Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Výhody a nevýhody eura podle ekonomických expertů

Lucie Priknerová, Euroskop, 24.03.2016
Euro, peníze

REPORTÁŽ- O výhodách a nevýhodách zavedení společné evropské měny hovořili na semináři Eurocentra Praha národní koordinátor pro přijetí eura v ČR Oldřich Dědek, investiční bankéř Ondřej Jonáš a hlavní ekonom Roklen24 Lukáš Kovanda.

„Nejvíce kritiky vůči euru přichází ze zemí, které euro ještě nepřijaly,“ říká národní koordinátor Dědek a jako příklad uvádí, že na Slovensku podle něj není nostalgie po návratu koruny. Přijetí eura provází i obava, že by mohlo dojít ke zvýšení inflace. Podle něj by přijetí společné evropské měny v ČR mělo přinést jednorázové zvýšení inflace o 0,2 až 0,4 procent.

Situaci kolem zavedení eura a inflace Dědek ilustruje na příkladu států Pobaltí, kde se před přijetím eura inflace zvýšila pouze v Estonsku, to se podle něj ale odehrálo v době, kdy docházelo ke zvyšování cen energií, což nesouviselo se společnou evropskou měnou.

 

Lidé se obávají zvyšování cen

 

Lidé mají strach z možného konkrétního dopadu- tedy ze zvyšování cen. Opatřením na zmírnění těchto obav může být duální označení cen v obou měnách nebo etický kodex, podle kterého se podnikatelé zavážou, že nebudou zavádění eura ke zvyšování cen zneužívat, dodává Dědek. Co se týká samotných cen, tak např. v Německu, pokud došlo ke zdražení, tak bylo zanedbatelné, uvedl Kovanda.

Mezi další obavu z přijetí eura patří jednorázové náklady spojené s přechodem na jinou měnu. Podle Jonáše by byly transakční náklady na jeho zavedení 61 miliard Kč, tedy 1,5 procent HDP, což podle něj ale není nejpodstatnější aspekt celého procesu.

I přes svůj optimismus Dědek připouští, že pokud má společná evropská měna slabinu, je to její samotný prvopočátek, kdy byli zakladatelé eurozóny příliš optimističtí a počítali s tím, že členské země budou mít vlády, které zajistí odpovědnou fiskální politiku.

 

Jonáš: Euro může přijmout každý z nás

 

„Česká republika není ostrovem, euro je kolem nás,“ uvedl Ondřej Jonáš. Okolní země podle něj určují cenovou hladinu v ČR mnohem více než dříve a např. obchodníci s elektronikou nemohou mít ceny diametrálně rozdílné od zahraničí, protože spotřebitel je lépe informovaný a ceny si může snadno porovnat.

„Obě měny jsou užitečné“ a „je dobré mít oboje,“ říká Jonáš a s nadsázkou dodává, že každý se může už dnes rozhodnout, že přijme euro, a to třeba právě prostřednictvím nákupů v eurech. Pro firmy je často důležité očekávání budoucích výdajů. Dochází k „přirozenému hedgingu,“ což znamená, že výdaje, které má subjekt v eurech se snaží zajistit příjmy, které budou také v eurech. 13 500 českých firem má podle něj domicil, tedy sídlo, v zahraničí.

„Pokud jde o zájmy českých občanů, tak je zájem ČR mít stejnou měnu jako Německo,“ uzavírá Jonáš.

Podle Lukáše Kovandy bychom do eurozóny neměli spěchat. V letech 2002- 2014 v ČR rostly reálné mzdy o třetinu rychleji než v EU, uvedl jako jeden z důvodů. Jonáš nesouhlasí s tím, že by ČR neprodělávala na tom, že není v eurozóně, situaci ČR navíc označil za stagnaci, nikoliv konvergenci.

 

Rozdíly mezi Severem a Jihem EU

 

V rámci EU panují podle Kovandy rozdílné přístupy k zadlužování a dalším aspektům hospodářské politiky. Zatímco na Severu Unie se státy spíše drží rozpočtové střídmosti, jižní země před přijetím eura spíše preferovaly cestu devalvace a zadlužování se.

Existují sice země severu Evropy, které se dostaly do hospodářských potíží, ale právě díky svému přístupu k ekonomické politice se jim povedlo podle Kovandy z nich rychleji dostat. Irsko sice podle něj využilo záchranného programu Trojky, tedy Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Evropské centrální banky, ale tento program už opustilo a stalo se druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou v EU. Ekonomická krize dolehla i na Estonsko, jenomže Estonci se z ní dostali, protože byli ochotni akceptovat radikální snížení mezd. Oldřich Dědek s tímto rozdělením nesouhlasí a upozorňuje, že až do Margareth Thatcherové byla i britská libra slabá devalvační měna.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Další články v rubrice

REPORTÁŽ: Co může EU čekat od střední Evropy?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 19. 9. 2018