Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Oblasti schengenské spolupráce

Hlavní praktický dopad schengenské spolupráce na každodenní život spočívá v odpadnutí povinnosti předkládat doklad totožnosti při překračování hranice mezi schengenskými státy (tzv. vnitřní hranice). Hraniční kontroly se neprovádějí, hranice je možné překročit kdekoliv a kdykoliv - stále ovšem s platným dokladem totožnosti, tj. platným občanským průkazem nebo cestovním pasem, a při respektování souvisejících pravidel (např. omezení v chráněných krajinných oblastech, při překračování soukromých pozemků apod.).

Překročení státních hranic není omezeno na hraniční přechody ani jejich provozní dobu. Jakékoli zábrany na komunikační infrastruktuře jsou naopak odstraněny. Průjezd hranic probíhá jako na kterémkoli jiném místě ve vnitrozemí, stejně tak příjezd na území jiného státu oznamují pouze cedule příp. cizojazyčné nápisy.

Aby odstranění kontrol na vnitřních hranicích nemělo negativní dopad na vnitřní bezpečnost společně sdíleného prostoru, zavedly schengenské státy vyrovnávací/kompenzační opatření, která jsou detailně stanovena v příslušných právních předpisech (tzv. schengenské acquis) a dále rozvedena v doporučeních pro jejich správnou aplikaci v praxi.

Soubor těchto opatření tvoří schengenské standardy, které jsou závazné pro všechny zúčastněné státy. Vysoký standard při zajišťování ochrany schengenského prostoru garantují detailní pravidla rozepisující aktivity jednotlivých států včetně jejich vzájemné spolupráce především v následujících oblastech:

  •  ochrana vnějších hranic
  •  policejní a justiční spolupráce
  •  vízová a konzulární spolupráce
  •  ochrana osobních údajů
  •  Schengenský informační systém


Ochrana vnějších hranic

Na první pohled nejviditelnějším znakem schengenské spolupráce je zrušení kontrol na vnitřních hranicích a přesun aktivit spojených s ochranou hranic na tzv. vnější hranice států schengenského prostoru, tj. hranice se státy, které se plně nepodílejí na schengenské spolupráci. Všechny osoby překračující hranice podléhají minimální kontrole, jejímž účelem je zjištění totožnosti na základě předložení cestovních dokladů. Státní příslušníci třetích zemí jsou při vstupu a výstupu na/z území členských států podrobeni důkladné kontrole, která ověřuje splnění všech podmínek pro vstup a pobyt ve společném prostoru.

Na mezinárodních letištích jsou fyzicky odděleni cestující pohybující se v rámci schengenského prostoru od těch, jejichž let míří z/do země mimo Schengen. Zatímco cestující odbavující se na tzv. vnitřní lety do zemí schengenského prostoru potřebují doklad totožnosti pouze za účelem potvrzení své totožnosti pro vstup do letadla, při letech do zemí mimo schengenský prostor platí praxe, kterou jsme znali dříve, tj. po získání palubního lístku je nutné absolvování pasové kontroly a až po ní je třeba projít bezpečnostní prohlídkou. Bezpečnostní prohlídka na letištích nesouvisí se Schengenem, a proto platí pro všechny lety bez ohledu na cíl cestování.

Stávající situace a postupy na vnějších hranicích EU jsou výsledkem mezinárodní spolupráce. Ochrana vnějších hranic je věcí zájmu nejen členského státu, na jehož hranicích se kontroly provádí, nýbrž všech členských států, které zrušily ochranu vnitřních hranic. Společná ochrana vnějších hranic by měla napomáhat v boji proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodování s lidmi a zabránit jakékoliv hrozbě pro vnitřní bezpečnost, veřejný pořádek, veřejné zdraví a mezinárodní vztahy členských států.

Významným subjektem takové mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vnějších hranic EU je Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (agentura Frontex).

V rámci schengenské spolupráce na úrovni EU spadá problematika ochrany vnějších hranic členských států EU do oblasti justice a vnitřních věcí. Základní úroveň, na které jsou připravovány právní a prováděcí předpisy, představují pracovní skupiny Rady EU (v oblasti vnějších hranic se jedná zejména o skupiny „Hranice", „Hranice/falešné doklady", „Víza", „Migrace a vyhoštění", „CIREFI" nebo „Hodnocení Schengenu") složené z národních zástupců všech členských států EU/Schengenu. Tyto pravidelně zasedající pracovní skupiny tvoří technickou podporu a působí jako významný činitel při harmonizaci právních řádů jednotlivých členských států.

Důležitým článkem v oblasti spolupráce v rámci EU je Strategický výbor pro migraci, hranice a azyl, který stojí nad pracovními skupinami Rady a jehož hlavní činností je slaďování těch bodů jednání, u nichž v rámci pracovních skupin nebylo dosaženo požadované shody. Podobné úkoly, ovšem v rámci třetího pilíře EU (tj. např. přeshraniční policejní spolupráce), má Výbor podle článku 36 (CATS). Nejvyšší úroveň spolupráce v Unii představuje Rada EU pro spravedlnost a vnitřní věci tvořená ministry všech členských států, kteří přijímají závazná rozhodnutí. Jejich jednání předchází zasedání Výboru stálých zástupců členských států při EU (Coreper).

