Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Nadešel čas na evropskou tajnou službu?

Marie Bydžovská, Euroskop, 29. 3. 2016

REPORTÁŽ - Zatímco teroristické skupiny operují přeshraničně, evropské tajné služby jsou doménou národních států. Zda je možné tuto nevýhodu překonat a jestli nastal čas na vznik evropské tajné služby, diskutovali na akci Café Evropa ředitel Centra transatlantických vztahů Alexandr Vondra a bezpečnostní poradce Andor Šandor.

Oba diskutující byli vůči možnosti, že vznikne evropská tajná služba skeptičtí. Při teroristických útocích v Bruselu se podle Vondry ukázalo, že nefungují bezpečnostní opatření ani v Belgii, těžko by proto podle něj mohly fungovat na celoevropské úrovni.

Šandor vyzdvihnul, že tajné služby zřizují státy, aby jim pomáhaly vládnout, Evropská unie však není stát a nemá ani vlastní vládu. Dříve než by mohla vzniknout evropská zpravodajská služba, musela by podle něj existovat skutečná společná zahraniční a bezpečnostní politika.  „Neexistují spřátelené zpravodajské služby, jen zpravodajské služby spřátelených států,“ řekl.


Proč nás nenávidí?


„Do západního světa se musí vrátit poznání, že existuje zlo, že žijeme ve světě, který je nebezpečný,“ zdůraznil Vondra. Kritizoval reakci vysoké představitelky pro zahraniční politiku Federici Mogheriniové, která na tiskové konferenci po útocích nedokázala udržet slzy. „Je to smutný den pro Evropu," stačila jen říci na briefingu při návštěvě jordánské metropole Ammánu, který předčasně ukončila. Projevení slabosti podle Vondry povzbudí džihádisty.

Podle Šandora je potřebné bojovat i proti peněžním tokům, které směřují k teroristickým skupinám. Zmínil třeba podporu Saudské Arábie vůči wahhábistickým skupinám, Bahrajnu vůči nebezpečným sunnitským skupinám nebo Pákistánu vůči Talibanu.

Dříve než Evropa přehodnotí strategii pro boj s terorismem, musí podle Šandora hledat odpověď na otázku, proč nás teroristé tolik nenávidí, že jsou ochotní proti nám bojovat stylem, jakým bojují. 


Napětí mezi potřebou spolupráce a nedůvěrou


Deník New York Times ke stejnému tématu poukázal, že spolupráce tajných služeb pokulhává i v rámci jednotlivých zemí.  Jako příklad udává Francii, ve které existuje na 33 zpravodajských agentur.

„Informace jsou moc. Ve zpravodajských službách máte pouze nepřátele, žádné přátelé,“ cituje Jeana-Marie Delarue, který měl na starosti požadavky francouzských agentur na odposlechy.

Evropská unie má již více než 10 let protiteroristického koordinátora, jeho pravomoci jsou však značně slabé. Nedávná francouzská parlamentní zpráva upozornila, že „nemá žádné operační kapacity, které by mohl nabídnout“.

Ačkoliv v EU existuje řada sdílených databází, informace, které obsahují, jsou podle diplomatů, s kterými mluvil New York Times buď nekompletní, nebo nedostupné. Například je známo, že v osmadvacítce se pohybuje okolo 5 tisíc bojovníků tzv. Islámského státu, kteří se navrátili ze Sýrie a Iráku, databáze Europolu nicméně obsahuje pouze 2786 zahraničních bojovníků. 

„Panuje napětí mezi potřebou spolupracovat, která je uznávaná, a na druhé straně nedostatkem důvěry, které mezi sebou tajné služby mají,“ cituje New York Times Thomase Renarda, bezpečnostního experta, který se zaměřuje na boj proti terorismu.


Půjde Německo ve stopách USA?


Na závěr se Šandor vyjádřil ke spekulacím, že migrační krize je úmyslně vyprovokovaná proti Evropě. Vzhledem k tomu, že do Unie proudí lidé z asi dvaceti různých zemí světa, je podle něj nereálné, že by tyto pohyby lidí mohly být organizované.

Alexandr Vondra se vymezil vůči názoru, že Německo se promění v přistěhovaleckou zemi po vzoru Spojených států. I na vrcholu migrační vlny nikdy nepřišlo do USA více než 800 tisíc lidí ročně. Výrazně menší Německo přijalo jen za minulý rok více než milion imigrantů.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop