Přejít na obsah

Vyhledávání

25/04/2014 05:25:53


Hlavní menu

Zasílání aktualit o EU


A-B

Acquis communautaire

Tento termín označuje souhrn zákonů a ustanovení, přijatých během jednotlivých etap evropské integrace a vytváření společného trhu. Používá se především ve vztahu k zemím, které jsou přijímány za nové členy Evropské unie. Rozumí se jím, že nová země přijme a vezme za své stávající i budoucí práva a povinnosti, spjaté se systémem a institucionálním rámcem EU - včetně práv a povinností plynoucích z multilaterálních i bilaterálních dokumentů, jež EU a její členské země podepsaly.

Addoninův výbor

Výbor pod názvem "Evropa občanů", ustavený ad hoc na podnět Evropské rady (na základě jejího rozhodnutí z Fontainebleau v roce 1984). Zabýval se otázkou, jak přiblížit komplikovaný politický systém Evropského společenství občanům. V roce 1985 předložil výbor dvě zprávy, v nichž se jako nejdůležitější opatření navrhuje volný pohyb osob a právo usadit se v kterémkoli členském státě ES. Ve stejném roce vypracovala Komise pracovní program realizace těchto návrhů. Později byly zahrnuty do Smlouvy o Evropské unii.

Adenauer, Konrad Hermann Joseph (1876 Kolín nad Rýnem - 1967 Rhöndorf)

Konrád Adenauer a Charles de Gaulle - setkání 1963Německý křesťanskodemokratický politik, první poválečný kancléř Německa (1949-1963) a první předseda německé konservativní strany CDU (1950-1966), strůjce poválečné obnovy Německa a jeho atlantického a evropského ukotvení, jeden z „otců zakladatelů" Evropské unie.

Pocházel z katolicky založené úřednické rodiny z Porýní. Po studiích práv a národohospodářství (Freiburg, Mnichov, Bonn) působil jako úředník a advokát. V roce 1905 vstoupil do německé katolické strany Centrum, za kterou byl zvolen městským radním v Kolíně. V roce 1917 se stal starostou a Kolín pod jeho vedením vyrostl v ekonomické a kulturní centrum Porýní. Po převzetí moci nacisty v březnu 1933 byl zbaven všech úřadů, v roce 1934 byl krátce vězněn, pak neustále sledován gestapem, znovu zatčen po atentátu na Hitlera v roce1944 a vězněn až do konce války. Po jejím konci se ihned zapojil do budování poválečného Německa. Jako přesvědčený konservativec a antinacista ztělesňoval spojencům představu nového, demokratického Německa. V březnu 1946 se stal předsedou CDU v britské okupační zóně. Pod jeho vedením se v září 1948 sešla tzv. parlamentní rada, která vypracovala „Základní zákon", ústavní listinu demokratického Německa. 15. září 1949 byl zvolen prvním kancléřem SRN.

Za pouhých šest let v čele Spolkové republiky Německo se mu podařilo povznést zemi, zničenou válkou, k ekonomické prosperitě (model sociálního tržního hospodářství Adenauerova ministra Ludwiga Erharda) a začlenit SRN do západoevropského politického a ekonomického systému (v roce 1951 členství SRN v Radě Evropy, v r. 1952 založení Evropského společenství uhlí a oceli, r. 1954 uznání plné suverenity SRN, v r. 1955 vstup Německa do NATO) a zasadit se o euroatlantické ukotvení SRN (výsadní spojenectví Německa s USA, včetně zahájení rozhovorů s Izraelem).

Pevnému připoutání k Západu byl Adenauer ochoten obětovat i vidinu brzkého sjednocení Německa. Za rozhodující přitom považoval narovnání vztahu Německa a Francie. V roce 1963 společně s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem, s kterým udržoval blízký vztah, podepsal historickou smlouvu o přátelství, která se stala jedním z milníků evropské integrace: Německo-francouzské usmíření připravilo cestu k Římským smlouvám a Evropskému hospodářskému společenství.

Jeho osobním krédem bylo: „Uctíváme v každém člověku jednotlivce, kterého stvořil Bůh. Lidská důstojnost a svoboda jsou základem pro veškerou činnost ve státním aparátu, v oblasti hospodářství a kultury. V první řadě člověk a potom stát. V první řadě člověk a potom hospodářství."

