27.04.2008
Podmínky přistoupení České republiky k EU uzavřené na kodaňském summitu EU v prosinci roku 2002, Kapitola 20: Kultura a audiovize
Úkoly v oblasti kultury jsou definovány Článkem 151 Smlouvy o Evropském společenství. Tento článek v prvním bodě říká: „Společenství přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální rozmanitost a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví“. Evropská společenství považují dodržování tohoto článku za prioritu, což bylo zdůrazňováno také při všech jednáních o přistoupení ČR k Evropské unii. Národní a regionální rozmanitost kultur evropských zemí je považována za obrovský potenciál, který musí být zachován a výrazně podporován. Proto také Evropská rada pro oblast kultury – na rozdíl od jiných oblastí – přijímá k dosažení cílů uváděných ve výše uvedeném článků podpůrná opatření, aniž by jimi harmonizovala předpisy členských států.
V oblasti audiovizuální politiky byly v průběhu přístupových jednání přijaty tyto zákony : tiskový zákon (č.46/2000 Sb) a zákon o provozování rozhlasového a TV vysílání (č.231/2001 Sb), čímž bylo dosaženo plné kompatibility českého právního řádu s právem ES. Posledně jmenovaná norma je přizpůsobena úpravě Směrnice ES Televize bez hranic, tj. obsahuje i právní úpravu podpory evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby. Cílem směrnice „Televize bez hranic“ je vytvoření podmínek pro zachování evropské audiovizuální tvorby s ohledem na kulturní rozmanitost jednotlivých evropských zemí.
V nelegislativní oblasti kapitoly „Kultura a audiovizuální politika“ je přínosem možnost účasti v programech Evropské unie. V oblasti kultury se jedná o souborný program Kultura 2000 (Culture 2000), jenž zahrnuje veškeré oblasti kultury. V problematice audiovize jsou stěžejními programy „Media Plus“ a „Media II-Training“, které podporují projekty audiovizuálního sektoru v oblastech rozvoje, distribuce, podpory a vzdělávání.
Oblast kultury se tedy z hlediska přijetí legislativních principů ES jeví jako bezproblémová, žádná přechodná období zde nebyla požadována.
Shrnutí
Oblast kultury se jeví pro ČR z hlediska přijetí legislativních principů EU bezproblémová.
V audiovizuální oblasti lze označit za nejvýznamnější harmonizaci českého právního řádu se směrnicí Rady nazvanou „Televize bez hranic“. Z ní vyplývá mimo jiné povinnost provozovatelů televizního vysílání vyhradit tam, kde je to proveditelné, pro evropská díla nadpoloviční podíl celkového vysílacího času každého svého programu a pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci alespoň 10% celkového vysílacího času svého programu.
Přijetím návrhu novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání bude dosaženo plné kompatibility českého právního řádu s právem EU, resp. s acquis.
Přínosem kapitoly je zejména, rovněž prostřednictvím účasti České republiky na řadě komunitárních programů, možnost rozvíjet kulturní projekty jak na národní, tak na celoevropské úrovni a podpora evropské audiovizuální a nezávislé tvorbě.