Hana Chuka, EUROSKOP, 21. prosince 2009
Již za pár dní čeká Evropskou radu střídání stráží: Švédové, kteří vedli Unii poslední půlrok, předají na Nový rok štafetu Španělům. Hodnocení právě končícího předsednictví se tak přirozeně stává tématem četných článků a diskuzí. Ústav mezinárodních vztahů nezůstal v tomto ohledu pozadu, když 14. prosince pozval do Prahy věhlasnou švédskou politoložku Gunillu Herolfovou ze Stockholm International Peace Research Institute, aby zhodnotila šestiměsíční působení své země včele EU. Její hledisko přinášíme v následující reportáži.
Češi? Skvělí! Francouzi? Však víte…
Gunilla Herolfová se hned v úvodu zaměřila na spolupráci Trojky, ve které Švédsko působilo se dvěma předešlými předsednickými státy, tedy s Českou republikou a s Francií. V této souvislosti si pochvalovala česko-švédskou spolupráci která, jak se vyjádřila, byla ve většině otázek takřka konsensuální – zejména v kontrastu součinnosti s Francouzi. Spolupráce s nimi se pro Švédy prý ukázala jako nemožná téměř ve všech směrech – zejména v otázkách rozpočtu, rozšíření a tradičně i společné zemědělské politiky, což nevyhnutelně vedlo k pochybnostem ohledně smysluplnosti „Trojek“. Herolfová věc komentovala tak, že „idea Trojky končí tam, kde začínají stěžejní priority členských států“.
Herolfová: Češi skvělí, Francouzi hrůza… Na snímku zleva francouzský státní tajemník pro evropské záležitosti Jean-Pierre Jouyet, místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra a švédská ministryně pro EU Cecilie Malmströmová 27. května 2008 v Praze na tiskové konferenci, kterou zakončili devět měsíců trvající jednání mezi Francií, ČR a Švédskem o společném osmnáctiměsíčním programu pro předsednictví v EU. Foto čtk
Nelehké startovní podmínky
Další část prezentace byla věnována úkolům, se kterými se Švédové museli během předsednictví poprat. A že jich nebylo málo. Doba jejich kralování zahrnovala vedle ratifikace Lisabonské smlouvy volbu nové Evropské komise i parlamentu. To vše se odehrávalo v době evropského vrcholu finanční krize. Mezi tyto překážky pak museli vměstnat priority předsednictví, ať už „zděděné“, nebo vlastní. Sem patřila především zaměstnanost, ochrana klimatu, rozšíření, nová agenda pro justici a vnitřní záležitosti a integrace baltského trhu, která zároveň představovala jediný čistě švédský zájem.
Stockholmský program
Herolfová v moři úkolů zdůraznila zejména ochranu klimatu, kterou označila za švédskou prioritu číslo jedna. Naopak si posteskla nad nedostatkem podpory, které se projektu dostalo z americké strany. Od klimatu se přesunula k justici a vnitřním záležitostem, kde pyšně vypíchla Stockholmský program, který mezi roky 2010-14 nahradí stávající Haagskou verzi. Uvedla, že ačkoli nová agenda sklidila kritiku pro zpřísnění dohledu nad civilisty, jejím hlavním cílem je efektivní ochrana před terorismem. V oblasti volného pohybu osob podtrhla podporu legální imigrace a v případě třetího světa její cirkulární variantu, která zajistí vysoce kvalifikovaným pracovníkům praxi v Evropě, ale počítá s jejich pozdějším návratem do země původu, což by mělo zamezit odlivu mozků. Rovněž připomněla dlouhodobé zásluhy své země v oblasti ochrany uprchlíků a apelovala na ostatní členské státy, aby Švédsku břímě přistěhovalectví ulehčily.
Transparentní, efektivní, připravené…
Právě takové bylo dle závěrečného zhodnocení Herolfové končící švédské předsednictví. Připustila, že Švédsko mohlo lépe využít příležitosti k autoritativnějšímu vedení Unie, ale zároveň uznala, že vláda pevné ruky není jeho styl. Stejně, jako řada ostatních politologů, i Herolfová se domnívá, že šestiměsíční střídání vedení představuje velmi krátkou dobu na to, aby předsedající stát mohl prosadit i vlastní, tedy nejen zděděnou agendu. Na závěr přednášky pak po vzoru své země vyzvala budoucí předsednické státy k neutrálnímu postoji a popřála nastávajícímu španělskému vedení hodně zdaru.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
