Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Seminář: Evropské reakce na konflikt v Sýrii

Vít Nejedlo, Eurocentrum Praha, 27.9. 2013
Debata o Sýrii. Eurocentrum Praha

Nad reakcí mezinárodního společenství, a zejména Evropské unie, se zamýšleli komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland a politický geograf Michael Romancov. Ten působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Veřejnou debatu ke konfliktu v Sýrii uspořádalo 23. září 2013 Eurocentrum Praha v pražském Evropském domě.

Nestabilita jako příčina i následek


Jan Fingerland analyzoval konflikt v Sýrii z historické perspektivy, i s ohledem na současnou národnostní a náboženskou skladbu obyvatel. Připomněl, že Sýrie vznikla v umělých hranicích narýsovaných bez ohledu na etnické a náboženské skupiny, žijící v dané oblasti. Sýrie má tedy heterogenitu zakódovánu přímo ve svých základech. Kromě šíitů a sunnitů zde od počátku žili také křesťané nebo alávité. Díky kariéře řady svých příslušníků v syrské armádě se posledně jmenovaná skupina stala z původně sociálně vyloučené entity vládnoucí třídou.

Podle Fingerlanda je další příčinou současného konfliktu frustrace obyvatel chudinských částí syrských měst, protože jejich životní úroveň se nezvedala adekvátně podle jejich očekávání. Významným impulsem bylo rovněž pronikání islamistů z okolních zemí, zejména z Iráku. Zcela samostatnou otázkou je pak proud uprchlíků, který jednak ohrožuje stabilitu okolních zemí a jednak klade značné nároky na mezinárodní společenství s ohledem na potřebu potravinové pomoci v dotčených oblastech.

Otazníky nad evropskou obrannou politikou


Michael Romancov zdůraznil tradiční zájem Ruska o Blízký východ a přístup k tzv. teplým mořím. V syrském Tartúsu je jediná ruská námořní základna mimo území Ruska, připomněl. Tradiční zájem o Blízký východ projevují také Spojené státy americké, mladšího data je mocenské pronikání Číny. Z evropských zemí se v oblasti v historické i současné perspektivě nejvíce angažovaly Velká Británie a Francie. Tyto státy také přímo formovaly hranice Sýrie po 2. světové válce. Z těchto kořenů vyrůstá i aktuální zájem uvedených členských zemí EU o dění v Sýrii a snahy o řešení neutěšené situace.

A pokud jde o ambice Evropské unie. Podle Michaela Romancova je třeba nejprve vytvořit opravdu efektivní evropskou obrannou politiku, která má dostatečný rozpočet a vojenské kapacity. Následně je možné uvažovat o projekci síly na Blízkém východě.

Zůstává však otázkou, na jakou stranu by se měla Evropská unie přiklonit. Jak se shodli oba řečníci, většina možných řešení současného konfliktu neslibuje stabilitu Sýrie a blízkého okolí. Země se může stát státem ovládaným islámskými radikály, nebo následovat případ Somálska, a úplně se rozpadnout. Vyloučit nelze ani vítězství autoritativního vládce a nastolení režimu, který bude od evropských ideálů na hony vzdálený.

Varianty uzavření míru mezi znepřátelenými stranami nebo pokojné rozdělení země se nezdají příliš pravděpodobné. Nicméně na Blízkém východě platí více než jinde, že nikdy by se nemělo říkat nikdy.

Debata o Sýrii. Eurocentrum Praha
Debata o Sýrii proběhla v Eurocentru Praha 23. září. (foto: Eurocentrum Praha)

Autor: Vít Nejedlo, Eurocentrum Praha

Další články v rubrice

REPORTÁŽ: Co může EU čekat od střední Evropy?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 19. 9. 2018