Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

T-U

 

TACIS (Technical Assistance fot the Central Independet States)

Pomocný program EU, založený v roce 1990 na podporu technického rozvoje ve státech bývalého Sovětského svazu a v Mongolsku (východní sousedé a partneři EU). Na program TACIS vyčlenila EU ze svých finančních zdrojů pro období 2000 – 2006 3,1 miliardy eur. Od 1. ledna 2007 se program TACIS spojil ještě s programem MEDA (zaměřen na středomořský region) v  jediný NÁSTROJ EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ (European Neighbourhood Policy Instrument – ENPI).

TAIEX (Technical Assistance and Information Exchange)

Kancelář (a sočasně program) pro technickou pomoc a výměnu informací v souvislosti s rozšířením Evropské unie  byla vytvořena jako odpověď na výzvu Bílé knihy k přípravě kandidátských zemí na začlenění do vnitřního trhu Unie (květen 1995). Je řízena Evropskou komisí (GŘ pro rozšíření) a původně měla napomáhat při přejímání a implementaci legislativy jednotného trhu v zemích střední a východní Evropy. Rozhodnutím Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se staly cílovou skupinou všechny kandidátské státy, v určité míře a po přechodnou dobu i nové členské státy. Nicméně v lednu 2006 EU rozhodla, že země zahrnuté do EVROPSKÉ POLITIKY SOUSEDSTVÍ (a Rusko) by měly mít také možnost program TAIEX využívat.

Telekomunikační balík

Telekomunikační balík, soubor pěti (legislativních a nelegislativních) dokumentů, byl Komisí zveřejněn 13. listopadu 2007. Jeho cílem je prostřednictvím změn stávajícího předpisového rámce vytvořit „jednotný evropský informační prostor". Ze zmíněných pěti dokumentů jsou konkrétními legislativními návrhy tři. Více o tom naleznete v rubrice Monitoring legislativy EU.

Proč je tato oblast tak důležitá: Sektor elektronických komunikací je klíčový pro konkurenceschopnost EU, ale i pro ekonomiky členských států. Jeho roční obrat dosahuje zhruba 300 miliard eur a v posledních deseti letech přispíval k růstu HDP až z 25 procent. Šest z deseti největších telekomunikačních firem světa pochází z EU.

České předsednictví s Evropským parlamentem a Evropskou komisí o balíčku vyjednávalo od ledna a dokázalo během velmi náročných jednání sblížit rozdílná stanoviska EP a členských států. Jen s Parlamentem proběhlo 11 schůzek, přičemž dohody s jeho vyjednavači bylo dosaženo 28. dubna 2009. Nicméně EP pak překvapivě přijal sporný pozměňovací návrh k dohodnutým pravidlům a proces vyjednávání tak pokračuje dále.

Tempus

Transevropský program mobility, určený pro univerzitní studenty. Vycházel z potřeby otevřít se státům střední a východní Evropy. Souběžně s již probíhajícími programy Společenství v oblasti vzdělávání reagovala tímto programem EU (s pomocí Evropské nadace pro profesní vzdělávání) na specifické potřeby států střední a východní Evropy. Program byl určen nejdříve pro Maďarsko, Polsko, ČSFR (jeho následnické státy), bývalou Jugoslávii a Bulharsko. Zahájením programu Tempus v roce 1990 pro země střední a východní Evropy se tehdejšímu Československu, a později České republice, dostalo velké podpory v oblasti vysokého školství.

Tempus IV (2007-2013) je úspěšným pokračování programů Tempus I, II a III a je aktuálně určen zemím východní Evropy, centrální Asie, západního Balkánu a Středozemního moře. Podporuje modernizaci vysokých škol prostřednictvím jejich spolupráce a partnerství. Tempus není určen individuálním žadatelům  ale vysokoškolským institucím a dalším organizacím (např. asociace rektorů, sítě vysokých škol, výzkumné instituty, instituce státní správy...), pokud jsou ze zemí EU nebo z partnerských zemí programu. Tempus IV je centralizovaný, tzn. že je řízen Evropskou komisí a fakticky implementován její VÝKONNOU AGENTUROU PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZI (EACEA). Více informací lze najít na stránkách NAEP

Tindemansova zpráva

Konference šéfů států a vlád pověřila v roce 1974 tehdejšího belgického ministerského předsedu Leo Tindemanse, aby vypracoval celkovou koncepci přechodu ES k EU. V dokumentu, který byl předložen 29. prosince 1975, se požadovalo mimo jiné zřízení rozhodovacího centrálního orgánu s dostatečnou autoritou a posílení společné zahraniční politiky států ES. Dalšími cíli bylo uskutečnění Hospodářské a měnové unie, společná péče o zásobování energiemi a posílení společného výzkumu. Přestože je tato zpráva koncipována na základě pragmatických hledisek a další vývoj Společenství předvídá jako flexibilní a postupný proces, nestala se předmětem bezprostřední iniciativy EU.

TREVI (Terrorisme, Radicalisme, Extrémisme, Violence Internationale)

Název pro informační spolupráci ministrů vnitra a justice států ES/EU, která byla založena v roce 1975 a její činnost započata 29. června 1976. Posláním byl boj proti mezinárodnímu terorismu a obchodu s drogami. Ministři vnitra EU se měli scházet dvakrát za rok na poradách o kooperaci a společné strategii. Smlouva o EU upravuje v čl. K .9 spolupráci členských států EU v oblastech justice a vnitřních věcí.
Pracovní skupiny TREVI byly následně obsahově včleněny do činnosti EUROPOLU.

TRIS (Technical Regulations Informations System)

Každý výrobce nebo poskytovatel služby, který chce provozovat svou podnikatelskou činnost v některém členském státě Evropské unie, se musí řídit národními technickými předpisy, které se týkají jeho podnikání. Pro jednodušší orientaci byla zřízena databáze TRIS. Na základě směrnice 98/34/ES musí členské státy oznámit Evropské komisi každý návrh technického předpisu ještě předtím, než je schválen a implementován do národního práva. Během následujících tří měsíců mohou členské státy, Evropská komise nebo i jednotliví podnikatelé zasílat připomínky k danému návrhu. Všechny oznámené návrhy technických předpisů jsou překládány do všech jazyků Evropské unie a jsou k dispozici na internetových stránkách Evropské unie v již zmíněné databázi TRIS.

V každém členském státě existuje jedno kontaktní místo pro směrnici 98/34/ES, které zajišťuje plnění souvisejících povinností. V České republice je tímto místem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Trojka

"Trojka" zastupuje Unii navenek v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Ve své současné podobě "Trojka" vychází ze změn stanovených Amsterodamskou smlouvou: předsednické zemi (členský stát, který aktuálně předsedá Radě ) jsou nápomocni generální sekretář Rady ve své funkci Vysokého zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a Evropská komise. V případě potřeby je dále nápomocen členský stát, který bude předsednickou funkci zastávat v příštích šesti měsících.

Trumanova doktrína

Americká zahraničně politická doktrína o zadržování komunismu ve světě, kterou v projevu před americkým kongresem 12. března 1947 vyhlásil americký prezident Harry Truman. „Věřím, že musíme podporovat svobodné národy, aby si samy mohly zvolit svůj osud," řekl Truman v řeči, která po druhé světové válce vytyčila nové směry zahraniční politiky USA, jejíž pevnou součástí se měla stát aktivní snaha čelit komunistické agresi kdekoli ve světě, a to v národním zájmu USA.

Na formulaci doktríny, která se připravovala již delší dobu, se podíleli Trumanův poradce a pozdější ministr zahraničí Dean Acheson a americký diplomat a historik, expert na sovětskou otázku George Frost Kennan. Bezprostředním impulsem pro vyhlášení doktríny se stala situace v Řecku a v Turecku, které byly bezprostředně ohroženy komunistickou expansí. Americký kongres v květnu roku 1947 uvolnil 400 miliónů dolarů na vybudování vojenských základen ve Středozemním moři a na vyzbrojení řecké a turecké armády. V květnu 1947 museli na nátlak USA opustit francouzskou vládu komunističtí mnistři a záhy byli komunisté vypuzeni z vlády i v Itálii. Trumanova doktrína o aktivním zadržování komunismu, která byla milníkem při vzniku tzv. studené války, měla bránit expansi komunismu především ekonomickou silou. To bylo i součást tzv. Marshallova plánu americké hospodářské pomoci při obnově evropského hospodářství, který byl vyhlášen o několik měsíců později. Konečným cílem doktríny byla snaha ekonomicky a politicky stabilizovat ty země, které se mohly stát obětí komunistické expanse. Doktrína znamenala definitivní konec americké politiky isolacionismu.

Účetní dvůr (Evropský účetní dvůr-EÚD)

Nezávislá instituce, která kontroluje všechny příjmy a výdaje EU a jejích organizací, správné plnění rozpočtu a zákonnost všech příjmů a výdajů. Účetní dvůr sestává z jednoho člena z každé členské země jmenovaného Radou na funkční období šesti let. EÚD sídlí v Lucemburku. Více naleznete zde.