V současné době nejvýznamnějším právním předpisem EU, který stanovuje pravidla pro přeshraniční pohyb osob, je tzv. Schengenský hraniční kodex, který nabyl účinnosti v říjnu 2006. Moderní právní úprava obsažená v Kodexu zohledňuje současné potřeby Společenství ve vztahu k ochraně vnějších hranic EU. Všechny osoby překračující hranice podléhají minimální kontrole, jejímž účelem je zjištění totožnosti na základě předložení cestovních dokladů. Státní příslušníci třetích zemí jsou při vstupu a výstupu na/z území členských států podrobeni důkladné kontrole.


Policejní a justiční spolupráce

Organizovaný zločin a nelegální migrace neznají hranice. I přes absenci kontrol proto všechny příslušné orgány schengenských států intenzivně spolupracují. Kromě výměny informací patří mezi oblasti vzájemné spolupráce např. radiová komunikace, vytváření společných policejních pracovišť, vysílání styčných úředníků do jiných států nebo přeshraniční sledování a pronásledování, které umožňují policejním orgánům jednoho státu pokračovat za určitých okolností ve svých aktivitách na území sousedního státu.

Důležitý nástroj vzájemné spolupráce v trestních věcech představují možnosti nabízené např. evropským zatýkacím rozkazem nebo předáváním osob ve výkonu trestních rozsudků. Přitom jsou samozřejmě respektována lidská práva a platí mj. zákaz dvojího trestu.

Policisté (pod pojem policie mohou jednotlivé státy podřadit i další donucovací orgány jakými jsou četnictvo, celní orgány nebo i obecní policie v širším významu tohoto označení) jednoho schengenského státu, kteří v rámci vyšetřování ve své zemi sledují osobu podezřelou z účasti na trestném činu, na nějž se může vztahovat vydání osoby, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na výsostném území jiného státu Schengenu, když tento svolil na základě předem podané žádosti o právní pomoc k přeshraničnímu sledování. Za splnění některých dalších podmínek smějí policisté pokračovat ve sledování osoby i v případě, nelze-li z důvodu zvláštní naléhavosti předem požádat o svolení. Tato výjimka se však týká pouze případů vyjmenovaných závažných trestných činů. Policisté provádějící přeshraniční sledování na území druhého schengenského státu se musí rovněž bezpodmínečně řídit stanovenými limitujícími podmínkami.

Policisté, kteří ve své zemi pronásledují osobu, která byla přistižena při spáchání nebo při účasti na některém závažném vyjmenovaném trestném činu, mají možnost pokračovat za stanovených podmínek v pronásledování takovéto osoby na území jiného schengenského státu. Totéž se vztahuje na pronásledování osoby, která je zajištěna nebo zadržena, event. na uprchlého vězně. Pronásledování osoby musí být odůvodněno urgentností a nemožností předchozí notifikace příslušnému státu, musí se týkat osoby přistižené při činu nebo osoby na útěku za předpokladu, že jde o trestné činy vyjmenované v článku 41 odst. 4 (např. vražda, znásilnění, obchod s lidmi, nedovolená přeprava jedovatého a nebezpečného odpadu). Pro praktické účely byla vydána metodická příručka pro přeshraniční spolupráci, která mj. blíže rozvádí způsoby a předpoklady přeshraničního sledování a pronásledování osoby.

V obou případech, tj. při přeshraničním sledování i pronásledování, však existují určitá omezení, která je nezbytné na území druhého státu respektovat (policista je nucen řídit se právem státu, na jehož území se právě nachází). Tím je zvláště možnost použití služební zbraně jen v případě nutné obrany. Další omezení se týkají možnosti dotčenou osobu zadržet nebo zatknout nebo vstupu do obydlí a na pozemek, které nejsou veřejně přístupné.

S cílem usnadnit policejní a celní spolupráci, především za účelem včasného předávání informací v souvislosti s přeshraničním sledováním a pronásledováním uprchlé osoby zvláště v příhraničních oblastech, si smluvní strany zavádějí účinná vzájemná spojení nebo zavádějí spolupráci ve formě styčných důstojníků a další.

Důležitou úlohu hraje možnost vzájemného vysílání styčných důstojníků s cílem posílit a hlavně urychlit spolupráci, zvláště formou výměny informací, poskytování pomoci při žádostech o policejní součinnost a při právní pomoci v trestních věcech nebo pomocí orgánům pověřeným ostrahou vnějších hranic. Nejsou však oprávněni k samostatnému provádění policejních opatření. Tito styční důstojníci jsou vysíláni na bilaterálním základě.