Na adresu evropské integrace pronesl: „Je naprosto lhostejné, zda ke sjednocení Evropy dojde na bázi federace nebo konfederace. Říkám vám zcela otevřeně, že pro mne je důležité, aby v tomto směru vůbec k něčemu došlo."

Dílo

  • Erinnerungen (Paměti), Frankfurt nad Mohanem 1970.
  • Teegespräche 1950-1954 (Rozhovory u čaje), Berlin - Rhöndorf 1984.
  • Adenauer im Dritten Reich (Adenauer ve Třetí říši), Berlin - Rhöndorf 1991.

Literatura

  • Dušan Hamšík, Oběd s Adenauerem. Praha 1966
  • Miloslav Novák, Kancléř Adenauer. Praha 1995
  • Charles Williams, Adenauer - Otec nového Německa.  Praha 2002 (ang. orig.: Adenauer, The Father of the New Germany, Londýn 2000)

Agenda 2000

Agenda 2000 je akční program, přijatý Evropskou komisí 15. července 1997. Je to oficiální odpověď na požadavky, formulované na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995, všeobecný dokument o rozšíření a o reformě společných politik a zpráva o finančním rámci Evropské unie po 31. prosinci 1999. Agenda 2000 se dotýká všech otázek, s nimiž se unie musí vyrovnávat na počátku 21. století. Součástí dokumentu jsou posudky zemí, které se v té době ucházely o členství v Unii (posudky, které vypracovala EK).

Agenda 2000 má tři části:

První projednává o vnitřních mechanismech unie, zejména se zabývá reformou společné zemědělské politiky a politiky sociální a hospodářské soudržnosti. Obsahuje také doporučení, jak se nejlépe vyrovnat s nadcházejícím rozšířením a navrhuje vytvoření nové finanční perspektivy (tj. rozpočtu) na období 2000-2006.

Druhá část navrhuje zesílenou předvstupní strategii, zahrnující dva nové prvky: přístupové partnerství a rozšířenou účast kandidátských zemí v programech Společenství - a vytvoření mechanismu pro uplatňování acquis Společenství.

Třetí část představuje studii o vlivu rozšíření na politiky EU.

Tyto priority byly podepřeny dvaceti legislativními návrhy, které podala Evropská komise v roce 1998. Na zasedání Evropské rady v Berlíně roku 1999 se všichni zúčastnění shodli na tomto „legislativním balíku" a všechna opatření byla přijata v témže roce. Na období let 2000 až 2006 pokrývají čtyři úzce propojené oblasti:

  • reformu společné zemědělské politiky
  • reformu strukturální politiky
  • předvstupní instrumenty
  • finanční perspektivu.

Agentury Evropské unie

Na podporu členských států EU a jejich občanů byla zřízena celá řada specializovaných a decentralizovaných agentur. Tyto agentury reagují na potřebu geografické diverzifikace a na nutnost vypořádat se s novými úkoly právního, technického nebo vědeckého charakteru. Agentury EU jsou rozděleny do několika skupin. Zásadní je zde dělení na Agentury Společenství (první pilíř), Agentury společné zahraniční a bezpečnostní politiky (druhý pilíř) a Agentury pro spolupráci policejních a soudních orgánů v trestních věcech (třetí pilíř). 

Akce Jeana Monneta

Podpůrný program pro studium evropské integrace v rámci postgraduálního výzkumu a výuky - jde zejména o zřizování kateder evropských studií, pořádání evropských studijních akcí a zpracovávání studijních modelů.

Akt o drobném podnikání (Small Business Act)

Komise v rámci Aktu o drobném podnikání zformulovala konkrétní kroky na podporu malého a středního podnikání. Představila hned několik návrhů na podporu této oblasti. Vedle vzniku statutu evropské soukromé společnosti se jedná především návrh týkající se snížení sazby DPH na místně poskytované služby s vysokým podílem lidské práce, revizi směrnice o pozdních platbách a nařízení o blokových výjimkách. Více naleznete v rubrice Monitoring legislativy EU.

Amsterodamská smlouva

Amsterodamská smlouva, foto archiv Evropské komise

Amsterodamská smlouva vzešla z mezivládní konference, zahájené zasedáním Evropské rady v Turínu 29. března 1996. Byla přijata na zasedání Evropské rady v Amsterodamu 16.-17. června 1997. Ministři zahraničních věcí patnácti členských států ji podepsali 2. října 1997. Smlouva vstoupila v platnost 1. května 1999 - poté, co ji ratifikovaly všechny členské státy. Z právního pohledu Amsterodamská smlouva mění určitá ustanovení ve Smlouvě o Evropské unii, ve smlouvách zakládajících Evropská společenství a v souvisejících právních aktech. Tyto smlouvy však nenahrazuje, spíše stojí vedle nich.

Antidumpingové řízení

Řízení u Komise ES, zaměřené na zjišťování dumpingu a vyměření antidumpingového cla. Aby mohlo být uvaleno antidumpingové clo, musí být naplněny tři předpoklady: existence dumpingu, nebezpečí významného poškození některého průmyslového odvětví ES a "zájem Společenství" na uvalení antidumpingového cla. Antidumpingové řízení se obvykle zahajuje stížností představitelů dotčeného průmyslového odvětví Komisi ES. Uzná-li Komise stížnost za odůvodněnou, zahájí šetření. Dospěje-li Komise po vyslechnutí zúčastněných stran k závěru, že dumping existuje, uvalí na dotyčné zboží předběžné antidumpingové clo. Teprve po projednání a schválení v Radě může Komise rozhodnout o vybrání konečného antidumpingového cla. Antidumpingové řízení může skončit i tím, že vývozce vyjádří ochotu zvýšit cenu o dumpingový rozdíl nebo ji přinejmenším upravit směrem nahoru tak, aby neohrozilo poškození průmyslu ES.

Asociační dohoda

Dohoda uzavíraná mezi Evropskými společenstvími a vnějším státem, skupinou států nebo mezinárodní organizací. Obsahuje vzájemná práva a povinnosti v oblasti ekonomické, průmyslové a obchodní spolupráce. Existují dva druhy asociačních dohod. Jedny jsou uzavírány s výhledem na vstup daného subjektu do unie (např. Asociační dohoda ČR - ES). Druhý typ asociačních dohod nepředpokládá vstup do EU a byl uzavřen např. s některými africkými státy.

Audiovizuální EUREKA

Jde o podporu intenzivnějšího výzkumu a zavedení televizního systému HDTV a řešení s tím souvisejících problémů - model, který navrhl francouzský prezident Mitterrand na zasedání Evropské rady na Rhodosu v roce 1988. Podobně, jako je tomu v případě původního programu EUREKA, který není omezen pouze na EU, se bude podporovat vytvoření audiovizuálního trhu, jehož profil by určovali Evropané. Tím by se měla posilovat kulturní identita Evropy a omezovat „amerikanizace" médií. Jako centrum informační sítě, sloužící k větší transparentnosti trhu, byla 29. června 1993 ve Štrasburku otevřena Evropská pozorovací kancelář pro audiovizuální media.

Azylové právo

Maastrichtská smlouva pojala azylovou politiku (ve třetím pilíři) jako zvláštní oblast spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Poté, co vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, se otázky azylu dostaly do 1. pilíře Evropské unie a budou upravovány právními nástroji komunitárního práva.

Bankovky

Euro má sedm bankovek v různých barvách a velikostech - 500, 200, 100, 50, 20, 10 a 5 EUR. Grafické zpracování každé z nich pracuje s tématem evropského architektonického dědictví (5 EUR - antika; 50 EUR - renesance atd.), avšak nejsou zobrazeny skutečné stavby. Přední straně každé bankovky dominují okna a vjezdy jako symbol ducha otevřenosti a spolupráce v EU. Opačná strana bankovek zobrazuje mosty jako symbol komunikace mezi lidmi v Evropě a mezi Evropou a zbytkem světa. Konečné návrhy bankovek byly představeny v prosinci 1996 v Dublinu. Všechny bankovky obsahují bezpečnostní znaky.

Benelux

V roce 1944 se rozhodly Belgie, Holandsko a Lucembursko integrovat v celní unii s názvem Benelux. 17. března 1948 vstoupila v platnost dohoda o vytvoření Beneluxu. Základním cílem této celní unie byla podpora rozvoje vzájemného obchodu a vzájemná hlubší integrace jednotlivých ekonomik členských států. Do doby než byla postupně vytvořena jednotlivá společenství a následně v rámci Evropských společenství v roce 1968 celní unie, měly země Beneluxu vlastní celní sazebník. P vytvoření celní unie v rámci Evropských společenství (ES) převzaly celní sazebník ES. Generální sekretariát celní unie sídlí v Bruselu. V rámci Beneluxu spolu udržují specifický svazek Belgie s Lucemburskem. Tyto dvě země vytvářejí hospodářskou unii. Všechny tři členské státy patřily a patří k nejaktivnějším v oblasti evropské integrace, byly zakládajícími členy Evropského společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Euratomu. V roce 1998 byly rovněž Radou ministrů vybrány do skupiny zemí Evropské unie, které k 1. lednu 1999 vytvořily společnou měnu Euro.

Berlínská deklarace

Německé předsednictví v první polovině roku 2007 si zvolilo za jednu z priorit oživení debaty o Euroústavě, kterou pohřbilo francouzské a nizozemské 'ne' v roce 2005. Prvním impulsem k tomuto oživení byla tzv. Berlínské deklarace, kterou představitelé členských států EU podepsali 25. března 2007 během oslav 50. výročí podepsání Římských smluv. Úsilí Německa o oživení debaty o reformě EU vyvrcholilo během červnového summitu Evropské rady ve dnech 21. až 23. června 2007 v Bruselu. Nejvyšší představitelé členských států EU se shodli na znění dohody na zpracování Návrhu Smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, pro kterou se díky jejímu obsahu vžil název reformní smlouva. Znění Berlínské deklarace najdete zde.

Berlínská zeď

Nechvalně známá zeď, která mezi lety 1961 až 1989 rozdělovala v podstatě neprodyšně Berlín na dvě části. Podle dohod z Postupimi a z Jalty o poválečném uspořádání Evropy bylo Německo rozděleno na více částí. Jednalo se o to, že poražené Německo mělo nadále existovat pod "patronací" či lépe dozorem vítězných mocností. Nejprve tedy došlo v roce 1945 na dělení do čtyř takzvaných okupačních zón, spravovaných USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Vzhledem k dalšímu vývoji, kdy byly postupně sdruženy zóny USA, Velké Británie a Francie v jednu, vše vyústilo v dělení na "Východní Německo" pod správou Sovětského svazu a na "Západní Německo". V roce 1949 pak vznikly dva nové německé státy: část pod správou USA se stala 23. května 1949 základem nově vzniklé Spolkové republiky Německo (SRN), z druhé části vnikla 7. října 1949 Německá demokratická republika (NDR). 

Podobný osud postihl i město Berlín, v němž byla definována jasná hranice mezi územím "Východního Berlína" patřícím NDR a územím "Západního Berlína", které připadlo SRN. Avšak v období 1949-61 odešlo z NDR na "Západ" více než 2,5 miliónu obyvatel a proto bylo rozhodnuto o stavbě zdi, která by z velké části tomuto odlivu zabránila. NDR stavbu započala v srpnu 1961 natažením ostnatých drátů a když vše bylo v roce 1963 dokončeno, tak zeď postavenou z betonových panelů dlouhou 165 kilometrů a vysokou zhruba 3 metry hlídalo 30 tisíc východoněmeckých vojaků, 193 strážních věží a 208 bunkrů. Na západní straně bylo podél zdi vytvořeno pouze jakési "území nikoho". Zde se po lidech sice nestřílelo, ale výstražné tabule "Nepřibližujte se! Nebezpečí újmy na zdraví" byly výmluvné. V průběhu let se mnozí pokoušeli zeď překonat, zatknuto či přímo zastřeleno zde bylo mnoho lidí. Celkem se hovoří o více než 190 obětech Berlínské zdi.

K otevření a postupnému zbourání zdi mohlo dojít teprve až po pádu komunistických režimů v zemích Východní Evropy. K pádu zdi samé došlo přesně 9. listopadu 1989 po prvním zveřejnění informací o otevření hranic na Západ. Během následujících let byla tato obludná stavba postupně rozebrána. V současnosti jsou již jedinými významnými souvislými zbytky a připomínkami zdi tři úseky: tzv. East Side Gallery na břehu Sprévy a dva menší úseky - první mezi Postupimským náměstím (Potsdamer Platz) a Checkpoint Charlie a druhý na Bernauer Straße. O historii zdi (a současně útěků či pokusů o útěky přes ni) nabízí informace muzeum v Domě na Checkpoint Charlie (Haus am Checkpoint Charlie), které existuje již od roku 1963  a nachází se na bývalém přechodu Checkpoint Charlie. Stránky tohoto muzea - Muzeum Haus am Checkpoint Charlie.

BEUC (Bureau Européenne des Unions de Consumateurs)

Centrální sdružení národních spotřebitelských svazů, které se na úrovni EU zasazuje o zájmy spotřebitelů.

Bilaterální dohoda

Nejčastěji mezistátní dohoda, která řeší obchodní či politické vztahy mezi dvěma stranami. Většina mezinárodní diplomacie probíhá na bilaterální úrovni. Například smlouva mezi dvěma zeměmi, výměna velvyslanců, státní návštěva a další. Dalším typem dohody je dohoda mnohostranná čili multilaterální.

Bílá kniha

Bílé knihy Evropské komise jsou dokumenty, které obsahují návrhy na činnost Společenství v určité oblasti. V některých případech Bílá kniha následuje po vydání Zelené knihy, jejímž cílem je zahájit proces konzultací o daném tématu na evropské úrovni. Příkladem jsou Bílé knihy o završení jednotného trhu, o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, o sbližování práva v přidružených státech střední a východní Evropy v oblastech týkajících se vnitřního trhu. Vysloví-li souhlas Evropská rada, může se z Bílé knihy stát akční program Unie pro danou oblast.

Britský rabat

V roce 1984 se Velké Británii vedené premiérkou Margaret Thatcherovou podařilo prosadit zavedení tzv. „britského rabatu" či také „britského šeku". Ten přímo souvisí s problematikou ROZPOČTU EU, přesněji s jeho doposud zásadní součástí - SPOLEČNOU ZEMĚDĚLSKOU POLITIKOU (SZP). V podstatě se jedná o určitou kompenzaci z rozpočtu EU vůči Velké Británii, která má oproti některým jiným členským zemím nižší zastoupení zemědělské výroby. Přičemž v době zavedení této kompenzace ekonomika Británie dosahovala necelých 91 % průměru HDP tehdejšího Společenství a současně prostředky vynakládané na SZP představovaly jednoznačně většinu rozpočtu ES, tedy zhruba jeho 80 %. Do dnešních dnů se sice již uvedené poměry diametrálně změnily, HDP Británie nyní činí asi 120 % průměru EU, přesto se Britové rabatu zatím nechtějí vzdát. Patří totiž dlouhodobě mezi odpůrce Společné zemědělské politiky a proto podmiňují zrušení rabatu její zásadní reformou. Ta se však stále odkládá, není totiž jednoduché dojít ke kompromisu v této, pro většinu členských zemí velmi citlivé, oblasti.

Více informací k tématu v samostatném článku Britský rabat a rozpočet EU.  

Bruselský pakt

Tímto termínem je označována původně proti Německu namířená obranná smlouva Velké Británie a Francie ze 4. března 1947, rozšířená 17. března 1948 o státy Beneluxu. Bruselský pakt byl předchůdcem Západoevropské unie (ZEU), která vznikla přistoupením Itálie a Spolkové republiky Německo.

BUSINESSEUROPE (The Confederation of European Business)

Konfederace evropského podnikání, která sdružuje podnikatelské a zaměstnavatelské svazy z 33 zemí Evropy. Je největším podnikatelským lobby vůči evropským institucím a dalším organizacím a lídrem zaměstnavatelů v  rámci evropského SOCIÁLNÍHO DIALOGU.  Zastupuje asi 20 milionů podniků v Evropě. Jedná se o nástupnickou organizaci původního sdružení UNICE. Stránky konfederace BUSINESSEUROPE.

nahoru