Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Nizozemsko

Nizozemsko je zakládajícím členem Evropské unie. Do Evropského parlamentu volí 26 poslanců. Nizozemsko je členem Schengenu i eurozóny.

Nizozemsko

Nizozemsko v Evropské unii

 

Nizozemsko je zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství. Od samého počátku evropské integrace byli Nizozemci její součástí a i když se vlivem nemohou srovnávat s pověstnými „motory integrace“, Německem a Francií, v mnoha případech se výrazně podepsali na podobě integračního procesu. Už Benelux, fungující jako celní unie, kterou nizozemská exilová vláda vytvořila spolu s Belgií a Lucemburskem za druhé druhé světové války, byl určitým prototypem  evropského sjednocování.

Nizozemsko se stalo také zakladatelskou zemí Organizace spojených národů (OSN, 1945), Západoevropské unie (ZEU, 1948), Severoatlantické aliance (NATO, 1949) a Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO, 1952).

Nizozemsko i ostatní země od projektu EHS očekávaly ekonomické výhody a stabilitu politického postavení. V 60. letech to bylo právě Nizozemsko, kdo nejdůrazněji protestoval proti snahám francouzského prezidenta Charlese de Gaulla potlačit nadnárodní prvky uvnitř EHS.

Maastrichtský summit, na kterém se v roce 1991 tehdejších dvanáct členských zemí shodlo na ustavení Evropské unie, byl úspěchem hostitele summitu, nizozemského premiéra Ruuda Lubberse.

Holanďan Wim Duisenberg byl jmenován prvním guvernérem Evropské centrální banky a dodnes tak nese největší individuální odpovědnost za úspěšný rozvoj společné evropské měny. S výjimkou krátkého úřadování Sicco Mansholta se dosud žádný jiný Nizozemec nestal předsedou Evropské komise.

Lisabonskou smlouvu přijala 5. června 2008 velkou většinou dolní komora parlamentu (proti hlasovaly pouze levicová Socialistická strana, antiislámská extrémní pravicová Strana svobody a Strana pro zvířata) a 8. července 2008 ji schválil i Senát. Nizozemsko tak smlouvu ratifikovalo jako 21. země z evropské sedmadvacítky.

Nizozemská vláda klade v souvislosti s rozšiřováním důraz na konsolidaci, podmíněnost a komunikaci. Proces rozšiřování musí být podle ní "přísný ale spravedlivý", stanovená kritéria musí být kandidátskými zeměmi zcela splněna, především ta politická. Problematický je postoj k Srbsku, které podle Nizozemska plně nespolupracuje s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

K postoji k otázce členství Turecka v EU zůstává nizozemská společnost, jejíž součástí je co do podílu druhá největší muslimská menšina v EU (první je ve Francii), rozdělena.

Komisařem nominovaným za Nizozemsko je Frans Timmermans, která je prvním místopředsedou, odpovědným za zlepšování právní úpravy, interinstitucionální vztahy, právní stát a Listinu základních práv. Předsednictví Rady převzalo Nizozemsko v první polovině roku 2016. V Triu bylo se Slovenskem a Maltou. Příště předsednictví převezme v druhé polovině roku 2029.

Bývalými eurokomisaři nominovanými za Nizozemí jsou:

  • Neelie Kroesová- komisařka pro soutěž (2004-2009) a místopředsedkyně pro digitální agendu (2009-2014)
  • Fritz Bolkestein- komisař pro vnitřní trh, daně a celní unii (1999-2004)
  • Hans van der Broek- komisař pro vnější vztahy a rozšíření (1993-1994) a pro středo a východoevropské vztahy a rozšíření (1995-1999)
  • Frans Andriessen- komisař pro parlamentní vztahy a soutěž (1981-1985), místopředseda pro zemědělství a rybolov (1985-1986) a pro zemědělství (1985-1989) a místopředseda pro vnější vztahy a obchod (1989-1992)

 

Politický systém Nizozemska


Nizozemsko je konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády. Hlavou státu je panovník/panovnice, který je vždy protestant. Hlavní výkonná funkce ve státě je svěřena vládě a jejímu předsedovi.

Nizozemský parlament má dvě komory. Dolní obsazuje 150 poslanců, v horní se rozděluje 75 křesel. Volební období je čtyřleté, každá z komor ale může být předčasně rozpuštěna.

Nizozemským panovníkem je král Willem-Alexander, pochází z oranžsko-nassavské dynastie a v čele státu stojí od roku 2013, kdy mu žezlo předala jeho matka královna Beatrix.

Předsedou vlády je od roku 2010 Mark Rutte.
 

Moderní historie Nizozemska

  • 1815 Na vídeňském kongresu bylo vyhlášeno Spojené království nizozemské - Nizozemsko, Belgie a Lucembursko.
  • 1830 Po červencové revoluci vzniká nezávislá Belgie. Nizozemský král Vilém I. uznal její nezávislost až v roce 1839.
  • 1890 Konec personální unie s Lucemburskem.

  • 1914-18 Neutralita během 1. světové války. Po skončení války se do exilu v Nizozemsku uchýlil bývalý německý císař Vilém II., který zde žil až do své smrti v roce 1941.
  • 1940-45 Německá okupace za 2. světové války. Královna Vilemína spolu s vládou uprchla do Velké Británie.

  • 1949 Nezávislost nejdůležitější nizozemské kolonie Indonésie (Holandská východní Indie). Území v západní části Nové Guineje se stala součástí Indonésie až v roce 1962. V letech 1942-45 souostroví okupovalo Japonsko.
  • 1949 Nizozemsko zakládajícím členem NATO.
  • 1952 Nizozemsko zakládajícím členem ESUO.

  • 1980 Na trůn nastupuje královna Beatrix, která je již třetí nizozemskou panovnicí v řadě. Jako první nastoupila na trůn královna Vilemína (1890-1948), po ní její dcera Juliána (1948-1980). Více než stoletá tradice ale už pokračovat nebude - Beatrix má celkem tři syny.


Fakta o Nizozemsku

Oficiální název země je Království Nizozemsko (Koninkrijk der Nederlanden).

Rozloha Nizozemska je 41 526 km2.

Hlavní město je Amsterdam (738 400 obyvatel).

Oficiálními jazyky jsou nizozemština a fríština.

Země je administrativně na 12 provincií. V zámoří pak má dvě oblasti - Nizozemské Antily a Arubu.

V zemi žije 16,97 milionu lidí. Nizozemců je 83%, ostatních pak 17%.

K římsko-katolickému náboženství se hlásí 31% Nizozemců, dánské reformované náboženství vyznává 13% obyvatel, kalvínistů je pak 7% a muslimů přes 5%. Bez vyznání zůstává 41% Nizozemců.


Odkazy