Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

 

Zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti

Na území zahrnutém ve Smlouvě o ES platí zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti. Bez podobného nástroje by vůbec nemohl existovat např. vnitřní trh. Zákaz též posiluje pocit rovnosti a sounáležitosti Evropanů, nezbytný pro zachování evropské identity. Pravomoci Unie v oblasti ochrany před diskriminací pak vyplývají z čl. 13 Smlouvy o ES. Ten stanoví, že Rada na návrh Komise po konzultaci s Evropským Parlamentem může přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry a náboženství, postižení, věku nebo sexuální orientace. Takovýmto dodatečným opatřením se stala například Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. Směrnice byla v členských státech implementována (převedena do národního práva) nejpozději k datu 13. července 2003.

Základní svobody

Zásadním cílem Smlouvy o ES je odstranění hospodářských překážek mezi členskými státy, což je první krok směrem k vyšší politické jednotě. V tomto smyslu Smlouva předvídá, že v rámci Společenství bude zaveden společný trh, jehož základními pilíři jsou čtyři svobody - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Protože se toho nepodařilo plně dosáhnout ani za téměř třicet let, vydala Komise v roce 1985 Bílou knihu o zavedení VNITŘNÍHO TRHU, která obsahovala konkrétní časový plán dalšího postupu do 31. prosince 1992. K tomuto meznímu datu byly do značné míry uvedeny do praxe všechny 4 základní svobody. V případě VOLNÉHO POHYBU OSOB se z počátku jednalo pouze o pracovníky a dalším vývojem byla tato svoboda rozšiřována až k dnešnímu stavu.

Západoevropská unie (ZEU)

ZEU vznikla v roce 1954 po krachu jednání o Evropském obranném společenství. Byla jedinou ryze evropskou organizací ve vojenské oblasti. Smlouva o EU nejprve posílila význam ZEU tím, že ji pověřila provádět rozhodnutí EU, týkající se obrany. Proto byla posílena i funkčnost ZEU vytvářením společných jednotek členských států se společným velením. Amsterodamská smlouva již naznačila budoucí vývoj tím, že učinila ze ZEU „nedílnou část vývoje Unie“ a svěřila jí schopnost operovat v oblasti obrany. ZEU hrála významnou roli při plnění prvních Petersberských úkolů, jako bylo rozmístění policejních oddílů v Mostaru nebo spolupráce s policií v Albánii. Později však již tuto roli přenechala vlastním strukturám Unie v oblasti SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Smlouva z Nice v této otázce dále postoupila zrušením řady ustanovení Smlouvy o EU týkajících se vztahů mezi EU a ZEU. Tomu předcházela tzv. Mairseillská deklarace ministrů zahraničí zemí ZEU z listopadu 2000, v níž byl oznámen úmysl utlumit a postupně vlastně zastavit činnost ZEU.

Zásada kolegiality

Zásada vytváření názoru ve vícečlenném orgánu, podle níž mají všichni jeho členové stejné pravomoci. Podle zásady kolegiality hlasuje např. Komise. Kolegiální princip neznamená nutně zásadu konsensu. Také Komise se usnáší jen většinou svých členů.

Zásada přiměřenosti

Zásada uznávaná i v právu Společenství, podle níž obtíže a omezení, vyplývající z uplatnění práva vůči jednotlivci, nesmějí s ohledem na dosažení určitého cíle překročit nezbytnou míru (zákaz nepřiměřeného zatížení). Zásadu přiměřenosti je nutno dodržovat i při výkladu právních norem Společenství. Podle čl. 3b odst. 3 Smlouvy o ES nesmí činnost Společenství překročit rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy.

Závěrečný Helsinský akt

Jako výsledek Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), která byla zahájena v roce 1973 v Helsinkách, podepsali její účastníci 1. srpna 1975 Závěrečný akt, který obsahuje dlouhodobý a rozsáhlý rámcový program zlepšování politických a hospodářských vztahů a vzájemného soužití mezi členskými státy, k nimiž patří všechny evropské země a zároveň i Kanada a USA (rozhodnutím z prosince roku 1994 byla KBSE přejmenována na ORGANIZACI PRO BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCI V EVROPĚ - OBSE).

Zdymadlové ceny

V agrárním cenovém systému EU se zdymadlová cena skládá z vlastních nákladů na zemědělské zušlechtěné produkty (vejce, drůbež, vepřové maso), z přirážky a dodatečné dávky. Dodatečně k přirážkám existuje u těchto produktů zvláštní ochranné opatření, které má čelit cenám nabízeným pod výší vlastních nákladů při dovozech ze třetích zemí. Na základě průměrných výrobních nákladů na světovém trhu se propočítává zdymadlová cena. Dodatečnou dávkou se ceny nabízené pod touto úrovní zvyšují na úroveň zdymadlové ceny.