Justiční spolupráce zahrnuje jak faktickou součinnost příslušných ministerstev, soudů a jiných orgánů v trestním řízení a při výkonu rozhodnutí, tak i legislativní činnost, která má zejména zabezpečit extradici mezi členskými státy, slučitelnost dalších předpisů, zejména trestního řízení, koordinovat normy o příslušnosti soudních a jiných orgánů činných v trestních řízeních a zejména koordinovat i hmotněprávní trestní úpravy, týkající se organizované kriminality, terorismu a obchodu s drogami.


Vízová a konzulární spolupráce


Nástrojem umožňujícím regulaci přílivu osob a eliminaci proniknutí nežádoucích osob nebo osob představujících bezpečnostní riziko, je vízová politika, která je v rámci EU (tj. nejenom mezi státy schengenského prostoru) harmonizovaná. V rámci EU existuje jednotný seznam zemí, jejichž státní příslušníci potřebují pro vstup na území EU vízum - tzv. černý seznam. Jiný - bílý - seznam občany dalších států od této povinnosti osvobozuje.

Schengenské státy navíc harmonizovaly podmínky pro krátkodobý pobyt na svém území. Po získání jednotného schengenského víza může jeho držitel pobývat a volně se pohybovat po schengenském prostoru po dobu až 3 měsíců během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území Schengenu.

Vydávání povolení k pobytu nebo stanovení podmínek pro získání občanství však již harmonizovány nebyly a jsou předmětem legislativní úpravy každého jednotlivého státu. Platné povolení k pobytu, a od 5. 4. 2010 rovněž dlouhodobé vízum, vydané jedním schengenským státem nicméně svého držitele opravňuje k pohybu v rámci celého Schengenu - po dobu max. 3 měsíců během šestiměsíčního období.


Ochrana osobních údajů

Zpracování osobních údajů, tj. údajů, které lze vztáhnout ke konkrétním fyzickým osobám, je nedílnou součástí schengenské spolupráce, neboť sdílení určitých informací (např. o osobách, jimž byl zakázán vstup na území některé schengenské země, nebo o odcizených vozidlech) je nezbytnou podmínkou efektivního zajištění bezpečnosti v schengenském prostoru. Vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy je předáváno velké množství nejrůznějších informací, přičemž v naprosté většině se jedná o údaje citlivého charakteru, jejichž zneužití či ztráta mohou vést k výraznému zásahu do osobnostních práv jednotlivce, je v rámci schengenského prostoru věnována velká pozornost také ochraně osobních údajů.

Pro shromažďování, ukládání, předávání či jiné zpracování osobních údajů v souvislosti se schengenskou spoluprací jsou proto stanovena striktní pravidla (a to jak na mezinárodní úrovni, zejména v Schengenské prováděcí úmluvě, tak i ve vnitrostátním právu členských států), přičemž kontrola jejich dodržování je svěřena nezávislým dozorovým orgánům.


Schengenský informační systém

Schengenský informační systém (SIS) je evropská databáze, která slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další) na území schengenského prostoru. Do systému přispívají všechny členské státy Schengenu přímo ze svých národních databází. Využívání SIS je nezbytnou podmínkou pro odstranění kontrol na vnitřních hranicích.

K dotazům do systému mají přístup všichni oprávnění uživatelé příslušných orgánů schengenských států na stejné úrovni jako do svých národních systémů. SIS reaguje na dotazy v národním jazyce tazatele. Je tak zajištěno, že pátrání z ostatních členských států má stejné uplatnění jako pátrání národní. Doba od vyhlášení pátraní v jednom státě do okamžiku, kdy je pátrací záznam dostupný cestou SIS ve všech státech, je maximálně 120 sekund. Systém tak zásadně přispívá k zvýšení efektivity a účinnosti mezinárodního pátrání, čímž je tak kompenzováno zrušení kontrol na vnitřních hranicích.

V schengenském prostoru jsou prostřednictvím SIS v současné době prováděny níže uvedené druhy pátrání. Jednotlivé druhy pátrání jsou zakotveny v příslušných ustanoveních Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ):

  • čl. 95 SPÚ - pátrání po osobách s cílem předání/vydání
  • čl. 96 SPÚ - odepření vstupu cizinci z třetího státu
  • čl. 97 SPÚ - pohřešované osoby, osoby, které je třeba umístit do ochranného zařízení
  • čl. 98 SPÚ - pátrání po pobytu pro justici - svědci, předvolané osoby, osoby, kterým je třeba doručit trestní rozsudek
  • čl. 99 SPÚ - skrytá nebo specifická kontrola osoby nebo vozidla
  • čl. 100 SPÚ - pátrání po věcech odcizených, ztracených, zneužitých, zneplatněných nebo věcech potřebných jako důkaz v trestním řízení - motorová vozidla, zbraně, vyplněné doklady, nevyplněné doklady, registrované bankovky
Autor: Šárka Machotková, Ministerstvo vnitra ČR