Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Kulatý stůl: Jak oživit evropský průmysl?

Petr Zenkner, Euroskop, 21.6. 2013

Na kulatý stůl odborníků „Budoucnost evropské průmyslové politiky“ se diskutovala témata reindustrializace, vztahu průmyslové politiky ke Strategii Evropa 2020, roli průmyslu v ekonomice EU a specificky vztahem průmyslové a energetické politiky. Diskusi předsedal státní tajemník Vojtěch Belling.

Náměstek Milan Hovorka z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) uvedl, že se začíná více uvažovat o roli průmyslu v Evropské unii – místo reinsdustrializace se hovoří také o „třetí průmyslové revoluci“. Přitom několik let nazpátek byly hlavním tématem služby a znalostní ekonomika. Potřeby průmyslu se příliš v úvahu nebraly. Podle Hovorky je třeba analyzovat dopady právních norem na průmysl a revidovat již platnou legislativu. Jako příklad nevhodné regulace uvedl emise v automobilovém průmyslu. V rámci jednání o Transatlantické obchodní a investiční dohodě (TTIP) se Spojenými státy je třeba akcentovat industriální aspekty místo současných rozepří kolem kultury a audiovize.

Předseda Odborového svazu KOVO Josef Středula vyčetl vládě nedostatek vize a absenci komplexní hospodářské a průmyslové politiky. Podle něj je třeba racionalizovat ekonomickou diplomacii a zamyslet se, jak budeme „podporovat průmysl na území ČR“. Podle europoslance Richarda Falbra ztratila EU za posledních 10 let téměř 10 procent své průmyslové výroby, jako neúspěch hodnotil i Lisabonskou strategii. Evropská unie se také znevýhodňuje vůči Asii různými pravidly, které podkopávají její pozici.

Falbr, podobně jako Středula rovněž vyjádřili silný despekt nad environmentální legislativou. Podle Falbra je nutné prolomit těžební limity na hnědé uhlí, čemuž brání Zelení a nyní starosta Litvínova a předseda výboru pro životní prostředí Milan Šťovíček. Nepovolíme-li prolomení limitů, budeme v budoucnu dovážet méně kvalitní uhlí z ciziny (míněno Polsko). Příznivě nebyl ekologii nakloněn ani předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, který vyzval k redukci na ministerstvech, zejména Ministerstvu životního prostředí, neboť ČR je příliš malá na to, aby se výrazně podílela na globálním oteplování. Kritizoval rovněž množství hygienických kontrol.

Ekonom Radek Špicar, který uvedl, že český průmysl se cítí dostatečně konkurenceschopný a proto podporuje liberalizaci vnitřního trhu. Podmínky pro všechny zúčastněné musí být stejné, což podle něj zcela neplatí pro poskytnutí nepřiměřených výhod ze strany EU při obchodní dohodě s Jižní Koreou, zejména u automobilů. Regulace nesmí být nástrojem konkurenčního boje jako v případě automobilového průmyslu a emisních limitů. Podle Špicara je zásadním handicapem českého průmyslu školství, spolupráce mezi podniky a universitami a příliš přísné imigrační zákony, které znemožňují dostat do ČR odborníky či studenty ze třetích zemí. Výzkum a vývoj musí být subvencován.

Také ekonom Miroslav Zámečník se věnoval regulacím. Prospěšné jsou podle něho ty, jež jsou „uznané“ trhem, negativně naopak působí regulace, které pouze firmám zvyšují náklady a nepřinášejí žádné tržby. Zámečník uvedl, že Česko jako stát, jehož HDP tvoří z 30 % tradiční průmysl, musí být na některé otázky více citlivý. Zástupci odborů by si rovněž měli uvědomovat, za kterou zemi kopou, protože otázky pracovního zákonodárství a harmonizace daní, které se někdy objevují na některých internacionálních jednáních, jsou výhodné pro země, které silný tradiční průmysl nemají.

Proti převládajícímu směru diskuse šel Jiří Čáslavka z Glopolisu. Podle něj není v dlouhodobějším horizontu udržitelný tak vysoký podíl průmyslu na českém HDP. Česko je také podle něj příliš závislé na automobilovém průmyslu a český průmysl je příliš energeticky náročný. Upozornil také, že tolik kritizované obnovitelné zdroje jsou například v Německu druhým největším průmyslovým sektorem. Za hlavní problém českého průmyslu považuje nestabilitu právního prostředí. Opatrný byl i v případě dostavby Temelína, protože nedává smysl bez státní garance. Měli bychom se poučit z fotovoltaiky, uvedl.

Součástí diskuse byla rovněž koordinace evropských záležitostí. Manažer pro vnější vztahy firmy ArcelorMittal Ostrava Jakub Vít vyzval k inklusivní spolupráci všech zainteresovaných stran. Uvedl, že by čeští europoslanci měli při interpelacích více hájit zájmy ČR. Důležité je podle něj také komplexně, kumulativně a věcně evaluovat dopady přijímané legislativy, k čemuž navrhl pracovní sbor při V-EU.

Státní tajemník Belling reagoval, že koordinace rámcových pozic funguje skrze V-EU velmi dobře, dokonalá ale není ještě v oblastech komitologie. Člen NERVu Vladimír Dlouhý zmínil, že prosazování českých zájmů by mělo být vedeno profesionály s potřebnými zkušenostmi, ve spolupráci všech resortů, koordinováno Úřadem vlády. Ve vztahu ČR a EU Dlouhý poznamenal, že je možné kritizovat, ale musíme mít jasný názor na alternativu.

Vojtěch Belling shrnul debatu těmito závěry: 1) je třeba koncepční přístup k energetice na národní úrovni, 2) optimalizace tvorby pozic k unijním politikám, iniciativám a dokumentům včetně silnějšího zapojení průmyslu do tvorby těchto pozic, 3) asertivní, zdravě kritický přístup k politikám EU, podrobovat legislativní návrhy podrobné analýze 4) lepší koordinace na národní úrovni – nestačí jen V-EU, využití potenciálu poslanců EP, interpelací Komise, 5) je třeba lépe využívat koalic s ostatními členskými státy, obrovský potenciál skýtá zejména Visegrádská čtyřka.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Další články v rubrice

REPORTÁŽ: Jaká je budoucnost české vesmírné politiky?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 20. 9. 2018

REPORTÁŽ: Co může EU čekat od střední Evropy?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 19. 9. 2018