Zelená kniha

Zelené knihy vydává Komise. Jsou to dokumenty, které mají podpořit debatu a zahájit konzultace na evropské úrovni o určitém tématu (jako je například sociální politika, jednotná měna, telekomunikace, doprava, vzdělávání). Tyto konzultace mohou následně vyústit v publikaci BÍLÉ KNIHY, která již předkládá praktické návrhy.

Změny smluv EU/ES

Návrhy na změny textů smluv mohou Radě EU předkládat členské státy nebo Komise (čl. 48 Smlouvy o EU). Po slyšení u Evropského parlamentu (resp. po vyjádření Komise) může Rada svolat mezivládní konferenci členských států, která pak rozhodne o změnách. Změny smluv musí ratifikovat všechny členské státy v souladu s jejich ústavně právními předpisy. Dne 7. února 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o EU. Vedle Aktu o jednotné Evropě byla tato smlouva druhou velkou reformou Římských smluv. Dalšími přijatými změnami (novelizací) zakládajících smluv byly Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice.

V současnosti je v běhu ratifikační proces k zatím poslední aktualizaci, kterou je Lisabonská smlouva. Ta přináší pozměněný mechanismus pro další změny zakládajících smluv a přesun pravomocí na evropskou úroveň. Nicméně a i v tomto případě by bylo stále vyžadováno jednomyslné odsouhlasení dohodnutých změn ze strany všech členských států, které tak  nadále zůstávají "pány smluv".

Žaloba na neplatnost

Smyslem žaloby je přesvědčit Evropský soudní dvůr, aby prohlásil závaznou normu SEKUNDÁRNÍHO PRÁVA EU (nařízení, směrnici nebo rozhodnutí) přijatou jedním nebo více orgány EU za neplatnou. Důvodem neplatnosti by byl jedině rozpor s PRIMÁRNÍM PRÁVEM EU. Cílem žaloby na neplatnost je tedy posouzení souladu konkrétní normy evropského sekundárního práva s právem primárním. Konkrétní důvody, pro které může ESD normu zrušit, jsou zejména porušení procesních pravidel při přijímání dané normy, překročení pravomocí EU nebo ES, porušení principů evropského práva nebo zneužití pravomoci. Evropské právo upravuje žalobu na neplatnost ve čl. 230 Smlouvy o ES.

V evropském soudním systému se potenciální žalobci dělí do tří skupin: na privilegované (členské státy, RadaEvropský parlament a Evropská komise), poloprivilegované (Evropská centrální banka a Účetní dvůr) a neprivilegované (jednotlivci a firmy).

Žaloba pro nečinnost (Žaloba pro nečinnost institucí EU)

Žaloba, kterou lze podat u Evropského soudního dvora proti Radě EU nebo Komisi, jestliže tyto orgány narušují svou nečinností cíle smluv o Evropském společenství (čl. 175 Smlouvy o ES-viz příloha). Žaloba je přípustná teprve poté, co byla instituce nejprve vyzvána ke konání. Žalobu pro nečinnost mohou podat členské státy, orgány EU nebo soukromé a právnické osoby, jestliže dotyčný orgán nebyl dva měsíce po učiněné výzvě v dané věci činný. Např.  ve věci žaloby Evropského parlamentu v roce 1985 proti Radě ministrů dopravy Evropský soudní dvůr rozhodl ve prospěch žalobce, protože Rada nebyla činná, když měla zavést podle Smlouvy o ES předepsanou volnost pohybu dopravních služeb. Nicméně tento druh žaloby není využíván nijak často.

Žaloba proti členskému státu EU (Žaloba pro nesplnění povinnosti)

Žalobu může podat Evropská komise nebo jiná členská země. Pokud se země, která jednala v rozporu s právem ES, nepodřídí rozhodnutí Evropského soudního dvora, může na ní být uvalena peněžitá pokuta (paušální pokuta či penále). Jedná se o žalobu podávanou Komisí proti členskému státu EU podle čl. 226, nebo žalobou podávanou jedním členským státem proti jinému podle čl. 227 Smlouvy o ES. Zatímco první případ je vcelku běžný (vyplývá přímo z kontrolní činnosti Komise a jejího dohledu na dodržování práva Společenství), druhý dle článku 227 je naopak zcela výjimečný.

 

nahoru