UNICE (Unice des Conféderations de l´Industrie et des Employeurs d´Europe)

Sdružení evropských průmyslových a zeměstnavatelských svazů. Členy tohoto zájmového svazu, který byl založen v roce 1959 a  jeho členy byly průmyslové a zaměstnavatelské svazy členských států EU a EFTA. UNICE koordinovala pozice svých členů ve všech evropských otázkách a zastupovala je zejména vůči institucím EU.

V roce 2007 při očekávané příležitosti 50. výročí vzniku sdružení byla  původní organizace přetransformována v BUSINESSEUROPE (The Confederation of European Business).

Unie Evropa

Plným názvem Europa-Union Deutschland je nadstranické zájmové sdružení, které se zasazuje o založení Spojených států Evropských. Unie Evropa patří mezi členy MEZINÁRODNÍHO EVROPSKÉHO HNUTÍ. Stránky sdružení Europa-Union Deutschland

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market-OHIM)

Oficiální úřední orgán Evropské unie pro ochranné známky Společenství a pro zapsané průmyslové vzory, pro které platí v Evropské unii jednotná legislativa, což zaručuje existenci účinné a specifické ochrany. OHIM je agenturou EU a zároveň úřadem pro průmyslové vlastnictví, který plní technickou funkci spočívající v registraci práv z průmyslového vlastnictví. Ochranné známky společenství a zapsané průmyslové vzory Společenství vydávané OHIM mají jednotnou podobu a je tedy možné zachovávat jednoduché související formality a správní úkony - funguje jednotná žádost, jednotné správní centrum a jednotná dokumentace.

Úřední jazyky EU

Instituce EU používají třiadvacet rovnoprávných úředních jazyků: anglický, bulharský, český, dánský, estonský, finský, francouzský, holandský, irský, italský, litevský, lotyšský, maltský, maďarský, německý, polský, portugalský, rumunský, řecký, slovenský, slovinský, švédský a španělský. Protože jednotlivým jazykům se přisuzuje vysoká symbolická hodnota, žádná země se svého jazyka nezříká. Všechny právní akty EU se překládají do všech úředních jazyků. Více než každý pátý úředník EU je zaměstnán jako překladatel. Na úrovni nižší než je jednání ministrů jsou pracovními jazyky angličtina a francoužština a stále častěji i němčina. Evropský soudní dvůr v Lucemburku užívá pouze francoužštinu.

Úřední věstník Evropské unie (Official Journal)

Úřední věstník Evropské unie (dříve Úřední věstník Evropských společenství) je oficiální sbírkou právních dokumentů vydávaných v rámci všech tří pilířů EU. Od počátků existence EHS byl vydáván tiskem, nyní je  též veřejně dostupný on-line na internetu a v elektronických databázích. Úřední věstník vychází ve dvou řadách: L (legislativa) a C (sdělení a informace) ve všech úředních jazycích Unie. Vydává jej Úřad pro úřední tisky. Nahlédnout do věstníku on-line umožňuje databáze EUR-Lex.

Úřad pro úřední tisky (Úřad pro publikace, Publication Office)

je interinstitucionální úřad, jehož cílem je zajišťovat vydávání publikací orgánů Evropských společenství a Evropské unie. Ve své nynější podobě byl  ustaven společným rozhodnutím orgánů ES jako pracoviště Komise.  Podle ustanovení Smluv je vydávání některých titulů, jako je Úřední věstník či Souhrnná zpráva o činnosti Evropské unie, povinností. Některé další  publikace slouží jako informační nástroje určené široké veřejnosti případně jednotlivým odborným kruhům. Úřad pro úřední tisky sídlí v Lucemburku.

Útvar pro politické plánování a včasné varování (Policy Planning and Early Warning Unit)

Myšlenka zřídit Útvar pro politické plánování a včasné varování v rámci SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY (SZBP) vychází z představy, že jestliže SZBP má být efektivní, bude to vyžadovat včasnější a dalekosáhlejší analýzy vnějšího vývoje v dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé perspektivě. Rozhodnutí přijatá v rámci SZBP musí být proto podpořena spolehlivějšími podklady, dostupnými pro všechny členské státy Unie. V deklaraci k Závěrečnému aktu (Final Act) se účastníci mezivládní konference dohodli na založení Útvaru pro politické plánování a včasné varování (Planning and Early Warning Unit) v rámci generálního sekretariátu Rady a pod pravomocí generálního sekretáře. Více k tématu v článku Společná zahraniční a bezpečnostní politika.

 

nahoru