Marie Bydžovská, EUROSKOP, 20. dubna 2010
Evropa stojí na křižovatce a rozhoduje se, kam bude v příštích letech směřovat. Vydá se na cestu úpadku nebo směrem udržitelného růstu? I tak bychom mohli shrnout debatu expertů o nové hospodářské strategii EU pro příštích deset let. Na její nejvhodnější podobě a dokonce ani na tom, zda dlouhodobou strategii potřebujeme, se nicméně účastníci debaty pořádané minulý týden Zastoupením Evropské komise a Informační kanceláří Evropského parlamentu neshodli.
Pro novou hospodářskou strategii nazvanou Evropa 2020 Brusel nevyčlenil žádný rozpočet, a proto bude její naplňování a řízení spočívat na členských státech, upozornil 1. náměstek ministra pro evropské záležitosti Michal Sedláček. Strategie podle náměstka pouze stanoví rámec pro akce členských států. Česká vláda strategii podporuje, má vůči ní ovšem několik výhrad.
Oproti její předchůdkyni lisabonské strategii se z nové strategie vytratil důraz na konkurenceschopnost a snižování administrativní zátěže. Rozpaky vzbudil v Česku i cíl snížení chudoby o čtvrtinu. V naší zemi je míra relativní chudoby nejnižší z celé EU (měřená jako příjem menší než 60 % průměru). Její další snižování by proto ohrozilo českou konkurenceschopnost.
|
Priority EU 2020:
|
Novou hospodářskou strategii projednal již i Evropský parlament a překvapivě se na její podpoře shodli zástupci pravice i levice, tvrdil europoslanec Jiří Havel. Je ovšem zjevné, že postoje evropské veřejnosti se nemusí s postoji europoslanců vždy překrývat. EU by proto podle Havla měla najít nový étos, kterým by zasáhla evropskou veřejnost a získala její podporu mimo jiné pro strategii Evropa 2020.
Luděk Niedermayer z Deloitte ČR si naopak myslí, že EU nepotřebuje řešit nový étos, ale „otázky o několik pater níž“. Oproti USA, které se hospodářsky udrží, podle něj Evropě hrozí zřetelný pokles, především vůči Asii. Politici se dokáží shodnout, že cílem je udržitelný růst a zaměstnanost. Na národní úrovni však vládne krátkodobá populistická politika, která dosažení cílů brání. Naznačil dvě možná řešení pro zlepšení naplňování strategie členskými státy – sankce nebo motivace dobrým příkladem. Motivace dobrým příkladem však při lisabonské strategii neuspěla a sankce zase nejsou přijatelné pro mnohé členské státy.
Také rektor VŠEM Milan Žák varoval, že EU by se neměla bavit o novém étosu, ale o přežití. USA se přesouvají od transatlantické k transpacifické orientaci. Pokud EU nebude jednat koordinovaně, zůstane osamocena.
Méně regulace?
Nejsilnějším odpůrcem strategie Evropa 2020 byl šéf Liberálního institutu Miroslav Ševčík. Nová strategie je podle něj „stejná blamáž jako neúspěšná lisabonská strategie“. Cestou z krize není nový étos, ale řešení dlouhodobých chronických problémů. Evropa musí snížit rozpočtové deficity a reformovat penzijní a zdravotnické systémy. „Méně regulace, více svobody“ je jeho hlavním doporučením Unii.
Oproti němu výkonný ředitel Mezinárodní obchodní komory Vladimír Šiška považuje regulaci za důležitou. Obchod potřebuje pravidla a ta přinese dobře připravená regulace. Kritizoval však příliš přísná ekologická pravidla, která zhoršují evropskou konkurenceschopnost.
Honíme příliš mnoho králíků
Strategie EU 2020 honí příliš mnoho králíků najednou, tvrdí Lukáš Kovanda z VŠE. Některé cíle jdou dokonce proti sobě. Například snaha o rovnostářskou společnost a na druhé straně snaha zabránit odlivu mozků. Evropa by hlavně měla zjednodušit podmínky pro podnikání. Paradoxně je jednodušší začít podnikat v Číně, než v EU, tvrdí Kovanda.
Při debatě diskutovali účastníci o dalších aktuálních tématech pro evropskou ekonomiku. Například o tom, jak zajistit moderní a efektivní systém vzdělávání nebo zda by měly být v Evropě harmonizované daňové systémy.
Nejvíce zájmu vzbudila otázka koordinace hospodářství členských států. Obzvláště následkem rozpočtové krize v Řecku a z ní plynoucího ohrožení eura se stala nesmírně aktuální otázkou. Zatímco jedna strana ji považuje za nezbytnou, její oponenti jí označují za vměšování Bruselu do záležitostí členských států. Ačkoliv představitelé členských států na Evropské radě v Bruselu došli k závěru, že Evropa potřebuje hospodářskou koordinaci, v čem bude spočívat nemají jasno ani jednotlivé státy, ani evropské instituce.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
