Mare Bydžovská, Euroskop, 13. 4. 2012
Evropskou reakci na dluhovou krizi a perspektivu jejího řešení zhodnotili z institucionálního, právního a ekonomického pohledu experti na přednášce pořádané ve spolupráci Úřadu vlády a Fakulty sociálních věd UK.
Podle Lenky Pítrové, ředitelky Odboru koncepčního a institucionálního z Úřadu vlády nabídla Evropa při řešení dluhové krize státům v problémech „cukr“ v podobě záchranných úvěrů ze společného fondu eurozóny a „bič“ ve formě fiskálního paktu, který je zavazuje k přísným rozpočtovým politikám.
Fiskální pakt představuje důležitý krok směrem k fiskální unii, který však stojí mimo evropské právo. Otevírá i otázku, zda je pro periferní země eurozóny známé pod zkratkou PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko) možné dlouhodobě postupovat v oddlužování takovým tempem. Navíc ustanovuje hlasovací kartel, který představuje nepřímou novelu zakládajících Smluv, uvedla Pítrová. Kontroverzní je podle ní i zakotvení pravidelných eurosummitů. Za zásadní považuje to, zda nebudou řešit i otázky spadající do agendy vnitřního trhu, které by se měly řešit v rámci celé EU-27.
Česká republika neví, jak velký by byl její příspěvek do záchranných fondů, v případě, že by byla členem eurozóny, může ale jeho výši odhadnout na základě garancí států podobné velikosti. Například Rakousko garantuje v záchranných mechanismech 13,915 miliard eur a Belgie 17,385 miliard eur, uvedla Pítrová.
EU se zalíbilo „institucionální kutilství“
Během finanční krize v letech 2009-10 většina Evropy chválila úspěšnou reakci EU a to, jak v těžkých časech obstálo evropské právo. Na jaře 2010 se však důvěra v právo EU „zbortila jako domeček z karet“, říká Ivo Šlosarčík z Fakulty sociálních věd.
Evropští politici podle Šlosarčíka zahájili „institucionální kutilství“. Nejpregnantněji to podle něj vyjádřila tehdejší francouzská ministryně financí Christine Lagardeová, která novinářům přitakala, že lídři EU porušují evropské právo. Dělali to však podle ní proto, aby zachránili eurozónu.
Takové chování však podle právního experta ohrožuje dva zásadní prvky, na kterých stojí evropská integrace – předvídatelnost a důvěru. Nyní se proto podle něj objevují otázky, zda Evropa pojede dále podle schválených pravidel, nebo zda budou ohroženy takové základy integrace jako rovnost členských států či stanovené role institucí.
Požár zažehnán, akutní problémy přetrvávají
Chování Evropské unie ale není pouze v rozporu s evropským právem, ale i se zdravým ekonomickým uvažováním, domnívá se ekonomický analytik Jan Bureš. Přijatá opatření totiž podle něj nepovedou k očekávaným výsledkům.
Akutní rizika v bankovním sektoru a hrozba šíření řecké nákazy byly zažehnány, dlouhodobé problémy však podle Bureše zůstávají. Německo a Brusel příliš tlačí na rychlé vyrovnání rozpočtů, domnívá se ekonom. Přitom problémy Španělska, které v současnosti představuje nejrizikovější zemi eurozóny, spočívají podle Bureše spíše v platební bilanci.
Deficity španělské platební bilance vycházejí ze ztráty konkurenceschopnosti soukromého sektoru, který dlouhou dobu kupil dluhy. V dobrých letech nebyl problém je financovat, po nástupu krize se ale tento problém vynořil.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
