Diskuse o nové exportní strategii ČR


Filip Tuček, Euroskop, 14.5.2012

V rámci cyklu Debaty o českých zájmech, který pořádá think tank Evropské hodnoty, diskutovali o přínosnosti diverzifikace českého exportu dva její obhájci – Radek Špicar, Michal Mejstřík – a dva odborníci s opatrnějším přístupem k odklonu od EU, dnešního primárního importéra českého zboží – Vladimír Dlouhý a Miroslav Zámečník.

Od zveřejnění nové exportní strategie ČR na období 2012 – 2020, se vedou živé diskuse o správnosti vytyčených cílů a možnostech jejich naplňování. Vedle důrazu na posílení exportního potenciálu středních firem, strategie prosazuje diverzifikaci českého exportu na rozvojové trhy mimo EU. „Cílem není zvýhodňovat, ale efektivně pomáhat“, říká ke strategii ekonom Vladimír Dlouhý.

Nové destinace pro český export

Česká republika je malá, otevřená ekonomika, pro kterou je export nutnou podmínkou dlouhodobé a udržitelné prosperity a hospodářského růstu. Exportní odvětví jsou motorem českého ekonomického růstu, jejich podpoře a rozvoji je tedy třeba věnovat pozornost. 83% českého exportu dnes proudí do zemí EU. Z toho 63% do států eurozóny, kde prim v objemu importovaného zboží z ČR hraje s velkým náskokem Německo. Nová strategie exportu konkrétně vymezuje nové trhy mimo Unii, na které by se čeští obchodníci měli zaměřit. Patří mezi ně země BRIC, Vietnam nebo Turecko.

„Přímý export do třetích zemí výrazně zvýší marži tuzemským firmám, jejichž velká část zisků a přidané hodnoty se dnes ztrácí v transitních státech“, tvrdí Michal Mejstřík, člen NERV a obhájce strategie. Dnes je běžnou praxí exportovat nehotové výrobky do Německa, Nizozemska nebo jiných zemí EU. Tam jsou dokončeny, a exportovány s podstatně větší přidanou hodnotou. Vzhledem k ekonomickým problémům mnoha zemí EU, by navíc přímý export podle Mejstříka „pomohl překonat ztráty způsobené redukcí na domácím trhu a snížením kupní síly obyvatel v některých státech EU.“

Zastánce hledání nových trhů pro český export, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Radek Špicar, souhlasí s tím, že „subdodavatelství omezuje výběr kam dovážet a s jakou marží.“ Exportní spolupráce s rozvojovými trhy závisí na několika faktorech – stabilitě tamního ekonomického růstu, spolehlivosti podnikatelského prostředí a kulturní a hodnotové flexibilitě exportérů.

Dle Špicara jsou totiž „sami podniky z 80-90% zodpovědné za svůj úspěch na nových trzích. Na druhé straně stát musí být aktivní, protože zbylých 10% může být rozhodujících.“ Prostředky státní podpory mají vedle finančních pobídek (úvěry pro exportéry, pojistky apod.), také institucionální podobu. Fungování vízové politiky, kvalitní spolupráce s ambasádami a koncepční ekonomická diplomacie, jsou nezbytnými předpoklady pro konkurenceschopnost českého exportu.

Ohledně diverzifikace panují rozdílné názory

„Představa takto veliké diverzifikace je iluzorní“, domnívá se ekonom Boston Venture Central Europe a člen NERV Miroslav Zámečník. Evropský trh je natolik propojený, že objem obchodu mezi Německem a ČR byl v roce 2011 větší, než celkový tok zboží mezi Německem a Afrikou ve stejném období. To samé platí o ASEANu, „potenciál těchto ekonomik je zkrátka fantasmagorie“, myslí si Zámečník. Pozici českým exportérům také komplikují stále více konkurenceschopné firmy z rozvojových zemí, které jsou díky stále širší aplikaci technologií schopny kvalitativně konkurovat západním výrobcům.

Nejasnosti ohledně exportní strategie panují i mezi zodpovědnými institucemi Ministerstvem zahraničí a Ministerstvem průmyslu a obchodu. „Spor mezi ministerstvy není fatální, na cílech exportní strategie se oba úřady shodnou, jde pouze o to, jak ji implementovat“, tvrdí Mejstřík. Pro exportéry je zásadní, aby ekonomická diplomacie byla dostatečně široká, rozšířená i mimo hlavní města. Právě posílení zmíněných proexportních agentur je z tohoto hlediska klíčové, „do té doby budeme umět strategie pouze psát, ale ne implementovat“, vysvětluje Špicar.

Kvalitní podpora a důležitost menších firem

Efektivní fungování Czech Trade, je pouze jednou stranou mince. Tou druhou – důležitější – je kvalitní podnikatelské zázemí, které generuje mezinárodně konkurenceschopné firmy a výrobky. Tuzemské podniky se musejí výrazněji a flexibilněji internacionalizovat. Podle Radka Špicara „zaměstnanci musí být přizpůsobiví, schopní učit se jazyky a získávat nové schopnosti. Musí být mobilní, aby mohli efektivně působit v místech, kde mají vytvářet profit.“ Příkladem můžou být firmy jako Mitas nebo Linet. Ty nejen, že jsou schopny nejen uspět v konkurenci, ale dokonce ji překonat a definovat tak podobu a hranice svého výrobního odvětví.

Ambicí strategie je posílit diverzifikaci exportu zapojením více firem, zejména ze segmentu malého a středního podnikání, a zvýšit tak počet exportérů do roku 2020 alespoň na 15 tisíc. „Stát v zahraničí nesmí favorizovat velké podniky“, zdůrazňuje Michal Mejstřík. Potenciálního obchodního partnera navíc nepředstavují jen státy. Velké mezinárodní instituce typu OSN jsou velkými hráči, kteří sami spotřebovávají a zároveň sekundárně mohou zprostředkovat přístup na třetí trhy.

K budoucnosti českého exportu je třeba přistupovat střízlivě. „Nemít přehnaná očekávání, je základem“, míní Zámečník. „Stát musí přijímat podněty z vnějšího prostředí, obchodní velmocí nikdy nebudeme, podporujme naše exportéry v zemích, kde existuje česká diaspora, to je zásadní“, doplňuje Mejstřík.

Autor: Filip Tuček, psáno pro Euroskop

Evropské hodnoty jsou nevládní proevropskou organizací, která pomocí vzdělávací a výzkumné činnosti usiluje o rozvoj občanské společnosti a zdravého tržního prostředí.

Další veřejná diskuze z cyklu Debaty o českých zájmech se uskuteční za přenosu kamer České televize ve čtvrtek 31. května na Institutu ekonomických studií UK (Opletalova 26). Diskutovat o tom, zdali by Česká republika měla platit méně do evropského rozpočtu, budou bývalý eurokomisař Pavel Telička, ekonom Pavel Kohout a europoslanci Jan Zahradil a Jan Březina. Zaregistrujte se na akci na Facebooku (http://www.facebook.com/events/381692465197333/).

Sdílet tento příspěvek