávány v jiné zemi EU; (3) soustředit na řešení procedurálních aspektů pouze u přeshraničních případů. Veškerá zásadní pravidla, jako je např. způsob realizace práva na přístup k dítěti nebo výběr kritérií, která se uplatní při přiznávání práva na péči o dítě rodiči, zůstávají ve výlučné pravomoci členských států. Nový předpis mění některá hlediska stávajícího nařízení Brusel IIa a má přinést:

  1. jasnější pravidla týkající se příležitosti dítěte vyjádřit své názory spolu se zavedením povinnosti poskytnout dítěti skutečnou a účinnou příležitost vyjádřit své názory;
  2. úplné zrušení doložky vykonatelnosti u všech rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti. Tím se mají ušetřit občanům čas a peníze, kdykoli je třeba zaslat rozhodnutí z jednoho členského státu do jiného. Zrušení doložky vykonatelnosti provází řada procesních záruk;
  3. posílená a jasnější pravidla pro případy únosů dětí v rámci EU, zavádějící mimo jiné lhůty s cílem zajistit, že tyto případy budou řešeny co nejrychleji;
  4. jasnější pravidla pro pohyb veřejných listin a mimosoudních dohod. Ve znění nařízení je stanoveno, že bude umožněn volný pohyb dohod ve věcech rozvodu, rozluky nebo rodičovské odpovědnosti, pokud k nim bude přiloženo příslušné osvědčení;
  5. jasnější ustanovení o umístění dítěte v jiném členském státě, včetně potřeby získat předchozí souhlas pro všechna umístění, ledaže má být dítě umístěno spolu s rodičem;
  6. harmonizace některých pravidel pro vykonávací řízení. Zatímco vykonávací řízení se nadále řídí právem členského státu výkonu, nařízení obsahuje některé harmonizované důvody pro pozastavení nebo odepření výkonu, čímž má poskytnout rodičům a dětem větší právní jistotu.

Počet přeshraničních sporů v rodinných záležitostech v EU roste úměrně ke zvyšujícímu se počtu mezinárodních rodin, kterých je nyní odhadem 16 mil. Každý rok proběhne v EU přibližně 140 tis. mezinárodních rozvodů a dojde asi k 1,8 tis. únosů dítěte rodičem. Pravidla vycházejí z návrhu, který v roce 2016 předložila Komise. Návrh podléhá zvláštnímu legislativnímu postupu, který vyžaduje jednomyslnost v Radě po konzultaci EP. Přijímání a uplatňování tohoto právního předpisu se účastní všechny členské státy kromě Dánska. EP vydal stanovisko k návrhu Komise v lednu 2018. Poté byl EP znovu konzultován a v březnu 2019 vydal druhé stanovisko, tentokrát ke znění obecného přístupu Rady. Nová pravidla se mají začít uplatňovat 3 roky po vyhlášení nařízení v Úředním věstníku.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality