Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

E-F

ECU

Zkratka pro European Currency Unit (Evropská zúčtovací jednotka). Vznikla v roce 1979 při budováním Evropského měnového systému (EMS). Byla to tzv. košová měna, v jejímž rámci měly jednotlivé měny členských států jistou hodnotu, danou ekonomickou situací příslušné země z hlediska národního důchodu a výměny zboží v EU. ECU se používalo při transakcích mezi centrálními bankami členských zemí EMS. Od 1. ledna 1999 bylo v kursu 1:1 nahrazeno společnou měnou Euro.

EFTA

viz Evropské sdružení volného obchodu

Ekonomická integrace

Proces, při němž se vytváří nové integrační seskupení z původních zakladatelských subjektů. Podle míry pravomocí, přenesených z úrovně zakladatelských subjektů na úroveň nově vytvořeného integračního seskupení, rozlišujeme různé typy takových seskupení - různé stupně ekonomické integrace. Ekonomická integrace odehrávající se na úrovni států postupně prochází následujícími integračními stupni:

OBLAST VOLNÉHO OBCHODU - členské státy takové oblasti úplně odstraní překážky vzájemného obchodu, ale ponechají si vlastní přístup k obchodu s nečlenskými státy.

CELNÍ UNIE - jedná se de facto o oblast volného obchodu, doplněnou o společnou obchodní politiku vůči nečlenským státům, prováděnou především prostřednictvím společného celního sazebníku.

SPOLEČNÝ TRH - jedná se de facto o celní unii, která je doplněna uvolněním pohybu výrobních faktorů v rámci tohoto trhu. Pohyb výrobních faktorů však není zcela liberalizován a mezi členskými státy vytvářejícími Společný trh nadále zůstávají především fyzické (státní hranice) a technické (normy a předpisy) bariéry.

VNITŘNÍ TRH - v rámci vnitřního trhu dochází k úplné liberalizaci volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob, jsou odstraněny fyzické, technické a také daňové bariéry bránící jejich pohybu.

HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE - koordinace hospodářské politiky, charakteristická pro vnitřní trh, je stále více nahrazována společnou hospodářskou politikou členských států. Stávající členské měny jsou nahrazeny jednou společnou měnou.

POLITICKÁ UNIE - existující hospodářská a měnová unie je doplněna politickými institucemi, které přebírají plnou odpovědnost za fungování unie. Výsledná podoba takovéto unie může být buď federativního nebo konfederativního typu. Z hlediska dalších typů členění ekonomické integrace můžeme rozlišovat, zda se jedná o ekonomickou integraci mezistátní nebo nadstátní či zda se jedná o ekonomickou integraci regionálního nebo globálního charakteru.

Energetická politika Evropské unie (EU)

Výchozím dokumentem pro současnou energetickou politiku EU je Bílá kniha - Energetická politika pro Evropskou unii, vydaná Komisí v roce 1995. Tato Bílá kniha definuje tři základní cíle, na které by se energetická politika EU měla v následujících letech zaměřit:

1) posilování konkurenčního prostředí v oblasti výroby elektrické energie
2) zvyšování bezpečnosti výroby elektrické energie
3) ochrana životního prostředí

Zároveň se energetická politika EU zaměřuje na další snižování závislosti EU na dovozu energie nebo energetických zdrojů především prostřednictvím efektivnějšího využívání svých vlastních zdrojů. Za tímto účelem EU finančně podporuje výzkumné projekty v této oblasti.

V listopadu 2000 Komise vydala Zelenou knihu o zabezpečení zásobování energií ("Green Paper - Towards a European strategy for the security of energy supply" ). Avšak s ohledem na vývoj v rámci trhů s energií byly potřebné i další kroky. Proto se Komise energetickou politikou začala velmi intenzivně zabývat znovu na počátku roku 2006. V březnu 2006 byla vydána Zelená kniha "Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii" a následně 10. ledna 2007 vydala Komise sdělení "Energetická politika pro Evropu", v němž nastínila své představy o dalším postupu.

Oblast energetické politiky zůstávala poměrně dlouho trochu stranou integračního procesu. Nelze dosud hovořit o společné energetické politice. Samostatný oddíl věnovaný energetice přináší teprve Smlouva o fungování Evropské unie, která je součástí Lisabonské smlouvy., konkrétně v Hlavě XXI. Spolupráce členských států v oblasti energetiky je zde definována na základě principů solidarity (fungování trhu s energií a propojení sítí; bezpečnost energetických dodávek; podpora energetické účinnosti, úspor energie, rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie). 

V rámci českého předsednictví v Radě EU jednala Rada pro energetiku dne 19. února 2009 o opatřeních na zvýšení energetické bezpečnosti EU. Mimo jiné šlo o reakci na plynovou krizi z ledna 2009. Rada vytyčila priority politiky EU v oblasti energetické bezpečnosti a prostředky nutné pro jejich dosažení. Tento podklad by měl být základem pro zpracování nového Akčního plánu EU v oblasti energetiky na období 2013-2020. 

Energetický balík

Energetický balík (někdy také balíček nebo tzv. třetí liberalizační balík), soubor pěti legislativních návrhů, byl Komisí předložen 19. září 2007. Je výsledkem přezkumu energetické strategie EU publikovaného v Zelené knize z března 2006 ("Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii") a jeho cílem je vytvořit právní podmínky pro další liberalizaci trhů s elektřinou a zemním plynem. Projekt vzbuzuje pozornost především proto, že EU je do značné míry závislá na dovozech energií ze třetích zemí a liberalizace by mohla tuto její závislost podle mnohých názorů dále prohloubit. Více naleznete v rubrice Monitoring legislativy EU.

Entente Cordiale

Série aliančních smluv podepsaných mezi Anglií a Francií 8. dubna 1904. Pakt téměř po tisíci letech ukončil kvazi-válečný stav mezi oběma zeměmi a odstartoval období mírové koexistence, které trvá dosud. Ačkoli bezprostředním předmětem smlouvy bylo vyjasnění velmocenských pozic v rámci koloniální politiky, smlouva se spolu s Rusko-Anglickým Entente a Rusko-Francouzskou aliancí, které společně vyústily v tzv. Trojité Entente, stala základem pro vítěznou alianci mocností Dohody v První světové válce. 

Enterprise Europe Network (EEN)

Celoevropská síť zaměřená na poskytování podpůrných služeb a informací pro rozvoj inovačního podnikání, která funguje od roku 2008. Tato síť zahrnuje kromě členů EU i třetí země, celkem se jedná o 45 států. Zapojením národních informačních sítí a jejich napojením na Evropskou komisi vytvoří Enterprise Europe Network celoplošné pokrytí všech členských států EU a spolupracujících zemí jednotným kompetentním servisem.

Aktivity české části Enterprise Europe Network jsou realizovány konsorciem jedenácti partnerů koordinovaných Technologickým centrem AV ČR a zaručují optimální dosažitelnost kvalitních služeb a informací pro všechny české podnikatelské subjekty.

ERASMUS

Program zahájený v roce 1987, určený na podporu mobility ve vysokoškolské oblasti EU. Podporuje mj. výměnu studentů a spolupráci mezi evropskými vysokými školami. Více o vzdělávacích programech EU.

Euratom

Evropské společenství pro atomovou energii bylo založeno Římskými smlouvami, které byly podepsány 25. března 1957 a vstoupily v platnost 1.ledna 1958. Zakládajícími členy se staly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Holandsko a Lucembursko. Cílem Euratomu je koordinovat výzkumné aktivity v oblasti jaderné energie, vytvářet SPOLEČNÝ TRH pro jaderné palivo a dohlížet na jaderný průmysl v členských zemích tak, aby byla zajištěna ochrana obyvatelstva. V roce 1967 se instituce Euroatomu sloučily s institucemi ostatních EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ.

EUREKA (EURECA)

Evropská iniciativa, zahájená v roce 1985. Patří mezi tzv. komunitární programy. Jejím posláním je podporovat účinější spolupráci v oblasti výzkumu a technologie. Na základě intenzivnější průmyslové, technologické a vědecké kooperace se snaží zlepšit konkurenční schopnost Evropy v klíčových oblastech budoucího vývoje. EUREKA podporuje spolupráci  39 členských  zemí a Komise EU. Některé další země mají statut přidruženého členství.

Česká republika je řádným členem iniciativy od roku 1995 a řadí se mezi nejaktivnější členské země, v letech 2005/2006 EURECE předsedala.

Organizace projektů probíhá v rámci soukromých iniciativ a lze na ně zíkat podporu až do výše 50% nákladů.

EUR - LEX

EUR-Lex je internetový portál EU, který poskytuje bezplatný přístup k právním předpisům Evropské unie, navazuje na předchozí systém CELEX. Tento online systém umožňuje nahlédnout do Úředního věstníku EU a obsahuje české verze smluv, právních předpisů nebo návrhů právních předpisů. Poskytuje informace o právu a orgánech EU i o legislativním procesu. Rovněž obsahuje odkazy na rozpočet Evropské unie, rejstříky institucí a jiné zdroje dokumentace a informací. Internetové stránky EUR-Lex jsou k dispozici ve 23 úředních jazycích EU. Jeho databáze obsahuje okolo 3 600 000 dokumentů vydaných od roku 1951, denně se aktualizuje a každoročně se rozšíří o přibližně 15 000 dokumentů. Hledáte-li úplné znění některé právní úpravy Evropské unie, služba EUR-Lex nabízí jednoduché řešení. EUR-Lex je vydáván Úřadem pro úřední tisky.

Euro

Jednotná měna evropské měnové unie (název byl přijat na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995), která byla 11 členskými státy (Belgií, Finskem, Francií, Irskem, Itálií, Lucemburskem, Nizozemím, Portugalskem, Rakouskem, SRN a Španělskem) přijata k 1. lednu 1999. Měny těchto států byly vůči euru zafixovány pomocí nezměnitelného koeficientu dle výsledků devizových trhů k 31. prosinci 1998. Po tři roky mělo Euro existovat pouze v bezhotovostní podobě. První bankovky a mince v hotovostní podobě byly vydány k 1. lednu 2002 a po šest měsíců byly v oběhu spolu s národními měnami a zároveň za ně byly vyměňovány. Všechny bankovky a mince národních měn přestaly v každodenním styku platit k 1. březnu 2002. Euro se dělí na 100 centů. Více o jednotné měně najdete v sekci EURO na Euroskopu.

EUROCONTROL

The European Organisation for The Safety of Air Navigation - Evropská organizace pro zajišťování letové bezpečnosti se sídlem v Bruselu vznikla v roce 1960. Členy jsou kromě členských států EU například také Albánie, Arménie, Chorvatsko, Monako, Norsko, Švýcarsko či Turecko. EUROCONTROL řídí a vykonává dozor nad civilní a vojenskou dopravou ve výškách nad 7 500 metrů a vně výsostných území států.

Euro-Group

Vznikla v roce 1958 jako informační gremium evropských členských států NATO kromě Francie a Islandu. Cílem dvakrát ročně konaných setkání ministrů obrany je posílit evropský příspěvek NATO na základě koordinované obranné politiky.

Eurofor/Euromarfor

Lisabonská deklarace Západoevropské unie schválila 15. května 1995 rozhodnutí Španělska, Francie a Itálie zřídit pozemní a námořní síly (Eurofor a Euromarfor), které budou vytvářet část jednotek odpovědných ZEU (Forces answerable to WEU - FAWEU) a které by měly posílit vlastní kapacitu Evropy pro provádění operací v rámci Petersbergské deklarace. Portugalsko, aniž by mělo jakékoli námitky vůči pozici kolektivní obrany členských států, souhlasilo se svojí účastí v těchto dvou silách za podmínky, že budou nasazeny jen v kontextu ZEU.

EUROCHAMBRES

EUROCHAMBRES (The Association of European Chambres of Commerce and Industry) -  Sdružení evropských hospodářských komor. Vzniklo v roce 1958 jako evropský střechový svaz průmyslových a obchodních komor - má 27 členských svazů s plným členstvím a další mají přidružené členství. Jejich prostřednictvím je EUROCHAMBRES v Bruselu mluvčím průmyslových a obchodních komor, které reprezentují množství podniků Evropy.

Europa-Kolleg Brügge/Evropská škola Bruggy

Nebo také "College of Europe" - Evropská škola Bruggy byla založena členskými státy Rady Evropy v roce 1949. Nabízí každý rok zhruba 300 studentům s ukončeným vysokoškolským vzděláním možnost zabývat se hlouběji v jednoročním nástavbovém studiu evropskou integrací a získat odpovídající diplom. Ucházet se mohou absolventi z oboru práva, ekonomie nebo politických věd, kteří mají dostatečné znalosti angličtiny a francouzštiny jako pracovních jazyků Evropské školy Bruggy. Od roku 1992 slouží studentům také druhé sídlo školy ve Varšavě (reakce na události roku 1989 a plánované rozšíření Společenství na východ). Tato pobočka nabízí každoročně pro studenty 120 míst.

Euroregiony

Euroregiony jsou formou přeshraniční spolupráce místních či regionálních samospráv nejen mezi zeměmi EU, ale také mezi členskými a nečlenskými zeměmi (např. Euroregion Karelie). Jedná se o sdružení spolu přímo sousedících subjektů na opačných stranách hranic alespoň dvou států. Může se jednat o obce, kraje (regiony), příp. další úrovně (departementy apod.) či jejich sdružení (např. Klub Euroregionu Labe) a další právnické osoby.

Motivem vzniku Euroregionů je zejména snaha o společný postup při řešení konkrétních problémů vázaných na periferní postavení příhraničních oblastí, tedy problémů, jež přesahují hranice států a nemohou tak být řešeny pouze na jedné straně hranic, a získávání finančních prostředků z programů EU. 

 

První Euroregiony začaly vznikat v západní Evropě v 50. letech 20. století, a to zejména mezi zeměmi Beneluxu a Německem. Po roce 1989 došlo k jejich prudkému rozvoji podél původní železné opony a mezi kandidátskými zeměmi. Na území České republiky vznikaly první euroregiony od roku 1991, dnes existují po celé hranici státu.

EUROSTAT

Statistický úřad EU. Zpracovává statisticky orientované analýzy a prognózy, které se periodicky publikují. EUROSTAT poskytuje orgánům EU údaje důležité pro jejich rozhodování a činnost a informuje jednotlivé národní státní správy a veřejnost o statisticky vyjádřitelném stavu věcí v Unii. EUROSTAT jako ústřední instituce koordinuje a sjednocuje podle možností rozdílné národní statistiky do jednotného srovnatelného systému.

EUROVISION

Organizační a technické sdružení Evropské rozhlasové unie, založené v roce 1950. Jeho úkolem je podporovat spolupráci rozhlasových a televizních stanic, výměnu programů a relací.

Eurozóna

Jednotná měna euro ve formě bankovek a mincí byla ve dvanácti zemích Evropské unie zavedena k 1. lednu 2002. Skupina těchto zemí je označována jako oblast eura či eurozóna. Mimo zůstaly tři země EU 15 (Velká Británie, Dánsko a Švédsko), které si ponechaly vlastní národní měny. Třináctým státem EU, jenž zavedl euro jako svou národní měnu se stalo Slovinsko, které tím na cestě do Evropské měnové unie předstihlo všechny ostatní státy, s nimiž v květnu 2004 vstoupilo do EU. Euro zde bylo zavedeno o půlnoci z 31. prosince 2006 na 1. ledna 2007. O rok později, v noci z 31. prosince 2007 na 1. ledna 2008, se počet států EU, v nichž se platí eurem, rozrostl na 15. Novým členem eurozóny se stala Malta a řecká část Kypru. Počet obyvatel eurozóny se prvním dnem roku 2008 zvýšil o 1,4 milionu na celkových 320 milionů.

EURYDICE

Informační síť EU, existující od roku 1980 a umožňující jednotlivým státním správám a úřadům Společenství získávat formou otázek a odpovědí základní informace o početných evropských vzdělávacích systémech. Více o EURYDICE v samostatné kapitole na Euroskopu.

Evianské dohody (Évian Accords)

Smlouvy mezi francouzskou vládou a alžírskou Frontou národního osvobození uzavřené 18.3.1962 ve francouzském Evianu, kterými byla uzavřena francouzsko-alžírská válka z let 1954-1962. Obě strany se dohodly na zastavení palby, propuštění zajatců, uskutečnění referenda o nezávislosti Alžírska do šesti měsíců a ustavení prozatímní francouzsko-alžírské správy pro přechodné období. Francie uznala právo Alžířanů na sebeurčení a přislíbila poskytnout nezávislému státu technickou, hospodářskou a kulturní pomoc. Dne 8.4.1962 byly dohody schváleny referendem ve Francii a jejích departementech. 1. 7. 1962 se pak v Alžírsku konalo referendum o sebeurčení, na jehož základě byla již 3. 7. 1962 vyhlášena nezávislá Alžírská republika.

Evropa „`A La Carte"

Tento pojem se vztahuje k myšlence nejednotné metody integrace, která členským státům dovoluje vybírat si jednotlivé evropské politiky (řekněme „z menu") a plně se v rámci těchto politik za předpokladu existence minimálního počtu společných cílů angažovat.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)

EEA (European Environment Agency) - koordinační pracoviště, založené v roce 1993, jehož sídlem je Kodaň. Agentura shromažďuje a vyhodnocuje údaje o životním prostředí ze všech členských států ES. Jejím úkolem je také koordinovat národní, regionální a veřejné organizace pro ochranu životního prostředí a vyhodnocovat údaje, které jí tyto organizace poskytují. Kromě toho udržuje v otázkách ochrany životního prostředí styky s jinými mezinárodními organizacemi. Činnost Evropské agentury pro životní prostředí zahrnuje také práce na programu ES CORINE.

Evropská akciová společnost (Evropská společnost, SE - Societas Europaea)

Kapitálová obchodní společnost byla založená evropským právem v nadnárodní formě. Projekt evropské společnosti byl vytvářen řadu let s cílem sjednotit nebo alespoň sblížit právní úpravy akciových společností v jednotlivých členských státech Evropské unie.

Evropská banka pro ochranu životního prostředí

Založena 7. května 1990. Jejím hlavním úkolem je zdokonalit datovou základnu jako předpoklad efektivní ekologické politiky.

Evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP)

EBOP představuje nedílnou součást Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie (SZBP). Formální vznik Evropské bezpečnostní a obranné politiky spadá do roku 1999. EBOP a její struktury jsou nyní již pevně ukotveny v institucionálním rámci EU. Postupy a struktury pro rozhodování v rámci krizového řízení, budování a rozvoj vojenských i civilních schopností a civilně-vojenské koordinace byly vytvořeny za spolupráce členských států s Generálním sekretariátem Rady EU v čele s Javierem Solanou.

Vojenské operace v rámci EBOP, pomocí nichž může EU efektivně zasáhnout v krizových oblastech, zahrnují nejen evakuační a humanitární operace, ale i operace na udržení nebo prosazení míru. Civilní operace v krizových oblastech se přednostně zaměřují na obnovu institucí bezpečnostního sektoru, správních struktur a dodržování lidských práv.

Evropská centrální banka (ECB)

Evropská centrální banka byla založena v roce 1998 a navázala na svého předchůdce, Evropský měnový institut (EMI). Jejím úkolem je řídit euro - jednotnou měnu EU - a zabezpečovat stabilitu cen v zemích, které euro používají. Odpovídá rovněž za definování a realizaci měnové politiky v eurozóně. ECB pracuje naprosto nezávisle, není tedy podřízena žádnému jinému orgánu EU ani členských států.

Právní základ ECB je upraven v článku 8 Smlouvy o založení ES, která jednoznačně vymezuje činnosti ECB jako centrální banky pro euro. Sídlo ECB je ve Frankfurtu nad Mohanem.

Evropská dohoda

Evropská dohoda je zvláštní asociační dohoda, uzavřená mezi Evropskou unií a některými zeměmi střední a východní Evropy. Jejím cílem je připravit přidruženou zemi na vstup do EU. Je založena na respektu k dodržování lidských práv, demokracii, právnímu státu a tržnímu hospodářství. Evropská dohoda je uzavírána na dobu neurčitou a je tvořena následujícími prvky:

1) politickým hlediskem, poskytujícím možnost bilaterálních nebo multilaterálních konzultací ohledně jakýchkoli otázek společného zájmu;

2) obchodním hlediskem, jehož cílem je vytvořit oblast volného obchodu;

3) hospodářskou, kulturní a finanční spoluprací;

4) sjednocením legislativy, především v oblasti duševního vlastnictví a pravidel soutěže.

Na uplatňování Evropské dohody dohlíží Rada přidružení, která je tvořena zástupci Rady a Komise na straně jedné a zástupci vlády přidružené země na straně druhé. Výbor přidružení, který je tvořen členy Rady přidružení, sleduje práci rady a připravuje její jednání. Parlamentní výbor přidružení je tvořen členy Evropského parlamentu a členy národního parlamentu a může podávat radě návrhy.

Evropská energetická charta

The European Energy Charter - podepsána a deklarována 17. prosince 1991 v Haagu na konferenci konané za účasti více než 50 zemí Evropy a bývalého Sovětského svazu. Charta prosazuje kodex chování v této oblasti a zpracovává rámcová východiska pro celoevropskou spolupráci v oblasti energií. Jako cíle si vytyčuje zvýšení jistoty v zásobování energií a vybudování velkého evropského trhu energie, který respektuje požadavky ochrany životního prostředí.

Evropská hymna

Hudba ze závěrečné části Deváté symfonie, kterou v roce 1823 složil Ludwig van Beethoven (zhudebnil „Ódu na radost" Friedricha Schillera). Roku 1972 přijala melodii za svou hymnu Rada Evropy, v roce 1985 ji hlavy států a předsedové vlád ES přijali za oficiální hymnu integrující se Evropy.

Hudební úprava: Herbert von Karajan Orchestre d´harmonie des jeunes de l´Union Europeenne. Dirigent: André Reichling Zkrácená verze pro dechový orchestr. Nahráno v Teatro da Trindade - Lisboa - 1994. Produkce: Evropská komise ve spolupráci s Radou Evropy. Veškerá práva producenta a vlastníka reprodukovaného díla vyhrazena.

Evropská integrace

viz Integrace

Evropská investiční banka (EIB)

Finanční ústav EU pro střednědobé a dlouhodobé financování. Evropská investiční banka poskytuje nebo garantuje dlouhodobé úvěry především v oblasti průmyslu, infrastruktur, telekomunikací, ochrany životního prostředí, energetiky. Zabývá se hlavně financováním projektů v méně rozvinutých regionech členských zemí EU. Poskytuje půjčky i na realizace projektů mimo unii. EIB je nezisková organizace. Půjčky a záruky na projekty jsou poskytovány firmám i veřejným orgánům, a to buď přímo nebo prostřednictvím jiných finančních institucí. Své operace EIB financuje půjčkami od EU a na mezinárodních kapitálových trzích. EIB má sídlo v Lucemburku.

Evropská komise (EK), neboli Komise ES či Komise

Výkonný, iniciativní a správní orgán Evropské unie. Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU. Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich 27.

Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlí v Bruselu, ve světě má pak více než sto zastoupení a kontaktních míst. Je odpovědná Evropskému parlamentu který ji může odvolat. V užším slova smyslu se EK rozumí kolegium komisařů v čele s předsedou (každý komisař má určitý specifický obor působnosti). Komisaře jmenují po vzájemné dohodě vlády členských zemí. Jmenování je obnovitelné. Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Velká Británie jmenují po dvou komisařích, ostatní členské státy po jednom. Komisaři mají za povinnost jednat v zájmu Unie, nezávisle na vládě, která je jmenovala. Z hlediska správního a organizačního se EK dělí na 26 generálních ředitelství (GŘ).

Evropská konference

Evropská konference má vytvářet rámec pro rozšiřování unie v několika dalších letech. Je to místo setkávání zástupců členských států EU - a evropských zemí, které usilují o členství. Evropská konference je multilaterální fórum pro politické konzultace, týkající se otázek všeobecného zájmu, obzvláště: společné zahraniční a bezpečnostní politiky; justice a vnitra; hospodářských záležitostí a regionální spolupráce.

Evropská konference byla zřízena na zasedání Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997, na základě francouzského návrhu z října 1997. Schází se jednou do roka na úrovni šéfů států a vlád a předsedy Komise, a jednou do roka na úrovni ministrů zahraničí. Konferenci předsedá země, která současně předsedá Radě Evropské unie.

Evropská kulturní nadace

Založena v roce 1982 státy ES při příležitosti 25. výročí podpisu Římských smluv, sídlí v Paříži. Posláním nadace je zprostředkování znalostí o evropském kulturním dědictví, podpora jazykového vzdělávání mládeže a vzájemná výměna kulturních a odborných pracovníků.

Evropská měnová jednotka

viz ECU

Evropská obranná agentura (European Defence Agency - EDA)

Jedna z agentur zřízených Evropskou komisí k podpoře členských států EU a jejich občanů. AGENTURY EU reagují na potřebu geografické diverzifikace a na požadavek vypořádat se s novými úkoly právního, technického či vědeckého charakteru. EDA patří mezi Agentury společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Má sídlo v Bruselu a vznikla na základě Společné akce Rady ministrů ze dne 12. července 2004 s těmito cíli:

  • zlepšit obrannyschopnost EU, zejména v oblasti krizového řízení
  • podporovat spolupráci EU v oblasti vyzbrojování
  • posílit průmyslovou a technologickou základnu obrany EU a vytvořit evropský konkurenceschopný trh s obranným vybavením
  • podporovat výzkum s cílem posílení průmyslového a technologického potenciálu Evropy v oblasti obrany 

Evropská odborová konfederace (EOK, European Trade Union Confederation - ETUC)

Založena v roce 1973, sídlí v Bruselu. Je sociálním partnerem na evropské úrovni. Uznána za jedinou evropskou meziodvětvovou odborovou organizaci Evropskou unií, Radou Evropy i ESVO. Sdružuje celkem 82 národních organizací z 36 evropských zemí a 12 evropských odvětvových federací. EOK hájí sociální, ekonomické a kulturní zájmy zaměstnanců v Evropě a současně dbá o zachování a posilování demokracie. Za přispění konfederace došlo k zapojení kapitoly (Hlava VIII) o zaměstnanosti do Smlouvy o ES a k přijetí evropské strategie zaměstnanosti. Zástupci Evropské odborové konfederace jsou členy mnoha výborů EU a ESVO.

Nejvyšším orgánem EOK (ETUC) je sjezd svolávaný jednou za čtyři roky, skládající se z delegátů členských ústředen a evropských odvětvových federací. Prozatím poslední 11. sjezd se uskutečnil ve španělské Seville ve dnech 21.- 24. 5. 2007. 

Evropská politická spolupráce (EPS)

Rozvíjela se od roku 1970 při pravidelných schůzkách ministrů zahraničních věcí států Evropských společenství (ES). Jejím základním cílem bylo koordinovat zahraniční politiku členských zemí. První výrazný úspěch zaznamenala na jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která skončila v roce 1975 přijetím Helsinského závěrečného aktu. V 80. letech byla EPS formálně zakotvena i v rámci primární legislativy ES, konkrétně v JEDNOTNÉM EVROPSKÉM AKTU (JEA) - článek 30. EPS byla později nahrazena společnou zahraniční a bezpečnostní politikou.

Evropská politika sousedství (European Neighbourhood Policy-ENP)

Jejím cílem je vytvořit okolo EU pás států, které by byly politicky a ekonomicky stabilní, a současně v těchto státech podporovat rozvoj demokracie. EU se rozhodla k tomuto kroku v souvislosti s velkým rozšířením o státy středovýchodní Evropy v roce 2004. Komise v březnu 2003 vydala sdělení Širší Evropa – sousedství, v němž navrhla rámec pro vztahy EU s východními a jižními sousedy. Pro financování aktivit v rámci ENP je od počátku  roku 2007 spuštěn nový finanční instrument NÁSTROJ EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ. Více v článku Evropská politika sousedství

Evropská rada (ER)

Ustavena v prosinci 1974 v Paříži (používány také výrazy Evropský summit či Summit EU). Vznikla jako orgán pro politickou spolupráci, v jehož rámci se alespoň dvakrát až třikrát ročně (nebo dle potřeby) scházejí společně hlavy států resp. předsedové vlád, úřadující předseda Evropské komise a ministři zahraničí. Ustavení Evropské rady není obsaženo ve zřizovacích smlouvách. Postupně se z Evropské rady stalo vrcholné fórum, na němž se určuje základní směřování EU. Nepatří mezi rozhodovací orgány, stanoviska ER jsou po stránce komunitárního práva "legalizována" následnými rozhodnutími Rady EU.

Evropská společenství (ES)

Společný název pro Evropské hospodářské společenství (EHS), Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE, též EURATOM).

Evropská unie (EU)

Název pro spolupráci v rámci společenství států Evropy. Byl zaveden v roce 1993 Smlouvou o Evropské unii. Název Evropská unie odpovídá reálnému stavu společenství po dokončení ratifikačního procesu Smlouvy o Evropské unii. K základní hospodářské spolupráci byly přidány v určité míře také oblasti společné zahraniční a bezpečností politiky a spoluprácie v oblasti  justice a vnitřních věcí. EU dosud nemá právní subjektivitu - právními subjekty tedy nadále zůstávají pouze Evropská společenství.

Evropská úmluva o lidských právech

Úmluva o ochraně lidských práv a svobod - podepsána 4. listopadu 1950 členskými státy RADY EVROPY. Smluvní strany se v ní zavazují ke kolektivní ochraně nejdůležitějších základních práv. K nim patří mj. právo na život, na svobodu, nedotknutelnost a bezpečnost osobnosti, právo na přiměřené soudní řízení, právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, právo na svobodné vyjádření názorů a na shromažďování, zákaz mučení, otroctví a nucených prací. Každý má právo podat účinnou stížnost příslušné národní instanci jestliže jsou porušována práva a svobody uvedené v Úmluvě.

Dodržování lidských práv zkoumá Evropská komise pro lidská práva a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Všechny členské státy EU jsou současně členy Rady Evropy a signatáři Úmluvy.

Evropská ústavní smlouva (Smlouva o Ústavě pro Evropu)

V červenci 2003 předložil Konvent o budoucnosti Evropy návrh Evropské ústavní smlouvy. Hlavním úkolem nového ústavního projektu, který v sobě zahrnoval Maastrichtskou smlouvu a zakládající smlouvy Společenství, mělo být zjednodušení stávajícího právního rámce evropské integrace. Evropská ústavní smlouva pak byla hlavním tématem Mezivládní konference, kterou zahájilo italské předsednictví v říjnu 2003. Původně měla být smlouva schválena na prosincovém summitu EU, jednání však skončila fiaskem. Kompromisní dohody se podařilo dosáhnout až o půl roku později. Ratifikační proces byl přerušen a následně zastaven poté, co ústavní smlouvu v referendu v roce 2005 neschválily Francie a Holandsko.

Po jednáních k tématu bylo zcela upuštěno od projektu jediné smlouvy nahrazující dosavadní smluvní základy, jakou byla právě "Euroústava". Došlo k projednání a v prosinci 2007 k podpisu textu smlouvy novelizační, reformní, jež nese název Lisabonská smlouva .  

Evropská vlajka

Užívána v rámci Společenství od roku 1986, původně zavedena Radou Evropy (organizace států Evropy zaměřená na ochranu lidských práv).

Na poli nebeské modři je kruh složený z dvanácti zlatých hvězd. Vlajka symbolizuje jednotu evropských národů. Počet hvězd je stálý, nepředstavuje počet členských států a proto se nemění - „dvanáctka" byla zvolena jako symbolické číslo.

Autoři vlajky - vlajku navrhl španělský diplomat Salvator de Madariaga spolu s francouzským výtvarníkem Arsenem Heitzem. 

Evropské centrum mládeže

Mezinárodní středisko pro vzdělávání a kontakty mládeže v rámci Rady Evropy ve Štrasburku. Pořádá semináře a kursy pro národní organizace mládeže a umožňuje jim organizovat se na evropské úrovni, podporuje jejich kooperaci, vzájemnou výměnu informací a veřejnou prezentaci názorů.

Evropské fórum mládeže

Sdružení organizací mládeže ze států Společenství, založené v roce 1978. Je politickou základnou pro kontakty organizací mládeže s orgány EU a zasazuje se o uplatnění mládeže v budoucím vývoji unie. Členy jsou národní svazy členských států a mezinárodní organizace mládeže, které plní podmínky dané statutem EFM. Stránky Evropského fóra mládeže najdete ZDE.

Evropské hnutí

Viz MEZINÁRODNÍ EVROPSKÉ HNUTÍ

Evropské hnutí v České republice

Občanské sdružení, jehož cílem je posilování evropské identity u českých občanů s důrazem na přínos českých zemí k evropským kulturním a demokratickým tradicím. Hnutí podporuje vytváření sjednocené Evropy založené na respektu lidských a občanských práv, principů svobody, demokracie a právního státu. Jedná se o občanské sdružení, které vzniklo v roce 1991. Má nadstranický charakter a jeho členy jsou jednotlivci a právnické osoby. Evropské hnutí v ČR je aktivním členem MEZINÁRODNÍHO EVROPSKÉHO HNUTÍ.

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Založeno tzv. Římskou smlouvou, která vstoupila v platnost 1. ledna 1958. U zrodu stálo šest zakladatelských států - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí. EHS vzniklo s cílem uskutečnit tzv. horizontální integraci, tzn. hospodářskou unii s výhledem na vybudování velkého společného trhu s volným pohybem kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil. Již v době vzniku EHS se členské státy rozhodly vytvořit celní a měnovou unii, zavést režim volného pohybu osob a provádět společnou daňovou, finanční, obchodní a sociální politiku. K dosažení těchto cílů a dodržování povinností plynoucích z Římské smlouvy byly zřízeny čtyři instituce: Evropské parlamentní shromáždění, Rada, Komise a Soudní dvůr.

Postupným vývojem evropské integrace došlo k transformaci původních institucí na instituce společné, viz tzv. Slučovací smlouva (Smlouva o zřízení jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství) z roku 1967. Evropské parlamentní shromáždění se následně změnilo na demokratický prvek Společenství, od roku 1979 přímo volený Evropský parlament.

Evropské město kultury (Evropské hlavní město kultury)

Každý rok uděluje Rada EU vybranému městu titul Evropské město kultury. Cílem je podpora evropské kulturní spolupráce, která umožňuje Evropě vyznávat evropské kulturní hodnoty, ale i ochrana a rozvoj kulturního bohatství jednotlivých národů. Akce vznikla v polovině 80. let z námětu tehdejší řecké ministryně kultury Meliny Mercouri. Následně začala Rada udělovat titul Evropské město kultury každý rok jednomu vybranému městu z tehdejšího Evropského Společenství. Prvním městem, které získalo titul se staly v roce 1985 řecké Atény.

V roce 1992 bylo rozšířena možnost přidělení tohoto titulu i na města zemí, které nejsou členské. Praha poprvé kandidovala v roce 1993 a v roce 1995 svou kandidaturu opakovala pro rok 2000. Díky vyjímečnému zlomu století i tisíciletí se o tuto poctu  ucházelo mnoho evropských měst. V listopadu 1995 se Rada rozhodla propůjčit  titul "Evropské město kultury 2000" celkem devíti městům včetně Prahy. Evropské hlavní město kultury na stránkách Evropského parlamentu.

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO, The European Free Trade Association - EFTA)

Vzniklo v roce 1960 jako seskupení zemí, které z různých důvodů nemohly akceptovat systém, ustavený v EHS, zejména s ohledem na nadstátní roli orgánů EHS, stupeň integrace či v souvislosti se snahami zachovat si preferenční vztahy s jinými mimoevropskými státy. Vedoucí zemí v ESVO bylo Spojené království, dále se účastnily Dánsko, Finsko (jako přidružená země), Island, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Mezi členskými státy vzniklo pásmo volného obchodu, které však bylo omezeno pouze na průmyslové výrobky. Nebyl zaveden společný celní tarif vůči třetím státům. Postupem doby některé země změnily názor na pojetí integrace a vstoupily do EHS (EU). V současnosti jsou členy sdružení Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. S výjimkou Švýcarska působí členské země ESVO v Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Evropské společenství

Současný název pro EHS (Evropské hospodářské společenství), zavedený Smlouvou o EU

Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE, EURATOM)

Bylo založeno tzv. Římskou smlouvou, jež vstoupila v platnost 1. ledna 1958. Cílem byla integrace a vytváření společného trhu v oblasti mírového využití atomové energie. V rámci ESAE jsou rozvíjeny programy výzkumu a vývoje mírového využití atomové energie, výstavby atomových elektráren, získávání energetických zdrojů, bezpečnosti a ochrany osob a životního prostředí.

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Vzniklo v roce 1951 jako zcela první ze tří evropských společenství na základě francouzského návrhu k řešení poválečné situace v Evropě. Úkolem byla podpora rozvoje dvou klíčových průmyslových odvětví - ocelářství a těžby a zpracování uhlí. ESUO vytvořilo společný trh uhlí a oceli. Mezi členskými a přidruženými státy byla zrušena cla a vývozní kvóty, byl uvolněn pohyb určité pracovní síly, byly odstraněny diskriminace, státní subvence, sjednoceny ceny a dopravní tarify. Uhelný a hospodářský průmysl byl vyňat z pravomoci vlád a podřízen společenství a jeho orgánům. ESUO si kladlo za cíl zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně členských států. Jedním z úkolů byla také dlouhodobá mírová spolupráce zemí Evropy.

Smlouva o založení ESUO byla podepsána s platností na 50 let, konkrétně je v textu uvedeno datum 23. července roku 2002. Oficiálně tedy od tohoto data není smlouva platná, nicméně její základy jsou již obsaženy v následujících smluvních podkladech evropské integrace.

Evropské spotřebitelské centrum (ESC, European Consumer Centre-ECC)

ESC pro Českou republiku bylo založeno 1. ledna 2005 a vzniklo za finanční podpory Evropské unie. Pro spotřebitele bylo otevřeno v dubnu 2005 při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a od 1. ledna 2009 působí při České obchodní inspekci.

Evropské spotřebitelské centrum pro ČR

  • nabízí bezplatné informace a rady o právech spotřebitelů v EU, Norsku a na Islandu
  • nabízí bezplatnou spolupráci a pomoc spotřebitelům při vyřizování jejich stížností na kvalitu zakoupených výrobků a služeb či na chování a jednání obchodníků v EU, v Norsku a na Islandu
  • bezplatně zprostředkovává pomoc spotřebitelům při mimosoudním řešení jejich sporů s obchodníky v EU, Norsku a na Islandu
  • je členem SÍTĚ EVROPSKÝCH SPOTŘEBITELSKÝCH CENTER (ECC-Net ), s nimiž spolupracuje
  • nezabývá se otázkami, stížnostmi a spory českých spotřebitelů na českém trhu

Evropský fond pro měnovou spolupráci (také Fond pro evropskou měnovou spolupráci)

Vznikl na základě basilejské dohody z roku 1972 mezi ústředním bankami Belgie, Dánska, Spolkové republiky Německo, Švédska a Velké Británie. Vedle bilaterálního intervenčního systému dotyčných měn vůči americkému dolaru bylo rozhodnuto vytvořit mnohonárodní intervenční systém mezi zúčastněnými ústředním bankami, a to směnovým rozpětím +-2,25 % od jednotlivých bilaterálních směnných kurzů mezi zúčastněnými evropskými měnami. Vůči americkému dolaru tak vznikl tzv. evropský měnový had. Systém měnových kursů s pevnými, avšak přizpůsobivými paritami mezi evropskými měnami, dohodnutý v Basileji, byl zachován, přestože směnné kurzy všech měn členských států vůči americkému dolaru byly v březnu 1973 uvolněny. Fond pro evropskou měnovou spolupráci byl v březnu 1979 nahrazen Evropským měnovým systémem.

Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR, European Regional Development Fund - ERDF)

Založen roku 1975 a dodnes je největším fondem podle objemu vynakládaných prostředků. Fond financuje především investiční (tzv. tvrdé) projekty, zejména:

  • přímé podpory na investice do podniků (zejména MSP) s cílem vytvořit udržitelná pracovní místa
  • infrastruktury související zejména s výzkumem a inovacemi, telekomunikacemi, životním prostředím, energetikou a dopravou
  • finanční nástroje (fondy rizikového kapitálu, fondy místního rozvoje apod.) na podporu regionálního a místního rozvoje a spolupráce měst a regionů
  • opatření technické pomoci

EFRR pomáhá snižovat nerovnosti mezi regiony EU. 


Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV, European Economic and Social Committee-EESC)

Evropský hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem Evropské unie, který byl založen roku 1957 a je nedílnou součástí rozhodovacího procesu EU: je nutné ho konzultovat před přijetím rozhodnutí týkajících se hospodářské a sociální politiky. Zastupuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce, spotřebitele a další zájmové skupiny, které společně tvoří „organizovanou občanskou společnost“. Prostřednictvím stanovisek k návrhům právních předpisů Evropské unie a stanovisek z vlastní iniciativy vyjadřuje názor organizované občanské společnosti na hospodářská, sociální a kulturní témata, která považuje za závažná. Předkládá stanoviska a chrání zájmy zainteresovaných skupin v politických rozhovorech s Komisí, Radou a Evropským parlamentem. EHSV má 344 členů.

Evropský hospodářský prostor (EHP)

Jednání o vytvoření Evropského hospodářského prostoru byla zahájena na konci 80. let současně s procesem vytváření VNITŘNÍHO TRHU (VT) v rámci EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Představitelé Evropských společenství (ES) na straně jedné a představitelé Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) na straně druhé si uvědomovali nutnost nově upravit vzájemné vztahy vzhledem k blížícímu se spuštění VT uvnitř ES. Základní myšlenkou pro vytvoření EHP tedy bylo vytvořit takový hospodářský prostor, v rámci něhož by se členské země ESVO začlenily do VT Evropských společenství. Jednání o vytvoření EHP byla úspěšně dokončena podepsáním smlouvy o EHP 2. května 1992 v Oportu. Původně měl být EHP spuštěn ke stejnému datu jako VT Evropských společenství (tj. k 1. lednu 1993). Avšak vzhledem k problémům s ratifikací dohody ve Švýcarsku došlo k faktickému vytvoření EHP teprve k 1. lednu 1994. V současné době se na dohodě o EHP podílí 27 členských států Evropské unie a tři z členských států ESVO - Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Začlenění zemí ESVO do VT Evropských společenství v praxi znamená, že tyto země musely do své národní legislativy převzít základní mechanismy související s VT ES. Zároveň ale získaly množství výjimek a přechodných období pro uplatňování nařízení souvisejících s VT v některých sektorech. Speciální dohody mezi ES a členskými státy ESVO byly uzavřeny pro oblast zemědělství, rybářství, dopravy. EHP nevystupuje navenek jako CELNÍ UNIE, protože nepoužívá společný celní tarif.

Evropský inspektor ochrany údajů

Evropský inspektor ochrany údajů má za úkol dohlížet na ochranu osobních údajů a soukromí a podporovat dobrou praxi v institucích a orgánech EU. Tento post byl poprvé obsazen v lednu 2004.

Evropský investiční fond (European Investment Found - EIF)

Kvůli zhoršující se hospodářské situaci a rostoucí nezaměstnanosti rozhodla Evropská rada v roce 1992 o podpoře ekonomického růstu a zaměstnanosti. V roce 1994 zbyl založen EIF za účelem poskytování pomoci malým podnikům. Jeho většinovým podílníkem je Evropská investiční banka, s kterou tvoří „skupinu EIB“.

Fond neposkytuje firmám půjčky či finanční podpory, do žádných firem neinvestuje přímo. Podpora probíhá skrze banky a jiné finanční prostředníky. Používá buď své vlastní finanční prostředky nebo prostředky, které mu byly svěřeny EIB nebo Evropskou unií.

Tento fond působí v členských státech Evropské unie, dále v Chorvatsku, Turecku a ve třech státech ESVO (na Islandu, v Lichtenštejnsku a v Norsku).

Evropský měnový institut (EMI)

Byl ustanoven v rámci Smlouvy o EU. Jeho úkolem bylo posilovat spolupráci mezi národními ústředními bankami, koordinaci měnových politik členských států, sledovat fungování Evropského měnového systému, usnadňovat používání ECU a dohlížet na jeho vývoj. Fungoval jako předstupeň pro Evropskou centrální banku (ECB), jež vznikla k 1. červnu 1998. Tím dokončil svůj úkol a vstoupil do likvidace.

Evropský měnový systém (European monetary system - EMS)

Byl založen v březnu 1979 s cílem zajistit stabilitu měnových kurzů mezi zeměmi Evropských společenství (ES). EMS stál na třech pilířích:
1) ECU
2) mechanismus měnových kurzů (ERM - účastníci měli stanovenu centrální paritu národní měny vůči ECU)
3) úvěrové nástroje (např. překlenování dočasných problémů platebních bilancí členských zemí)

Evropský obchodní rejstřík (European Business Register - EBR)

Poskytuje snadný přístup ke spolehlivým údajům o obchodních společnostech z celé Evropy. S pomocí EBR se můžete dostat k aktuálním informacím o evropských firmách přímo z národních obchodních rejstříků. Prostřednictvím EBR můžete získat přístup do národních rejstříků zemí, které jsou členy EBR, aktuálně se jedná o 24 zemí Evropy (Česká republika mezi členské státy dosud nepatří). Celá služba je poskytována online.

Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund - EAGGF)

Založen v roce 1962. Fond je určen na financování společné zemědělské politiky EU. Byly mu svěřeny úkoly, týkající se stability trhu a podpory restrukturalizace zemědělství. Fond má dvě části: záruční složka se věnuje financování stabilizačních cenových opatření a vývozních kompenzací, které zajišťují zemědělcům pevné ceny, orientační (podpůrná) složka podporuje subvencemi racionalizaci, modernizaci a zlepšování struktury zemědělství.

Do roku 2006 byla jeho podpůrná sekce řazena mezi STRUKTURÁLNÍ FONDY EU, neboť poskytovala podporu modernizaci a zlepšování struktury ekonomických aktivit v zemědělství a na venkově. Avšak od roku 2007 již nespadá pod strukturální fondy a financuje pouze aktivity společné zemědělské politiky EU.

Nařízením Rady (ES) 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky proběhlo rozdělení dosavadního EAGGFna dva fondy:

  • Evropský zemědělský záruční fond– financování tržních a dalších opatření
  • Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) – financování programů rozvoje venkova
Evropský parlament

Evropský parlament je jediným přímo voleným orgánem Evropské unie, občany EU zastupuje 785 poslanců. Poslanci jsou voleni každých pět let voliči ve všech 27 členských státech EU. Parlament organizuje svou práci prostřednictvím specializovaných výborů. Parlament v mnoha oblastech politiky rozhoduje o nových právních předpisech Evropské unie společně s Radou ministrů, která zastupuje členské státy. Shromáždění má limitované legislativní a soudní kompetence, jež jsou postupně rozšiřovány jednotlivými doplňky primárních smluv. Má právo kontroly a dohledu nad exekutivou ES a podílí se tvorbě legislativy i rozpočtu.


Evropský patentový úřad (European Patent Office - EPO)

Mezistátní Evropská patentová organizace a její úřad se sídlem v Mnichově (v Berlíně, Haagu a Vídni má úřad pobočky). Uděluje a chrání patenty, které mají platnost ve všech signatářských státech Evropské patentní dohody a přispívá ke sjednocení patentové politiky v Evropě. Podání jediné žádosti o uznání patentu postačuje pro příslušné řízení v každém ze smluvních států, jichž bude k 1.10.2010 celkem 38. EPÚ není institucí Evropské unie, všechny členské státy EU jsou však jeho členy.

Evropský policejní úřad (Europol)

Myšlenka zřídit Evropský policejní úřad (Europol) byla poprvé zmíněna na zasedání Evropské rady v Lucemburku 28. a 29. června 1991. Plán předpokládal zřízení nového orgánu, který by poskytl strukturu pro rozvíjení policejní spolupráce mezi členskými státy v oblasti prevence a boje proti vážným formám mezinárodního organizovaného zločinu, včetně terorismu a pašování drog. Úmluva zakládající Europol byla podepsána v červenci 1995 a vstoupila v platnost 1. října 1998. Aby se zbytečně neztrácel čas čekáním na vytvoření struktur policejní spolupráce definovaných v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii, byla v roce 1995 zřízena dočasná Protidrogová jednotka Europolu. Jejím hlavním cílem byl boj proti pašování drog a s ním spojenému praní špinavých peněz. Kompetence jednotky se následně rozšířila na boj proti pašování radioaktivních látek a nukleárních substancí, tajných přistěhovaleckých sítí, pašování automobilů a praní špinavých peněz, spojených se všemi těmito kriminálními aktivitami. Boj proti obchodu s lidskými bytostmi byl přidán později. Europol, který převzal aktivity protidrogové jednotky, začal pracovat od 1. července 1999 (sídlí v Haagu).

Amsterodamská smlouva udělila Europolu další úkoly: koordinace a implementace vyšetřování prováděných orgány členských států, vývoj specializovaných expertiz, které by pomohly členským státům v jejich boji s organizovaným zločinem, rozvoj kontaktů se státními zástupci a s vyšetřovateli, kteří se specializují na boj proti organizovanému zločinu.

Následně dále aktivity Europolu rozšiřovány o nové důležité oblasti trestné činnosti. Dne 1. ledna 2002 byl mandát Europolu rozšířen na všechny závažné formy mezinárodní trestné činnosti, které jsou vyjmenovány v příloze Úmluvy o Europolu.

Evropský rok

Rada EU vyhlašuje již od roku 1983 tzv. Evropský rok, aby podpořila diskusi o důležitých tématech evropské politiky. Nejprve nešlo o každoroční aktivitu, ale v posledních letech je již každý rok věnován nějakému tématu. Evropský rok je vždy provázen kampaní, která pomáhá zvýšit povědomí o daném tématu, a to jak na evropské, tak na národní úrovni. Témata jsou vybírána s několikaletým předstihem, aby byla zaručena úspěšnost příslušné kampaně. Rok 2009 je Evropským rokem kreativity a inovací, rok 2010 bude Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.  

Evropský rozvojový fond (European Development Fund-EDF)

Určen pro financování rozvojové spolupráce a pomoci, kterou EU realizuje vůči skupině zemí AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří). EDF funguje od roku 1959 a jeho prostřednictvím je podporován především hospodářský rozvoj států skupiny AKT. Jedná se o mezivládní fond, a proto stojí mimo rozpočet EU, což v praxi znamená, že je financován přímo prostřednictvím příspěvků jednotlivých členských států a je spravován podle vlastních pravidel. Od roku 2008 funguje již 10. EDF, do nějž poprvé přispívají i nové členské státy EU. Financování probíhá podle dohodnutého distribučního klíče. Celková částka 10. EDF je 22,7 mld. EUR pro období 2008 – 2013. ČR se bude podílet na jeho financování částkou 115,678 mil. EUR.

Evropský sbor (Eurocorps)

Evropský mírový sbor Eurocorps byl založen během 59. francouzsko-německého summitu, který zasedal ve dnech 21. a 22. května 1992 v La Rochelle, na základech předchozí francouzsko-německé spolupráce v oblasti obranné politiky. Později se připojily další tři země: Belgie 25. června 1993, Španělsko 10. prosince 1993 a Lucembursko 7. května 1996, tím se změnil v opravdu mnohonárodní sílu. Evropský sbor je akceschopný od 30. listopadu 1995, kdy proběhlo cvičení s názvem Pegasus-95. Od léta 2001 je Eurocorps jednotkou rychlého nasazení, kterou tvoří zhruba 60 000 vojáků, pod velením NATO a EU. Sbor může operovat v rámci EU nebo NATO a může být mobilizován pro humanitární mise, evakuační mise příslušníků členských států a pro operace na znovuobnovení nebo udržení míru, pod záštitou Spojených národů nebo OBSE. 

Závazky Eurocorps pod politickou kontrolou ZÁPADOEVROPSKÉ UNIE (ZEU, WEU)  byly  předmětem smlouvy z 24. září 1993 a jeho závazky v rámci NATO byly kodifikovány smlouvou z 21. ledna 1993.

V roce 2009 Evropský parlament přijal Usnesení o Evropské bezpečnostní strategii a EBOP , v něm mimo jiné konstatoval, že by EU měla na základě civilních a vojenských základních cílů pokračovat v budování svých kapacit a měla by usilovat o to, aby byla trvale k dispozici jednotka o síle 60 000 vojáků. EP opakuje své doporučení, že základem těchto ozbrojených sil by měly být Eurocorps, přičemž v případě potřeby by jednotka byla posílena o dodatečné námořní a vzdušné kapacity.

Evropský sociální fond (ESF)

Založen v roce 1960. Nejdůležitější nástroj sociální politiky EU. Slouží k podpoře přípravy k zaměstnání, k přeškolování i k vytváření nových pracovních příležitostí. Asi 75 % schválených finančních prostředků je určeno na snížení nezaměstnanosti mládeže. V souvislosti se zvýšením finanční prostředků na základě Delorsova balíku II se změnila i orientace sociálního fondu. Nové těžiště spočívá ve snaze zlepšit fungování trhu pracovních sil a v účinnějším zařazování nezaměstnaných do pracovního procesu. ESF financuje především neinvestiční (tzv. měkké) projekty.

Evropský soud pro lidská práva (European Court of Human Rights)

Soud RADY EVROPY. Tento orgán se sídlem ve Štrasburku je jediným soudním orgánem zřízeným podle ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Skládá se z jednoho soudce z každého účastnického státu Úmluvy a v konečné instanci zajišťuje dodržování závazků jednotlivých smluvních stran. Od listopadu 1998 pracuje Evropský soud pro lidská práva na plný úvazek. Jeho úkolem je zajistit, aby státy respektovaly práva a záruky uvedené v Úmluvě. Činí tak projednáváním stížností (známých jako "žádosti"), jež podávají jednotlivci či v některých případech státy. Jestliže Soud zjistí, že členský stát porušil některá z práv a záruk, vydá rozsudek. Rozsudky jsou  pro státy závazné. Podmínkou k podání žádosti je, že musíte vyčerpat všechny opravné prostředky v dotyčném státě, který měl být schopen situaci, na níž si stěžujete, napravit (obvykle to znamená oficiální žádost příslušnému soudu, následovanou v případě potřeby odvoláním a dokonce dalším odvoláním k vyšší instanci, jako je Nejvyšší nebo Ústavní soud).

Evropský soudní dvůr (ESD, The European Court of Justice - ECJ)

Evropský soudní dvůr se skládá z 27 soudců (jeden za každý členský stát) a 8 generálních advokátů, kteří jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států na dobu 6 let. Volba se koná jednou za 3 roky, kdy je jmenována polovina soudců. Soudní dvůr nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady a Evropské komise (včetně jejich případné nečinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech z oblasti práva ES, které vznášejí soudy členských států. Má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, institucemi EU, podniky a fyzickými osobami. K Soudnímu dvoru se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Podání vůči některému členskému státu může v takovém případě učinit také Komise.

Evropský účetní dvůr (EÚD, The European Court of Auditors - ECA)

Evropský účetní dvůr svým zaměřením posiluje nadnárodní charakter evropské integrace. Hlavní pravomocí Účetního dvora je kontrola finančního hospodaření Evropské unie. Účetní dvůr nemá exekutivní pravomoci. Pokud zjistí, že některý z výše uvedených subjektů nezákonně zacházel s financemi EU, může informovat kompetentní instituce. Jedenkrát ročně vydává Účetní dvůr výroční zprávu pro ostatní instituce. V této zprávě podrobně hodnotí kontrolu příjmů a výdajů a toto jeho stanovisko je podkladem pro možný postih orgánu, jenž v uplynulém roce nehospodařil dle daných pravidel. EÚD má 27 členů. Ti jsou jmenováni Radou (po konzultaci s Evropským parlamentem ) na období 6 let.

Evropský úřad pro výzkum vesmíru (European Space Agency - ESA)

Založen v roce 1975. Koordinuje spolupráci evropských států v oblasti výzkumu vesmíru a kosmické technologie a také spolupráci s americkým úřadem pro kosmonautiku NASA. Činnost ESA slouží výlučně mírovým účelům. Dosahuje úspěchů v oblasti satelitní techniky, při vývoji evropské nosné rakety Ariane a vesmírné laboratoře Spacelab. ESA má 18 členských států. Česká republika patří mezi členy, formálně se stala právě osmnáctým členským státem k datu 12. 12. 2008.

Evropský veřejný ochránce práv (Evropský ombudsman)

Evropský veřejný ochránce práv je kontrolní orgán, který vyšetřuje stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu institucí a orgánů Evropské unie. Funkce Evropského ombudsmana byla zřízena na základě Maastrichtské smlouvy (Smlouvy o EU). Kancelář má ve Štrasburku a je jmenován Evropským parlamentem na dobu 5 let s možností opakovaného jmenování.

Evropský vysokoškolský institut (European University Institute - EUI)

EUI zahájil činnost v roce 1976 ve Florencii. Jeho cílem je na základě výzkumu a studia v oblasti společenských věd přispívat k úsilí o další rozvoj kulturního a vědeckého dědictví Evropy. Je určen pro postgraduální studium. Na čtyřech fakultách - dějiny a civilizace, hospodářské vědy, právní vědy, politické a sociální vědy - průběžně studuje na 200 stipendistů s ukončeným vysokoškolským vzděláním.


Finanční perspektiva

Finanční perspektiva představuje základní rámec výdajů Evropské unie v daném období. Vzniká jako výsledek složitého vyjednávání mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí a stanoví maximální možný rozsah předpokládaných výdajů Společenství. Rozpočet je  pak každoročně upravován Komisí s ohledem na aktuální vývoj cen a HDP Společenství. Zde je nutno poznamenat, že finanční perspektiva není rozpočtem pro několikaleté období, protože každoroční procedura přípravy rozpočtu zůstává základem jak pro určení aktuální výše výdajů, tak i pro podíl jednotlivých rozpočtových kapitol v daném roce.

Prozatím byly uzavřeny čtyři dohody tohoto typu. První z nich v roce 1988, druhá v roce 1992 a třetí v roce 1999 a čtvrtá roku 2005:

  • Finanční perspektiva 1988-1992 (Delorsův balík I)
  • Finanční perspektiva 1993-1999 (Delorsův balík II)
  • Finanční perspektiva 2000-2006
  • Finanční perspektiva 2007-2013

Fond soudržnosti (Kohezní fond)

Založen v roce 1993. Přispívá na projekty z oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury. Je určen výlučně pro nejchudší země Společenství. Na rozdíl od strukturálních fondů pomáhá chudým zemím, nikoli jednotlivým regionům. Jeho úkolem je zmenšit rozdíly mezi národními ekonomikami EU. Nárok na pomoc z fondu má stát, který nedosáhl 90 % průměru HDP Evropské unie. Více o fondech EU najdete v kapitole na Euroskopu.

Fouchetovy plány

Šlo o pokus vytvořit všeobecný politický rámec pro spolupráci mezi státy EHS. Francouzský velvyslanec Fouchet vypracoval v listopadu 1961 plán, který předpokládal, že se pro členské země uvolní pravidla hlasování. Poté, co návrh vyvolal řadu pozměňovacích připomínek, francouzská delegace nečekaně předložila v lednu 1962 druhý Fouchetův plán, který ostatní členské státy odmítly jako krok zpět. V pozadí neúspěchu tohoto plánu byly rozdílné představy o integraci - zatímco Francie usilovala o Evropu nezávislých vlastí, přály si ostatní státy EHS integraci se samostatnými evropskými institucemi.

nahoru