Z debaty o fiskálním paktu na Právnické fakultě


Petr Zenkner, Euroskop, 18.5. 2012

Státní tajemník pro EU Vojtěch Belling se v úterý 15. května zúčastnil debaty odborníků o fiskálním paktu EU. Akce na akademické půdě Právnické fakulty v Praze se zúčastnili i vyučující z fakulty, odborníci ze Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády a rovněž ekonom Jan Bureš z Poštovní banky.

Belling uvedl, že Česká republika byla připravena podpořit změny na úrovni primárního práva, které však nakonec vetovala Velká Británie. Pakt o rozpočtové odpovědnosti nakonec vznikl jako mezivládní dohoda. Na lednové Evropské radě byly také dohodnuty některé podstatné změny. „Předpokladem budoucího přistoupení ČR k paktu je vyřešení volby vhodné procedury rozhodování o vstupu do pozměněné eurozony,“ řekl Belling.

Na problematičnost řešení mimo rámec unijního primárního práva upozornila i ředitelka odboru koncepčního a institucionálního (OKI) Úřadu vlády Lenka Pítrová. Podle ní Česko podporuje fiskální disciplínu a připravuje finanční ústavu (dluhová brzda). Její platnost se předpokládá od 1. ledna 2014. Měla by být ještě přísnější než unijní požadavky.

Problém je v článku 7 a 8

Podle profesora Aleše Gerlocha z Katedry ústavního práva jsou z fiskálního paktu problematické hlavně články 7 a 8, protože zakládají nové pravomoci Soudního dvora EU a přenášejí pravomoci na novou instituci. Gerloch uvedl, že případné přijetí paktu by mělo probíhat v režimu článku 10a české ústavy.

Podle Jiřího Zemánka z Katedry evropského práva k přenosu pravomocí nedochází. Smlouva pravidla neobchází, ale pouze je doplňuje. Vnitřní trh evropské „sedmadvacítky“ přirovnal Zemánek k zaoceánskému parníku„ „Máme detailní pravidla pro kliky u dveří a vzdělání kuchařů, ne však pro kormidlování lodi,“ hájil nutnost fiskálního paktu.

Profesor Michal Tomášek poznamenal, že možnost sankcí zatím EU nikdy nevyužila. V situaci, kdy by členský stát trpěl ekonomickou recesí a nemohl plnit stanovená kritéria by tedy bylo značně problematické mu ještě „pustit žilou“. Podle Tomáška by „v reálné situaci byla obava tuto sankci uplatnit,“ dodal.

Španělsko není Řecko

Jan Bureš z Poštovní banky se věnoval ekonomickému významu fiskálního paktu. „Je otázka, zda má smysl sankce, když je stejně nemožné dostat dluh nazpátek,“ řekl. Bureš rozdělil státy v problémech na dvě skupiny. Do první skupiny patří Řecko a Portugalsko, které rozpočtová kritéria nikdy neplnily.

Španělsko je však jiný případ – v letech 2002-2007 byly jeho veřejné rozpočty v přebytku a země měla jeden z nejnižších veřejných dluhů v unii. Podle Bureše problém generoval hlavně soukromý sektor, zejména realitní boom. Banky drží velké množství nadhodnocených aktiv. Jen stát může těmto bankám pomoci navýšit kapitál, potom ale nesplní požadovaná rozpočtová kritéria. Podobně jako u Španělska může být dodržování pravidel paktu na škodu i v Irsku a Itálii.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Sdílet tento příspěvek